https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=JD 2026-10-15T07:34:47Z Příspěvky uživatele MediaWiki 1.35.2 https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:index_pinyin&diff=295283 2026-09-20T22:30:46Z

<p>JD: Založena stránka, poloruční editace vygenerovaného tvaru</p> <hr /> <div>= Abecední rejstřík hesel v pinyinu =<br /> <br /> Hesla jsou řazena podle české abecedy, nikoliv podle interních pravidel přepisu pinyinu.<br /> <br /> == B ==<br /> [[pa‑kua (Tao)|'''bagua''']] —<br /> [[Paj, Jü-čchan (Tao)|'''bai''', Yuchan]] —<br /> [[Paj‑jün‑kuan (Tao)|'''baiyunguan''']] —<br /> [[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|'''baopuzi''']] —<br /> [[Pa‑sien (Tao)|'''baxian''']] —<br /> [[Pej čchi‑čen (Tao)|'''bei qizhen''']] —<br /> [[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|'''bei tianshidao''']] —<br /> [[Pej wu‑cu (Tao)|'''bei wuzu''']] —<br /> [[Pej‑tou (Tao)|'''beidou''']] —<br /> [[pien‑chua (Tao)|'''bianhua''']] —<br /> [[pi‑ku (Tao)|'''bigu''']]<br /> <br /> == C ==<br /> [[Cchaj‑šen (Tao)|'''caishen''']] —<br /> [[Cchan‑tchung‑čchi (Tao)|'''cantongqi''']] —<br /> [[Cchao, Kuo-ťiou (Tao)|'''cao''', Guojiu]] —<br /> [[Čchang‑e (Tao)|'''chang’e''']] —<br /> [[Čchang‑čchun čen‑žen (Tao)|'''changchun zhenren''']] —<br /> [[Čchang‑čchun čen‑žen si‑jou ťi (Tao)|'''changchun zhenren xiyou ji''']] —<br /> [[čchang‑šeng pu‑s’ (Tao)|'''changsheng busi''']] —<br /> [[Čchang‑šeng‑c’ (Tao)|'''changshengzi''']] —<br /> [[Čchen, Ťing-jüan (Tao)|'''chen''', Jingyuan]] —<br /> [[Čchen, Nan (Tao)|'''chen''', Nan]] —<br /> [[Čchen, Tchuan (Tao)|'''chen''', Tuan]] —<br /> [[Čchen, Jing-ning (Tao)|'''chen''', Yingning]] —<br /> [[Čchen, Č’-sü (Tao)|'''chen''', Zhixu]] —<br /> [[Čcheng‑chuang (Tao)|'''chenghuang''']] —<br /> [[Čch’‑sung‑c’ (Tao)|'''chisongzi''']] —<br /> [[Čchung‑sü čen‑ťing (Tao)|'''chongxu zhenjing''']] —<br /> [[Čchung‑sü čen‑žen (Tao)|'''chongxu zhenren''']] —<br /> [[Čchung‑jang‑kung (Tao)|'''chongyanggong''']] —<br /> [[čchu (Tao)|'''chu''']] —<br /> [[čchu‑šen (Tao)|'''chushen''']] —<br /> [[cchun‑šen (Tao)|'''cunshen''']] —<br /> [[cchun‑s’ (Tao)|'''cunsi''']]<br /> <br /> == D ==<br /> [[Ta‑tao‑ťiao (Tao)|'''dadaojiao''']] —<br /> [[tan (Tao)|'''dan''']] —<br /> [[tan‑ting‑pchaj (Tao)|'''dandingpai''']] —<br /> [[tan‑tchien (Tao)|'''dantian''']] —<br /> [[tao (Tao)|'''dao''']] —<br /> [[Tao‑te tchien‑cun (Tao)|'''daode tianzun''']] —<br /> [[Tao‑te‑ťing (Tao)|'''daodejing''']] —<br /> [[tao‑š’ (Tao)|'''daoshi''']] —<br /> [[tao‑jin (Tao)|'''daoyin''']] —<br /> [[Tao‑cang (Tao)|'''daozang''']] —<br /> [[Tao‑cang ťi‑jao (Tao)|'''daozang jiyao''']] —<br /> [[ta‑čou‑tchien (Tao)|'''dazhoutian''']] —<br /> [[te (Tao)|'''de''']] —<br /> [[te‑tao (Tao)|'''dedao''']] —<br /> [[ting‑lu (Tao)|'''ding‑lu''']] —<br /> [[Tung‑ling čen‑ťing (Tao)|'''dongling zhenjing''']] —<br /> [[Tung‑ling čen‑žen (Tao)|'''dongling zhenren''']] —<br /> [[tung‑tchien (Tao)|'''dongtian''']] —<br /> [[Tung‑jüe ta‑ti (Tao)|'''dongyue dadi''']] —<br /> [[Tou‑mu (Tao)|'''doumu''']] —<br /> [[Tu, Kuang-tching (Tao)|'''du,''' Guangting]] —<br /> [[tuan čch’‑lung (Tao)|'''duan chilong''']]<br /> <br /> == F ==<br /> [[fang‑š’ (Tao)|'''fangshi''']] —<br /> [[fang‑čung‑šu (Tao)|'''fangzhongshu''']] —<br /> [[fej‑šeng (Tao)|'''feisheng''']] —<br /> [[feng‑šuej (Tao)|'''fengshui''']] —<br /> [[fu‑lu (Tao)|'''fulu''']] —<br /> [[fu‑lu‑pchaj (Tao)|'''fulupai''']] —<br /> [[fu‑čchi (Tao)|'''fuqi''']] —<br /> [[fu‑ž’ (Tao)|'''furi''']]<br /> <br /> == G ==<br /> [[Jü, Ťi (Tao)|'''Gan''', Ji]] —<br /> [[Ke, Chung (Tao)|'''Ge''', Hong]] —<br /> [[Ke, Süan (Tao)|'''Ge''', Xuan]] —<br /> [[Kchang‑cchang‑c’ (Tao)|'''Gengsangzi''']] —<br /> [[kung‑te (Tao)|'''gongde''']] —<br /> [[kung‑fu (Tao)|'''gongfu''']] —<br /> [[kuan (Tao)|'''guan''']] —<br /> [[Kuan Jin‑c’ (Tao)|'''Guan yinzi''']] —<br /> [[Kuan‑ti (Tao)|'''Guandi''']] —<br /> [[Kuang‑čcheng‑c’ (Tao)|'''Guangchengzi''']] —<br /> [[Kuan‑c’ (Tao)|'''Guanzi''']] —<br /> [[kuej (Tao)|'''gui''']] —<br /> [[Kuo, Siang (Tao)|'''Guo''', Xiang]] —<br /> [[Kuo‑tien Lao‑c’ (Tao)|'''Guodian Laozi''']]<br /> <br /> == H ==<br /> [[Chan, Siang-c’ (Tao)|'''han''', Xiangzi]] —<br /> [[Chao, Ta-tchung (Tao)|'''hao''', Datong]] —<br /> [[Che, Sien-ku (Tao)|'''he''', Xiangu]] —<br /> [[Che‑ming‑šan (Tao)|'''heming shan''']] —<br /> [[Cheng‑šan (Tao)|'''heng shan''']] —<br /> [[che‑čchi (Tao)|'''heqi''']] —<br /> [[Che‑šang‑kung (Tao)|'''heshanggong''']] —<br /> [[Che‑tchu (Tao)|'''hetu''']] —<br /> [[chung‑tchou, wu‑tchou (Tao)|'''hongtou, wutou''']] —<br /> [[chou‑tchien (Tao)|'''houtian''']] —<br /> [[chou‑tchien č’ čchi (Tao)|'''houtian zhi qi''']] —<br /> [[Chua‑šan (Tao)|'''hua shan''']] —<br /> [[Chua, Tchuo (Tao)|'''hua''', Tuo]] —<br /> [[Chua‑chu‑ťing (Tao)|'''huahujing''']] —<br /> [[Chuaj‑nan‑c’ (Tao)|'''huainanzi''']] —<br /> [[chuan‑tan (Tao)|'''huandan''']] —<br /> [[chuan‑ťing pu‑nao (Tao)|'''huanjing bunao''']] —<br /> [[chuang‑paj‑šu (Tao)|'''huangbaishu''']] —<br /> [[Chuang‑ti (Tao)|'''huangdi''']] —<br /> [[Chuang‑ti ťiou‑ting šen‑tan ťing‑ťüe (Tao)|'''huangdi jiuding shendan jingjue''']] —<br /> [[Chuang‑ti nej‑ťing (Tao)|'''huangdi neijing''']] —<br /> [[Chuang‑ti jin‑fu‑ťing (Tao)|'''huangdi yinfujing''']] —<br /> [[Chuang‑Lao (Tao)|'''huang‑Lao''']] —<br /> [[Chuang‑lao‑ťün (Tao)|'''huanglaojun''']] —<br /> [[chuang‑čchüan (Tao)|'''huangquan''']] —<br /> [[Chuang‑tching‑ťing (Tao)|'''huangtingjing''']] —<br /> [[chu-ťie (Tao)|'''hujie''']] —<br /> [[chun (Tao)|'''hun''']] —<br /> [[chun‑tun (Tao)|'''hundun''']] —<br /> [[chuo‑chou (Tao)|'''huohou''']]<br /> <br /> == J ==<br /> [[ťin‑tan (Tao)|'''jindan''']] —<br /> [[ťing (Tao)|'''jing''']] —<br /> [[ťiou‑chuan‑tan (Tao)|'''jiuhuandan''']] —<br /> [[Kchang‑cchang‑c’ (Tao)|'''kangcangzi''']] —<br /> [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|'''kou''', Qianzi]] —<br /> [[kchou‑čch’ (Tao)|'''kouchi''']] —<br /> [[Kchun‑lun (Tao)|'''kunlun''']]<br /> <br /> == L ==<br /> [[Lan, Cchaj-che (Tao)|'''Lan,''' Caihe]] —<br /> [[Lao, Tan (Tao)|'''Lao,''' Dan]] —<br /> [[Lao‑ťün (Tao)|'''Laojun''']] —<br /> [[Lao‑c’ (Tao)|'''Laozi''']] —<br /> [[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|'''Laozi huahu jing''']] —<br /> [[Lao‑c’ siang‑er ču (Tao)|'''Laozi Xiang’er zhu''']] —<br /> [[Lao‑c’ čung‑ťing (Tao)|'''Laozi zhongjing''']] —<br /> [[lej‑fa (Tao)|'''leifa''']] —<br /> [[Lej‑kung (Tao)|'''Leigong''']] —<br /> [[Li, Tao-čchun (Tao)|'''Li''', Daochun]] —<br /> [[Li, Šao-ťün (Tao)|'''Li''', Shaojun]] —<br /> [[Li, Tchie-kuaj (Tao)|'''Li''', Tieguai]] —<br /> [[Li, Si-jüe (Tao)|'''Li''', Xiyue]] —<br /> [[lien‑tan (Tao)|'''liandan''']] —<br /> [[lien‑ťing chua‑čchi (Tao)|'''lianjing huaqi''']] —<br /> [[lien‑čchi (Tao)|'''lianqi''']] —<br /> [[lien‑čchi chua‑šen (Tao)|'''lianqi huashen''']] —<br /> [[lien‑šen chuan‑sü (Tao)|'''lianshen huanxu''']] —<br /> [[liang‑i (Tao)|'''liangyi''']] —<br /> [[Lie, Jü-kchou (Tao)|'''Lie''', Yukou]] —<br /> [[Lie‑sien‑čuan (Tao)|'''Liexianzhuan''']] —<br /> [[Lie‑c’ (Tao)|'''Liezi''']] —<br /> [[Ling‑pao tchien‑cun (Tao)|'''Lingbao tianzun''']] —<br /> [[Ling‑pao‑ťing (Tao)|'''Lingbaojing''']] —<br /> [[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|'''Lingbaopai''']] —<br /> [[ling‑č’ (Tao)|'''lingzhi''']] —<br /> [[Liou, Čchu-süan (Tao)|'''Liu''', Chuxuan]] —<br /> [[Liou, Chaj-čchan (Tao)|'''Liu''', Haichan]] —<br /> [[Liou, I-ming (Tao)|'''Liu''', Yiming]] —<br /> [[liou-fu (Tao)|'''liufu''']] —<br /> [[lung‑chu (Tao)|'''long‑hu''']] —<br /> [[Lung‑chu‑šan (Tao)|'''Longhu shan''']] —<br /> [[Lung‑men‑pchaj (Tao)|'''Longmenpai''']] —<br /> [[lung‑wang (Tao)|'''longwang''']] —<br /> [[Lou‑kuan (Tao)|'''Louguan''']] —<br /> [[Lou‑kuan‑pchaj (Tao)|'''Louguanpai''']] —<br /> [[Lu, Si-sing (Tao)|'''Lu''', Xixing]] —<br /> [[Lu, Siou-ťing (Tao)|'''Lu''', Xiujing]] —<br /> [[Luo‑šu (Tao)|'''Luoshu''']] —<br /> [[Lü, Tung-pin (Tao)|'''Lü''', Dongbin]]<br /> <br /> == M ==<br /> [[Ma, Jü (Tao)|'''Ma''', Danyang]] —<br /> [[Mao, Jing (Tao)|'''Mao''', Ying]] —<br /> [[Mao‑šan (Tao)|'''Mao shan''']] —<br /> [[Mao‑šan‑pchaj (Tao)|'''Maoshanpai''']] —<br /> [[Ma‑cu (Tao)|'''Mazu''']] —<br /> [[men‑šen (Tao)|'''menshen''']] —<br /> [[Min, I-te (Tao)|'''Min''', Yide]]<br /> <br /> == N ==<br /> [[Nan Tchien‑š’‑tao (Tao)|'''nan tianshidao''']] —<br /> [[Nan wu‑cu (Tao)|'''nan wuzu''']] —<br /> [[nan‑pej cung (Tao)|'''nan‑bei zong''']] —<br /> [[Nan‑chua čen‑ťing (Tao)|'''nanhua zhenjing''']] —<br /> [[Nan‑chua čen‑žen (Tao)|'''nanhua zhenren''']] —<br /> [[Nan-cung (Tao)|'''nanzong''']] —<br /> [[nej‑tan (Tao)|'''neidan''']] —<br /> [[nej‑kung (Tao)|'''neigong''']] —<br /> [[nej‑kuan (Tao)|'''neiguan''']] —<br /> [[nej‑lien (Tao)|'''neilian''']] —<br /> [[nej‑š’ (Tao)|'''neishi''']] —<br /> [[nej‑jao (Tao)|'''neiyao''']] —<br /> [[Nej‑jie (Tao)|'''neiye''']] —<br /> [[nü‑tan (Tao)|'''nüdan''']]<br /> <br /> == P ==<br /> [[Pcheng‑laj (Tao)|'''Penglai''']] —<br /> [[Pcheng‑cu (Tao)|'''Pengzu''']] —<br /> [[pcho (Tao)|'''po''']]<br /> <br /> == Q ==<br /> [[čchi (Tao)|'''qi''']] —<br /> [[čchien‑kung (Tao)|'''qian‑gong''']] —<br /> [[čchi‑kung (Tao)|'''qigong''']] —<br /> [[čchi‑chaj (Tao)|'''qihai''']] —<br /> [[Čching‑čcheng‑šan (Tao)|'''Qingcheng shan''']] —<br /> [[čching‑ťing (Tao)|'''qingjing''']] —<br /> [[čching‑tchan (Tao)|'''qingtan''']] —<br /> [[Čching‑jang‑kung (Tao)|'''Qingyanggong''']] —<br /> [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|'''Qiu''', Qiuji]] —<br /> [[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|'''Quanzhendao''']]<br /> <br /> == R ==<br /> [[žu‑ting (Tao)|'''ruding''']] —<br /> [[žu‑ťing (Tao)|'''rujing''']]<br /> <br /> == S ==<br /> [[san‑pao (Tao)|'''sanbao''']] —<br /> [[san‑čchung (Tao)|'''sanchong''']] —<br /> [[San‑kuan (Tao)|'''sanguan''']] —<br /> [[San‑kuan (Tao)|'''sanguan''']] —<br /> [[San‑čching (Tao)|'''sanqing''']] —<br /> [[San‑sing (Tao)|'''sanxing''']] —<br /> [[san‑jüan (Tao)|'''sanyuan''']] —<br /> [[Šang‑čching (Tao)|'''shangqing''']] —<br /> [[Šang‑čching ta‑tung čen‑ťing (Tao)|'''shangqing dadong zhenjing''']] —<br /> [[Šang‑čching chuang‑tching nej‑ťing ťing (Tao)|'''shangqing huangting neijing''']] —<br /> [[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|'''shangqingpai''']] —<br /> [[šen (Tao)|'''shen''']] —<br /> [[šen‑sien (Tao)|'''shenxian''']] —<br /> [[šen‑sien tao‑ťiao (Tao)|'''shenxian daojiao''']] —<br /> [[Šen‑sien‑čuan (Tao)|'''shenxianzhuan''']] —<br /> [[šen‑tan (Tao)|'''shendan''']] —<br /> [[šeng‑žen (Tao)|'''shengren''']] —<br /> [[šeng‑tchaj (Tao)|'''shengtai''']] —<br /> [[Š’, Tchaj (Tao)|'''shi''', Tai]] —<br /> [[š’‑ťie (Tao)|'''shijie''']] —<br /> [[Šou‑lao (Tao)|'''shoulao''']] —<br /> [[šou‑i (Tao)|'''shouyi''']] —<br /> [[šuang‑siou (Tao)|'''shuangxiu''']] —<br /> [[S’‑ma Čcheng‑žen (Tao)|'''sima chengren''']] —<br /> [[s’‑siang (Tao)|'''sixiang''']] —<br /> [[Wu‑jüe (Tao)|'''song shan''']] —<br /> [[Sou‑šen‑ťi (Tao)|'''soushenji''']] —<br /> [[Suej‑šan‑pchaj (Tao)|'''suishanpai''']] —<br /> [[Sun, Pu-er (Tao)|'''sun''', Bu’er]] —<br /> [[Sun, S’-miao (Tao)|'''sun''', Simiao]]<br /> <br /> == T ==<br /> [[Tchaj‑šan (Tao)|'''tai shan''']] —<br /> [[tchaj‑ťi (Tao)|'''taiji''']] —<br /> [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|'''taijiquan''']] —<br /> [[Tchaj‑ťi‑tchu (Tao)|'''taijitu''']] —<br /> [[Tchaj‑pching‑tao (Tao)|'''taipingdao''']] —<br /> [[Tchaj‑pching‑ťing (Tao)|'''taipingjing''']] —<br /> [[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|'''taishang Laojun''']] —<br /> [[Tchaj‑šang Lao‑ťün šuo čchang čching‑ťing miao‑ťing (Tao)|'''taishang Laojun shuo changqingjing miaojing''']] —<br /> [[Tchaj‑šang tao‑ťün (Tao)|'''taishang daojun''']] —<br /> [[tchaj‑si (Tao)|'''taixi''']] —<br /> [[tchaj‑sü (Tao)|'''taixu''']] —<br /> [[Tchaj‑i ťin‑chua cung‑č’ (Tao)|'''taiyi jinhua zongzhi''']] —<br /> [[Tchaj‑i‑tao (Tao)|'''taiyidao''']] —<br /> [[Tchan, Čchu-tuan (Tao)|'''tan''', Chuduan]] —<br /> [[Tchan, Čchiao (Tao)|'''tan''', Qiao]] —<br /> [[Tchao, Chung-ťing (Tao)|'''tao''', Hongjing]] —<br /> [[tchien‑š’ (Tao)|'''tianshi''']] —<br /> [[Tchien‑š’‑tao (Tao)|'''tianshidao''']] —<br /> [[tchien‑šu (Tao)|'''tianshu''']] —<br /> [[tchien‑cun (Tao)|'''tianzun''']] —<br /> [[Tchung‑süan čen‑ťing (Tao)|'''tongxuan zhenjing''']] —<br /> [[Tchung‑süan čen‑žen (Tao)|'''tongxuan zhenren''']] —<br /> [[Tchu‑ti (Tao)|'''tudi''']] —<br /> [[tchu‑na (Tao)|'''tuna''']]<br /> <br /> == W ==<br /> [[waj‑tan (Tao)|'''waidan''']] —<br /> [[waj‑jao (Tao)|'''waiyao''']] —<br /> [[Wang, Pi (Tao)|'''Wang''', Bi]] —<br /> [[Wang, Čchang-jüe (Tao)|'''Wang''', Changyue]] —<br /> [[Wang, Čchung-jang (Tao)|'''Wang''', Chongyang]] —<br /> [[Wang, Čchu-i (Tao)|'''Wang''', Chuyi]] —<br /> [[Wang, Čchiao (Tao)|'''Wang''', Qiao]] —<br /> [[Wang, Süan-fu (Tao)|'''Wang''', Xuanfu]] —<br /> [[Wej, Po-jang (Tao)|'''Wei''', Boyang]] —<br /> [[Wej, Chua-cchun (Tao)|'''Wei''', Huacun]] —<br /> [[Wen‑čchang (Tao)|'''Wenchang''']] —<br /> [[Wen‑c’ (Tao)|'''Wenzi''']] —<br /> [[Wu, Jün (Tao)|'''Wu''', Yun]] —<br /> [[Wu‑tang‑šan (Tao)|'''Wudang shan''']] —<br /> [[Wu‑tou‑mi‑tao (Tao)|'''Wudoumidao''']] —<br /> [[wu‑ťi (Tao)|'''wuji''']] —<br /> [[wu‑čchin‑si (Tao)|'''wuqinxi''']] —<br /> [[Wu‑šang pi‑jao (Tao)|'''Wushang biyao''']] —<br /> [[wu-tchou (Tao)|'''wutou''']] —<br /> [[wu‑wej (Tao)|'''wuwei''']] —<br /> [[wu‑sing (Tao)|'''wuxing''']] —<br /> [[Wu‑jüe (Tao)|'''Wuyue''']] —<br /> [[Wu‑čen‑pchien (Tao)|'''Wuzhenpian''']]<br /> <br /> == X ==<br /> [[sien (Tao)|'''xian''']] —<br /> [[sien‑tchien (Tao)|'''xiantian''']] —<br /> [[sien‑tchien č’ čchi (Tao)|'''xiantian zhi qi''']] —<br /> [[siang‑kche (Tao)|'''xiangke''']] —<br /> [[siang‑šeng (Tao)|'''xiangsheng''']] —<br /> [[siao‑čou‑tchien (Tao)|'''xiaozhoutian''']] —<br /> [[sing‑ming (Tao)|'''xing‑ming''']] —<br /> [[Sing‑ming kuej‑č’ (Tao)|'''Xing‑ming guizhi''']] —<br /> [[sing‑čchi (Tao)|'''xingqi''']] —<br /> [[Si‑šeng‑ťing (Tao)|'''Xishengjing''']] —<br /> [[siou‑tao (Tao)|'''xiudao''']] —<br /> [[siou‑lien (Tao)|'''xiulian''']] —<br /> [[Si‑wang‑mu (Tao)|'''Xiwangmu''']] —<br /> [[Sü, Sün (Tao)|'''Xu''', Xun]] —<br /> [[süan (Tao)|'''xuan''']] —<br /> [[Süe, Tao-kuang (Tao)|'''Xue''', Daoguang]]<br /> <br /> == Y ==<br /> [[jin‑jang (Tao)|'''yang''']] —<br /> [[Jang, Si (Tao)|'''yang''', Xi]] —<br /> [[Jang, Ču (Tao)|'''yang''', Zhu]] —<br /> [[jang‑šeng (Tao)|'''yangsheng''',]] —<br /> [[jen‑čchi (Tao)|'''yanqi''']] —<br /> [[Jao‑wang (Tao)|'''yaowang''']] —<br /> [[I‑ťing (Tao)|'''yijing''']] —<br /> [[jin‑jang (Tao)|'''yin''']] —<br /> [[Jin, Si (Tao)|'''yin''', Xi]] —<br /> [[Jin, Č’-pching (Tao)|'''yin''', Zhiping]] —<br /> [[Jin‑fu‑ťing (Tao)|'''yinfujing''']] —<br /> [[jin‑jang (Tao)|'''yinyang''']] —<br /> [[jin‑jang‑ťia (Tao)|'''yinyangjia''']] —<br /> [[Jung‑le‑kung (Tao)|'''yonglegong''']] —<br /> [[Jü, Ťi (Tao)|'''yu''', Ji]] —<br /> [[jüan‑čchi (Tao)|'''yuanqi''']] —<br /> [[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|'''yuanshi tianzun''']] —<br /> [[Jü‑pu (Tao)|'''yubu''']] —<br /> [[Jün‑ťi čchi‑čchien (Tao)|'''yunji qiqian''']] —<br /> [[jün-čuan (Tao)|'''yunzhuan''']] —<br /> [[Jü‑chuang (Tao)|'''yuhuang''']] —<br /> [[jü‑žen (Tao)|'''yuren''']] —<br /> [[Jü‑čching (Tao)|'''yuqing''']] —<br /> [[jü‑jie (Tao)|'''yuye''']]<br /> <br /> == Z ==<br /> [[cang‑fu (Tao)|'''zangfu''']] —<br /> [[Cao‑ťün (Tao)|'''Zaojun''']] —<br /> [[Cao‑šen (Tao)|'''Zaoshen''']] —<br /> [[Cao‑wang (Tao)|'''Zaowang''']] —<br /> [[čaj (Tao)|'''zhai''']] —<br /> [[čan čch’‑lung (Tao)|'''zhan chilong''']] —<br /> [[Čang, Po-tuan (Tao)|'''Zhang''', Boduan]] —<br /> [[Čang, Tao-ling (Tao)|'''Zhang''', Daoling]] —<br /> [[Čang, En-pchu (Tao)|'''Zhang''', Enpu]] —<br /> [[Čang, Kuo-lao (Tao)|'''Zhang''', Guolao]] —<br /> [[Čang, Cheng (Tao)|'''Zhang''', Heng]] —<br /> [[Čang, Ťi-sien (Tao)|'''Zhang''', Jixian]] —<br /> [[Čang, Ťiao (Tao)|'''Zhang''', Jiao]] —<br /> [[Čang, Ling (Tao)|'''Zhang''', Ling]] —<br /> [[Čang, Lu (Tao)|'''Zhang''', Lu]] —<br /> [[Čang, San-feng (Tao)|'''Zhang''', Sanfeng]] —<br /> [[Čang, Šeng (Tao)|'''Zhang''', Sheng]] —<br /> [[Čang tchien‑š’ (Tao)|'''Zhang''' tianshi]] —<br /> [[Čang, Siou (Tao)|'''Zhang''', Xiu]] —<br /> [[Čang, Jü-cchaj (Tao)|'''Zhang''', Yucai]] —<br /> [[Čang, Cung-jen (Tao)|'''Zhang''', Zongyan]] —<br /> [[Čang, C’-jang (Tao)|'''Zhang''', Ziyang]] —<br /> [[Čen‑ta‑tao‑ťiao (Tao)|'''Zhendadaojiao''']] —<br /> [[Čen‑kao (Tao)|'''Zhengao''']] —<br /> [[čen‑žen (Tao)|'''zhenren''']] —<br /> [[Čeng‑tchung tao‑cang (Tao)|'''Zhengtong daozang''']] —<br /> [[čeng‑i tchien‑š’ (Tao)|'''zhengyi tianshi''']] —<br /> [[Čeng‑i‑tao (Tao)|'''Zhengyidao''']] —<br /> [[č’‑nien (Tao)|'''zhinian''']] —<br /> [[č’‑žen (Tao)|'''zhiren''']] —<br /> [[Čung‑kuo tao‑ťiao sie‑chuej (Tao)|'''Zhongguo daojiao Xiehui''']] —<br /> [[Čung‑che‑ťi (Tao)|'''Zhongheji''']] —<br /> [[Čung‑li (Tao)|'''Zhongli''', Quan]] —<br /> [[Čung‑Lü (Tao)|'''Zhong‑Lü''']] —<br /> [[čung‑min (Tao)|'''zhongmin''']] —<br /> [[Čung‑nan‑šan (Tao)|'''Zhongnan shan''']] —<br /> [[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|'''Zhouyi cantongqi''']] —<br /> [[Čuang‑c’ (Tao)|'''Zhuangzi''']] —<br /> [[Ču‑lin čchi‑sien (Tao)|'''Zhulin qixian''']] —<br /> [[C’‑čching čen‑žen (Tao)|'''Ziqing zhenren''']] —<br /> [[c’‑žan (Tao)|'''ziran''']] —<br /> [[C’‑jang čen‑žen (Tao)|'''Ziyang zhenren''']] —<br /> [[Cou, Jen (Tao)|'''Zou''', Yan]] —<br /> [[Cuo, Cch’ (Tao)|'''Zuo''', Ci]] —<br /> [[cuo‑wang (Tao)|'''zuowang''']] —<br /> [[Cuo‑wang‑lun (Tao)|'''Zuowanglun''']]<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao&diff=295282 2026-09-20T19:26:14Z

<p>JD: Nezlomitelné mezery</p> <hr /> <div>&lt;h2&gt;&lt;span style=&quot;font-size: larger;“&gt;Slovník taoismu&lt;/span&gt; (2010)&lt;br/&gt;<br /> Vladimír Ando&lt;/h2&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;<br /> &lt;div&gt;[[Soubor:Tao_obalka_1.jpg|370px]]&lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;logos-row&quot;&gt;[[Soubor:Logo_SOU_2.jpg|87px|link=https://www.soc.cas.cz/]]<br /> [[Soubor:Logo_Strategie_V3_1.png|125px|link=http://av21.avcr.cz/]][[Soubor:Logo_Libri_1.png|87px|link=https://libri.cz/]]&lt;/div&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Slovník taoismu byl psán pro úspěšně se rozvíjející ediční řadu nakladatelství Libri, <br /> kde vyšel pod titulem ''Malá encyklopedie taoismu'' (2010). <br /> Autor při jeho koncipování vycházel především z klasických čínských textů a jejich výkladů, <br /> proto neshledal důvody k úpravám textu pro naši edici. <br /> Slovník tak publikujeme jen s dílčími úpravami a doplněním několika obrázků, <br /> které z původního vydání nechtěně vypadly.<br /> <br /> Původní knižní vydání ''Malé encyklopedie taoismu'' lektoroval (†) prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.<br /> <br /> Internetové vydání připravil Zdeněk R. Nešpor.<br /> <br /> Knižní vydání: Libri, Praha 2002. ISBN 978-80-7277-455-5.<br /> <br /> [[:Kategorie:Tao|Všechna hesla]]<br /> <br /> Taoismus — [[Tao:obecná charakteristika|obecná charakteristika]] a [[Tao:stručný historický nástin|stručný historický nástin]]<br /> <br /> [[Tao:index_pinyin|Rejstřík hesel v pinyinu]]<br /> <br /> [[Tao:literatura|Doporučená literatura]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:stru%C4%8Dn%C3%BD_historick%C3%BD_n%C3%A1stin&diff=295280 2026-09-20T16:50:50Z

<p>JD: Opraveno formátování</p> <hr /> <div><br /> = Stručný historický nástin taoismu =<br /> <br /> (druhá část předmluvy ke [[Tao|Slovníku taoismu]], prvou byla [[Tao:obecná charakteristika|Obecná charakteristika taoismu]])<br /> <br /> == Taoismus před dynastií Chan (do 3. století před n. l.) ==<br /> <br /> Duchovní tradice, jejímž formálním nositelem je taoismus, je prastará a doba jejího vzniku stejně jako případná osoba zakladatele nám nejsou známy. Již ze samotné povahy učení a jeho tezí, jak jsou blíže vysvětlovány na jiných místech, však vyplývá, že konkrétní údaje v tomto smyslu ani hledat nelze. Jak taoismus začal v 19. století více pronikat do západního světa a byly zpřístupněny překlady jeho klasiků, rozšířila se zde a setrvačností ještě přetrvává představa, že zakladatelem učení je [[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’]]. To je ovšem zcela mylná informace, kterou taoisté ostatně nikdy nehlásali. Nejlepším dokladem toho je samotný Lao-c’ovi připisovaný text. V něm totiž nacházíme pasáže, kde se odkazuje na moudré světce ze starověku, kteří byli znalí zákonů tao a dokázali je uplatňovat ve svém životě nebo při spravování země. V textu se ani náznakem nemluví o žádném zakladateli, natožpak aby se za myšlenkového původce učení pokládal autor sám. Je tedy zřejmé, že již za dynastie Východních Čou (770–256 před n. l.), kdy nejpozději mohlo toto dílo vzniknout, bylo učení o tao považováno za poznání předávané současníkům z velmi dávných časů a od neznámých mudrců. Ve zcela stejném duchu se vyjadřuje i druhý klasik taoismu [[Čuang‑c’ (Tao)|Čuang-c’]], když ve svém díle ze 4. století před n. l. píše: „Poznání mužů starověku dosahovalo nejzazších met, čím toho dosahovali? Jedni mínili, že nikdy žádné věci ani nebyly. To byl nejzazší bod poznání, takové poznání bylo konečné a úplné, ježto k ničemu nic nelze přidat ani přičinit. Další již vzali na vědomí existenci věcí, ne však hranice mezi nimi. Ještě další vzali na vědomí existenci hranic mezi věcmi, ne však přitakávání a popírání, rozlišování na dobré a zlé, nic neodmítali ani netvrdili. Jakmile se totiž jednou objevilo tvrzení a popírání, rozlišování na dobré a zlé, přitakávání a odmítání, bylo tím postiženo Tao. Na úkor Taa se rozmnožila libost a láska.“ (''Vnitřní kapitoly'', kap. 2, Maxima, Lásenice 2006) Z citovaného textu je evidentní, že poznávání mysterií tao bylo v jeho době již pradávnou tradicí, která dokonce měla být tím opravdovější a věrnější, čím dále do minulosti se vracíme. V religiózním taoismu sice později vystupuje deifikovaný (zbožštěný) Lao-c’ jako nositel učení, ovšem nikoli v roli tvůrce, nýbrž jako transcendentní předavatel nauky, jíž se přisuzuje nadpozemský původ.<br /> <br /> Ani o první postavy z hlubin historie, k nimž se nauka vztahuje, se nelze opírat, jelikož nejsou historicky věrohodné. Platí to zejména o '''Žlutém císaři''' ([[Chuang‑ti (Tao)|Chuang-ti]]), jenž je mytickou postavou, přestože tradiční chronologie uvádí fiktivní data jeho vlády zasazená do 3. tisíciletí před n. l. V čínské mytologii je vnímán jako jeden z praotců národa, tvůrce kalendáře, kompasu a jiných vynálezů, současně však i jako božstvo, vládce nad středem vesmíru. Pro taoisty je předavatelem učení a domnělým autorem mnoha děl. Ovšem i díla, která mu jsou připisována, vykazují stejný typický rys, jaký je zmíněn výše – že se totiž v nich nejednou odkazuje na neznámé staré mudrce, kteří se v blíže neurčené dávné minulosti zabývali poznáváním mysterií tao a od nichž se nauka traduje. Tudíž ani pro tradici samotnou není zakladatelem učení. Až celé dva tisíce let po hypotetickém období vlády Žlutého císaře se na scéně objevuje ústřední postava filozofického i religiózního taoismu, historicky ovšem rovněž nejasný '''Lao‑c’''', Starý mistr. Žít měl v 6. století před n. l., tento a další stručné údaje o něm se však poprvé dozvídáme z krátkého životopisu, který napsal až o čtyři století později historik S’-ma Čchien (2.–1. století před n. l.). Podle něj se Starý mistr jmenoval [[Li, Er (Tao)|Li Er]] a působil jako správce knihovny na dvoře čouského krále. Protože jej poměry na dvoře a celkově duchovní atmosféra v říši znechutily, opustil na konci života zemi a odešel neznámo kam směrem na západ ([[Si‑šeng‑ťing (Tao)|Si-šeng-ťing]]). Při odchodu přes hranice byl v něm rozpoznán mudrc nadpozemských schopností jiným adeptem taoistických nauk [[Jin, Si (Tao)|Jin Sim]], který jej požádal o sepsání učení pro budoucí generace. Takto vznikl podle legendy stěžejní text taoismu ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťing]]''. Toto rozsahem krátké, leč náplní bohaté a významem dalekosáhlé dílo obsahuje základní koncepce taoistické filozofie – rozvahy o tao, věčné prázdnotě, která je prazdrojem veškerenstva, a její síle [[te (Tao)|te]], jejímž prostřednictvím se tao projevuje v bytí. S kosmologickými úvahami jsou provázány návody pro jedince, podle jakých principů řídit své konání, jakož i doporučení vládcům, jak by měli vést společnost, aby se dosáhlo souladu se zákony univerza a nebyl narušen přirozený řád věcí.<br /> <br /> Na začátku období dynastie Východních Čou, kdy měl Lao-c’ působit, neexistoval ještě taoismus ve smyslu filozofické školy, organizovaného šíření nauky apod. Zachoval se nám jen v odkazech na jedince vynikající mimořádnými schopnosti, které měli získat díky tomu, že následovali tajemné zákony vesmíru. Vesměs jsou to přitom postavy historicky nedoložené nebo fiktivní, jako byli např. [[Jang, Ču (Tao)|Jang Ču]] nebo [[Lie‑c’ (Tao)|Lie-c’]]. Koncepce, jež tvoří náplň taoistického učení, a s nimi související praktiky měly ovšem už tehdy za sebou dlou- hou tradici, jak dokládá i výše uváděná citace. Mezi ně patřila i víra v možnost transcendentního poznání a v existenci jedinců, kteří ho dosáhli následováním Cesty ([[te‑tao (Tao)|te-tao]]), či se dokonce stali nesmrtelnými ([[sien (Tao)|sien]]). O nesmrtelných se věřilo, že dokáží měnit podobu, létat na větru a mracích či žít bez jídla a pití. Praktikami dosažení nesmrtelnosti se zabývali tzv. mistři praktik ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]), starověcí mágové. Jejich pokusy vyrobit elixír nesmrtelnosti, jakož i pěstovaná ezoterická cvičení, okultismus, astrologie atd. vytvořily základnu, na níž byly v pozdější taoistické praxi rozvíjeny alchymické ([[waj‑tan (Tao)|waj-tan]], [[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), zdravotně meditační ([[čchi‑kung (Tao)|čchi-kung]]) a jiné metody; obdobně byly mnohé vtěleny do věrouk pozdějších náboženských taoistických sekt. Fang-š’ové bývali vítanými hosty na dvorech králů, protože nabízené možnosti získání elixíru dlouhověkosti či alespoň transmutovaného zlata zde pochopitelně budily zájem. Nejstarší záznam o využívání služeb mágů panovníky je v již zmiňované S’-ma Čchienově kronice, podle níž jeden z fang-š’ů působil na dvoře krála Ling-wanga (571–544 před n. l.). Asi dvě staletí po Lao-c’ovi se objevuje druhý nejvýznamnější představitel – a zřejmě první historicky reálná postava – taoismu, '''Čuang‑c’''' (asi 369–286 před n. l.). Údaje o jeho životě jsou zaznamenány rovněž v S’-ma Čchienovi. Dozvídáme se z nich, že Čuang-c’ nějakou dobu zastával menší úřad, ale jakožto vyznavač učení Starého mistra odmítal kariérní postup a jakoukoli další angažovanost ve společenském životě. Jeho metou byla osobní svoboda a konvencemi nespoutané chování v souladu s taoistickou ideou ne-konání ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), tedy spontánní jednání ([[c’‑žan (Tao)|c’-žan]]) bez jakékoli snahy zasahovat do chodu věcí. Čuang-c’ je pravděpodobným autorem přinejmenším části jemu připisovaného díla, jež je vysoce ceněno za svoje literární kvality a bohatý jazyk. Na rozdíl od spíše strohého a abstraktního textu ''Tao‑te‑ťingu'' podává taoistické úvahy nad relativností světa formou humorných a ironizujících příběhů, snáze pochopitelných širšímu okruhu čtenářů.<br /> <br /> Poslední tři staletí vlády dynastie Čou, nazývané etapou Válčících států (5.–3. století před n. l.), byly velice neklidným obdobím plným násilí a strádání vyplývajících z bojů mezi jednotlivými státy, na něž byla země rozdrobena. Zároveň však situace v těchto časech, kdy se rozpadal starý řád, podnítila formování a soupeření mnoha filozofických a myšlenkových směrů, jako byli legalisté, mohisté, konfuciáni, škola jmen aj. Častým motivem jejich hlasatelů bylo předkládání koncepcí způsobů vlády, spravování věcí veřejných a uspořádání mezilidských vztahů vládcům znesvářených zemí. Lze předpokládat, že příslušná témata v dílech Lao-c’ a Čuang-c’ jsou rovněž reflexí společenské situace, přestože taoismus nebyl sociálním učením, nýbrž ve své podstatě individuálním snažením zaměřeným mimo lidský svět. A jeho případné „návody“ k vládnutí lze vnímat nejspíš jako s nadsázkou míněné utopie. Proto též mezi tehdy se nabízejícími filozofy taoisty nepotkáváme. V tomto období registrujeme působení ještě jednoho směru vykazujícího styčné body s taoistickou naukou, a to jinjangovou školu ([[jin‑jang‑ťia (Tao)|jin-jang-ťia]]). Její představitelé se zabývali dualitou kreativní kosmické síly [[jin‑jang (Tao)|jin-jang]], z ní vycházející numerologií a věštěním pomocí trigramů ([[pa‑kua (Tao)|pa-kua]]). Ze vzájemného míchání prvků taoistické filozofie, praktik mágů a víry v nesmrtelnost se v tomto období mimoto začíná formovat směr zvaný [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], podle Chuang-tiho a Lao-c’a, k nimž se hlásil jako ke svým duchovním předkům. Jedním z možných zdrojů vzniku religiózního taoismu o několik století později byl pravděpodobně i vnitřní vývoj této linie, protože kolem 2. století před n. l. se v ní začalo vzhlížet k Žlutému císaři a Starému mistru jako k božstvům a jako takoví byli i rituálně uctíváni. Ve válčení mezi státy zvítězil roku 221 před n. l. stát Čchin, když postupně porazil šest zbývajících konkurentů a celé území sjednotil pod svojí vládou. Jeho král si přidělil titul „Čchinský První císař“, Čchin Š’-chuang-ti (Qin Shihuangdi 秦始皇帝), a stal se zakladatelem říše s císařským institutem, který přetrval následující dva tisíce let. Impérium se zrodilo z války, stejná byla proto i povaha státní ideologie, kterou přijal za svou. Císař vládl prostředky tzv. legalismu, což byla jedna z koncepcí, které zmiňovaní rádci nabízeli. Zakládala se na bezvýhradném dodržování nařízení a nekompromisním trestání sebemenších prohřešků. Nežádoucí díla konkurenčních učení byla pálena, kritikové likvidováni. O taoismus císař zájem jevil, ovšem nikoli v jeho duchovní podobě. Učarovala mu zejména představa nesmrtelnosti, a to do té míry, že dokonce vyslal expedice na moře doufaje, že objeví bájné ostrovy nesmrtelných ([[Pcheng‑laj (Tao)|Pcheng-laj]]) a přivezou mu elixír věčného mládí. Když po 15 letech tyranie císař zemřel, krátce poté byla jeho dynastii svržena povstáním a na trůn zasedla dynastie Chan, která následně spravovala zemi po dlouhá čtyři století.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Chan (206 před n. l. – 220 n. l.) ==<br /> <br /> Nástup dynastie Chan znamenal postupnou konsolidaci situace v zemi zmítané válkami mezi jednotlivými státy tehdy rozdrobené Číny. Ideologií nových vládců se stal konfucianismus, který svojí podstatou byl učením společensko-politickým, a tím, že zdůrazňoval hodnoty, jako jsou loajalita k autoritám, dodržování etických norem či kladení prospěchu celku nad prospěch individuální, přirozeně plnil úlohu ideologického tmelu. Taoismus i v této době zůstával učením jednotlivých hledačů Cesty, bez ambicí být nosnou společenskou ideologií. Přesto, podobně jako v minulosti, měl v individuálních případech výrazný vliv v podobě kontaktů taoistů, v tomto období především mágů fang-š’, s některými panovníky, které přitahovaly jimi avizované magické schopnosti vyrobit elixír nesmrtelnosti ([[tan (Tao)|tan]]) nebo komunikovat s božskými bytostmi. Mezi příznivce taoistických kouzelníků patřil např. císař Wu-ti (140–86 před n. l.), na jehož dvoře působil známý mág [[Li, Šao-ťün (Tao)|Li Šao-ťün]]. Za vlády stejného panovníka shromáždil u dvora princ Liou An, vnuk zakladatele dynastie Chan, stovky mágů a učenců, s nimiž vedl metafyzické debaty o mystériu tao. Na jejich základě bylo sestaveno dílo ''[[Chuaj‑nan‑c’ (Tao)|Chuaj‑nan‑c’]]'', nejdůležitější taoistický filozofický text z chanského období. Z pozdější doby této dynastie pochází další významný spis mysticko-magické tradice taoismu, kniha ''[[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|Čou‑i cchan‑tchung‑čchi]]'', která je nejranějším známým alchymistickým textem v Číně. Dílo psané ezoterickým a metaforickým jazykem pojednává abstraktně o procesu tvorby elixíru nesmrtelnosti. Za jeho autora se považuje pololegendární taoistický mystik '''[[Wej, Po-jang (Tao)|Wej Po‑jang]]''', žijící asi v 1.–2. století n. l. Za dynastie Chan dochází k zásadnímu posunu náhledu na Lao-c’a a Žlutého císaře, hlavní postavy taoismu. Zatímco předtím byli vnímáni jako duchovní nositelé taoistické nauky ([[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]]) a historické entity, nyní se navíc začínají transformovat v božstva a jako takoví jsou uctíváni. Lao-c’ je interpretován jako inkarnace tao ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]), odvěký přítomný nositel učení. Za císaře Chuan-tiho v polovině 2. století se k jejich domnělým hrobkám začala vysílat každoročně procesí k vykonání obětních obřadů. Pravděpodobně i tato skutečnost posunu vnímání přispěla k tomu, že ke konci chanské dynastie se ve 2. století n. l. poprvé v dějinách začíná formovat organizovaná '''religiózní podoba taoismu'''. Vytvářela se postupně na základě starších tradic šamanismu, lidového náboženství, víry v nesmrtelnost a už existující představy Lao-c’a jakožto božské bytosti. Mimo to byla i reflexí složité společenské situace rozpadajícího se státu, vnitřních i vnějších válek a všeobecné bídy. První taoističtí kněží byli mesianisté, kteří si získavali příznivce hlásáním příchodu nové éry, jež přinese jejich následovníkům všeobecný mír a spravedlnost. K tomu ale bylo potřebné se vzdát starých pověr a rituálů a místo nich věřit v nové učení a bohy, s nimiž slibovali zajišťovat kontakt právě kněží.<br /> <br /> Nejstarší známou taoistickou sektou je '''cesta nebeských mistrů''' ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]), kterou založil ke konci éry císaře Šun-tiho (126– 144 n. l.) v západní části Číny vizionář '''[[Čang, Ling (Tao)|Čang Ling]]'''. Podle vlastního tvrzení ho úkolem šířit novou víru pověřil samotný Lao-c’, který se mu zjevil v meditacích, daroval mu elixír nesmrtelnosti a magický meč k zahánění démonických sil a poctil jej titulem „nebeský mistr“ ([[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]]). Tento titul je od té doby podnes dědičným v rodě Čangů a jeho nositel je nejvyšší autoritou v jedné ze dvou hlavních linií religiózního taoismu, Cestě správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]). Čang Ling zorganizoval své stoupence do hierarchicky členěných komunit rozdělených do 24 okrsků. V jejich čele byli kněží, kteří řídili náboženský život obce. Za příslušnost ke komunitě se platil poplatek pěti měřic rýže, proto se sektě říkalo i Cesta pěti měřic rýže ([[Wu‑tou‑mi‑tao (Tao)|Wu-tou-mi-tao]]). Příznačné pro její aktivity bylo konání masových ozdravných obřadů, při nichž se věřící očišťovali od hříchů přiznáváním se božským Třem hodnostářům ([[San‑kuan (Tao)|San-kuan]]); nečisté skutky se považovaly za příčinu všech nemocí. K dalším praktikám patřily postní obřady ([[čaj (Tao)|čaj]]), používání talismanů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]) a orgiastické rituály ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]). Vizi spravedlivé společnosti založené na taoistických principech realizoval, byť jen na krátkou dobu, Čang Lingův vnuk '''[[Čang, Lu (Tao)|Čang Lu]]'''. Roku 191 vytvořil se stoupenci malý klerikální státní útvar, kde všichni pracovali ve prospěch celku a stravovali se zadarmo ve společných domech. Roku 215 bylo ovšem území komunity pohlceno jedním z království, která vznikla po rozpadu říše Chanů. Na zániku této říše se významně podílel další z tehdejších věrozvěstů, '''[[Čang, Ťiao (Tao)|Čang Ťiao]]''', zakladatel sekty '''cesta nejvyššího míru''' ([[Tchaj‑pching‑tao (Tao)|Tchaj-pching-tao]]). Ten hlásal, že přichází nová epocha „velkého míru“, kdy po ukončení šedesátiletého cyklu, na nějž se tehdy tradičně počítal čas, stará říše padne a vznikne nová společnost, v níž přežijí jenom ti, kteří se očistí od hříchů a budou jej následovat. Příznivce získával Čang Ťiao obdobně jako Čang Ling konáním masových léčitelských obřadů s exorcistickými prvky. Podařilo se mu shromáždit na 300 000 následovníků, které v 1. roce nového cyklu (184 n. l.) zvedl do mohutné vzpoury, známé v dějinách jako Povstání žlutých turbanů. Vzpoura byla nakonec potlačena a Čang Ťiao popraven, nicméně dynastie Chan již spěla ke svému konci. Povstání žlutých turbanů nebylo hnutím náboženským, ač se neslo pod hesly kvazitaoistických idejí, nýbrž se jednalo o hnutí sociální, reagující na všeobecnou bídu a chaos. Cesta nejvyššího míru později již v dějinách nepůsobila a vývoj religiózního taoismu šel směrem, který započala Cesta nebeských mistrů.<br /> <br /> Rané taoistické náboženství je typické tím, že šlo o víru nižších společenských vrstev a jeho věrozvěsti byli vizionáři, kteří slibovali příchod nového spravedlivého světa, v němž si všichni budou rovni a budou žít v harmonii a míru. K získání stoupenců a semknutí komunity sloužily masové obřady, při nichž se věřící očišťovali od hříchů jejich přiznáváním ochranným božstvům; využívalo se zaklínání, užívání ochranných amuletů apod. Sekty měly vytvořenou vnitřní hierarchicky členěnou organizační strukturu, systém liturgických aktivit a výchovy nástupců, čímž byly položeny základy pro budoucí vznik taoistické církve.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Wej, Ťin a Jižních a severních dynastií (220–581) ==<br /> <br /> Zánik chanského císařství znamenal na několik dalších staletí dobu rozdrobenosti, válek a neklidu, ztíženou navíc vpády kočovných kmenů ze severu. Tři království, Wej, Šu a Wu, na která se říše rozpadla, vedla mezi lety 220 a 280 permanentní války. V těchto strastiplných časech se taoistická filozofie svými ideami nezasahování do věcí ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), nenásilí, ponechání působení přirozeného řádu atd. stala dočasným útočištěm pro mnohé vzdělance. Typické bylo zejména pěstování „čistých rozprav“ ([[čching‑tchan (Tao)|čching-tchan]]), intelektuálních rozprav o mystériích tao a původu všehomíra. Tento směr rozvíjející myšlenkové tradice Lao-c’a a Čuang-c’a se v literatuře nazývá „učením o mystickém“, süan-süe (xuanxue 玄学); na Západě se pro něj vžilo pojmenování '''neotaoismus'''. K nejznámějším představitelům patří [[Wang, Pi (Tao)|Wang Pi]], komentátor ''Tao‑te‑ťingu'', nebo editor Čuang-c’ova díla [[Kuo, Siang (Tao)|Kuo Siang]]. Svéráznou skupinu rebelujících individualit představovalo tzv. Sedm ctihodných z bambusového háje ([[Ču‑lin čchi‑sien (Tao)|Ču-lin čchi-sien]]), umělců a intelektuálů, kteří nekonvenčním chováním budili nelibost vyšších míst. Jeden z nich, básník Ťi Kchang, dokonce zaplatil nepřízeň mocných svým životem, když byl v roce 262 popraven. Tradice süan-süe v následujících staletích zanikla a s ní zaniklo i rozvíjení taoismu jako filozofického učení. Kontinuita před zraky veřejnosti spíše skrytého individuálního „pěstování Cesty“ jedinci ovšem přerušena nebyla. Mezi lidovými vrstvami se šířil taoismus ve své religiózní podobě, jak byl zformován v Čang Lingově Cestě nebeských mistrů. Vládci se k taoistické nauce stavěli dvojím způsobem. Nevšední schopnosti čarodějů či praktiky slibující získání dlouhověkosti je nepřestaly přitahovat. Např. Cchao Cchao, který ještě jako císařský generál potlačoval Povstání žlutých turbanů a později založil vlastní dynastii Wej, zval na svůj dvůr různé mágy, mezi nimiž měl být i proslulý iluzionista [[Cuo, Cch’ (Tao)|Cuo Cch’]]. Pokud jde o taoistické náboženské hnutí, zatímco příslušníky rebelantské Cesty nejvyššího míru nemilosrdně pronásledovali, byla snaha získat si přívržence Cesty nebeských mistrů, protože tato víra měla poměrně velký vliv, a tudíž i případný potenciál stát se nositelem rebelie. Proto např. zmiňovaný Cchao Cchao, když obsadil území ovládané mistrem Čang Luem, zavázal si jej sňatkem svého syna s jeho dcerou. Učení nebeských mistrů začíná postupně pronikat do vyšších společenských vrstev a stává se elitou akceptovaným náboženstvím.<br /> <br /> Roku 265 Čínu na krátkou dobu sjednotila dynastie Ťin. Její severní a severozápadní území byla ovšem permanentním terčem nájezdů nomádských kmenů, kterým se nakonec podařilo tuto část dobýt a na téměř tři staletí obsadit. V průběhu času zde založili 16 států, které byly v neustálém válečném stavu. Zbídačené obyvatelstvo prchalo na jih, a když v letech 311 a 316 padly metropole Luo-jang a Čchang-an, přesídlily na jih od Dlouhé řeky i vládnoucí garnitura a bohaté rody; roku 317 zde vyhlásili dynastii Východní Ťin (317–420). Vnější faktor rozdělení země způsobil v dalších staletích i oddělený vývoj taoismu na severu a jihu země.<br /> <br /> === Taoismus na severu ===<br /> <br /> Noví nečínští vládcové postupem času přejali čínský způsob života a administrativního řízení státu a nakonec opustili i svou víru a jazyk. Z daných možností zprvu tíhli k buddhismu, který byl, stejně jako oni, nečínského původu, přitom zde již dosti rozšířen a akceptován. Za dynastie Severní Wej (386–535), kterou založil kmen Tobů, se stal státním náboženstvím. Taoismus, pomineme-li individuální a obvykle skrytě působící hledače Cesty, reprezentovala linie nebeských mistrů. Neměla však zatím vytvořenou jednotnou organizační strukturu a působila jen formou komunitních seskupení kolem jednotlivých mistrů ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]), kteří vedli žáky podle vlastního uvážení. Vzhledem k silnému postavení buddhismu, ale i k stavu taoistické věrouky, podle jeho názoru velmi neuspokojivému, se rozhodl učinit reformní kroky taoistický mistr '''[[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|kchou Čchien‑č’]]''' (365–448). Posvěcení k nápravě starého a šíření nového učení, jakož i posvátné texty ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]) s návody mu podle vlastního tvrzení předal samotný reinkarnovaný Lao-c’. Podstatou reformy mělo být opuštění nemravných praktik sexuálních obřadů ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]) či vybírání poplatků od věřících a návrat k pěstování vnitřní čistoty a konání dobrých skutků. Do své koncepce včlenil Kchou též konfuciánské principy loajality podřízených k nadřízeným a etické normy, čímž se nová nauka stala přijatelnou i pro vládnoucí kruhy. Když pak věnoval posvátné texty severowejskému císaři, dokázal postupně panovníka natolik přesvědčit o správnosti nové nauky, že roku 440 byl taoismus nakrátko prohlášen '''státním náboženstvím'''. Buddhisté naopak začali být pronásledováni a majetek jejich klášterů byl konfiskován. Po nástupu nového císaře se ovšem oficiálním náboženstvím opět stal buddhismus. V odborné literatuře se Kchouem reformovaný taoismus nazývá i severní Cestou nebeských mistrů ([[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]).<br /> <br /> === Taoismus na jihu ===<br /> <br /> V jižní Číně se stejně jako celá společnost i taoismus rozvíjel bez přímé konfrontace s dobyvateli. Asi už od 3. století se sem začalo šířit učení Cesty nebeských mistrů a prolínalo se zde s místními tradicemi navazujícími na filozofii [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], praktiky starých mágů ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]) a hledačů nesmrtelnosti, akceptujícími ovšem i některé prvky konfuciánské nauky. Pro tuto synkretickou formu nauky se používá pojmenování taoismus božských nesmrtelných ([[šen‑sien tao‑ťiao (Tao)|šen-sien tao-ťiao]]). Je typický vírou v možnost dosažení nesmrtelnosti a v existenci lidí, kteří jí vlastním úsilím dosáhli. Nositeli<br /> <br />  učení byli jednotliví mistři, kteří je předávali okruhu osobních žáků; žák musel prokázat, že je hoden zasvěcení a obřadným způsobem doplněným o dary požádat o přijetí do učení. Taoističtí mistři byli nezávislí jedinci, kteří nevytvářeli žádnou organizační strukturu, mohli se dle své vůle ženit či působit v civilní sféře. Nejvýznamnější osobností jižního taoismu té doby byl alchymista, filozof a lékař '''[[Ke, Chung (Tao)|ke chung]]''' (284–364), prasynovec legendárního mága [[Ke, Süan (Tao)|Ke Süana]]. Je typickým představitelem čínského intelektuála kombinujícího jako životní filozofii dvě hlavní domácí duchovní tradice, kofucianismus a taoismus. Jsa ze vzdělanecké rodiny a mimořádně talentovaný, nastoupil nejprve v duchu doby úřednickou dráhu, aby věnoval své schopnosti spravování věcí veřejných. Později se však kariéry vzdal, protože jej mnohem více přitahovala taoistická cesta hledání nesmrtelnosti. Velkou část života prožil v klášteře v horách Luo-fu-šan nedaleko Kantonu. Věnoval se zde výrobě elixírů, psal díla a spolu s manželkou pomáhali v širokém okolí léčit neduhy. Své myšlenky, postoje, ale i mnohé alchymické recepty a návody sepsal do rozsáhlého textu, nazvaného podle svojí přezdívky Mistr objímající prostotu (''[[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|Pao‑pchu‑c’]]''), který se jako cenný zdroj poznávání taoismu zachoval dodnes. Z konfucianismu vnesl Ke do taoismu morální příkazy potřeby šlechtění charakteru, humánního vztahu k bližním, zachovávání loajality k autoritám apod., z taoismu pak vnášel do konfucianismu zájem o mystérium bytí a víru v možnost dosažení nesmrtelnosti vlastním úsilím.<br /> <br /> Míšení tradic na jihu dalo zde vzniknout dvěma novým školám, které měly rozhodující vliv na vývoj taoismu v dalších staletích. První z nich byla škola '''svrchované čistoty''' ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]). Za jejího zakladatele se považuje příbuzný Ke Chunga, [[Jang, Si (Tao)|Jang Si ]](330–386), jemuž se podle vlastního tvrzení zjevili při meditaci legendární mystička [[Wej, Chua-cchun (Tao)|Wej Chua-cchun]] a další nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a darovali mu posvátná písma (''[[Čen‑kao (Tao)|Čen‑kao]]'') s pověřením šířit jejich učení. Těmito nesmrtelnými měli být předci tehdejších šlechticů, jejichž chráněncem Jang Si byl, a měli mu zvěstovat, že roku 384 nastane apokalypsa, kterou přežijí jenom vyvolení příslušníci aristokracie. Mysteriózní nádech, literární kvalita textů a jejich interpretace jakožto přímého božského poselství, které nevyžaduje kněze jako nutného prostředníka, spolu s cíleným zaměřením na honoraci učinily z nového učení věrouku, která se úspěšně začala šířit mezi vyššími vrstvami společnosti. Svrchovaná čistota představuje kontemplativní směr taoistického náboženství, v němž hlavními praktikami jsou meditativní vnitřní pročišťování a vizualizace božstev, která mají být nápomocna adeptovi při jeho cestě za spásou. V pozdějším vývoji se stala všeobecně rozšířenou vírou, jejíž oblíbenost kulminovala mezi 5. a 9. stoletím. Jako samostatná škola existovala do 13.–14. století, kdy se spolu s dalšími sektami v jižní Číně stala součástí Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> Druhou byla škola '''Zázračného klenotu''' ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]). Formovat se začala ve 4.–5. století a vedle vlivů, které působily i na školu Svrchované čistoty, do ní mnohem výrazněji pronikly buddhistické doktríny, zejména představa konečného vysvobození všech bytostí v koloběhu převtělování. Její praxe se více orientovala na vnější projevy víry, provádění propracovaných skupinových rituálů, dodržování morálních přikázání a zákazů či využívání talismanů jako ochranných prostředků proti zlým mocnostem. Příznačným světonázorovým rysem školy bylo očekávání apokalypsy, zániku světa v důsledku kolapsu rovnováhy mezi silami jin a jang. Tato představa souvisela i s vírou cyklického vznikání a zanikání všehomíra, který z prvotního stavu čistoty a nevinnosti, jak jej stvořil Nebeský ctihodný vládce prvopočátku ([[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|Jüan-š’ tchien-cun]]), znovu a znovu upadá do marasmu zloby, záště, sobectví a chtivosti. Zánik světa pak přežijí vždy jenom ti, kteří dojdou ke spáse dodržováním přikázání víry. Praxe školy Zázračného klenotu byla svým ceremoniálním charakterem uchopitelnější a přístupnější nežli abstraktní snažení Svrchované čistoty, proto se značně rozšířila a byla oblíbená mezi lidovými vrstvami; v pozdějším vývoji splynula za dynastie Jüan s Cestou správné jednoty. Velký přínos na vypracování a kodifikaci jejich rituálů a rozhodující podíl na přetvoření taoistického vyznání a náboženské činnosti v systém církevní organizace vůbec měl reformátor '''[[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu siou‑ťing]]''' (406–477). Lu žil dlouhá léta v izolaci na posvátných horách a věnoval se uměním pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]). Příkladné úsilí jej natolik proslavilo, že se mu dostalo pozvání na panovnický dvůr a císař nechal pro něj vybudovat v hlavním městě klášter. Zde se pak věnoval vypracovávání reformních opatření, jakož i editaci dochovaných písemností. Prosadil zrušení zvyklosti, kdy se kdokoli mohl prohlásit taoistickým mistrem a mít vlastní komunitu. Nahradil ji systémem vysvěcování kněží a náboženský život soustředil do klášterů; dále napsal příručky obřadů, s jejichž pomocí se měly unifikovat nejednotné rituály. Jeho velmi důležitým počinem bylo, že započal práci na shromažďování roztroušených taoistických textů, vytvořil systém jejich třídění a sepsal '''první katalog''' existujících děl, který se stal základem pro pozdější kompilaci sbírky textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Velkou postavou taoismu období Jižních a Severních dynastií (420–589) v jižní Číně byl '''[[Tchao, Chung-ťing (Tao)|tchao chung‑ťing]]''' (456–536). Díky neobvyklému nadání a vzdělanosti se již ve svých 20 letech stal osobním učitelem císařových dětí. Přirozeností ovšem tíhl čím dál více k taoismu a začal se nořit do jeho nauk. Proslul zejména dovednostmi v oblasti astrologie, alchymie nebo geomantie ([[feng‑šuej (Tao)|feng-šuej]]). Ve věku 36 let požádal o uvolnění z povinností u dvora a s císařovou podporou založil klášter v horách [[Mao‑šan (Tao)|Mao-šan]]. Zde shromažďoval a editoval texty sekty Svrchované čistoty, která se díky jeho vlivu stala v té době dominantní. Ač byl Tchao svým přesvědčením a životem taoista, patřil k zastáncům ideje, že je potřebné spojovat a využívat myšlenky všech tří tehdy hlavních učení – taoismu, buddhismu i konfucianismu. Do dějin se zapsal i jako významný farmakolog, když zredigoval a rozšířil nejstarší čínskou farmakopéu, Lékopis Božského zemědělce. Tím započal tradici vytváření nových farmakopéjí doplňováním a rozšiřováním stávajících, v níž pokračovaly i následující generace. V období mezi 3. a 6. stoletím se taoistická věrouka postupně institucionalizovala a přetvořila v církevní organizaci s propracovaným náboženským životem. V důsledku rozdělení země se její vývoj na severu a jihu do určité míry odlišoval, v obou částech však prošla reformami, díky nimž se z původně lidové komunální víry přesouvá ve společenské stratifikaci vzhůru a stává se náboženstvím vyšších vrstev. Na severu okupovaném nomádskými kmeny působila linie nebeských mistrů a sváděla zde konkurenční boj s buddhismem, naukou tamějšími vládci více preferovanou; tento boj někdy nabýval až likvidačných podob. Na jihu se rozvíjel synkretický taoismus spojující postupně prvky starších tradic s učeními nebeských mistrů, konfucianismu i buddhismu. Taoismus a buddhismus se zde vzájemně prolínaly a doplňovaly a neshody měly spíše charakter ideologických svárů. Jedním z nich byla například polemika, zda Buddha byl vlastně žákem, resp. reinkarnací Lao-c’a, a čínská víra tedy zcivilizovala „barbarskou“ Indii ([[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao-c’ chua-chu ťing]]), či naopak byli Lao-c’ i Konfucius indickými misionáři a Buddhovými žáky.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Suej (581–618), Tchang (618–907) a Pěti dynastií (907–960) ==<br /> <br /> Po třech staletích rozdrobenosti a válek sjednotila roku 581 nejprve sever a poté celou zemi nová dynastie Suej. Za její krátké vlády došlo k mohutné výstavbě, např. byl vyhlouben Velký průplav spojující přibližně oblast dnešního Pekingu s Šanghají, ovšem nucená účast na pracích a výboje proti Koreji obyvatelstvo zdecimovaly do té míry, že dynastie byla po necelých 40 letech svržena povstáním. Co se týče taoismu, panovníci dynastie Suej jej podporovali, po zemi byly stavěny kláštery a císař Jang-ti (605–617) inicioval sestavení katalogu taoistických textů. Sjednocení říše umožnilo obnovení dlouho omezené komunikace mezi oddělenými částmi země, což se v dalším vývoji projevilo vzájemným ovlivňováním severních a jižních tradic taoismu. Dominantním se v celé Číně stává učení sekty Svrchované čistoty, zejména poté, co hlavní město bylo opět přemístěno na sever, do Luo-jangu. Velkou postavu taoismu tohoto období představuje '''[[Sun, S’-miao (Tao)|sun s’‑miao]]''' (581–682). V jeho osobě se spojují nejlepší tradice taoismu a čínského lékařství. Proslul zejména jako lékař a díky jeho věhlasu ho často zvali i k císařskému dvoru. Svým přístupem k nemocným a zdůrazňováním nutnosti soucitně pomáhat všem trpícím bez ohledu na jejich postavení či majetek výrazně ovlivnil lékařskou etiku v Číně; posmrtně byl zařazen do taoistického panteonu božstev jako Král léčiv ([[Jao‑wang (Tao)|Jao-wang]]).<br /> <br /> Nová dynastie Tchang přinesla zemi relativní stabilitu a prosperitu na následující tři staletí. Její nástup na trůn znamenal pro taoismus období respektu a nebývalého vzestupu. Již zakladatel dynastie, císař Kao-cu (618–627), vlastním jménem Li Jüan, se přihlásil k Lao-c’ovi, když jej na základě shodného příjmení Li prohlásil za svého předka. Taoismus stanovil za nejdůležitější ze tří duchovních tradic v Číně a vyslal dokonce posly do Koreje, aby učení šířili i za hranicemi země. Obdobný přístup měl i druhý císař Tchaj-cung (627–649). K taoismu získal sympatie už dávno před nástupem na trůn, protože ještě v časech bojů proti Suejům mu hlavní představený maošanské sekty Wang Jüan-č’ věštil, že se jednoho dne stane Synem nebes nejvyššího míru, čili císařem. Z taoistické nauky učinil Tchaj-cung dokonce způsob vlády, když se v duchu starých taoistických ideálů snažil panovat ne-konáním ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]) a ve smyslu filozofie čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). V 11. roce své vlády povýšil oficiálně taoismus do postavení nad buddhismem. Za císaře Kao-cunga (650–683) se otázky z oblasti taoismu staly součástí státních zkoušek vypisovaných na posty úředníků a nauku museli povinně studovat i ministři, vzdělanci a urození lidé. Po celé zemi se zakládaly státem financované taoistické kláštery, do taoistického řádu vstoupila i jedna z císařových dcer. Kao-cung vydal roku 675 jako první císař příkaz k sestavení kanonické sbírky taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Stejná tendence pokračovala i v následujícím století, zejména za císaře Süan-cunga (712–756), kdy působilo nemálo taoistů na významných postech ve státní správě a taoismus se stal '''státním kultem'''. Císař nechal v každé prefektuře zřídit institut pro studium taoismu, sám je autorem jednoho komentáře k ''Tao‑te‑ťingu''. Za jeho vlády bylo v zemi aktivních 1 687 taoistických klášterů, z toho 550 ženských. Tato zařízení stát kontroloval a platily v nich poměrně přísné regule řídící jejich každodenní vnitřní život. Lze konstatovat, že za dynastie Tchang působil taoismus významně na všechny vrstvy společnosti. Vedle přímého vlivu na císařský dvůr inspiroval i tehdejší vzdělance a umělce. Jeho všeobecně známými a dodnes obdivovanými plody jsou např. tchangské básně nebo krajinomalby, které ztvárňují typicky taoistické motivy odklonu od světského ruchu a návratu k přírodě. V intelektuálních kruzích zažívala renesanci filozofie Lao-c’a a Čuang-c’a, zejména rozvahy o mystériu prapůvodu bytí. Spolu s tím se rozšířila i obliba různých praktik '''pěstování života''' ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]), které jsou v taoistické tradici vnímány jako jeden z poznávacích prostředků. Jejich pomocí si adept upevňuje fyzický základ, posiluje a harmonizuje svou tělesnou čchi, aby ji pak dalšími postupy transformoval v sobě do kvality primární čchi ([[jüan‑čchi (Tao)|jüan-čchi]]), to jest prvopočáteční tvořivé síly vesmíru, a vešel tak v kontakt s mystickým prazdrojem bytí. Pro subtilnější práci s čchi sloužily meditační praktiky typu sezení do zapomnění ([[cuo‑wang (Tao)|cuo-wang]]) nebo vnitřního nahlížení ([[nej‑kuan (Tao)|nej-kuan]]). V této oblasti dochází ke zvláště zřetelnému prolínání taoistických praktik s buddhistickými. Vedle přejímání prvků z jiných učení pokračovaly integrační tendence mezi jednotlivými taoistickými školami, které se stále více propojovaly a unifikovaly. Největší vliv i nadále vykazovala škola Svrchované čistoty, na čemž měl mimořádnou zásluhu zejména její 12. patriarcha, '''[[S’‑ma Čcheng‑žen (Tao)|s’‑ma Čcheng‑čen]]''' (647–735), požívající vysoké vážnosti u císaře Süan-cunga, který v odloučení žijícího taoistu opakovaně zval na císařský dvůr, aby se s ním radil o správném způsobu vlády. S’-maovo dílo Pojednání o sezení do zapomnění (''[[Cuo‑wang‑lun (Tao)|Cuo‑wang‑lun]]'') se zařadilo mezi klasická díla taoistických vnitřních praktik ([[nej‑lien (Tao)|nej-lien]]). Popisuje v něm cestu vnitřního ztišování, jehož prostřednictvím člověk zapomene nejenom na celý svět, nýbrž i sám na sebe, a jeho mysl zcela spočine ve stavu prázdnoty a čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). Taoistická víra v nesmrtelnost a zázračné schopnosti těch, kteří ji dosáhli, byly velmi populární i za Tchangů. Reprezentativním představitelem tohoto typu je '''[[Lü, Tung-pin (Tao)|Lü tung‑pin]]''', jeden z patriarchů severní větve praktik vnitřní alchymie ([[Pej wu‑cu (Tao)|Pej wu-cu]]), polohistorická postava nesmrtelného, kterého jeho obliba vynesla do panteonu božských bytostí, když byl zařazen do skupiny Osmi nesmrtelných ([[Pa‑sien (Tao)|Pa-sien]]). V průběhu dynastie Tchang postupně nabývala na důležitosti a získávala si renomé taoistická centra v periferních oblastech říše. Patřil mezi ně např. komplex na hoře [[Čching‑čcheng‑šan (Tao)|Čching-čcheng-šan]] v západní Číně. Zde působil význačný taoistický učenec '''[[Tu, Kuang-tching (Tao)|tu kuang‑tching]]''' (850–933).<br /> <br />  Podobně jako mnozí jeho předchůdci byl nejprve činný ve službách císařského dvora, posléze se stáhl do kláštera, kde se věnoval práci ve prospěch taoistické nauky. Je autorem velkého počtu děl týkajících se historie taoismu, liturgické praxe, psal komentáře k dílům obsaženým v ''Tao‑cangu'', životopisy světců nebo i poezii. Velkou pozornost věnoval systematizaci taoistických rituálů a některé nové i sám vytvořil.<br /> <br /> Dynastie Tchang končila svoje působení v dějinách obdobně jako mnohé před ní. Zemí otřásal chaos, rozkládaly ji korupce a demoralizace, vnitřní války a banditismus. Severní území opět ovládly nomádské kmeny a v krátkém sledu 50 let se zde vystřídalo pět dynastií, na jihu postupně vzniklo a zaniklo 10 státních útvarů. Ani v těchto chaotických časech však tradice kontaktů panovníků s taoistickými mudrci nebyla zcela přerušena. Například vládce dynastie Pozdních Čou (951–960) využíval jako svého rádce proslulého taoistu '''Čchen tchuana''' (906–989). Právě Čchenovi se připisuje, že vyryl do skály na posvátné hoře Chua-šan ([[Wu‑jüe (Tao)|Wu-jüe]]) Diagram bezmezného, ''Wu‑ťi‑tchu'' (Wujitu 无极图), který později inspiroval<br /> <br />  neokonfuciánského reformního filozofa Čou Tun-iho (1017–1073), jenž spojoval taoistickou kosmogonii s naukou konfucianismu, při vytváření jeho koncepce filozofické kategorie [[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]], nejzazšího předělu. Čchen strávil přes dvacet let v jeskyni na horách Wu-tang, kde se věnoval praktikám pěstování života a vnitřního zušlechťování. Ačkoli nezanechal žádné psané dílo, významně ovlivnil tradici vnitřní alchymie za následujících dynastií Sung a Jüan, jakož i ideu spojování tří učení – taoismu, konfucianismu a buddhismu.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Sung (960–1279) ==<br /> <br /> Několik desetiletí trvající rozvrat ukončil na nějakou dobu nástup nové dynastie Sung, která v polovině 10. století zemi opět sjednotila. I za jejího panování však pokračoval tlak dobyvatelů ze severu a těžiště čínské civilizace se postupně posouvalo stále více na jih. Taoistické učení a víra nacházely příznivou odezvu i u nových panovníků, kteří k němu vzhlíželi jako ke způsobu zajištění ochrany ze strany vyšších sil. Jeden z prvních sungských císařů Čen-cung (998–1022) se dokonce prohlásil potomkem taoistického božstva, jež se mu mělo zjevit ve snu; sám pak doplnil a rozšířil panteon o nová božstva. Tehdejšímu nebeskému mistrovi 24. generace Čang Čeng-suejovi přiznal statut pokračovatele linie založené Čang Tao-lingem ve 2. století. Roku 1015 věnoval sektě, která v té době byla již všeobecně označována spíše jménem '''cesta správné jednoty''' ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]), území v horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]]. Roku 1019 byl z jeho iniciativy vytištěn kanonický korpus taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Taoismus nejvíce protežoval císař Chuej-cung (1101– 1126). Za jeho vlády došlo k rozsáhlé výstavbě v sídle nebeských mistrů, po zemi se stavěly nové kláštery, probíhala práce na reedici a rozšíření kánonu ''Tao‑cang'' atd. Chuej-cung začal dokonce potírat buddhismus ve prospěch taoismu, buddhistické kláštery dostávaly taoistická jména a buddhisté byli nuceni přestupovat na taoistickou víru. Za dynastie Sung dochází i k významnému přesunu zaměření taoistických alchymických praktik. Zatímco za Tchangů se ještě těšila značné oblibě alchymická praxe výroby různých minerálních či rostlinných elixírů, které měly zajistit fyzickou nesmrtelnost, nyní se stále více prosazuje '''vnitřní alchymie''' ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), čili psychofyziologické meditační praktiky zacílené na transformaci vitální síly čchi a vytvoření vnitřního elixíru, který umožní dosáhnout duchovní nesmrtelnosti. Nejznámějším reprezentantem tohoto směru je '''[[Čang, Po-tuan (Tao)|Čang Po‑tuan]]''' (983–1082), označovaný za prvního patriarchu jižní linie školy vnitřního elixíru ([[Nan wu‑cu (Tao)|Nan wu-cu]]), jejíž severní obdoba se rozvíjela později v Cestě dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Čangův Spis o procitnutí k pravé skutečnosti (''[[Wu‑čen‑pchien (Tao)|Wu‑čen‑pchien]]'') je základním textem této školy a patří k nejvýznamnějším textům vnitřní alchymie. Za Sungů se taoismus značně rozšířil i ve své více populární formě náboženské víry, protože rozsáhlým panteonem polidštěných božstev a laskavých nesmrtelných, jakož i barvitými rituály poskytoval běžné populaci uchopitelnější a stravitelnější duchovní potravu, nežli abstraktní učení a praktiky směřující ke splynutí s prázdnotou.<br /> <br /> Přestože Sungové sjednotili velkou část území, severní oblasti Číny i nadále ovládala nečínská etnika. V letech 907–1125 byl sever a severovýchod v područí mongolských Kitanů, kteří zde založili dynastii Liao a vládli prostřednictvím čínského správního aparátu, jak byl zaveden ještě za Tchangů. Byli natolik silným a permanent ním nepřítelem sungské říše, že ta byla roku 1044 nucena uzavřít vazalskou dohodu a platit pravidelný tribut. Kitany ovšem roku 1125 smetli tunguzští Džürčeni ze severního Mandžuska, kteří založili dynastii Ťin (1115–1234). Výboje Džürčenů se nezastavily na hranici sungské říše, která jim zpočátku v boji proti Liao pomáhala, naopak, obrátily se proti ní a nakonec vedly k jejímu konci. Sungský dvůr prchl na jih a přemístil své sídlo z dosavadního Kchaj-fengu do Chang-čou v jižní Číně; tím končí éra dynastie Severní Sung (960–1127) a začíná nová etapa, která se v historické periodizaci nazývá dynastií Jižní Sung (1127–1279). Jižní Sungové byli nuceni rovněž podepsat potupnou vazalskou smlouvu a odstoupit Ťinům severní území téměř až k řece Jang-c’. Jako už několikrát v dějinách se vnitrozemní oblasti dostaly do područí nomádských nájezdníků a Číňané se ocitli v situaci, že byli na vlastním historickém území okupováni severními „barbary“. Rozdělení země vedlo, jako už předtím v dějinách, k větší izolaci i mezi severními a jižními taoistickými sektami. Na jihu měly hlavní vliv sekty navazující na učení nebeských mistrů, zejména Cesta správné jednoty a sekta Zázračného klenotu, sídlící na horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]] a Mao-šan. Kromě nich se těšily popularitě i různé praktiky vnitřní kultivace a pročišťování, jak se tradovaly v jižní škole vnitřního elixíru. Jihosungští císaři nebyli tak přesvědčenými taoisty jako předtím Čen-cung či Chuej-cung, nicméně taoistická víra, jež měla mnoho přívrženců, jim sloužila jako prostředek k udržování pořádku v zemi, a tak ji podporovali. Zvláště vhodně se daly využít etické principy zdůrazňující nutnost konání dobrých skutků a vystříhání se zla ([[kung‑te (Tao)|kung-te]]). Největší přízni se těšili následníci nebeských mistrů, pro něž byl na Lung-chu-šanu vybudován mohutný Klášter svrchované čistoty a kteří získali právo řídit ostatní sekty.<br /> <br /> Ťinskou dynastií Džürčenů okupovaný sever se stal místem zrodu nového směru taoismu, školy '''cesta dokonání pravé skutečnosti''' ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), jejímž zakladatelem je '''[[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung‑jang]]''' (1112–1170). Wang se narodil v dobře situované rodině, v duchu tradice tedy nastoupil úřednickou kariéru, osobně jej však více zajímaly taoistické praktiky, čchanový buddhismus a bojová umění. Když mu bylo 48 let, zjevili se mu podle legendy taoističtí nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a zasvětili jej do nauky. Wang poté opustil post i rodinu a odešel do posvátných hor [[Čung‑nan‑šan (Tao)|Čung-nan-šan]], kde žil jako poustevník. Po několika letech odešel na Šantungský poloostrov a zde začal hlásat nauku o cestě, která vede k pochopení pravé skutečnosti. Jeho směr navazoval na metody vnitřní alchymie a představoval návrat k duchovní sebekultivaci a meditačním praktikám, cestě, která nepotřebuje složité rituály ani vzývání božstev, zato vyžaduje sebezapření, přísnou kázeň a neochvějné odhodlání. Její ústřední náplní je pěstování duchovní i fyzické podstaty člověka ([[sing‑ming (Tao)|sing-ming]]) za účelem vytvoření stavu vnitřní čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) jako předpokladu k dosažení duchovní nesmrtelnosti. Wang měl sedm osobních žáků ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), kteří po jeho smrti šířili učení dále. Nejznámějším z nich se stal '''[[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu‑ťi]]''' (1148–1227), zakladatel později významné sekty Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]). Čchiou žil 13 let poustevnickým životem v jeskyních Dračí brány, kde se věnoval taoistickým praktikám vnitřní kultivace. Vedle individuálního úsilí považoval za nezbytnou součást cesty i konání dobra ve prospěch jiných lidí a svým životem tuto ideu zcela naplňoval. Roku 1219 se na osobní pozvání tehdejšího vládce nad velkou částí Asie Čingischána vydal za ním na několik tisíc kilometrů dlouhou pouť, aby panovníkovi vyložil taoistické principy spravování země. Mongolské výboje tím nezastavil, ovšem sedmdesátiletý taoista zapůsobil na chána tak hlubokým dojmem, že mu svěřil správu nad taoistickou církví v severní Číně a osvobodil ji od placení daní. Po návratu do Pekingu Čchiou až do své smrti využíval získané pravomoci pro dobro jiných. Kromě zakládání klášterů zachránil mimo jiné tisíce lidí před otroctvím u Mongolů tím, že je přijímal za členy své sekty. V dalším období se Dračí brána stala hlavní sektou v severní Číně. Její působnost se později rozšířila i do jižnějších oblastí, hlavně do hor [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]], které už odedávna byly působištěm přívrženců praktik<br /> <br />  zlatého elixíru. V průběhu času se mnozí čelní představitelé jižní linie vnitřní alchymie připojili k Cestě dokonání pravé skutečnosti, i z toho důvodu, že tím získali lepší pozice vůči vládnoucí dynastii, která držela ochrannou ruku nad severními taoisty. Čchüan-čen-tao zůstala i v následujících staletích po pádu dynastie Jüan hlavním směrem taoismu v severní a střední Číně.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Jüan (1279–1368) ==<br /> <br /> Podobný osud jako předtím Džürčenové Kitanům připravili počátkem 13. století Džürčenům Mongolové. Při dobyvačném tažení světem nevynechali ani říši Ťinů a roku 1215 dobyli a vyplenili její hlavní město, nynější Peking. Sungský dvůr využil příležitost a uzavřel spojenectví s Mongoly. Ve 30. letech Mongolové po návratu z výprav definitivně smetli Džürčeny, poté se ovšem obrátili i proti jihosungské říši. Následovala desetiletí krutých bojů, rabování a plenění, až si v 70. letech nakonec celou Čínu podrobili. Císařem dynastie pojmenované Jüan, Prvopočáteční, se stal vůdce Mongolů Kublaj chán. Pro obyvatele severní Číny nastaly krušné časy, ale taoistická církev částečně unikla pronásledování. Rozhodující zásluhu na tom měl už zmiňovaný vliv Čchiou Čchu-ťiho na Čingischána. Další z nástupců na trůnu, Möngke (1251–1260), si vyžádal posvátné ochranné talismany od lungchušanského nebeského mistra v 35. generaci, Čang Kche-taa, který mu předpověděl, že Mongolové si v příštích dvaceti letech podrobí celou Čínu. Jeho nástupce chán Kub-laj (1260–1295) pozval roku 1276 na císařský dvůr do Pekingu 36. nebeského mistra [[Čang, Cung-jen (Tao)|Čang Cung-jena]] k provedení taoistických rituálů. Poskytl Čangovi pravomoc nad sektami v jižní Číně a udělil mu i titul „36. nebeský mistr od dynastie Chan“. Titul [[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]], který potomci Čang Tao-linga užívali po celá staletí, nyní poprvé oficiálně potvrdila i císařská autorita. Tím se rovněž upevnilo významné postavení nebeských mistrů a jejich školy Cesty správné jednoty, která se stala dominantní taoistickou církví na celém území Číny jižně od Dlouhé řeky. Nicméně ani situace taoistů nebyla idylická. Mongolští panovníci vyznávali spíše buddhismus a nepřízeň osudu dopadla i na taoismus. Projevilo se to mj. barbarským pálením taoistické literatury, které postihlo celou kanonickou sbírku ''Tao‑cang'', s výjimkou ''Tao‑te‑ťingu'' a medicínských či některých praktických děl. Na hranicích shořela díla shromažďovaná a uchovávaná po celá staletí. Mongolská nadvláda přinesla zemi mnoho strádání. Nomádští dobyvatelé nezvládali komplikovaný úřednický způsob správy říše, proto rozhodující úřady svěřovali raději cizincům, později i Číňanům z vyšších vrstev, kteří s nimi byli ochotni spolupracovat. O to více ovšem zvládali panovníci výběr daní a zotročování obyvatelstva. V zemi začala propukat povstání a aktivizovala se činnost tajných hnutí, nyní však nikoli v duchu taoistických vizí velkého míru, nýbrž spíše pod vlivem buddhistických idejí o příchodu nového Buddhy-spasitele. Nakonec byla mongolská nadvláda svržena a roku 1368 zakládá jeden z vůdců povstání, buddhistický mnich Ču Jüan-čang, novou dynastii Ming, Jasnou.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Ming (1368–1644) ==<br /> <br /> Po dlouhém období cizí nadvlády se vláda nad zemí vrátila do rukou čínských vládců, které čekal nesnadný úkol celkové obnovy. Jako nejvhodnější jednotící ideologie státotvorného charakteru se jevil konfucianismus, který postupem doby zcela vytlačil z pozornosti panovníků taoismus i buddhismus. Už hned zakladatel dynastie, císařským jménem Chung-wu (1368–1399), přestože si post ještě nechal posvětit taoistickou církví, zahájil politiku dozoru nad církvemi. Jelikož sám předtím působil v podzemních nábožensky orientovaných organizacích, jistě si dobře uvědomoval potenciální nebezpečí nekontrolovaných náboženských hnutí pro vládu země. Omezil počet aktivních klášterů a zastavil soukromou výstavbu nových, zakázal vstup do řádů lidem mladším 40 let, zpřísnil podmínky života v klášterech a vytvořil systém úředního dohledu nad církvemi. Z taoistických církví byl nakloněn spíše Cestě správné jednoty, protože praxe severní Cesty dokonání pravé skutečnosti, zaměřená především na vnitřní alchymii, mu připadala sobecká a samoúčelná, na rozdíl od lidovější a sociálně aktivnější linie nebeských mistrů. Nicméně jejímu tehdejšímu hlavnímu představenému, 42. nástupci Čang Tao-linga, odňal titul nebeský mistr a nahradil jej jiným, společensky nižším. V dalším vývoji měl taoismus stále menší vliv na císařský dvůr a politické dění v zemi a působil čím dál více jenom tam, kde vlastně začínal – mezi lidovými vrstvami, v klášterech a jako cesta jednotlivých hledačů. Také mingská dynastie, konkrétně císař Jung-le (1403–1425), se však do dějin taoismu významně zapsala. Mimořádně záslužným činem tohoto panovníka bylo, že nechal znovu zredigovat a zkompilovat po staletí shromažďovaný soubor taoistické literatury ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''; vytištěn byl za jeho nástupců roku 1445 a zachoval se až do dnešních dnů. Na krátkou dobu se ještě na výsluní ocitli nebeští mistři za vlády císaře Ťia-ťinga (1522–1567), který se zhlédl v magičnu praktik hledání nesmrtelnosti, a zejména měl v oblibě taoistickou poezii. Schopnost psát verše v příslušných rýmových vzorcích se stala za jeho vlády hlavním kritériem pro výběr kandidátů na úřednické posty, a to až po úroveň prvního ministra. Jeho nástupce už toto porozumění neměl a sekta nebeských mistrů se definitivně octla na ústupu. Navíc se jí nevyhnul ani celkový společenský rozklad a morální úpadek ke konci dynastie Ming, kdy – podobně jako její císaři – se mnozí kněží zajímali o „hledání Cesty“ zejména prostřednictvím sexuálních praktik, což vyvolávalo nepříznivý obraz u veřejnosti. Oblíbené naopak byly velké lidové náboženské svátky, jako obětování božstvu posvátné hory [[Tchaj‑šan (Tao)|Tchaj-šan]], Velkému císaři Východního vrcholu ([[Tung‑jüe ta‑ti (Tao)|Tung-jüe ta-ti]]), organizované taoisty této sekty. Představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti zůstávali mimo přízeň mingských císařů. Obvykle jim nebyly udělovány čestné tituly ani funkce a nezvali je ke dvoru. Tato linie však stejně byla svým charakterem zaměřena více na pěstování Cesty a praktiky vnitřní alchymie nežli na snahy ovlivňovat správu země. Jedním z center jejího působení bylo pohoří [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]]. Zde měl žít i věhlasný mnich '''[[Čang, San-feng (Tao)|Čang san‑feng]]''', jenž je ovšem historicky nejasnou postavou. V různých pramenech se totiž uvádí taoista téhož jména s různým datováním v rozpětí staletí, od dynastie Sung až po dynastii Ming. Popisuje se jako typický taoistický světec, který dosáhl stavu nesmrtelnosti a díky tomu vyniká řadou nadpřirozených schopností. Jedna ze zásluh, jež se mu připisují, je vytvoření základů dnes již i mimo Čínu rozšířeného a oblíbeného cvičení [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]].<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Čching (1644–1911) ==<br /> <br /> V polovině 17. století dochází v císařské Číně k dalšímu střídaní dynastií, opět za podobných okolností jako mnohokráte v minulosti. Bída, hlad a živelné pohromy spolu s korumpovaným úřednictvem a císařským dvorem zaujatým interními intrikami zvedly povstání, jež vedlo k dobytí hlavního města Pekingu povstalci a sebevraždě posledního mingského císaře. Nyní ovšem povstání nemělo náboženský náboj, nevedla ho snaha naplnit mesianistické taoistické či buddhistické ideje. Vyvolala ho celková demoralizace a povstalci se dožadovali dodržování společenského řádu podle konfuciánské etiky, kterou vláda sice hlásala, ale sama nedodržovala. I z této skutečnosti lze vidět, že vliv taoismu a buddhismu na politické smýšlení lidí byl v dané době již velmi oslabený. Po dobytí Pekingu se jeden z císařských generálů obrátil pro pomoc k mandžuským kmenům, s nimiž do té doby Mingové válčili. Tato zrada sice nakonec vedla k potlačení povstání, avšak vedla také k ovládnutí čínského národa Mandžuny na následující tři staletí. Když roku 1644 obsadila mandžuská vojska Peking, záhy nato byl nezletilý synovec vůdce Mandžuů prohlášen císařem nové dynastie nazvané Čching, Čistá. V průběhu následujících dvaceti let si spojená vojska mandžuských a zrádných čínských generálů podmanila celou zemi. Byl to bratrovražedný boj, protože proti sobě nestáli jenom Číňané a Mandžuové, nýbrž i Číňané proti Číňanům odmítajícím cizí nadvládu. Čchingové, podobně jako mnozí jiní nečínští dobyvatelé před nimi, převzali správní systém, jakož i celkový způsob života, a postupem času se zcela asimilovali. Co se týkalo jejich vztahu k domácím naukám, na jedné straně taoismus a buddhismus tolerovali, současně je však striktně kontrolovali a omezovali. Sami tíhli ponejvíce k tibetské formě buddhismu a oficiální státní doktrínou stanovili neokonfucianismus; nejuctívanější morální autoritou byl Konfucius. Taoistická církev se dostávala stále více do izolace, její činnost se omezovala na život v klášterech a v kontaktu s veřejností byla víceméně jenom při vykonávání obřadů. Mnohé její funkce nahradila činnost civilních úřadů. Taoistické učení a praktiky se šířily spíše formou vytváření sektářských skupin mimo rámec církve i státní kontroly. Stát oficiálně uznával jenom Cestu správné jednoty a Cestu dokonání pravé skutečnosti. Nebeské mistry první z těchto sekt zpočátku ještě císaři sporadicky zvali k provádění obřadů, např. za účelem přivolání deště, někdy získali finanční podporu k rekonstrukci klášterů, nicméně kontakty stále více řídly. Za císaře Čchien-lunga (1736–1796) ztratila Cesta správné jednoty právo řídit sekty na jih od Dlouhé řeky a její působnost se omezila jenom na území jejího sídla, pohoří Lung-chu-šan. Titul hlavy nebeských mistrů klesl z původního 2. stupně v hierarchii titulů udělovaných císařem až na 5. úroveň. Císař Tao-kuang (1821–1851) úplně zbavil nebeské mistry privilegia audience, čímž Cesta správné jednoty nadobro ztratila vazby na císařský dvůr. Druhá hlavní škola, Cesta dokonání pravé skutečnosti, přestože čchingští císaři protežovali více Cestu správné jednoty, si společenský kredit za Mandžuů naopak zvýšila. Zčásti za to vděčila tomu, že k ní konvertovali mnozí vzdělanci a konfuciáni na výraz nesouhlasu s cizí nadvládou, císařům pak příliš nevadila, neboť její příslušníci žili podle přísných vlastních regulí asketickým životem v klášterech, tudíž je mohli snáze kontrolovat a nepředstavovali pro ně potenciální nebezpečí vzpoury. Vůdčí pozici v rámci školy a postupně i v celé zemi získala sekta Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]) se sídlem v Chrámu bílých oblaků ([[Paj‑jün‑kuan (Tao)|Paj-jün-kuan]]) v Pekingu. Její vliv se rozšířil, zejména když zde v polovině 17. století jako opat působil '''[[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang‑jüe]]''', který se těšil vážnosti i ze strany vládců. K dalším klíčovým postavám školy z čchingského období patří [[Min, I-te (Tao)|Min I-te]], [[Liou, I-ming (Tao)|Liou I-ming]] nebo [[Li, Si-jüe (Tao)|Li Si-jüe]].<br /> <br /> V průběhu dynastií Ming a Čching celkově došlo k ústupu taoistické církve z pozic, v nichž mohla mít vliv na vládnoucí vrstvy. Taoismus ve své religiózní podobě prošel procesem unifikace doktrín a škol, na jehož konci zůstaly jenom dva proudy – Cesta dokonání pravé skutečnosti a Cesta správné jednoty. Ty v sobě zahrnovaly převážnou část tradic taoismu – od spíše individuální meditační cesty hledačů mystéria až po organizovaný církevní život s komplexním systémem liturgických činností.<br /> <br /> == Taoismus v moderní době ==<br /> <br /> Dynastie Čching byla poslední ve dva tisíce let přetrvávajícím konfuciánském modelu společenského uspořádání v Číně. Její pád měl podobný scénář jako konce mnoha předešlých dynastií. Společnost se nacházela v celkovém morálním i ekonomickém úpadku a císařský dvůr více nežli správa země zaměstnávaly vnitřní intriky. V zemi propukala povstání iniciovaná tajnými společnostmi, nyní však většinou inspirovanými specifickou formou křesťanského mesianismu. Nejmohutnějšímu z nich, Tchajpchingskému povstání, které začalo roku 1850 a trvalo 15 let, padlo za oběť na 25 milionů lidí, převážně civilistů. Obdobným bylo i ohrožení země vnějším nepřítelem, jenom tentokráte nešlo o sousední nomádské kmeny, nýbrž „nájezdníky“ tvořily evropské mocnosti, resp. v obrazném smyslu západní svět vůbec. V Číně samotné mimoto definitivně převážilo hnutí za svržení monarchie a vytvoření republikového zřízení. Roku 1911 dva tisíce let starý císařský systém padl a byla vyhlášena republika. Během dalších desetiletí však situace byla značně neklidná, jitřena boji o získání centrální moci mezi jednotlivými militaristickými klikami a později mezi komunisty a generálem Čankajškem. Postavení taoismu v těchto neklidných přelomových časech nebylo nijak příznivé. Nová místní vláda v provincii Ťiang-si (Jiangxi), kde leží pohoří Lung-chu-šan, zrušila titul tchien-š’ a řádům začala zabavovat kláštery i půdu. Taoistická církev hledala způsob, jak svou existenci legitimizovat. Roku 1912 představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti sídlící v pekingském Chrámu bílých mraků založili Taoistickou asociaci Čínské republiky s celostátní působností, která byla uznána vládou. Její pobočka vznikla následně v Šanghaji, když se zde nepodařilo prosadit vlastní organizaci sektě nebeských mistrů. Asociace měla za cíl udržet tradici taoismu živoucí, přispívat k vytváření duchovní atmosféry v zemi a hledat způsoby, jak sladit náboženskou a světskou činnost církve. Přes oficiální uznání i nadále pokračovala politika státního dohledu nad církvemi. Roku 1928 vláda zakázala některé sekty a jejich kláštery se změnily v úřady nebo školy. Ve 30. letech začala okupační válka Japonska proti Číně a její barbarské metody dopadly i na taoisty – roku 1938 Japonci vyvraždili osazenstvo klášterů na hoře Mao-šan, budovy zničili a spálili i vzácné dřevěné matrice s vyřezanými texty kánonu ''Tao‑cang''. Po skončení 2. světové války taoisté započali s rekonstrukcí komplexu, ovšem brzy jej mnozí, včetně stávajícího 63. nebeského mistra [[Čang, En-pchu (Tao)|Čang En-pchua]], znovu opustili a prchali na Tchaj-wan před komunisty, kteří roku 1949 po vítězství nad Čankajškem vyhlásili založení Čínské lidové republiky. Pro režim hlásící se k marxistickému ateistickému světonázoru představovalo náboženství zpočátku ideologického nepřítele, proto se i taoistická církev dostala pod kontrolu státu, ačkoli ústava náboženskou svobodu zaručovala. Klášterům se zabavovala půda a v duchu celospolečenské atmosféry režim prezentoval náboženství jako přežilý a nežádoucí element. V době částečného uvolnění byla roku 1957 založena Čínská taoistická asociace ([[Čung‑kuo tao‑ťiao sie‑chuej (Tao)|Čung-kuo tao-ťiao sie-chuej]]), čímž se na jedné straně legitimizovalo postavení taoistické církve, zároveň tím vznikl orgán pro její centrální kontrolu. Zanedlouho se ovšem v zemi rozpoutaly kampaně „proti pravičákům“, které postihly i představitele taoismu. Ze zhruba 10 000 klášterů existujících roku 1949 zůstalo v 60. letech pouhých 637 a počet mnichů se drasticky zredukoval na pár tisíc. Nejhorší časy však měly přijít za neblaze proslulé „kulturní revoluce“ ve druhé polovině 60. let. Vnitrostranický boj o moc v komunistické straně rozpoutal ve společnosti pogromy proti „pravičáckým“ a jiným přežitkům minulosti, k nimž přirozeně zařadili i taoistickou církev. Zfanatizované Rudé gardy tehdy vypálily a zničily mnoho klášterů a jejich řádění se neobešlo ani bez obětí na lidských životech. Od konce 70. let poté, co se země vymanila z následků „kulturní revoluce“ a zahájila politiku otevírání se zahraničí, začalo se postupně měnit k lepšímu i postavení taoismu. Ač stále pod politickým dohledem, obnovila svoji činnost asociace a vznikly její početné regionální pobočky, rozvíjí se opětovně klášterní život, bylo povoleno přijímání noviců, rekonstruují se kláštery, vydává se literatura a časopisy, na univerzitách a v akademii věd vznikla centra pro studium taoismu, započala mezinárodní spolupráce na studiu taoismu. Výrazný rozvoj začal od 90. let, když i díky obnoveným kontaktům s Tchaj-wanem a zámořím se znásobily finanční zdroje mj. na rekonstrukce poničených chrámů. Na konci 90. let působilo v zemi přes 1 500 klášterů s 25 000 mnichy. Současně s jeho vnitřní renesancí se výrazně rozšířil zájem o taoismus ve světě, a především se na zcela nebývalou úroveň posunula bádání a akademická studia této starobylé duchovní tradice ve všech jejích aspektech. Je to dáno v nových podmínkách jednak zpřístupněním textových a dalších zdrojů poznávání, jednak schopností zahraničních badatelů kvalifikovaně pracovat s původními čínskými prameny.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:stru%C4%8Dn%C3%BD_historick%C3%BD_n%C3%A1stin&diff=295279 2026-09-20T16:45:55Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div><br /> = Stručný historický nástin taoismu =<br /> <br /> (druhá část předmluvy ke [[Tao|Slovníku taoismu]], prvou byla [[Tao:obecná charakteristika|Obecná charakteristika taoismu]])<br /> <br /> == Taoismus před dynastií Chan (do 3. století před n. l.) ==<br /> <br /> Duchovní tradice, jejímž formálním nositelem je taoismus, je prastará a doba jejího vzniku stejně jako případná osoba zakladatele nám nejsou známy. Již ze samotné povahy učení a jeho tezí, jak jsou blíže vysvětlovány na jiných místech, však vyplývá, že konkrétní údaje v tomto smyslu ani hledat nelze. Jak taoismus začal v 19. století více pronikat do západního světa a byly zpřístupněny překlady jeho klasiků, rozšířila se zde a setrvačností ještě přetrvává představa, že zakladatelem učení je [[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’]]. To je ovšem zcela mylná informace, kterou taoisté ostatně nikdy nehlásali. Nejlepším dokladem toho je samotný Lao-c’ovi připisovaný text. V něm totiž nacházíme pasáže, kde se odkazuje na moudré světce ze starověku, kteří byli znalí zákonů tao a dokázali je uplatňovat ve svém životě nebo při spravování země. V textu se ani náznakem nemluví o žádném zakladateli, natožpak aby se za myšlenkového původce učení pokládal autor sám. Je tedy zřejmé, že již za dynastie Východních Čou (770–256 před n. l.), kdy nejpozději mohlo toto dílo vzniknout, bylo učení o tao považováno za poznání předávané současníkům z velmi dávných časů a od neznámých mudrců. Ve zcela stejném duchu se vyjadřuje i druhý klasik taoismu [[Čuang‑c’ (Tao)|Čuang-c’]], když ve svém díle ze 4. století před n. l. píše: „Poznání mužů starověku dosahovalo nejzazších met, čím toho dosahovali? Jedni mínili, že nikdy žádné věci ani nebyly. To byl nejzazší bod poznání, takové poznání bylo konečné a úplné, ježto k ničemu nic nelze přidat ani přičinit. Další již vzali na vědomí existenci věcí, ne však hranice mezi nimi. Ještě další vzali na vědomí existenci hranic mezi věcmi, ne však přitakávání a popírání, rozlišování na dobré a zlé, nic neodmítali ani netvrdili. Jakmile se totiž jednou objevilo tvrzení a popírání, rozlišování na dobré a zlé, přitakávání a odmítání, bylo tím postiženo Tao. Na úkor Taa se rozmnožila libost a láska.“ (''Vnitřní kapitoly'', kap. 2, Maxima, Lásenice 2006) Z citovaného textu je evidentní, že poznávání mysterií tao bylo v jeho době již pradávnou tradicí, která dokonce měla být tím opravdovější a věrnější, čím dále do minulosti se vracíme. V religiózním taoismu sice později vystupuje deifikovaný (zbožštěný) Lao-c’ jako nositel učení, ovšem nikoli v roli tvůrce, nýbrž jako transcendentní předavatel nauky, jíž se přisuzuje nadpozemský původ.<br /> <br /> Ani o první postavy z hlubin historie, k nimž se nauka vztahuje, se nelze opírat, jelikož nejsou historicky věrohodné. Platí to zejména o '''Žlutém císaři''' ([[Chuang‑ti (Tao)|Chuang-ti]]), jenž je mytickou postavou, přestože tradiční chronologie uvádí fiktivní data jeho vlády zasazená do 3. tisíciletí před n. l. V čínské mytologii je vnímán jako jeden z praotců národa, tvůrce kalendáře, kompasu a jiných vynálezů, současně však i jako božstvo, vládce nad středem vesmíru. Pro taoisty je předavatelem učení a domnělým autorem mnoha děl. Ovšem i díla, která mu jsou připisována, vykazují stejný typický rys, jaký je zmíněn výše – že se totiž v nich nejednou odkazuje na neznámé staré mudrce, kteří se v blíže neurčené dávné minulosti zabývali poznáváním mysterií tao a od nichž se nauka traduje. Tudíž ani pro tradici samotnou není zakladatelem učení. Až celé dva tisíce let po hypotetickém období vlády Žlutého císaře se na scéně objevuje ústřední postava filozofického i religiózního taoismu, historicky ovšem rovněž nejasný '''Lao‑c’''', Starý mistr. Žít měl v 6. století před n. l., tento a další stručné údaje o něm se však poprvé dozvídáme z krátkého životopisu, který napsal až o čtyři století později historik S’-ma Čchien (2.–1. století před n. l.). Podle něj se Starý mistr jmenoval [[Li, Er (Tao)|Li Er]] a působil jako správce knihovny na dvoře čouského krále. Protože jej poměry na dvoře a celkově duchovní atmosféra v říši znechutily, opustil na konci života zemi a odešel neznámo kam směrem na západ ([[Si‑šeng‑ťing (Tao)|Si-šeng-ťing]]). Při odchodu přes hranice byl v něm rozpoznán mudrc nadpozemských schopností jiným adeptem taoistických nauk [[Jin, Si (Tao)|Jin Sim]], který jej požádal o sepsání učení pro budoucí generace. Takto vznikl podle legendy stěžejní text taoismu ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťing]]''. Toto rozsahem krátké, leč náplní bohaté a významem dalekosáhlé dílo obsahuje základní koncepce taoistické filozofie – rozvahy o tao, věčné prázdnotě, která je prazdrojem veškerenstva, a její síle [[te (Tao)|te]], jejímž prostřednictvím se tao projevuje v bytí. S kosmologickými úvahami jsou provázány návody pro jedince, podle jakých principů řídit své konání, jakož i doporučení vládcům, jak by měli vést společnost, aby se dosáhlo souladu se zákony univerza a nebyl narušen přirozený řád věcí.<br /> <br /> Na začátku období dynastie Východních Čou, kdy měl Lao-c’ působit, neexistoval ještě taoismus ve smyslu filozofické školy, organizovaného šíření nauky apod. Zachoval se nám jen v odkazech na jedince vynikající mimořádnými schopnosti, které měli získat díky tomu, že následovali tajemné zákony vesmíru. Vesměs jsou to přitom postavy historicky nedoložené nebo fiktivní, jako byli např. [[Jang, Ču (Tao)|Jang Ču]] nebo [[Lie‑c’ (Tao)|Lie-c’]]. Koncepce, jež tvoří náplň taoistického učení, a s nimi související praktiky měly ovšem už tehdy za sebou dlou- hou tradici, jak dokládá i výše uváděná citace. Mezi ně patřila i víra v možnost transcendentního poznání a v existenci jedinců, kteří ho dosáhli následováním Cesty ([[te‑tao (Tao)|te-tao]]), či se dokonce stali nesmrtelnými ([[sien (Tao)|sien]]). O nesmrtelných se věřilo, že dokáží měnit podobu, létat na větru a mracích či žít bez jídla a pití. Praktikami dosažení nesmrtelnosti se zabývali tzv. mistři praktik ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]), starověcí mágové. Jejich pokusy vyrobit elixír nesmrtelnosti, jakož i pěstovaná ezoterická cvičení, okultismus, astrologie atd. vytvořily základnu, na níž byly v pozdější taoistické praxi rozvíjeny alchymické ([[waj‑tan (Tao)|waj-tan]], [[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), zdravotně meditační ([[čchi‑kung (Tao)|čchi-kung]]) a jiné metody; obdobně byly mnohé vtěleny do věrouk pozdějších náboženských taoistických sekt. Fang-š’ové bývali vítanými hosty na dvorech králů, protože nabízené možnosti získání elixíru dlouhověkosti či alespoň transmutovaného zlata zde pochopitelně budily zájem. Nejstarší záznam o využívání služeb mágů panovníky je v již zmiňované S’-ma Čchienově kronice, podle níž jeden z fang-š’ů působil na dvoře krála Ling-wanga (571–544 před n. l.). Asi dvě staletí po Lao-c’ovi se objevuje druhý nejvýznamnější představitel – a zřejmě první historicky reálná postava – taoismu, '''Čuang‑c’''' (asi 369–286 před n. l.). Údaje o jeho životě jsou zaznamenány rovněž v S’-ma Čchienovi. Dozvídáme se z nich, že Čuang-c’ nějakou dobu zastával menší úřad, ale jakožto vyznavač učení Starého mistra odmítal kariérní postup a jakoukoli další angažovanost ve společenském životě. Jeho metou byla osobní svoboda a konvencemi nespoutané chování v souladu s taoistickou ideou ne-konání ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), tedy spontánní jednání ([[c’‑žan (Tao)|c’-žan]]) bez jakékoli snahy zasahovat do chodu věcí. Čuang-c’ je pravděpodobným autorem přinejmenším části jemu připisovaného díla, jež je vysoce ceněno za svoje literární kvality a bohatý jazyk. Na rozdíl od spíše strohého a abstraktního textu ''Tao‑te‑ťingu'' podává taoistické úvahy nad relativností světa formou humorných a ironizujících příběhů, snáze pochopitelných širšímu okruhu čtenářů.<br /> <br /> Poslední tři staletí vlády dynastie Čou, nazývané etapou Válčících států (5.–3. století před n. l.), byly velice neklidným obdobím plným násilí a strádání vyplývajících z bojů mezi jednotlivými státy, na něž byla země rozdrobena. Zároveň však situace v těchto časech, kdy se rozpadal starý řád, podnítila formování a soupeření mnoha filozofických a myšlenkových směrů, jako byli legalisté, mohisté, konfuciáni, škola jmen aj. Častým motivem jejich hlasatelů bylo předkládání koncepcí způsobů vlády, spravování věcí veřejných a uspořádání mezilidských vztahů vládcům znesvářených zemí. Lze předpokládat, že příslušná témata v dílech Lao-c’ a Čuang-c’ jsou rovněž reflexí společenské situace, přestože taoismus nebyl sociálním učením, nýbrž ve své podstatě individuálním snažením zaměřeným mimo lidský svět. A jeho případné „návody“ k vládnutí lze vnímat nejspíš jako s nadsázkou míněné utopie. Proto též mezi tehdy se nabízejícími filozofy taoisty nepotkáváme. V tomto období registrujeme působení ještě jednoho směru vykazujícího styčné body s taoistickou naukou, a to jinjangovou školu ([[jin‑jang‑ťia (Tao)|jin-jang-ťia]]). Její představitelé se zabývali dualitou kreativní kosmické síly [[jin‑jang (Tao)|jin-jang]], z ní vycházející numerologií a věštěním pomocí trigramů ([[pa‑kua (Tao)|pa-kua]]). Ze vzájemného míchání prvků taoistické filozofie, praktik mágů a víry v nesmrtelnost se v tomto období mimoto začíná formovat směr zvaný [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], podle Chuang-tiho a Lao-c’a, k nimž se hlásil jako ke svým duchovním předkům. Jedním z možných zdrojů vzniku religiózního taoismu o několik století později byl pravděpodobně i vnitřní vývoj této linie, protože kolem 2. století před n. l. se v ní začalo vzhlížet k Žlutému císaři a Starému mistru jako k božstvům a jako takoví byli i rituálně uctíváni. Ve válčení mezi státy zvítězil roku 221 před n. l. stát Čchin, když postupně porazil šest zbývajících konkurentů a celé území sjednotil pod svojí vládou. Jeho král si přidělil titul „Čchinský První císař“, Čchin Š’-chuang-ti (Qin Shihuangdi 秦始皇帝), a stal se zakladatelem říše s císařským institutem, který přetrval následující dva tisíce let. Impérium se zrodilo z války, stejná byla proto i povaha státní ideologie, kterou přijal za svou. Císař vládl prostředky tzv. legalismu, což byla jedna z koncepcí, které zmiňovaní rádci nabízeli. Zakládala se na bezvýhradném dodržování nařízení a nekompromisním trestání sebemenších prohřešků. Nežádoucí díla konkurenčních učení byla pálena, kritikové likvidováni. O taoismus císař zájem jevil, ovšem nikoli v jeho duchovní podobě. Učarovala mu zejména představa nesmrtelnosti, a to do té míry, že dokonce vyslal expedice na moře doufaje, že objeví bájné ostrovy nesmrtelných ([[Pcheng‑laj (Tao)|Pcheng-laj]]) a přivezou mu elixír věčného mládí. Když po 15 letech tyranie císař zemřel, krátce poté byla jeho dynastii svržena povstáním a na trůn zasedla dynastie Chan, která následně spravovala zemi po dlouhá čtyři století.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Chan (206 před n. l. – 220 n. l.) ==<br /> <br /> Nástup dynastie Chan znamenal postupnou konsolidaci situace v zemi zmítané válkami mezi jednotlivými státy tehdy rozdrobené Číny. Ideologií nových vládců se stal konfucianismus, který svojí podstatou byl učením společensko-politickým, a tím, že zdůrazňoval hodnoty, jako jsou loajalita k autoritám, dodržování etických norem či kladení prospěchu celku nad prospěch individuální, přirozeně plnil úlohu ideologického tmelu. Taoismus i v této době zůstával učením jednotlivých hledačů Cesty, bez ambicí být nosnou společenskou ideologií. Přesto, podobně jako v minulosti, měl v individuálních případech výrazný vliv v podobě kontaktů taoistů, v tomto období především mágů fang-š’, s některými panovníky, které přitahovaly jimi avizované magické schopnosti vyrobit elixír nesmrtelnosti ([[tan (Tao)|tan]]) nebo komunikovat s božskými bytostmi. Mezi příznivce taoistických kouzelníků patřil např. císař Wu-ti (140–86 před n. l.), na jehož dvoře působil známý mág [[Li, Šao-ťün (Tao)|Li Šao-ťün]]. Za vlády stejného panovníka shromáždil u dvora princ Liou An, vnuk zakladatele dynastie Chan, stovky mágů a učenců, s nimiž vedl metafyzické debaty o mystériu tao. Na jejich základě bylo sestaveno dílo ''[[Chuaj‑nan‑c’ (Tao)|Chuaj‑nan‑c’]]'', nejdůležitější taoistický filozofický text z chanského období. Z pozdější doby této dynastie pochází další významný spis mysticko-magické tradice taoismu, kniha ''[[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|Čou‑i cchan‑tchung‑čchi]]'', která je nejranějším známým alchymistickým textem v Číně. Dílo psané ezoterickým a metaforickým jazykem pojednává abstraktně o procesu tvorby elixíru nesmrtelnosti. Za jeho autora se považuje pololegendární taoistický mystik '''[[Wej, Po-jang (Tao)|Wej Po‑jang]]''', žijící asi v 1.–2. století n. l. Za dynastie Chan dochází k zásadnímu posunu náhledu na Lao-c’a a Žlutého císaře, hlavní postavy taoismu. Zatímco předtím byli vnímáni jako duchovní nositelé taoistické nauky ([[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]]) a historické entity, nyní se navíc začínají transformovat v božstva a jako takoví jsou uctíváni. Lao-c’ je interpretován jako inkarnace tao ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]), odvěký přítomný nositel učení. Za císaře Chuan-tiho v polovině 2. století se k jejich domnělým hrobkám začala vysílat každoročně procesí k vykonání obětních obřadů. Pravděpodobně i tato skutečnost posunu vnímání přispěla k tomu, že ke konci chanské dynastie se ve 2. století n. l. poprvé v dějinách začíná formovat organizovaná '''religiózní podoba taoismu'''. Vytvářela se postupně na základě starších tradic šamanismu, lidového náboženství, víry v nesmrtelnost a už existující představy Lao-c’a jakožto božské bytosti. Mimo to byla i reflexí složité společenské situace rozpadajícího se státu, vnitřních i vnějších válek a všeobecné bídy. První taoističtí kněží byli mesianisté, kteří si získavali příznivce hlásáním příchodu nové éry, jež přinese jejich následovníkům všeobecný mír a spravedlnost. K tomu ale bylo potřebné se vzdát starých pověr a rituálů a místo nich věřit v nové učení a bohy, s nimiž slibovali zajišťovat kontakt právě kněží.<br /> <br /> Nejstarší známou taoistickou sektou je '''cesta nebeských mistrů''' ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]), kterou založil ke konci éry císaře Šun-tiho (126– 144 n. l.) v západní části Číny vizionář '''[[Čang, Ling (Tao)|Čang Ling]]'''. Podle vlastního tvrzení ho úkolem šířit novou víru pověřil samotný Lao-c’, který se mu zjevil v meditacích, daroval mu elixír nesmrtelnosti a magický meč k zahánění démonických sil a poctil jej titulem „nebeský mistr“ ([[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]]). Tento titul je od té doby podnes dědičným v rodě Čangů a jeho nositel je nejvyšší autoritou v jedné ze dvou hlavních linií religiózního taoismu, Cestě správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]). Čang Ling zorganizoval své stoupence do hierarchicky členěných komunit rozdělených do 24 okrsků. V jejich čele byli kněží, kteří řídili náboženský život obce. Za příslušnost ke komunitě se platil poplatek pěti měřic rýže, proto se sektě říkalo i Cesta pěti měřic rýže ([[Wu‑tou‑mi‑tao (Tao)|Wu-tou-mi-tao]]). Příznačné pro její aktivity bylo konání masových ozdravných obřadů, při nichž se věřící očišťovali od hříchů přiznáváním se božským Třem hodnostářům ([[San‑kuan (Tao)|San-kuan]]); nečisté skutky se považovaly za příčinu všech nemocí. K dalším praktikám patřily postní obřady ([[čaj (Tao)|čaj]]), používání talismanů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]) a orgiastické rituály ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]). Vizi spravedlivé společnosti založené na taoistických principech realizoval, byť jen na krátkou dobu, Čang Lingův vnuk '''[[Čang, Lu (Tao)|Čang Lu]]'''. Roku 191 vytvořil se stoupenci malý klerikální státní útvar, kde všichni pracovali ve prospěch celku a stravovali se zadarmo ve společných domech. Roku 215 bylo ovšem území komunity pohlceno jedním z království, která vznikla po rozpadu říše Chanů. Na zániku této říše se významně podílel další z tehdejších věrozvěstů, '''[[Čang, Ťiao (Tao)|Čang Ťiao]]''', zakladatel sekty '''cesta nejvyššího míru''' ([[Tchaj‑pching‑tao (Tao)|Tchaj-pching-tao]]). Ten hlásal, že přichází nová epocha „velkého míru“, kdy po ukončení šedesátiletého cyklu, na nějž se tehdy tradičně počítal čas, stará říše padne a vznikne nová společnost, v níž přežijí jenom ti, kteří se očistí od hříchů a budou jej následovat. Příznivce získával Čang Ťiao obdobně jako Čang Ling konáním masových léčitelských obřadů s exorcistickými prvky. Podařilo se mu shromáždit na 300 000 následovníků, které v 1. roce nového cyklu (184 n. l.) zvedl do mohutné vzpoury, známé v dějinách jako Povstání žlutých turbanů. Vzpoura byla nakonec potlačena a Čang Ťiao popraven, nicméně dynastie Chan již spěla ke svému konci. Povstání žlutých turbanů nebylo hnutím náboženským, ač se neslo pod hesly kvazitaoistických idejí, nýbrž se jednalo o hnutí sociální, reagující na všeobecnou bídu a chaos. Cesta nejvyššího míru později již v dějinách nepůsobila a vývoj religiózního taoismu šel směrem, který započala Cesta nebeských mistrů.<br /> <br /> Rané taoistické náboženství je typické tím, že šlo o víru nižších společenských vrstev a jeho věrozvěsti byli vizionáři, kteří slibovali příchod nového spravedlivého světa, v němž si všichni budou rovni a budou žít v harmonii a míru. K získání stoupenců a semknutí komunity sloužily masové obřady, při nichž se věřící očišťovali od hříchů jejich přiznáváním ochranným božstvům; využívalo se zaklínání, užívání ochranných amuletů apod. Sekty měly vytvořenou vnitřní hierarchicky členěnou organizační strukturu, systém liturgických aktivit a výchovy nástupců, čímž byly položeny základy pro budoucí vznik taoistické církve.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Wej, Ťin a Jižních a severních dynastií (220–581) ==<br /> <br /> Zánik chanského císařství znamenal na několik dalších staletí dobu rozdrobenosti, válek a neklidu, ztíženou navíc vpády kočovných kmenů ze severu. Tři království, Wej, Šu a Wu, na která se říše rozpadla, vedla mezi lety 220 a 280 permanentní války. V těchto strastiplných časech se taoistická filozofie svými ideami nezasahování do věcí ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), nenásilí, ponechání působení přirozeného řádu atd. stala dočasným útočištěm pro mnohé vzdělance. Typické bylo zejména pěstování „čistých rozprav“ ([[čching‑tchan (Tao)|čching-tchan]]), intelektuálních rozprav o mystériích tao a původu všehomíra. Tento směr rozvíjející myšlenkové tradice Lao-c’a a Čuang-c’a se v literatuře nazývá „učením o mystickém“, süan-süe (xuanxue 玄学); na Západě se pro něj vžilo pojmenování '''neotaoismus'''. K nejznámějším představitelům patří [[Wang, Pi (Tao)|Wang Pi]], komentátor ''Tao‑te‑ťingu'', nebo editor Čuang-c’ova díla [[Kuo, Siang (Tao)|Kuo Siang]]. Svéráznou skupinu rebelujících individualit představovalo tzv. Sedm ctihodných z bambusového háje ([[Ču‑lin čchi‑sien (Tao)|Ču-lin čchi-sien]]), umělců a intelektuálů, kteří nekonvenčním chováním budili nelibost vyšších míst. Jeden z nich, básník Ťi Kchang, dokonce zaplatil nepřízeň mocných svým životem, když byl v roce 262 popraven. Tradice süan-süe v následujících staletích zanikla a s ní zaniklo i rozvíjení taoismu jako filozofického učení. Kontinuita před zraky veřejnosti spíše skrytého individuálního „pěstování Cesty“ jedinci ovšem přerušena nebyla. Mezi lidovými vrstvami se šířil taoismus ve své religiózní podobě, jak byl zformován v Čang Lingově Cestě nebeských mistrů. Vládci se k taoistické nauce stavěli dvojím způsobem. Nevšední schopnosti čarodějů či praktiky slibující získání dlouhověkosti je nepřestaly přitahovat. Např. Cchao Cchao, který ještě jako císařský generál potlačoval Povstání žlutých turbanů a později založil vlastní dynastii Wej, zval na svůj dvůr různé mágy, mezi nimiž měl být i proslulý iluzionista [[Cuo, Cch’ (Tao)|Cuo Cch’]]. Pokud jde o taoistické náboženské hnutí, zatímco příslušníky rebelantské Cesty nejvyššího míru nemilosrdně pronásledovali, byla snaha získat si přívržence Cesty nebeských mistrů, protože tato víra měla poměrně velký vliv, a tudíž i případný potenciál stát se nositelem rebelie. Proto např. zmiňovaný Cchao Cchao, když obsadil území ovládané mistrem Čang Luem, zavázal si jej sňatkem svého syna s jeho dcerou. Učení nebeských mistrů začíná postupně pronikat do vyšších společenských vrstev a stává se elitou akceptovaným náboženstvím.<br /> <br /> Roku 265 Čínu na krátkou dobu sjednotila dynastie Ťin. Její severní a severozápadní území byla ovšem permanentním terčem nájezdů nomádských kmenů, kterým se nakonec podařilo tuto část dobýt a na téměř tři staletí obsadit. V průběhu času zde založili 16 států, které byly v neustálém válečném stavu. Zbídačené obyvatelstvo prchalo na jih, a když v letech 311 a 316 padly metropole Luo-jang a Čchang-an, přesídlily na jih od Dlouhé řeky i vládnoucí garnitura a bohaté rody; roku 317 zde vyhlásili dynastii Východní Ťin (317–420). Vnější faktor rozdělení země způsobil v dalších staletích i oddělený vývoj taoismu na severu a jihu země.<br /> <br /> === Taoismus na severu ===<br /> <br /> Noví nečínští vládcové postupem času přejali čínský způsob života a administrativního řízení státu a nakonec opustili i svou víru a jazyk. Z daných možností zprvu tíhli k buddhismu, který byl, stejně jako oni, nečínského původu, přitom zde již dosti rozšířen a akceptován. Za dynastie Severní Wej (386–535), kterou založil kmen Tobů, se stal státním náboženstvím. Taoismus, pomineme-li individuální a obvykle skrytě působící hledače Cesty, reprezentovala linie nebeských mistrů. Neměla však zatím vytvořenou jednotnou organizační strukturu a působila jen formou komunitních seskupení kolem jednotlivých mistrů ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]), kteří vedli žáky podle vlastního uvážení. Vzhledem k silnému postavení buddhismu, ale i k stavu taoistické věrouky, podle jeho názoru velmi neuspokojivému, se rozhodl učinit reformní kroky taoistický mistr '''[[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|kchou Čchien‑č’]]''' (365–448). Posvěcení k nápravě starého a šíření nového učení, jakož i posvátné texty ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]) s návody mu podle vlastního tvrzení předal samotný reinkarnovaný Lao-c’. Podstatou reformy mělo být opuštění nemravných praktik sexuálních obřadů ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]) či vybírání poplatků od věřících a návrat k pěstování vnitřní čistoty a konání dobrých skutků. Do své koncepce včlenil Kchou též konfuciánské principy loajality podřízených k nadřízeným a etické normy, čímž se nová nauka stala přijatelnou i pro vládnoucí kruhy. Když pak věnoval posvátné texty severowejskému císaři, dokázal postupně panovníka natolik přesvědčit o správnosti nové nauky, že roku 440 byl taoismus nakrátko prohlášen '''státním náboženstvím'''. Buddhisté naopak začali být pronásledováni a majetek jejich klášterů byl konfiskován. Po nástupu nového císaře se ovšem oficiálním náboženstvím opět stal buddhismus. V odborné literatuře se Kchouem reformovaný taoismus nazývá i severní Cestou nebeských mistrů ([[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]).<br /> <br /> === Taoismus na jihu ===<br /> <br /> V jižní Číně se stejně jako celá společnost i taoismus rozvíjel bez přímé konfrontace s dobyvateli. Asi už od 3. století se sem začalo šířit učení Cesty nebeských mistrů a prolínalo se zde s místními tradicemi navazujícími na filozofii [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], praktiky starých mágů ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]) a hledačů nesmrtelnosti, akceptujícími ovšem i některé prvky konfuciánské nauky. Pro tuto synkretickou formu nauky se používá pojmenování taoismus božských nesmrtelných ([[šen‑sien tao‑ťiao (Tao)|šen-sien tao-ťiao]]). Je typický vírou v možnost dosažení nesmrtelnosti a v existenci lidí, kteří jí vlastním úsilím dosáhli. Nositeli<br /> <br />  učení byli jednotliví mistři, kteří je předávali okruhu osobních žáků; žák musel prokázat, že je hoden zasvěcení a obřadným způsobem doplněným o dary požádat o přijetí do učení. Taoističtí mistři byli nezávislí jedinci, kteří nevytvářeli žádnou organizační strukturu, mohli se dle své vůle ženit či působit v civilní sféře. Nejvýznamnější osobností jižního taoismu té doby byl alchymista, filozof a lékař '''[[Ke, Chung (Tao)|ke chung]]''' (284–364), prasynovec legendárního mága [[Ke, Süan (Tao)|Ke Süana]]. Je typickým představitelem čínského intelektuála kombinujícího jako životní filozofii dvě hlavní domácí duchovní tradice, kofucianismus a taoismus. Jsa ze vzdělanecké rodiny a mimořádně talentovaný, nastoupil nejprve v duchu doby úřednickou dráhu, aby věnoval své schopnosti spravování věcí veřejných. Později se však kariéry vzdal, protože jej mnohem více přitahovala taoistická cesta hledání nesmrtelnosti. Velkou část života prožil v klášteře v horách Luo-fu-šan nedaleko Kantonu. Věnoval se zde výrobě elixírů, psal díla a spolu s manželkou pomáhali v širokém okolí léčit neduhy. Své myšlenky, postoje, ale i mnohé alchymické recepty a návody sepsal do rozsáhlého textu, nazvaného podle svojí přezdívky Mistr objímající prostotu (''[[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|Pao‑pchu‑c’]]''), který se jako cenný zdroj poznávání taoismu zachoval dodnes. Z konfucianismu vnesl Ke do taoismu morální příkazy potřeby šlechtění charakteru, humánního vztahu k bližním, zachovávání loajality k autoritám apod., z taoismu pak vnášel do konfucianismu zájem o mystérium bytí a víru v možnost dosažení nesmrtelnosti vlastním úsilím.<br /> <br /> Míšení tradic na jihu dalo zde vzniknout dvěma novým školám, které měly rozhodující vliv na vývoj taoismu v dalších staletích. První z nich byla škola '''svrchované čistoty''' ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]). Za jejího zakladatele se považuje příbuzný Ke Chunga, [[Jang, Si (Tao)|Jang Si ]](330–386), jemuž se podle vlastního tvrzení zjevili při meditaci legendární mystička [[Wej, Chua-cchun (Tao)|Wej Chua-cchun]] a další nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a darovali mu posvátná písma (''[[Čen‑kao (Tao)|Čen‑kao]]'') s pověřením šířit jejich učení. Těmito nesmrtelnými měli být předci tehdejších šlechticů, jejichž chráněncem Jang Si byl, a měli mu zvěstovat, že roku 384 nastane apokalypsa, kterou přežijí jenom vyvolení příslušníci aristokracie. Mysteriózní nádech, literární kvalita textů a jejich interpretace jakožto přímého božského poselství, které nevyžaduje kněze jako nutného prostředníka, spolu s cíleným zaměřením na honoraci učinily z nového učení věrouku, která se úspěšně začala šířit mezi vyššími vrstvami společnosti. Svrchovaná čistota představuje kontemplativní směr taoistického náboženství, v němž hlavními praktikami jsou meditativní vnitřní pročišťování a vizualizace božstev, která mají být nápomocna adeptovi při jeho cestě za spásou. V pozdějším vývoji se stala všeobecně rozšířenou vírou, jejíž oblíbenost kulminovala mezi 5. a 9. stoletím. Jako samostatná škola existovala do 13.–14. století, kdy se spolu s dalšími sektami v jižní Číně stala součástí Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> Druhou byla škola '''Zázračného klenotu''' ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]). Formovat se začala ve 4.–5. století a vedle vlivů, které působily i na školu Svrchované čistoty, do ní mnohem výrazněji pronikly buddhistické doktríny, zejména představa konečného vysvobození všech bytostí v koloběhu převtělování. Její praxe se více orientovala na vnější projevy víry, provádění propracovaných skupinových rituálů, dodržování morálních přikázání a zákazů či využívání talismanů jako ochranných prostředků proti zlým mocnostem. Příznačným světonázorovým rysem školy bylo očekávání apokalypsy, zániku světa v důsledku kolapsu rovnováhy mezi silami jin a jang. Tato představa souvisela i s vírou cyklického vznikání a zanikání všehomíra, který z prvotního stavu čistoty a nevinnosti, jak jej stvořil Nebeský ctihodný vládce prvopočátku ([[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|Jüan-š’ tchien-cun]]), znovu a znovu upadá do marasmu zloby, záště, sobectví a chtivosti. Zánik světa pak přežijí vždy jenom ti, kteří dojdou ke spáse dodržováním přikázání víry. Praxe školy Zázračného klenotu byla svým ceremoniálním charakterem uchopitelnější a přístupnější nežli abstraktní snažení Svrchované čistoty, proto se značně rozšířila a byla oblíbená mezi lidovými vrstvami; v pozdějším vývoji splynula za dynastie Jüan s Cestou správné jednoty. Velký přínos na vypracování a kodifikaci jejich rituálů a rozhodující podíl na přetvoření taoistického vyznání a náboženské činnosti v systém církevní organizace vůbec měl reformátor '''[[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu siou‑ťing]]''' (406–477). Lu žil dlouhá léta v izolaci na posvátných horách a věnoval se uměním pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]). Příkladné úsilí jej natolik proslavilo, že se mu dostalo pozvání na panovnický dvůr a císař nechal pro něj vybudovat v hlavním městě klášter. Zde se pak věnoval vypracovávání reformních opatření, jakož i editaci dochovaných písemností. Prosadil zrušení zvyklosti, kdy se kdokoli mohl prohlásit taoistickým mistrem a mít vlastní komunitu. Nahradil ji systémem vysvěcování kněží a náboženský život soustředil do klášterů; dále napsal příručky obřadů, s jejichž pomocí se měly unifikovat nejednotné rituály. Jeho velmi důležitým počinem bylo, že započal práci na shromažďování roztroušených taoistických textů, vytvořil systém jejich třídění a sepsal '''první katalog''' existujících děl, který se stal základem pro pozdější kompilaci sbírky textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Velkou postavou taoismu období Jižních a Severních dynastií (420–589) v jižní Číně byl '''[[Tchao, Chung-ťing (Tao)|tchao chung‑ťing]]''' (456–536). Díky neobvyklému nadání a vzdělanosti se již ve svých 20 letech stal osobním učitelem císařových dětí. Přirozeností ovšem tíhl čím dál více k taoismu a začal se nořit do jeho nauk. Proslul zejména dovednostmi v oblasti astrologie, alchymie nebo geomantie ([[feng‑šuej (Tao)|feng-šuej]]). Ve věku 36 let požádal o uvolnění z povinností u dvora a s císařovou podporou založil klášter v horách [[Mao‑šan (Tao)|Mao-šan]]. Zde shromažďoval a editoval texty sekty Svrchované čistoty, která se díky jeho vlivu stala v té době dominantní. Ač byl Tchao svým přesvědčením a životem taoista, patřil k zastáncům ideje, že je potřebné spojovat a využívat myšlenky všech tří tehdy hlavních učení – taoismu, buddhismu i konfucianismu. Do dějin se zapsal i jako významný farmakolog, když zredigoval a rozšířil nejstarší čínskou farmakopéu, Lékopis Božského zemědělce. Tím započal tradici vytváření nových farmakopéjí doplňováním a rozšiřováním stávajících, v níž pokračovaly i následující generace. V období mezi 3. a 6. stoletím se taoistická věrouka postupně institucionalizovala a přetvořila v církevní organizaci s propracovaným náboženským životem. V důsledku rozdělení země se její vývoj na severu a jihu do určité míry odlišoval, v obou částech však prošla reformami, díky nimž se z původně lidové komunální víry přesouvá ve společenské stratifikaci vzhůru a stává se náboženstvím vyšších vrstev. Na severu okupovaném nomádskými kmeny působila linie nebeských mistrů a sváděla zde konkurenční boj s buddhismem, naukou tamějšími vládci více preferovanou; tento boj někdy nabýval až likvidačných podob. Na jihu se rozvíjel synkretický taoismus spojující postupně prvky starších tradic s učeními nebeských mistrů, konfucianismu i buddhismu. Taoismus a buddhismus se zde vzájemně prolínaly a doplňovaly a neshody měly spíše charakter ideologických svárů. Jedním z nich byla například polemika, zda Buddha byl vlastně žákem, resp. reinkarnací Lao-c’a, a čínská víra tedy zcivilizovala „barbarskou“ Indii ([[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao-c’ chua-chu ťing]]), či naopak byli Lao-c’ i Konfucius indickými misionáři a Buddhovými žáky.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Suej (581–618), Tchang (618–907) a Pěti dynastií (907–960) ==<br /> <br /> Po třech staletích rozdrobenosti a válek sjednotila roku 581 nejprve sever a poté celou zemi nová dynastie Suej. Za její krátké vlády došlo k mohutné výstavbě, např. byl vyhlouben Velký průplav spojující přibližně oblast dnešního Pekingu s Šanghají, ovšem nucená účast na pracích a výboje proti Koreji obyvatelstvo zdecimovaly do té míry, že dynastie byla po necelých 40 letech svržena povstáním. Co se týče taoismu, panovníci dynastie Suej jej podporovali, po zemi byly stavěny kláštery a císař Jang-ti (605–617) inicioval sestavení katalogu taoistických textů. Sjednocení říše umožnilo obnovení dlouho omezené komunikace mezi oddělenými částmi země, což se v dalším vývoji projevilo vzájemným ovlivňováním severních a jižních tradic taoismu. Dominantním se v celé Číně stává učení sekty Svrchované čistoty, zejména poté, co hlavní město bylo opět přemístěno na sever, do Luo-jangu. Velkou postavu taoismu tohoto období představuje '''[[Sun, S’-miao (Tao)|sun s’‑miao]]''' (581–682). V jeho osobě se spojují nejlepší tradice taoismu a čínského lékařství. Proslul zejména jako lékař a díky jeho věhlasu ho často zvali i k císařskému dvoru. Svým přístupem k nemocným a zdůrazňováním nutnosti soucitně pomáhat všem trpícím bez ohledu na jejich postavení či majetek výrazně ovlivnil lékařskou etiku v Číně; posmrtně byl zařazen do taoistického panteonu božstev jako Král léčiv ([[Jao‑wang (Tao)|Jao-wang]]).<br /> <br /> Nová dynastie Tchang přinesla zemi relativní stabilitu a prosperitu na následující tři staletí. Její nástup na trůn znamenal pro taoismus období respektu a nebývalého vzestupu. Již zakladatel dynastie, císař Kao-cu (618–627), vlastním jménem Li Jüan, se přihlásil k Lao-c’ovi, když jej na základě shodného příjmení Li prohlásil za svého předka. Taoismus stanovil za nejdůležitější ze tří duchovních tradic v Číně a vyslal dokonce posly do Koreje, aby učení šířili i za hranicemi země. Obdobný přístup měl i druhý císař Tchaj-cung (627–649). K taoismu získal sympatie už dávno před nástupem na trůn, protože ještě v časech bojů proti Suejům mu hlavní představený maošanské sekty Wang Jüan-č’ věštil, že se jednoho dne stane Synem nebes nejvyššího míru, čili císařem. Z taoistické nauky učinil Tchaj-cung dokonce způsob vlády, když se v duchu starých taoistických ideálů snažil panovat ne-konáním ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]) a ve smyslu filozofie čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). V 11. roce své vlády povýšil oficiálně taoismus do postavení nad buddhismem. Za císaře Kao-cunga (650–683) se otázky z oblasti taoismu staly součástí státních zkoušek vypisovaných na posty úředníků a nauku museli povinně studovat i ministři, vzdělanci a urození lidé. Po celé zemi se zakládaly státem financované taoistické kláštery, do taoistického řádu vstoupila i jedna z císařových dcer. Kao-cung vydal roku 675 jako první císař příkaz k sestavení kanonické sbírky taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Stejná tendence pokračovala i v následujícím století, zejména za císaře Süan-cunga (712–756), kdy působilo nemálo taoistů na významných postech ve státní správě a taoismus se stal '''státním kultem'''. Císař nechal v každé prefektuře zřídit institut pro studium taoismu, sám je autorem jednoho komentáře k ''Tao‑te‑ťingu''. Za jeho vlády bylo v zemi aktivních 1 687 taoistických klášterů, z toho 550 ženských. Tato zařízení stát kontroloval a platily v nich poměrně přísné regule řídící jejich každodenní vnitřní život. Lze konstatovat, že za dynastie Tchang působil taoismus významně na všechny vrstvy společnosti. Vedle přímého vlivu na císařský dvůr inspiroval i tehdejší vzdělance a umělce. Jeho všeobecně známými a dodnes obdivovanými plody jsou např. tchangské básně nebo krajinomalby, které ztvárňují typicky taoistické motivy odklonu od světského ruchu a návratu k přírodě. V intelektuálních kruzích zažívala renesanci filozofie Lao-c’a a Čuang-c’a, zejména rozvahy o mystériu prapůvodu bytí. Spolu s tím se rozšířila i obliba různých praktik '''pěstování života''' ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]), které jsou v taoistické tradici vnímány jako jeden z poznávacích prostředků. Jejich pomocí si adept upevňuje fyzický základ, posiluje a harmonizuje svou tělesnou čchi, aby ji pak dalšími postupy transformoval v sobě do kvality primární čchi ([[jüan‑čchi (Tao)|jüan-čchi]]), to jest prvopočáteční tvořivé síly vesmíru, a vešel tak v kontakt s mystickým prazdrojem bytí. Pro subtilnější práci s čchi sloužily meditační praktiky typu sezení do zapomnění ([[cuo‑wang (Tao)|cuo-wang]]) nebo vnitřního nahlížení ([[nej‑kuan (Tao)|nej-kuan]]). V této oblasti dochází ke zvláště zřetelnému prolínání taoistických praktik s buddhistickými. Vedle přejímání prvků z jiných učení pokračovaly integrační tendence mezi jednotlivými taoistickými školami, které se stále více propojovaly a unifikovaly. Největší vliv i nadále vykazovala škola Svrchované čistoty, na čemž měl mimořádnou zásluhu zejména její 12. patriarcha, '''[[S’‑ma Čcheng‑žen (Tao)|s’‑ma Čcheng‑čen]]''' (647–735), požívající vysoké vážnosti u císaře Süan-cunga, který v odloučení žijícího taoistu opakovaně zval na císařský dvůr, aby se s ním radil o správném způsobu vlády. S’-maovo dílo Pojednání o sezení do zapomnění (''[[Cuo‑wang‑lun (Tao)|Cuo‑wang‑lun]]'') se zařadilo mezi klasická díla taoistických vnitřních praktik ([[nej‑lien (Tao)|nej-lien]]). Popisuje v něm cestu vnitřního ztišování, jehož prostřednictvím člověk zapomene nejenom na celý svět, nýbrž i sám na sebe, a jeho mysl zcela spočine ve stavu prázdnoty a čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). Taoistická víra v nesmrtelnost a zázračné schopnosti těch, kteří ji dosáhli, byly velmi populární i za Tchangů. Reprezentativním představitelem tohoto typu je '''[[Lü, Tung-pin (Tao)|Lü tung‑pin]]''', jeden z patriarchů severní větve praktik vnitřní alchymie ([[Pej wu‑cu (Tao)|Pej wu-cu]]), polohistorická postava nesmrtelného, kterého jeho obliba vynesla do panteonu božských bytostí, když byl zařazen do skupiny Osmi nesmrtelných ([[Pa‑sien (Tao)|Pa-sien]]). V průběhu dynastie Tchang postupně nabývala na důležitosti a získávala si renomé taoistická centra v periferních oblastech říše. Patřil mezi ně např. komplex na hoře [[Čching‑čcheng‑šan (Tao)|Čching-čcheng-šan]] v západní Číně. Zde působil význačný taoistický učenec '''[[Tu, Kuang-tching (Tao)|tu kuang‑tching]]''' (850–933).<br /> <br />  Podobně jako mnozí jeho předchůdci byl nejprve činný ve službách císařského dvora, posléze se stáhl do kláštera, kde se věnoval práci ve prospěch taoistické nauky. Je autorem velkého počtu děl týkajících se historie taoismu, liturgické praxe, psal komentáře k dílům obsaženým v ''Tao‑cangu'', životopisy světců nebo i poezii. Velkou pozornost věnoval systematizaci taoistických rituálů a některé nové i sám vytvořil.<br /> <br /> Dynastie Tchang končila svoje působení v dějinách obdobně jako mnohé před ní. Zemí otřásal chaos, rozkládaly ji korupce a demoralizace, vnitřní války a banditismus. Severní území opět ovládly nomádské kmeny a v krátkém sledu 50 let se zde vystřídalo pět dynastií, na jihu postupně vzniklo a zaniklo 10 státních útvarů. Ani v těchto chaotických časech však tradice kontaktů panovníků s taoistickými mudrci nebyla zcela přerušena. Například vládce dynastie Pozdních Čou (951–960) využíval jako svého rádce proslulého taoistu '''Čchen tchuana''' (906–989). Právě Čchenovi se připisuje, že vyryl do skály na posvátné hoře Chua-šan ([[Wu‑jüe (Tao)|Wu-jüe]]) Diagram bezmezného, ''Wu‑ťi‑tchu'' (Wujitu 无极图), který později inspiroval<br /> <br />  neokonfuciánského reformního filozofa Čou Tun-iho (1017–1073), jenž spojoval taoistickou kosmogonii s naukou konfucianismu, při vytváření jeho koncepce filozofické kategorie [[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]], nejzazšího předělu. Čchen strávil přes dvacet let v jeskyni na horách Wu-tang, kde se věnoval praktikám pěstování života a vnitřního zušlechťování. Ačkoli nezanechal žádné psané dílo, významně ovlivnil tradici vnitřní alchymie za následujících dynastií Sung a Jüan, jakož i ideu spojování tří učení – taoismu, konfucianismu a buddhismu.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Sung (960–1279) ==<br /> <br /> Několik desetiletí trvající rozvrat ukončil na nějakou dobu nástup nové dynastie Sung, která v polovině 10. století zemi opět sjednotila. I za jejího panování však pokračoval tlak dobyvatelů ze severu a těžiště čínské civilizace se postupně posouvalo stále více na jih. Taoistické učení a víra nacházely příznivou odezvu i u nových panovníků, kteří k němu vzhlíželi jako ke způsobu zajištění ochrany ze strany vyšších sil. Jeden z prvních sungských císařů Čen-cung (998–1022) se dokonce prohlásil potomkem taoistického božstva, jež se mu mělo zjevit ve snu; sám pak doplnil a rozšířil panteon o nová božstva. Tehdejšímu nebeskému mistrovi 24. generace Čang Čeng-suejovi přiznal statut pokračovatele linie založené Čang Tao-lingem ve 2. století. Roku 1015 věnoval sektě, která v té době byla již všeobecně označována spíše jménem '''cesta správné jed‑ noty''' ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]), území v horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]]. Roku 1019 byl z jeho iniciativy vytištěn kanonický korpus taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Taoismus nejvíce protežoval císař Chuej-cung (1101– 1126). Za jeho vlády došlo k rozsáhlé výstavbě v sídle nebeských mistrů, po zemi se stavěly nové kláštery, probíhala práce na reedici a rozšíření kánonu ''Tao‑cang'' atd. Chuej-cung začal dokonce potírat buddhismus ve prospěch taoismu, buddhistické kláštery dostávaly taoistická jména a buddhisté byli nuceni přestupovat na taoistickou víru. Za dynastie Sung dochází i k významnému přesunu zaměření taoistických alchymických praktik. Zatímco za Tchangů se ještě těšila značné oblibě alchymická praxe výroby různých minerálních či rostlinných elixírů, které měly zajistit fyzickou nesmrtelnost, nyní se stále více prosazuje '''vnitřní alchymie''' ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), čili psychofyziologické meditační praktiky zacílené na transformaci vitální síly čchi a vytvoření vnitřního elixíru, který umožní dosáhnout duchovní nesmrtelnosti. Nejznámějším reprezentantem tohoto směru je '''[[Čang, Po-tuan (Tao)|Čang Po‑tuan]]''' (983–1082), označovaný za prvního patriarchu jižní linie školy vnitřního elixíru ([[Nan wu‑cu (Tao)|Nan wu-cu]]), jejíž severní obdoba se rozvíjela později v Cestě dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Čangův Spis o procitnutí k pravé skutečnosti (''[[Wu‑čen‑pchien (Tao)|Wu‑čen‑pchien]]'') je základním textem této školy a patří k nejvýznamnějším textům vnitřní alchymie. Za Sungů se taoismus značně rozšířil i ve své více populární formě náboženské víry, protože rozsáhlým panteonem polidštěných božstev a laskavých nesmrtelných, jakož i barvitými rituály poskytoval běžné populaci uchopitelnější a stravitelnější duchovní potravu, nežli abstraktní učení a praktiky směřující ke splynutí s prázdnotou.<br /> <br /> Přestože Sungové sjednotili velkou část území, severní oblasti Číny i nadále ovládala nečínská etnika. V letech 907–1125 byl sever a severovýchod v područí mongolských Kitanů, kteří zde založili dynastii Liao a vládli prostřednictvím čínského správního aparátu, jak byl zaveden ještě za Tchangů. Byli natolik silným a permanent ním nepřítelem sungské říše, že ta byla roku 1044 nucena uzavřít vazalskou dohodu a platit pravidelný tribut. Kitany ovšem roku 1125 smetli tunguzští Džürčeni ze severního Mandžuska, kteří založili dynastii Ťin (1115–1234). Výboje Džürčenů se nezastavily na hranici sungské říše, která jim zpočátku v boji proti Liao pomáhala, naopak, obrátily se proti ní a nakonec vedly k jejímu konci. Sungský dvůr prchl na jih a přemístil své sídlo z dosavadního Kchaj-fengu do Chang-čou v jižní Číně; tím končí éra dynastie Severní Sung (960–1127) a začíná nová etapa, která se v historické periodizaci nazývá dynastií Jižní Sung (1127–1279). Jižní Sungové byli nuceni rovněž podepsat potupnou vazalskou smlouvu a odstoupit Ťinům severní území téměř až k řece Jang-c’. Jako už několikrát v dějinách se vnitrozemní oblasti dostaly do područí nomádských nájezdníků a Číňané se ocitli v situaci, že byli na vlastním historickém území okupováni severními „barbary“. Rozdělení země vedlo, jako už předtím v dějinách, k větší izolaci i mezi severními a jižními taoistickými sektami. Na jihu měly hlavní vliv sekty navazující na učení nebeských mistrů, zejména Cesta správné jednoty a sekta Zázračného klenotu, sídlící na horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]] a Mao-šan. Kromě nich se těšily popularitě i různé praktiky vnitřní kultivace a pročišťování, jak se tradovaly v jižní škole vnitřního elixíru. Jihosungští císaři nebyli tak přesvědčenými taoisty jako předtím Čen-cung či Chuej-cung, nicméně taoistická víra, jež měla mnoho přívrženců, jim sloužila jako prostředek k udržování pořádku v zemi, a tak ji podporovali. Zvláště vhodně se daly využít etické principy zdůrazňující nutnost konání dobrých skutků a vystříhání se zla ([[kung‑te (Tao)|kung-te]]). Největší přízni se těšili následníci nebeských mistrů, pro něž byl na Lung-chu-šanu vybudován mohutný Klášter svrchované čistoty a kteří získali právo řídit ostatní sekty.<br /> <br /> Ťinskou dynastií Džürčenů okupovaný sever se stal místem zrodu nového směru taoismu, školy '''cesta dokonání pravé skutečnosti''' ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), jejímž zakladatelem je '''[[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung‑jang]]''' (1112–1170). Wang se narodil v dobře situované rodině, v duchu tradice tedy nastoupil úřednickou kariéru, osobně jej však více zajímaly taoistické praktiky, čchanový buddhismus a bojová umění. Když mu bylo 48 let, zjevili se mu podle legendy taoističtí nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a zasvětili jej do nauky. Wang poté opustil post i rodinu a odešel do posvátných hor [[Čung‑nan‑šan (Tao)|Čung-nan-šan]], kde žil jako poustevník. Po několika letech odešel na Šantungský poloostrov a zde začal hlásat nauku o cestě, která vede k pochopení pravé skutečnosti. Jeho směr navazoval na metody vnitřní alchymie a představoval návrat k duchovní sebekultivaci a meditačním praktikám, cestě, která nepotřebuje složité rituály ani vzývání božstev, zato vyžaduje sebezapření, přísnou kázeň a neochvějné odhodlání. Její ústřední náplní je pěstování duchovní i fyzické podstaty člověka ([[sing‑ming (Tao)|sing-ming]]) za účelem vytvoření stavu vnitřní čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) jako předpokladu k dosažení duchovní nesmrtelnosti. Wang měl sedm osobních žáků ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), kteří po jeho smrti šířili učení dále. Nejznámějším z nich se stal '''[[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu‑ťi]]''' (1148–1227), zakladatel později významné sekty Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]). Čchiou žil 13 let poustevnickým životem v jeskyních Dračí brány, kde se věnoval taoistickým praktikám vnitřní kultivace. Vedle individuálního úsilí považoval za nezbytnou součást cesty i konání dobra ve prospěch jiných lidí a svým životem tuto ideu zcela naplňoval. Roku 1219 se na osobní pozvání tehdejšího vládce nad velkou částí Asie Čingischána vydal za ním na několik tisíc kilometrů dlouhou pouť, aby panovníkovi vyložil taoistické principy spravování země. Mongolské výboje tím nezastavil, ovšem sedmdesátiletý taoista zapůsobil na chána tak hlubokým dojmem, že mu svěřil správu nad taoistickou církví v severní Číně a osvobodil ji od placení daní. Po návratu do Pekingu Čchiou až do své smrti využíval získané pravomoci pro dobro jiných. Kromě zakládání klášterů zachránil mimo jiné tisíce lidí před otroctvím u Mongolů tím, že je přijímal za členy své sekty. V dalším období se Dračí brána stala hlavní sektou v severní Číně. Její působnost se později rozšířila i do jižnějších oblastí, hlavně do hor [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]], které už odedávna byly působištěm přívrženců praktik<br /> <br />  zlatého elixíru. V průběhu času se mnozí čelní představitelé jižní linie vnitřní alchymie připojili k Cestě dokonání pravé skutečnosti, i z toho důvodu, že tím získali lepší pozice vůči vládnoucí dynastii, která držela ochrannou ruku nad severními taoisty. Čchüan-čen-tao zůstala i v následujících staletích po pádu dynastie Jüan hlavním směrem taoismu v severní a střední Číně.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Jüan (1279–1368) ==<br /> <br /> Podobný osud jako předtím Džürčenové Kitanům připravili počátkem 13. století Džürčenům Mongolové. Při dobyvačném tažení světem nevynechali ani říši Ťinů a roku 1215 dobyli a vyplenili její hlavní město, nynější Peking. Sungský dvůr využil příležitost a uzavřel spojenectví s Mongoly. Ve 30. letech Mongolové po návratu z výprav definitivně smetli Džürčeny, poté se ovšem obrátili i proti jihosungské říši. Následovala desetiletí krutých bojů, rabování a plenění, až si v 70. letech nakonec celou Čínu podrobili. Císařem dynastie pojmenované Jüan, Prvopočáteční, se stal vůdce Mongolů Kublaj chán. Pro obyvatele severní Číny nastaly krušné časy, ale taoistická církev částečně unikla pronásledování. Rozhodující zásluhu na tom měl už zmiňovaný vliv Čchiou Čchu-ťiho na Čingischána. Další z nástupců na trůnu, Möngke (1251–1260), si vyžádal posvátné ochranné talismany od lungchušanského nebeského mistra v 35. generaci, Čang Kche-taa, který mu předpověděl, že Mongolové si v příštích dvaceti letech podrobí celou Čínu. Jeho nástupce chán Kub-laj (1260–1295) pozval roku 1276 na císařský dvůr do Pekingu 36. nebeského mistra [[Čang, Cung-jen (Tao)|Čang Cung-jena]] k provedení taoistických rituálů. Poskytl Čangovi pravomoc nad sektami v jižní Číně a udělil mu i titul „36. nebeský mistr od dynastie Chan“. Titul [[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]], který potomci Čang Tao-linga užívali po celá staletí, nyní poprvé oficiálně potvrdila i císařská autorita. Tím se rovněž upevnilo významné postavení nebeských mistrů a jejich školy Cesty správné jednoty, která se stala dominantní taoistickou církví na celém území Číny jižně od Dlouhé řeky. Nicméně ani situace taoistů nebyla idylická. Mongolští panovníci vyznávali spíše buddhismus a nepřízeň osudu dopadla i na taoismus. Projevilo se to mj. barbarským pálením taoistické literatury, které postihlo celou kanonickou sbírku ''Tao‑cang'', s výjimkou ''Tao‑te‑ťingu'' a medicínských či některých praktických děl. Na hranicích shořela díla shromažďovaná a uchovávaná po celá staletí. Mongolská nadvláda přinesla zemi mnoho strádání. Nomádští dobyvatelé nezvládali komplikovaný úřednický způsob správy říše, proto rozhodující úřady svěřovali raději cizincům, později i Číňanům z vyšších vrstev, kteří s nimi byli ochotni spolupracovat. O to více ovšem zvládali panovníci výběr daní a zotročování obyvatelstva. V zemi začala propukat povstání a aktivizovala se činnost tajných hnutí, nyní však nikoli v duchu taoistických vizí velkého míru, nýbrž spíše pod vlivem buddhistických idejí o příchodu nového Buddhy-spasitele. Nakonec byla mongolská nadvláda svržena a roku 1368 zakládá jeden z vůdců povstání, buddhistický mnich Ču Jüan-čang, novou dynastii Ming, Jasnou.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Ming (1368–1644) ==<br /> <br /> Po dlouhém období cizí nadvlády se vláda nad zemí vrátila do rukou čínských vládců, které čekal nesnadný úkol celkové obnovy. Jako nejvhodnější jednotící ideologie státotvorného charakteru se jevil konfucianismus, který postupem doby zcela vytlačil z pozornosti panovníků taoismus i buddhismus. Už hned zakladatel dynastie, císařským jménem Chung-wu (1368''''''–1399), přestože si post ještě nechal posvětit taoistickou církví, zahájil politiku dozoru nad církvemi. Jelikož sám předtím působil v podzemních nábožensky orientovaných organizacích, jistě si dobře uvědomoval potenciální nebezpečí nekontrolovaných náboženských hnutí pro vládu země. Omezil počet aktivních klášterů a zastavil soukromou výstavbu nových, zakázal vstup do řádů lidem mladším 40 let, zpřísnil podmínky života v klášterech a vytvořil systém úředního dohledu nad církvemi. Z taoistických církví byl nakloněn spíše Cestě správné jednoty, protože praxe severní Cesty dokonání pravé skutečnosti, zaměřená především na vnitřní alchymii, mu připadala sobecká a samoúčelná, na rozdíl od lidovější a sociálně aktivnější linie nebeských mistrů. Nicméně jejímu tehdejšímu hlavnímu představenému, 42. nástupci Čang Tao-linga, odňal titul nebeský<br /> <br />  mistr a nahradil jej jiným, společensky nižším. V dalším vývoji měl taoismus stále menší vliv na císařský dvůr a politické dění v zemi a působil čím dál více jenom tam, kde vlastně začínal – mezi lidovými vrstvami, v klášterech a jako cesta jednotlivých hledačů. Také mingská dynastie, konkrétně císař Jung-le (1403–1425), se však do dějin taoismu významně zapsala. Mimořádně záslužným činem tohoto panovníka bylo, že nechal znovu zredigovat a zkompilovat po staletí shromažďovaný soubor taoistické literatury ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''; vytištěn byl za jeho nástupců roku 1445 a zachoval se až do dnešních dnů. Na krátkou dobu se ještě na výsluní ocitli nebeští mistři za vlády císaře Ťia-ťinga (1522–1567), který se zhlédl v magičnu praktik hledání nesmrtelnosti, a zejména měl v oblibě taoistickou poezii. Schopnost psát verše v příslušných rýmových vzorcích se stala za jeho vlády hlavním kritériem pro výběr kandidátů na úřednické posty, a to až po úroveň prvního ministra. Jeho nástupce už toto porozumění neměl a sekta nebeských mistrů se definitivně octla na ústupu. Navíc se jí nevyhnul ani celkový společenský rozklad a morální úpadek ke konci dynastie Ming, kdy – podobně jako její císaři – se mnozí kněží zajímali o „hledání Cesty“ zejména prostřednictvím sexuálních praktik, což vyvolávalo nepříznivý obraz u veřejnosti. Oblíbené naopak byly velké lidové náboženské svátky, jako obětování božstvu posvátné hory [[Tchaj‑šan (Tao)|Tchaj-šan]], Velkému císaři Východního vrcholu ([[Tung‑jüe ta‑ti (Tao)|Tung-jüe ta-ti]]), organizované taoisty této sekty. Představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti zůstávali mimo přízeň mingských císařů. Obvykle jim nebyly udělovány čestné tituly ani funkce a nezvali je ke dvoru. Tato linie však stejně byla svým charakterem zaměřena více na pěstování Cesty a praktiky vnitřní alchymie nežli na snahy ovlivňovat správu země. Jedním z center jejího působení bylo pohoří [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]]. Zde měl žít i věhlasný mnich '''[[Čang, San-feng (Tao)|Čang san‑feng]]''', jenž je ovšem historicky nejasnou postavou. V různých pramenech se totiž uvádí taoista téhož jména s různým datováním v rozpětí staletí, od dynastie Sung až po dynastii Ming. Popisuje se jako typický taoistický světec, který dosáhl stavu nesmrtelnosti a díky tomu vyniká řadou nadpřirozených schopností. Jedna ze zásluh, jež se mu připisují, je vytvoření základů dnes již i mimo Čínu rozšířeného a oblíbeného cvičení [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]].<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Čching (1644–1911) ==<br /> <br /> V polovině 17. století dochází v císařské Číně k dalšímu střídaní dynastií, opět za podobných okolností jako mnohokráte v minulosti. Bída, hlad a živelné pohromy spolu s korumpovaným úřednictvem a císařským dvorem zaujatým interními intrikami zvedly povstání, jež vedlo k dobytí hlavního města Pekingu povstalci a sebevraždě posledního mingského císaře. Nyní ovšem povstání nemělo náboženský náboj, nevedla ho snaha naplnit mesianistické taoistické či buddhistické ideje. Vyvolala ho celková demoralizace a povstalci se dožadovali dodržování společenského řádu podle konfuciánské etiky, kterou vláda sice hlásala, ale sama nedodržovala. I z této skutečnosti lze vidět, že vliv taoismu a buddhismu na politické smýšlení lidí byl v dané době již velmi oslabený. Po dobytí Pekingu se jeden z císařských generálů obrátil pro pomoc k mandžuským kmenům, s nimiž do té doby Mingové válčili. Tato zrada sice nakonec vedla k potlačení povstání, avšak vedla také k ovládnutí čínského národa Mandžuny na následující tři staletí. Když roku 1644 obsadila mandžuská vojska Peking, záhy nato byl nezletilý synovec vůdce Mandžuů prohlášen císařem nové dynastie nazvané Čching, Čistá. V průběhu následujících dvaceti let si spojená vojska mandžuských a zrádných čínských generálů podmanila celou zemi. Byl to bratrovražedný boj, protože proti sobě nestáli jenom Číňané a Mandžuové, nýbrž i Číňané proti Číňanům odmítajícím cizí nadvládu. Čchingové, podobně jako mnozí jiní nečínští dobyvatelé před nimi, převzali správní systém, jakož i celkový způsob života, a postupem času se zcela asimilovali. Co se týkalo jejich vztahu k domácím naukám, na jedné straně taoismus a buddhismus tolerovali, současně je však striktně kontrolovali a omezovali. Sami tíhli ponejvíce k tibetské formě buddhismu a oficiální státní doktrínou stanovili neokonfucianismus; nejuctívanější morální autoritou byl Konfucius. Taoistická církev se dostávala stále více do izolace, její činnost se omezovala na život v klášterech a v kontaktu s veřejností byla víceméně jenom při vykonávání obřadů. Mnohé její funkce nahradila činnost civilních úřadů. Taoistické učení a praktiky se šířily spíše formou vytváření sektářských skupin mimo rámec církve i státní kontroly. Stát oficiálně uznával jenom Cestu správné jednoty a Cestu dokonání pravé skutečnosti. Nebeské mistry první z těchto sekt zpočátku ještě císaři sporadicky zvali k provádění obřadů, např. za účelem přivolání deště, někdy získali finanční podporu k rekonstrukci klášterů, nicméně kontakty stále více řídly. Za císaře Čchien-lunga (1736–1796) ztratila Cesta správné jednoty právo řídit sekty na jih od Dlouhé řeky a její působnost se omezila jenom na území jejího sídla, pohoří Lung-chu-šan. Titul hlavy nebeských mistrů klesl z původního 2. stupně v hierarchii titulů udělovaných císařem až na 5. úroveň. Císař Tao-kuang (1821–1851) úplně zbavil nebeské mistry privilegia audience, čímž Cesta správné jednoty nadobro ztratila vazby na císařský dvůr. Druhá hlavní škola, Cesta dokonání pravé skutečnosti, přestože čchingští císaři protežovali více Cestu správné jednoty, si společenský kredit za Mandžuů naopak zvýšila. Zčásti za to vděčila tomu, že k ní konvertovali mnozí vzdělanci a konfuciáni na výraz nesouhlasu s cizí nadvládou, císařům pak příliš nevadila, neboť její příslušníci žili podle přísných vlastních regulí asketickým životem v klášterech, tudíž je mohli snáze kontrolovat a nepředstavovali pro ně potenciální nebezpečí vzpoury. Vůdčí pozici v rámci školy a postupně i v celé zemi získala sekta Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]) se sídlem v Chrámu bílých oblaků ([[Paj‑jün‑kuan (Tao)|Paj-jün-kuan]]) v Pekingu. Její vliv se rozšířil, zejména když zde v polovině 17. století jako opat působil '''[[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang‑jüe]]''', který se těšil vážnosti i ze strany vládců. K dalším klíčovým postavám školy z čchingského období patří [[Min, I-te (Tao)|Min I-te]], [[Liou, I-ming (Tao)|Liou I-ming]] nebo [[Li, Si-jüe (Tao)|Li Si-jüe]].<br /> <br /> V průběhu dynastií Ming a Čching celkově došlo k ústupu taoistické církve z pozic, v nichž mohla mít vliv na vládnoucí vrstvy. Taoismus ve své religiózní podobě prošel procesem unifikace doktrín a škol, na jehož konci zůstaly jenom dva proudy – Cesta dokonání pravé skutečnosti a Cesta správné jednoty. Ty v sobě zahrnovaly převážnou část tradic taoismu – od spíše individuální meditační cesty hledačů mystéria až po organizovaný církevní život s komplexním systémem liturgických činností.<br /> <br /> == Taoismus v moderní době ==<br /> <br /> Dynastie Čching byla poslední ve dva tisíce let přetrvávajícím konfuciánském modelu společenského uspořádání v Číně. Její pád měl podobný scénář jako konce mnoha předešlých dynastií. Společnost se nacházela v celkovém morálním i ekonomickém úpadku a císařský dvůr více nežli správa země zaměstnávaly vnitřní intriky. V zemi propukala povstání iniciovaná tajnými společnostmi, nyní však většinou inspirovanými specifickou formou křesťanského mesianismu. Nejmohutnějšímu z nich, Tchajpchingskému povstání, které začalo roku 1850 a trvalo 15 let, padlo za oběť na 25 milionů lidí, převážně civilistů. Obdobným bylo i ohrožení země vnějším nepřítelem, jenom tentokráte nešlo o sousední nomádské kmeny, nýbrž „nájezdníky“ tvořily evropské mocnosti, resp. v obrazném smyslu západní svět vůbec. V Číně samotné mimoto definitivně převážilo hnutí za svržení monarchie a vytvoření republikového zřízení. Roku 1911 dva tisíce let starý císařský systém padl a byla vyhlášena republika. Během dalších desetiletí však situace byla značně neklidná, jitřena boji o získání centrální moci mezi jednotlivými militaristickými klikami a později mezi komunisty a generálem Čankajškem. Postavení taoismu v těchto neklidných přelomových časech nebylo nijak příznivé. Nová místní vláda v provincii Ťiang-si (Jiangxi), kde leží pohoří Lung-chu-šan, zrušila titul tchien-š’ a řádům začala zabavovat kláštery i půdu. Taoistická církev hledala způsob, jak svou existenci legitimizovat. Roku 1912 představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti sídlící v pekingském Chrámu bílých mraků založili Taoistickou asociaci Čínské republiky s celostátní působností, která byla uznána vládou. Její pobočka vznikla následně v Šanghaji, když se zde nepodařilo prosadit vlastní organizaci sektě nebeských mistrů. Asociace měla za cíl udržet tradici taoismu živoucí, přispívat k vytváření duchovní atmosféry v zemi a hledat způsoby, jak sladit náboženskou a světskou činnost církve. Přes oficiální uznání i nadále pokračovala politika státního dohledu nad církvemi. Roku 1928 vláda zakázala některé sekty a jejich kláštery se změnily v úřady nebo školy. Ve 30. letech začala okupační válka Japonska proti Číně a její barbarské metody dopadly i na taoisty – roku 1938 Japonci vyvraždili osazenstvo klášterů na hoře Mao-šan, budovy zničili a spálili i vzácné dřevěné matrice s vyřezanými texty kánonu ''Tao‑cang''. Po skončení 2. světové války taoisté započali s rekonstrukcí komplexu, ovšem brzy jej mnozí, včetně stávajícího 63. nebeského mistra [[Čang, En-pchu (Tao)|Čang En-pchua]], znovu opustili a prchali na Tchaj-wan před komunisty, kteří roku 1949 po vítězství nad Čankajškem vyhlásili založení Čínské lidové republiky. Pro režim hlásící se k marxistickému ateistickému světonázoru představovalo náboženství zpočátku ideologického nepřítele, proto se i taoistická církev dostala pod kontrolu státu, ačkoli ústava náboženskou svobodu zaručovala. Klášterům se zabavovala půda a v duchu celospolečenské atmosféry režim prezentoval náboženství jako přežilý a nežádoucí element. V době částečného uvolnění byla roku 1957 založena Čínská taoistická asociace ([[Čung‑kuo tao‑ťiao sie‑chuej (Tao)|Čung-kuo tao-ťiao sie-chuej]]), čímž se na jedné straně legitimizovalo postavení taoistické církve, zároveň tím vznikl orgán pro její centrální kontrolu. Zanedlouho se ovšem v zemi rozpoutaly kampaně „proti pravičákům“, které postihly i představitele taoismu. Ze zhruba 10 000 klášterů existujících roku 1949 zůstalo v 60. letech pouhých 637 a počet mnichů se drasticky zredukoval na pár tisíc. Nejhorší časy však měly přijít za neblaze proslulé „kulturní revoluce“ ve druhé polovině 60. let. Vnitrostranický boj o moc v komunistické straně rozpoutal ve společnosti pogromy proti „pravičáckým“ a jiným přežitkům minulosti, k nimž přirozeně zařadili i taoistickou církev. Zfanatizované Rudé gardy tehdy vypálily a zničily mnoho klášterů a jejich řádění se neobešlo ani bez obětí na lidských životech. Od konce 70. let poté, co se země vymanila z následků „kulturní revoluce“ a zahájila politiku otevírání se zahraničí, začalo se postupně měnit k lepšímu i postavení taoismu. Ač stále pod politickým dohledem, obnovila svoji činnost asociace a vznikly její početné regionální pobočky, rozvíjí se opětovně klášterní život, bylo povoleno přijímání noviců, rekonstruují se kláštery, vydává se literatura a časopisy, na univerzitách a v akademii věd vznikla centra pro studium taoismu, započala mezinárodní spolupráce na studiu taoismu. Výrazný rozvoj začal od 90. let, když i díky obnoveným kontaktům s Tchaj-wanem a zámořím se znásobily finanční zdroje mj. na rekonstrukce poničených chrámů. Na konci 90. let působilo v zemi přes 1 500 klášterů s 25 000 mnichy. Současně s jeho vnitřní renesancí se výrazně rozšířil zájem o taoismus ve světě, a především se na zcela nebývalou úroveň posunula bádání a akademická studia této starobylé duchovní tradice ve všech jejích aspektech. Je to dáno v nových podmínkách jednak zpřístupněním textových a dalších zdrojů poznávání, jednak schopností zahraničních badatelů kvalifikovaně pracovat s původními čínskými prameny.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:stru%C4%8Dn%C3%BD_historick%C3%BD_n%C3%A1stin&diff=295278 2026-09-20T16:43:00Z

<p>JD: Přidána úvodní navigační poznámka</p> <hr /> <div><br /> = Stručný historický nástin taoismu =<br /> <br /> (druhá část předmluvy ke [[Tao|Slovníku taoismu]], prvou byla [[Tao:obecná charakteristika|Obecná charakteristika taoismu]])<br /> <br /> == Taoismus před dynastií Chan (do 3. století před n. l.) ==<br /> <br /> Duchovní tradice, jejímž formálním nositelem je taoismus, je prastará a doba jejího vzniku stejně jako případná osoba zakladatele nám nejsou známy. Již ze samotné povahy učení a jeho tezí, jak jsou blíže vysvětlovány na jiných místech, však vyplývá, že konkrétní údaje v tomto smyslu ani hledat nelze. Jak taoismus začal v 19. století více pronikat do západního světa a byly zpřístupněny překlady jeho klasiků, rozšířila se zde a setrvačností ještě přetrvává představa, že zakladatelem učení je [[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’]]. To je ovšem zcela mylná informace, kterou taoisté ostatně nikdy nehlásali. Nejlepším dokladem toho je samotný Lao-c’ovi připisovaný text. V něm totiž nacházíme pasáže, kde se odkazuje na moudré světce ze starověku, kteří byli znalí zákonů tao a dokázali je uplatňovat ve svém životě nebo při spravování země. V textu se ani náznakem nemluví o žádném zakladateli, natožpak aby se za myšlenkového původce učení pokládal autor sám. Je tedy zřejmé, že již za dynastie Východních Čou (770–256 před n. l.), kdy nejpozději mohlo toto dílo vzniknout, bylo učení o tao považováno za poznání předávané současníkům z velmi dávných časů a od neznámých mudrců. Ve zcela stejném duchu se vyjadřuje i druhý klasik taoismu [[Čuang‑c’ (Tao)|Čuang-c’]], když ve svém díle ze 4. století před n. l. píše: „Poznání mužů starověku dosahovalo nejzazších met, čím toho dosahovali? Jedni mínili, že nikdy žádné věci ani nebyly. To byl nejzazší bod poznání, takové poznání bylo konečné a úplné, ježto k ničemu nic nelze přidat ani přičinit. Další již vzali na vědomí existenci věcí, ne však hranice mezi nimi. Ještě další vzali na vědomí existenci hranic mezi věcmi, ne však přitakávání a popírání, rozlišování na dobré a zlé, nic neodmítali ani netvrdili. Jakmile se totiž jednou objevilo tvrzení a popírání, rozlišování na dobré a zlé, přitakávání a odmítání, bylo tím postiženo Tao. Na úkor Taa se rozmnožila libost a láska.“ (''Vnitřní kapitoly'', kap. 2, Maxima, Lásenice 2006) Z citovaného textu je evidentní, že poznávání mysterií tao bylo v jeho době již pradávnou tradicí, která dokonce měla být tím opravdovější a věrnější, čím dále do minulosti se vracíme. V religiózním taoismu sice později vystupuje deifikovaný (zbožštěný) Lao-c’ jako nositel učení, ovšem nikoli v roli tvůrce, nýbrž jako transcendentní předavatel nauky, jíž se přisuzuje nadpozemský původ.<br /> <br /> Ani o první postavy z hlubin historie, k nimž se nauka vztahuje, se nelze opírat, jelikož nejsou historicky věrohodné. Platí to zejména o '''Žlutém císaři''' ([[Chuang‑ti (Tao)|Chuang-ti]]), jenž je mytickou postavou, přestože tradiční chronologie uvádí fiktivní data jeho vlády zasazená do 3. tisíciletí před n. l. V čínské mytologii je vnímán jako jeden z praotců národa, tvůrce kalendáře, kompasu a jiných vynálezů, současně však i jako božstvo, vládce nad středem vesmíru. Pro taoisty je předavatelem učení a domnělým autorem mnoha děl. Ovšem i díla, která mu jsou připisována, vykazují stejný typický rys, jaký je zmíněn výše – že se totiž v nich nejednou odkazuje na neznámé staré mudrce, kteří se v blíže neurčené dávné minulosti zabývali poznáváním mysterií tao a od nichž se nauka traduje. Tudíž ani pro tradici samotnou není zakladatelem učení. Až celé dva tisíce let po hypotetickém období vlády Žlutého císaře se na scéně objevuje ústřední postava filozofického i religiózního taoismu, historicky ovšem rovněž nejasný '''Lao‑c’''', Starý mistr. Žít měl v 6. století před n. l., tento a další stručné údaje o něm se však poprvé dozvídáme z krátkého životopisu, který napsal až o čtyři století později historik S’-ma Čchien (2.–1. století před n. l.). Podle něj se Starý mistr jmenoval [[Li, Er (Tao)|Li Er]] a působil jako správce knihovny na dvoře čouského krále. Protože jej poměry na dvoře a celkově duchovní atmosféra v říši znechutily, opustil na konci života zemi a odešel neznámo kam směrem na západ ([[Si‑šeng‑ťing (Tao)|Si-šeng-ťing]]). Při odchodu přes hranice byl v něm rozpoznán mudrc nadpozemských schopností jiným adeptem taoistických nauk [[Jin, Si (Tao)|Jin Sim]], který jej požádal o sepsání učení pro budoucí generace. Takto vznikl podle legendy stěžejní text taoismu ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťing]]''. Toto rozsahem krátké, leč náplní bohaté a významem dalekosáhlé dílo obsahuje základní koncepce taoistické filozofie – rozvahy o tao, věčné prázdnotě, která je prazdrojem veškerenstva, a její síle [[te (Tao)|te]], jejímž prostřednictvím se tao projevuje v bytí. S kosmologickými úvahami jsou provázány návody pro jedince, podle jakých principů řídit své konání, jakož i doporučení vládcům, jak by měli vést společnost, aby se dosáhlo souladu se zákony univerza a nebyl narušen přirozený řád věcí.<br /> <br /> Na začátku období dynastie Východních Čou, kdy měl Lao-c’ působit, neexistoval ještě taoismus ve smyslu filozofické školy, organizovaného šíření nauky apod. Zachoval se nám jen v odkazech na jedince vynikající mimořádnými schopnosti, které měli získat díky tomu, že následovali tajemné zákony vesmíru. Vesměs jsou to přitom postavy historicky nedoložené nebo fiktivní, jako byli např. [[Jang, Ču (Tao)|Jang Ču]] nebo [[Lie‑c’ (Tao)|Lie-c’]]. Koncepce, jež tvoří náplň taoistického učení, a s nimi související praktiky měly ovšem už tehdy za sebou dlou- hou tradici, jak dokládá i výše uváděná citace. Mezi ně patřila i víra v možnost transcendentního poznání a v existenci jedinců, kteří ho dosáhli následováním Cesty ([[te‑tao (Tao)|te-tao]]), či se dokonce stali nesmrtelnými ([[sien (Tao)|sien]]). O nesmrtelných se věřilo, že dokáží měnit podobu, létat na větru a mracích či žít bez jídla a pití. Praktikami dosažení nesmrtelnosti se zabývali tzv. mistři praktik ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]), starověcí mágové. Jejich pokusy vyrobit elixír nesmrtelnosti, jakož i pěstovaná ezoterická cvičení, okultismus, astrologie atd. vytvořily základnu, na níž byly v pozdější taoistické praxi rozvíjeny alchymické ([[waj‑tan (Tao)|waj-tan]], [[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), zdravotně meditační ([[čchi‑kung (Tao)|čchi-kung]]) a jiné metody; obdobně byly mnohé vtěleny do věrouk pozdějších náboženských taoistických sekt. Fang-š’ové bývali vítanými hosty na dvorech králů, protože nabízené možnosti získání elixíru dlouhověkosti či alespoň transmutovaného zlata zde pochopitelně budily zájem. Nejstarší záznam o využívání služeb mágů panovníky je v již zmiňované S’-ma Čchienově kronice, podle níž jeden z fang-š’ů působil na dvoře krála Ling-wanga (571–544 před n. l.). Asi dvě staletí po Lao-c’ovi se objevuje druhý nejvýznamnější představitel – a zřejmě první historicky reálná postava – taoismu, '''Čuang‑c’''' (asi 369–286 před n. l.). Údaje o jeho životě jsou zaznamenány rovněž v S’-ma Čchienovi. Dozvídáme se z nich, že Čuang-c’ nějakou dobu zastával menší úřad, ale jakožto vyznavač učení Starého mistra odmítal kariérní postup a jakoukoli další angažovanost ve společenském životě. Jeho metou byla osobní svoboda a konvencemi nespoutané chování v souladu s taoistickou ideou ne-konání ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), tedy spontánní jednání ([[c’‑žan (Tao)|c’-žan]]) bez jakékoli snahy zasahovat do chodu věcí. Čuang-c’ je pravděpodobným autorem přinejmenším části jemu připisovaného díla, jež je vysoce ceněno za svoje literární kvality a bohatý jazyk. Na rozdíl od spíše strohého a abstraktního textu ''Tao‑te‑ťingu'' podává taoistické úvahy nad relativností světa formou humorných a ironizujících příběhů, snáze pochopitelných širšímu okruhu čtenářů.<br /> <br /> Poslední tři staletí vlády dynastie Čou, nazývané etapou Válčících států (5.–3. století před n. l.), byly velice neklidným obdobím plným násilí a strádání vyplývajících z bojů mezi jednotlivými státy, na něž byla země rozdrobena. Zároveň však situace v těchto časech, kdy se rozpadal starý řád, podnítila formování a soupeření mnoha filozofických a myšlenkových směrů, jako byli legalisté, mohisté, konfuciáni, škola jmen aj. Častým motivem jejich hlasatelů bylo předkládání koncepcí způsobů vlády, spravování věcí veřejných a uspořádání mezilidských vztahů vládcům znesvářených zemí. Lze předpokládat, že příslušná témata v dílech Lao-c’ a Čuang-c’ jsou rovněž reflexí společenské situace, přestože taoismus nebyl sociálním učením, nýbrž ve své podstatě individuálním snažením zaměřeným mimo lidský svět. A jeho případné „návody“ k vládnutí lze vnímat nejspíš jako s nadsázkou míněné utopie. Proto též mezi tehdy se nabízejícími filozofy taoisty nepotkáváme. V tomto období registrujeme působení ještě jednoho směru vykazujícího styčné body s taoistickou naukou, a to jinjangovou školu ([[jin‑jang‑ťia (Tao)|jin-jang-ťia]]). Její představitelé se zabývali dualitou kreativní kosmické síly [[jin‑jang (Tao)|jin-jang]], z ní vycházející numerologií a věštěním pomocí trigramů ([[pa‑kua (Tao)|pa-kua]]). Ze vzájemného míchání prvků taoistické filozofie, praktik mágů a víry v nesmrtelnost se v tomto období mimoto začíná formovat směr zvaný [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], podle Chuang-tiho a Lao-c’a, k nimž se hlásil jako ke svým duchovním předkům. Jedním z možných zdrojů vzniku religiózního taoismu o několik století později byl pravděpodobně i vnitřní vývoj této linie, protože kolem 2. století před n. l. se v ní začalo vzhlížet k Žlutému císaři a Starému mistru jako k božstvům a jako takoví byli i rituálně uctíváni. Ve válčení mezi státy zvítězil roku 221 před n. l. stát Čchin, když postupně porazil šest zbývajících konkurentů a celé území sjednotil pod svojí vládou. Jeho král si přidělil titul „Čchinský První císař“, Čchin Š’-chuang-ti (Qin Shihuangdi 秦始皇帝), a stal se zakladatelem říše s císařským institutem, který přetrval následující dva tisíce let. Impérium se zrodilo z války, stejná byla proto i povaha státní ideologie, kterou přijal za svou. Císař vládl prostředky tzv. legalismu, což byla jedna z koncepcí, které zmiňovaní rádci nabízeli. Zakládala se na bezvýhradném dodržování nařízení a nekompromisním trestání sebemenších prohřešků. Nežádoucí díla konkurenčních učení byla pálena, kritikové likvidováni. O taoismus císař zájem jevil, ovšem nikoli v jeho duchovní podobě. Učarovala mu zejména představa nesmrtelnosti, a to do té míry, že dokonce vyslal expedice na moře doufaje, že objeví bájné ostrovy nesmrtelných ([[Pcheng‑laj (Tao)|Pcheng-laj]]) a přivezou mu elixír věčného mládí. Když po 15 letech tyranie císař zemřel, krátce poté byla jeho dynastii svržena povstáním a na trůn zasedla dynastie Chan, která následně spravovala zemi po dlouhá čtyři století.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Chan (206 před n. l. – 220 n. l.) ==<br /> <br /> Nástup dynastie Chan znamenal postupnou konsolidaci situace v zemi zmítané válkami mezi jednotlivými státy tehdy rozdrobené Číny. Ideologií nových vládců se stal konfucianismus, který svojí podstatou byl učením společensko-politickým, a tím, že zdůrazňoval hodnoty, jako jsou loajalita k autoritám, dodržování etických norem či kladení prospěchu celku nad prospěch individuální, přirozeně plnil úlohu ideologického tmelu. Taoismus i v této době zůstával učením jednotlivých hledačů Cesty, bez ambicí být nosnou společenskou ideologií. Přesto, podobně jako v minulosti, měl v individuálních případech výrazný vliv v podobě kontaktů taoistů, v tomto období především mágů fang-š’, s některými panovníky, které přitahovaly jimi avizované magické schopnosti vyrobit elixír nesmrtelnosti ([[tan (Tao)|tan]]) nebo komunikovat s božskými bytostmi. Mezi příznivce taoistických kouzelníků patřil např. císař Wu-ti (140–86 před n. l.), na jehož dvoře působil známý mág [[Li, Šao-ťün (Tao)|Li Šao-ťün]]. Za vlády stejného panovníka shromáždil u dvora princ Liou An, vnuk zakladatele dynastie Chan, stovky mágů a učenců, s nimiž vedl metafyzické debaty o mystériu tao. Na jejich základě bylo sestaveno dílo ''[[Chuaj‑nan‑c’ (Tao)|Chuaj‑nan‑c’]]'', nejdůležitější taoistický filozofický text z chanského období. Z pozdější doby této dynastie pochází další významný spis mysticko-magické tradice taoismu, kniha ''[[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|Čou‑i cchan‑tchung‑čchi]]'', která je nejranějším známým alchymistickým textem v Číně. Dílo psané ezoterickým a metaforickým jazykem pojednává abstraktně o procesu tvorby elixíru nesmrtelnosti. Za jeho autora se považuje pololegendární taoistický mystik '''[[Wej, Po-jang (Tao)|Wej Po‑jang]]''', žijící asi v 1.–2. století n. l. Za dynastie Chan dochází k zásadnímu posunu náhledu na Lao-c’a a Žlutého císaře, hlavní postavy taoismu. Zatímco předtím byli vnímáni jako duchovní nositelé taoistické nauky ([[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]]) a historické entity, nyní se navíc začínají transformovat v božstva a jako takoví jsou uctíváni. Lao-c’ je interpretován jako inkarnace tao ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]), odvěký přítomný nositel učení. Za císaře Chuan-tiho v polovině 2. století se k jejich domnělým hrobkám začala vysílat každoročně procesí k vykonání obětních obřadů. Pravděpodobně i tato skutečnost posunu vnímání přispěla k tomu, že ke konci chanské dynastie se ve 2. století n. l. poprvé v dějinách začíná formovat organizovaná '''religiózní podoba taoismu'''. Vytvářela se postupně na základě starších tradic šamanismu, lidového náboženství, víry v nesmrtelnost a už existující představy Lao-c’a jakožto božské bytosti. Mimo to byla i reflexí složité společenské situace rozpadajícího se státu, vnitřních i vnějších válek a všeobecné bídy. První taoističtí kněží byli mesianisté, kteří si získavali příznivce hlásáním příchodu nové éry, jež přinese jejich následovníkům všeobecný mír a spravedlnost. K tomu ale bylo potřebné se vzdát starých pověr a rituálů a místo nich věřit v nové učení a bohy, s nimiž slibovali zajišťovat kontakt právě kněží.<br /> <br /> Nejstarší známou taoistickou sektou je '''cesta nebeských mistrů''' ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]), kterou založil ke konci éry císaře Šun-tiho (126– 144 n. l.) v západní části Číny vizionář '''[[Čang, Ling (Tao)|Čang Ling]]'''. Podle vlastního tvrzení ho úkolem šířit novou víru pověřil samotný Lao-c’, který se mu zjevil v meditacích, daroval mu elixír nesmrtelnosti a magický meč k zahánění démonických sil a poctil jej titulem „nebeský mistr“ ([[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]]). Tento titul je od té doby podnes dědičným v rodě Čangů a jeho nositel je nejvyšší autoritou v jedné ze dvou hlavních linií religiózního taoismu, Cestě správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]). Čang Ling zorganizoval své stoupence do hierarchicky členěných komunit rozdělených do 24 okrsků. V jejich čele byli kněží, kteří řídili náboženský život obce. Za příslušnost ke komunitě se platil poplatek pěti měřic rýže, proto se sektě říkalo i Cesta pěti měřic rýže ([[Wu‑tou‑mi‑tao (Tao)|Wu-tou-mi-tao]]). Příznačné pro její aktivity bylo konání masových ozdravných obřadů, při nichž se věřící očišťovali od hříchů přiznáváním se božským Třem hodnostářům ([[San‑kuan (Tao)|San-kuan]]); nečisté skutky se považovaly za příčinu všech nemocí. K dalším praktikám patřily postní obřady ([[čaj (Tao)|čaj]]), používání talismanů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]) a orgiastické rituály ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]). Vizi spravedlivé společnosti založené na taoistických principech realizoval, byť jen na krátkou dobu, Čang Lingův vnuk '''[[Čang, Lu (Tao)|Čang Lu]]'''. Roku 191 vytvořil se stoupenci malý klerikální státní útvar, kde všichni pracovali ve prospěch celku a stravovali se zadarmo ve společných domech. Roku 215 bylo ovšem území komunity pohlceno jedním z království, která vznikla po rozpadu říše Chanů. Na zániku této říše se významně podílel další z tehdejších věrozvěstů, '''[[Čang, Ťiao (Tao)|Čang Ťiao]]''', zakladatel sekty '''cesta nejvyššího míru''' ([[Tchaj‑pching‑tao (Tao)|Tchaj-pching-tao]]). Ten hlásal, že přichází nová epocha „velkého míru“, kdy po ukončení šedesátiletého cyklu, na nějž se tehdy tradičně počítal čas, stará říše padne a vznikne nová společnost, v níž přežijí jenom ti, kteří se očistí od hříchů a budou jej následovat. Příznivce získával Čang Ťiao obdobně jako Čang Ling konáním masových léčitelských obřadů s exorcistickými prvky. Podařilo se mu shromáždit na 300 000 následovníků, které v 1. roce nového cyklu (184 n. l.) zvedl do mohutné vzpoury, známé v dějinách jako Povstání žlutých turbanů. Vzpoura byla nakonec potlačena a Čang Ťiao popraven, nicméně dynastie Chan již spěla ke svému konci. Povstání žlutých turbanů nebylo hnutím náboženským, ač se neslo pod hesly kvazitaoistických idejí, nýbrž se jednalo o hnutí sociální, reagující na všeobecnou bídu a chaos. Cesta nejvyššího míru později již v dějinách nepůsobila a vývoj religiózního taoismu šel směrem, který započala Cesta nebeských mistrů.<br /> <br /> Rané taoistické náboženství je typické tím, že šlo o víru nižších společenských vrstev a jeho věrozvěsti byli vizionáři, kteří slibovali příchod nového spravedlivého světa, v němž si všichni budou rovni a budou žít v harmonii a míru. K získání stoupenců a semknutí komunity sloužily masové obřady, při nichž se věřící očišťovali od hříchů jejich přiznáváním ochranným božstvům; využívalo se zaklínání, užívání ochranných amuletů apod. Sekty měly vytvořenou vnitřní hierarchicky členěnou organizační strukturu, systém liturgických aktivit a výchovy nástupců, čímž byly položeny základy pro budoucí vznik taoistické církve.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Wej, Ťin a Jižních a severních dynastií (220–581) ==<br /> <br /> Zánik chanského císařství znamenal na několik dalších staletí dobu rozdrobenosti, válek a neklidu, ztíženou navíc vpády kočovných kmenů ze severu. Tři království, Wej, Šu a Wu, na která se říše rozpadla, vedla mezi lety 220 a 280 permanentní války. V těchto strastiplných časech se taoistická filozofie svými ideami nezasahování do věcí ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), nenásilí, ponechání působení přirozeného řádu atd. stala dočasným útočištěm pro mnohé vzdělance. Typické bylo zejména pěstování „čistých rozprav“ ([[čching‑tchan (Tao)|čching-tchan]]), intelektuálních rozprav o mystériích tao a původu všehomíra. Tento směr rozvíjející myšlenkové tradice Lao-c’a a Čuang-c’a se v literatuře nazývá „učením o mystickém“, süan-süe (xuanxue 玄学); na Západě se pro něj vžilo pojmenování '''neotaoismus'''. K nejznámějším představitelům patří [[Wang, Pi (Tao)|Wang Pi]], komentátor ''Tao‑te‑ťingu'', nebo editor Čuang-c’ova díla [[Kuo, Siang (Tao)|Kuo Siang]]. Svéráznou skupinu rebelujících individualit představovalo tzv. Sedm ctihodných z bambusového háje ([[Ču‑lin čchi‑sien (Tao)|Ču-lin čchi-sien]]), umělců a intelektuálů, kteří nekonvenčním chováním budili nelibost vyšších míst. Jeden z nich, básník Ťi Kchang, dokonce zaplatil nepřízeň mocných svým životem, když byl v roce 262 popraven. Tradice süan-süe v následujících staletích zanikla a s ní zaniklo i rozvíjení taoismu jako filozofického učení. Kontinuita před zraky veřejnosti spíše skrytého individuálního „pěstování Cesty“ jedinci ovšem přerušena nebyla. Mezi lidovými vrstvami se šířil taoismus ve své religiózní podobě, jak byl zformován v Čang Lingově Cestě nebeských mistrů. Vládci se k taoistické nauce stavěli dvojím způsobem. Nevšední schopnosti čarodějů či praktiky slibující získání dlouhověkosti je nepřestaly přitahovat. Např. Cchao Cchao, který ještě jako císařský generál potlačoval Povstání žlutých turbanů a později založil vlastní dynastii Wej, zval na svůj dvůr různé mágy, mezi nimiž měl být i proslulý iluzionista [[Cuo, Cch’ (Tao)|Cuo Cch’]]. Pokud jde o taoistické náboženské hnutí, zatímco příslušníky rebelantské Cesty nejvyššího míru nemilosrdně pronásledovali, byla snaha získat si přívržence Cesty nebeských mistrů, protože tato víra měla poměrně velký vliv, a tudíž i případný potenciál stát se nositelem rebelie. Proto např. zmiňovaný Cchao Cchao, když obsadil území ovládané mistrem Čang Luem, zavázal si jej sňatkem svého syna s jeho dcerou. Učení nebeských mistrů začíná postupně pronikat do vyšších společenských vrstev a stává se elitou akceptovaným náboženstvím.<br /> <br /> Roku 265 Čínu na krátkou dobu sjednotila dynastie Ťin. Její severní a severozápadní území byla ovšem permanentním terčem nájezdů nomádských kmenů, kterým se nakonec podařilo tuto část dobýt a na téměř tři staletí obsadit. V průběhu času zde založili 16 států, které byly v neustálém válečném stavu. Zbídačené obyvatelstvo prchalo na jih, a když v letech 311 a 316 padly metropole Luo-jang a Čchang-an, přesídlily na jih od Dlouhé řeky i vládnoucí garnitura a bohaté rody; roku 317 zde vyhlásili dynastii Východní Ťin (317–420). Vnější faktor rozdělení země způsobil v dalších staletích i oddělený vývoj taoismu na severu a jihu země.<br /> <br /> === Taoismus na severu ===<br /> <br /> Noví nečínští vládcové postupem času přejali čínský způsob života a administrativního řízení státu a nakonec opustili i svou víru a jazyk. Z daných možností zprvu tíhli k buddhismu, který byl, stejně jako oni, nečínského původu, přitom zde již dosti rozšířen a akceptován. Za dynastie Severní Wej (386–535), kterou založil kmen Tobů, se stal státním náboženstvím. Taoismus, pomineme-li individuální a obvykle skrytě působící hledače Cesty, reprezentovala linie nebeských mistrů. Neměla však zatím vytvořenou jednotnou organizační strukturu a působila jen formou komunitních seskupení kolem jednotlivých mistrů ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]), kteří vedli žáky podle vlastního uvážení. Vzhledem k silnému postavení buddhismu, ale i k stavu taoistické věrouky, podle jeho názoru velmi neuspokojivému, se rozhodl učinit reformní kroky taoistický mistr '''[[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|kchou Čchien‑č’]]''' (365–448). Posvěcení k nápravě starého a šíření nového učení, jakož i posvátné texty ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]) s návody mu podle vlastního tvrzení předal samotný reinkarnovaný Lao-c’. Podstatou reformy mělo být opuštění nemravných praktik sexuálních obřadů ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]) či vybírání poplatků od věřících a návrat k pěstování vnitřní čistoty a konání dobrých skutků. Do své koncepce včlenil Kchou též konfuciánské principy loajality podřízených k nadřízeným a etické normy, čímž se nová nauka stala přijatelnou i pro vládnoucí kruhy. Když pak věnoval posvátné texty severowejskému císaři, dokázal postupně panovníka natolik přesvědčit o správnosti nové nauky, že roku 440 byl taoismus nakrátko prohlášen '''státním náboženstvím'''. Buddhisté naopak začali být pronásledováni a majetek jejich klášterů byl konfiskován. Po nástupu nového císaře se ovšem oficiálním náboženstvím opět stal buddhismus. V odborné literatuře se Kchouem reformovaný taoismus nazývá i severní Cestou nebeských mistrů ([[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]).<br /> <br /> === Taoismus na jihu ===<br /> <br /> V jižní Číně se stejně jako celá společnost i taoismus rozvíjel bez přímé konfrontace s dobyvateli. Asi už od 3. století se sem začalo šířit učení Cesty nebeských mistrů a prolínalo se zde s místními tradicemi navazujícími na filozofii [[Chuang‑Lao (Tao)|Chuang-Lao]], praktiky starých mágů ([[fang‑š’ (Tao)|fang-š’]]) a hledačů nesmrtelnosti, akceptujícími ovšem i některé prvky konfuciánské nauky. Pro tuto synkretickou formu nauky se používá pojmenování taoismus božských nesmrtelných ([[šen‑sien tao‑ťiao (Tao)|šen-sien tao-ťiao]]). Je typický vírou v možnost dosažení nesmrtelnosti a v existenci lidí, kteří jí vlastním úsilím dosáhli. Nositeli<br /> <br />  učení byli jednotliví mistři, kteří je předávali okruhu osobních žáků; žák musel prokázat, že je hoden zasvěcení a obřadným způsobem doplněným o dary požádat o přijetí do učení. Taoističtí mistři byli nezávislí jedinci, kteří nevytvářeli žádnou organizační strukturu, mohli se dle své vůle ženit či působit v civilní sféře. Nejvýznamnější osobností jižního taoismu té doby byl alchymista, filozof a lékař '''[[Ke, Chung (Tao)|ke chung]]''' (284–364), prasynovec legendárního mága [[Ke, Süan (Tao)|Ke Süana]]. Je typickým představitelem čínského intelektuála kombinujícího jako životní filozofii dvě hlavní domácí duchovní tradice, kofucianismus a taoismus. Jsa ze vzdělanecké rodiny a mimořádně talentovaný, nastoupil nejprve v duchu doby úřednickou dráhu, aby věnoval své schopnosti spravování věcí veřejných. Později se však kariéry vzdal, protože jej mnohem více přitahovala taoistická cesta hledání nesmrtelnosti. Velkou část života prožil v klášteře v horách Luo-fu-šan nedaleko Kantonu. Věnoval se zde výrobě elixírů, psal díla a spolu s manželkou pomáhali v širokém okolí léčit neduhy. Své myšlenky, postoje, ale i mnohé alchymické recepty a návody sepsal do rozsáhlého textu, nazvaného podle svojí přezdívky Mistr objímající prostotu (''[[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|Pao‑pchu‑c’]]''), který se jako cenný zdroj poznávání taoismu zachoval dodnes. Z konfucianismu vnesl Ke do taoismu morální příkazy potřeby šlechtění charakteru, humánního vztahu k bližním, zachovávání loajality k autoritám apod., z taoismu pak vnášel do konfucianismu zájem o mystérium bytí a víru v možnost dosažení nesmrtelnosti vlastním úsilím.<br /> <br /> Míšení tradic na jihu dalo zde vzniknout dvěma novým školám, které měly rozhodující vliv na vývoj taoismu v dalších staletích. První z nich byla škola '''svrchované čistoty''' ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]). Za jejího zakladatele se považuje příbuzný Ke Chunga, [[Jang, Si (Tao)|Jang Si ]](330–386), jemuž se podle vlastního tvrzení zjevili při meditaci legendární mystička [[Wej, Chua-cchun (Tao)|Wej Chua-cchun]] a další nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a darovali mu posvátná písma (''[[Čen‑kao (Tao)|Čen‑kao]]'') s pověřením šířit jejich učení. Těmito nesmrtelnými měli být předci tehdejších šlechticů, jejichž chráněncem Jang Si byl, a měli mu zvěstovat, že roku 384 nastane apokalypsa, kterou přežijí jenom vyvolení příslušníci aristokracie. Mysteriózní nádech, literární kvalita textů a jejich interpretace jakožto přímého božského poselství, které nevyžaduje kněze jako nutného prostředníka, spolu s cíleným zaměřením na honoraci učinily z nového učení věrouku, která se úspěšně začala šířit mezi vyššími vrstvami společnosti. Svrchovaná čistota představuje kontemplativní směr taoistického náboženství, v němž hlavními praktikami jsou meditativní vnitřní pročišťování a vizualizace božstev, která mají být nápomocna adeptovi při jeho cestě za spásou. V pozdějším vývoji se stala všeobecně rozšířenou vírou, jejíž oblíbenost kulminovala mezi 5. a 9. stoletím. Jako samostatná škola existovala do 13.–14. století, kdy se spolu s dalšími sektami v jižní Číně stala součástí Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> Druhou byla škola '''Zázračného klenotu''' ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]). Formovat se začala ve 4.–5. století a vedle vlivů, které působily i na školu Svrchované čistoty, do ní mnohem výrazněji pronikly buddhistické doktríny, zejména představa konečného vysvobození všech bytostí v koloběhu převtělování. Její praxe se více orientovala na vnější projevy víry, provádění propracovaných skupinových rituálů, dodržování morálních přikázání a zákazů či využívání talismanů jako ochranných prostředků proti zlým mocnostem. Příznačným světonázorovým rysem školy bylo očekávání apokalypsy, zániku světa v důsledku kolapsu rovnováhy mezi silami jin a jang. Tato představa souvisela i s vírou cyklického vznikání a zanikání všehomíra, který z prvotního stavu čistoty a nevinnosti, jak jej stvořil Nebeský ctihodný vládce prvopočátku ([[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|Jüan-š’ tchien-cun]]), znovu a znovu upadá do marasmu zloby, záště, sobectví a chtivosti. Zánik světa pak přežijí vždy jenom ti, kteří dojdou ke spáse dodržováním přikázání víry. Praxe školy Zázračného klenotu byla svým ceremoniálním charakterem uchopitelnější a přístupnější nežli abstraktní snažení Svrchované čistoty, proto se značně rozšířila a byla oblíbená mezi lidovými vrstvami; v pozdějším vývoji splynula za dynastie Jüan s Cestou správné jednoty. Velký přínos na vypracování a kodifikaci jejich rituálů a rozhodující podíl na přetvoření taoistického vyznání a náboženské činnosti v systém církevní organizace vůbec měl reformátor '''[[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu siou‑ťing]]''' (406–477). Lu žil dlouhá léta v izolaci na posvátných horách a věnoval se uměním pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]). Příkladné úsilí jej natolik proslavilo, že se mu dostalo pozvání na panovnický dvůr a císař nechal pro něj vybudovat v hlavním městě klášter. Zde se pak věnoval vypracovávání reformních opatření, jakož i editaci dochovaných písemností. Prosadil zrušení zvyklosti, kdy se kdokoli mohl prohlásit taoistickým mistrem a mít vlastní komunitu. Nahradil ji systémem vysvěcování kněží a náboženský život soustředil do klášterů; dále napsal příručky obřadů, s jejichž pomocí se měly unifikovat nejednotné rituály. Jeho velmi důležitým počinem bylo, že započal práci na shromažďování roztroušených taoistických textů, vytvořil systém jejich třídění a sepsal '''první katalog''' existujících děl, který se stal základem pro pozdější kompilaci sbírky textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Velkou postavou taoismu období Jižních a Severních dynastií (420–589) v jižní Číně byl '''[[Tchao, Chung-ťing (Tao)|tchao chung‑ťing]]''' (456–536). Díky neobvyklému nadání a vzdělanosti se již ve svých 20 letech stal osobním učitelem císařových dětí. Přirozeností ovšem tíhl čím dál více k taoismu a začal se nořit do jeho nauk. Proslul zejména dovednostmi v oblasti astrologie, alchymie nebo geomantie ([[feng‑šuej (Tao)|feng-šuej]]). Ve věku 36 let požádal o uvolnění z povinností u dvora a s císařovou podporou založil klášter v horách [[Mao‑šan (Tao)|Mao-šan]]. Zde shromažďoval a editoval texty sekty Svrchované čistoty, která se díky jeho vlivu stala v té době dominantní. Ač byl Tchao svým přesvědčením a životem taoista, patřil k zastáncům ideje, že je potřebné spojovat a využívat myšlenky všech tří tehdy hlavních učení – taoismu, buddhismu i konfucianismu. Do dějin se zapsal i jako významný farmakolog, když zredigoval a rozšířil nejstarší čínskou farmakopéu, Lékopis Božského zemědělce. Tím započal tradici vytváření nových farmakopéjí doplňováním a rozšiřováním stávajících, v níž pokračovaly i následující generace. V období mezi 3. a 6. stoletím se taoistická věrouka postupně institucionalizovala a přetvořila v církevní organizaci s propracovaným náboženským životem. V důsledku rozdělení země se její vývoj na severu a jihu do určité míry odlišoval, v obou částech však prošla reformami, díky nimž se z původně lidové komunální víry přesouvá ve společenské stratifikaci vzhůru a stává se náboženstvím vyšších vrstev. Na severu okupovaném nomádskými kmeny působila linie nebeských mistrů a sváděla zde konkurenční boj s buddhismem, naukou tamějšími vládci více preferovanou; tento boj někdy nabýval až likvidačných podob. Na jihu se rozvíjel synkretický taoismus spojující postupně prvky starších tradic s učeními nebeských mistrů, konfucianismu i buddhismu. Taoismus a buddhismus se zde vzájemně prolínaly a doplňovaly a neshody měly spíše charakter ideologických svárů. Jedním z nich byla například polemika, zda Buddha byl vlastně žákem, resp. reinkarnací Lao-c’a, a čínská víra tedy zcivilizovala „barbarskou“ Indii ([[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao-c’ chua-chu ťing]]), či naopak byli Lao-c’ i Konfucius indickými misionáři a Buddhovými žáky.<br /> <br /> == Taoismus za dynastií Suej (581–618), Tchang (618–907) a Pěti dynastií (907–960) ==<br /> <br /> Po třech staletích rozdrobenosti a válek sjednotila roku 581 nejprve sever a poté celou zemi nová dynastie Suej. Za její krátké vlády došlo k mohutné výstavbě, např. byl vyhlouben Velký průplav spojující přibližně oblast dnešního Pekingu s Šanghají, ovšem nucená účast na pracích a výboje proti Koreji obyvatelstvo zdecimovaly do té míry, že dynastie byla po necelých 40 letech svržena povstáním. Co se týče taoismu, panovníci dynastie Suej jej podporovali, po zemi byly stavěny kláštery a císař Jang-ti (605–617) inicioval sestavení katalogu taoistických textů. Sjednocení říše umožnilo obnovení dlouho omezené komunikace mezi oddělenými částmi země, což se v dalším vývoji projevilo vzájemným ovlivňováním severních a jižních tradic taoismu. Dominantním se v celé Číně stává učení sekty Svrchované čistoty, zejména poté, co hlavní město bylo opět přemístěno na sever, do Luo-jangu. Velkou postavu taoismu tohoto období představuje '''[[Sun, S’-miao (Tao)|sun s’‑miao]]''' (581–682). V jeho osobě se spojují nejlepší tradice taoismu a čínského lékařství. Proslul zejména jako lékař a díky jeho věhlasu ho často zvali i k císařskému dvoru. Svým přístupem k nemocným a zdůrazňováním nutnosti soucitně pomáhat všem trpícím bez ohledu na jejich postavení či majetek výrazně ovlivnil lékařskou etiku v Číně; posmrtně byl zařazen do taoistického panteonu božstev jako Král léčiv ([[Jao‑wang (Tao)|Jao-wang]]).<br /> <br /> Nová dynastie Tchang přinesla zemi relativní stabilitu a prosperitu na následující tři staletí. Její nástup na trůn znamenal pro taoismus období respektu a nebývalého vzestupu. Již zakladatel dynastie, císař Kao-cu (618–627), vlastním jménem Li Jüan, se přihlásil k Lao-c’ovi, když jej na základě shodného příjmení Li prohlásil za svého předka. Taoismus stanovil za nejdůležitější ze tří duchovních tradic v Číně a vyslal dokonce posly do Koreje, aby učení šířili i za hranicemi země. Obdobný přístup měl i druhý císař Tchaj-cung (627–649). K taoismu získal sympatie už dávno před nástupem na trůn, protože ještě v časech bojů proti Suejům mu hlavní představený maošanské sekty Wang Jüan-č’ věštil, že se jednoho dne stane Synem nebes nejvyššího míru, čili císařem. Z taoistické nauky učinil Tchaj-cung dokonce způsob vlády, když se v duchu starých taoistických ideálů snažil panovat ne-konáním ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]) a ve smyslu filozofie čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). V 11. roce své vlády povýšil oficiálně taoismus do postavení nad buddhismem. Za císaře Kao-cunga (650–683) se otázky z oblasti taoismu staly součástí státních zkoušek vypisovaných na posty úředníků a nauku museli povinně studovat i ministři, vzdělanci a urození lidé. Po celé zemi se zakládaly státem financované taoistické kláštery, do taoistického řádu vstoupila i jedna z císařových dcer. Kao-cung vydal roku 675 jako první císař příkaz k sestavení kanonické sbírky taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Stejná tendence pokračovala i v následujícím století, zejména za císaře Süan-cunga (712–756), kdy působilo nemálo taoistů na významných postech ve státní správě a taoismus se stal '''státním kultem'''. Císař nechal v každé prefektuře zřídit institut pro studium taoismu, sám je autorem jednoho komentáře k ''Tao‑te‑ťingu''. Za jeho vlády bylo v zemi aktivních 1 687 taoistických klášterů, z toho 550 ženských. Tato zařízení stát kontroloval a platily v nich poměrně přísné regule řídící jejich každodenní vnitřní život. Lze konstatovat, že za dynastie Tchang působil taoismus významně na všechny vrstvy společnosti. Vedle přímého vlivu na císařský dvůr inspiroval i tehdejší vzdělance a umělce. Jeho všeobecně známými a dodnes obdivovanými plody jsou např. tchangské básně nebo krajinomalby, které ztvárňují typicky taoistické motivy odklonu od světského ruchu a návratu k přírodě. V intelektuálních kruzích zažívala renesanci filozofie Lao-c’a a Čuang-c’a, zejména rozvahy o mystériu prapůvodu bytí. Spolu s tím se rozšířila i obliba různých praktik '''pěstování života''' ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]), které jsou v taoistické tradici vnímány jako jeden z poznávacích prostředků. Jejich pomocí si adept upevňuje fyzický základ, posiluje a harmonizuje svou tělesnou čchi, aby ji pak dalšími postupy transformoval v sobě do kvality primární čchi ([[jüan‑čchi (Tao)|jüan-čchi]]), to jest prvopočáteční tvořivé síly vesmíru, a vešel tak v kontakt s mystickým prazdrojem bytí. Pro subtilnější práci s čchi sloužily meditační praktiky typu sezení do zapomnění ([[cuo‑wang (Tao)|cuo-wang]]) nebo vnitřního nahlížení ([[nej‑kuan (Tao)|nej-kuan]]). V této oblasti dochází ke zvláště zřetelnému prolínání taoistických praktik s buddhistickými. Vedle přejímání prvků z jiných učení pokračovaly integrační tendence mezi jednotlivými taoistickými školami, které se stále více propojovaly a unifikovaly. Největší vliv i nadále vykazovala škola Svrchované čistoty, na čemž měl mimořádnou zásluhu zejména její 12. patriarcha, '''[[S’‑ma Čcheng‑žen (Tao)|s’‑ma Čcheng‑čen]]''' (647–735), požívající vysoké vážnosti u císaře Süan-cunga, který v odloučení žijícího taoistu opakovaně zval na císařský dvůr, aby se s ním radil o správném způsobu vlády. S’-maovo dílo Pojednání o sezení do zapomnění (''[[Cuo‑wang‑lun (Tao)|Cuo‑wang‑lun]]'') se zařadilo mezi klasická díla taoistických vnitřních praktik ([[nej‑lien (Tao)|nej-lien]]). Popisuje v něm cestu vnitřního ztišování, jehož prostřednictvím člověk zapomene nejenom na celý svět, nýbrž i sám na sebe, a jeho mysl zcela spočine ve stavu prázdnoty a čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). Taoistická víra v nesmrtelnost a zázračné schopnosti těch, kteří ji dosáhli, byly velmi populární i za Tchangů. Reprezentativním představitelem tohoto typu je '''[[Lü, Tung-pin (Tao)|Lü tung‑pin]]''', jeden z patriarchů severní větve praktik vnitřní alchymie ([[Pej wu‑cu (Tao)|Pej wu-cu]]), polohistorická postava nesmrtelného, kterého jeho obliba vynesla do panteonu božských bytostí, když byl zařazen do skupiny Osmi nesmrtelných ([[Pa‑sien (Tao)|Pa-sien]]). V průběhu dynastie Tchang postupně nabývala na důležitosti a získávala si renomé taoistická centra v periferních oblastech říše. Patřil mezi ně např. komplex na hoře [[Čching‑čcheng‑šan (Tao)|Čching-čcheng-šan]] v západní Číně. Zde působil význačný taoistický učenec '''[[Tu, Kuang-tching (Tao)|tu kuang‑tching]]''' (850–933).<br /> <br />  Podobně jako mnozí jeho předchůdci byl nejprve činný ve službách císařského dvora, posléze se stáhl do kláštera, kde se věnoval práci ve prospěch taoistické nauky. Je autorem velkého počtu děl týkajících se historie taoismu, liturgické praxe, psal komentáře k dílům obsaženým v ''Tao‑cangu'', životopisy světců nebo i poezii. Velkou pozornost věnoval systematizaci taoistických rituálů a některé nové i sám vytvořil.<br /> <br /> Dynastie Tchang končila svoje působení v dějinách obdobně jako mnohé před ní. Zemí otřásal chaos, rozkládaly ji korupce a demoralizace, vnitřní války a banditismus. Severní území opět ovládly nomádské kmeny a v krátkém sledu 50 let se zde vystřídalo pět dynastií, na jihu postupně vzniklo a zaniklo 10 státních útvarů. Ani v těchto chaotických časech však tradice kontaktů panovníků s taoistickými mudrci nebyla zcela přerušena. Například vládce dynastie Pozdních Čou (951–960) využíval jako svého rádce proslulého taoistu '''Čchen tchuana''' (906–989). Právě Čchenovi se připisuje, že vyryl do skály na posvátné hoře Chua-šan ([[Wu‑jüe (Tao)|Wu-jüe]]) Diagram bezmezného, ''Wu‑ťi‑tchu'' (Wujitu 无极图), který později inspiroval<br /> <br />  neokonfuciánského reformního filozofa Čou Tun-iho (1017–1073), jenž spojoval taoistickou kosmogonii s naukou konfucianismu, při vytváření jeho koncepce filozofické kategorie [[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]], nejzazšího předělu. Čchen strávil přes dvacet let v jeskyni na horách Wu-tang, kde se věnoval praktikám pěstování života a vnitřního zušlechťování. Ačkoli nezanechal žádné psané dílo, významně ovlivnil tradici vnitřní alchymie za následujících dynastií Sung a Jüan, jakož i ideu spojování tří učení – taoismu, konfucianismu a buddhismu.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Sung (960–1279) ==<br /> <br /> Několik desetiletí trvající rozvrat ukončil na nějakou dobu nástup nové dynastie Sung, která v polovině 10. století zemi opět sjednotila. I za jejího panování však pokračoval tlak dobyvatelů ze severu a těžiště čínské civilizace se postupně posouvalo stále více na jih. Taoistické učení a víra nacházely příznivou odezvu i u nových panovníků, kteří k němu vzhlíželi jako ke způsobu zajištění ochrany ze strany vyšších sil. Jeden z prvních sungských císařů Čen-cung (998–1022) se dokonce prohlásil potomkem taoistického božstva, jež se mu mělo zjevit ve snu; sám pak doplnil a rozšířil panteon o nová božstva. Tehdejšímu nebeskému mistrovi 24. generace Čang Čeng-suejovi přiznal statut pokračovatele linie založené Čang Tao-lingem ve 2. století. Roku 1015 věnoval sektě, která v té době byla již všeobecně označována spíše jménem '''cesta správné jed‑ noty''' ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]), území v horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]]. Roku 1019 byl z jeho iniciativy vytištěn kanonický korpus taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''. Taoismus nejvíce protežoval císař Chuej-cung (1101– 1126). Za jeho vlády došlo k rozsáhlé výstavbě v sídle nebeských mistrů, po zemi se stavěly nové kláštery, probíhala práce na reedici a rozšíření kánonu ''Tao‑cang'' atd. Chuej-cung začal dokonce potírat buddhismus ve prospěch taoismu, buddhistické kláštery dostávaly taoistická jména a buddhisté byli nuceni přestupovat na taoistickou víru. Za dynastie Sung dochází i k významnému přesunu zaměření taoistických alchymických praktik. Zatímco za Tchangů se ještě těšila značné oblibě alchymická praxe výroby různých minerálních či rostlinných elixírů, které měly zajistit fyzickou nesmrtelnost, nyní se stále více prosazuje '''vnitřní alchymie''' ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), čili psychofyziologické meditační praktiky zacílené na transformaci vitální síly čchi a vytvoření vnitřního elixíru, který umožní dosáhnout duchovní nesmrtelnosti. Nejznámějším reprezentantem tohoto směru je '''[[Čang, Po-tuan (Tao)|Čang Po‑tuan]]''' (983–1082), označovaný za prvního patriarchu jižní linie školy vnitřního elixíru ([[Nan wu‑cu (Tao)|Nan wu-cu]]), jejíž severní obdoba se rozvíjela později v Cestě dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Čangův Spis o procitnutí k pravé skutečnosti (''[[Wu‑čen‑pchien (Tao)|Wu‑čen‑pchien]]'') je základním textem této školy a patří k nejvýznamnějším textům vnitřní alchymie. Za Sungů se taoismus značně rozšířil i ve své více populární formě náboženské víry, protože rozsáhlým panteonem polidštěných božstev a laskavých nesmrtelných, jakož i barvitými rituály poskytoval běžné populaci uchopitelnější a stravitelnější duchovní potravu, nežli abstraktní učení a praktiky směřující ke splynutí s prázdnotou.<br /> <br /> Přestože Sungové sjednotili velkou část území, severní oblasti Číny i nadále ovládala nečínská etnika. V letech 907–1125 byl sever a severovýchod v područí mongolských Kitanů, kteří zde založili dynastii Liao a vládli prostřednictvím čínského správního aparátu, jak byl zaveden ještě za Tchangů. Byli natolik silným a permanent ním nepřítelem sungské říše, že ta byla roku 1044 nucena uzavřít vazalskou dohodu a platit pravidelný tribut. Kitany ovšem roku 1125 smetli tunguzští Džürčeni ze severního Mandžuska, kteří založili dynastii Ťin (1115–1234). Výboje Džürčenů se nezastavily na hranici sungské říše, která jim zpočátku v boji proti Liao pomáhala, naopak, obrátily se proti ní a nakonec vedly k jejímu konci. Sungský dvůr prchl na jih a přemístil své sídlo z dosavadního Kchaj-fengu do Chang-čou v jižní Číně; tím končí éra dynastie Severní Sung (960–1127) a začíná nová etapa, která se v historické periodizaci nazývá dynastií Jižní Sung (1127–1279). Jižní Sungové byli nuceni rovněž podepsat potupnou vazalskou smlouvu a odstoupit Ťinům severní území téměř až k řece Jang-c’. Jako už několikrát v dějinách se vnitrozemní oblasti dostaly do područí nomádských nájezdníků a Číňané se ocitli v situaci, že byli na vlastním historickém území okupováni severními „barbary“. Rozdělení země vedlo, jako už předtím v dějinách, k větší izolaci i mezi severními a jižními taoistickými sektami. Na jihu měly hlavní vliv sekty navazující na učení nebeských mistrů, zejména Cesta správné jednoty a sekta Zázračného klenotu, sídlící na horách [[Lung‑chu‑šan (Tao)|Lung-chu-šan]] a Mao-šan. Kromě nich se těšily popularitě i různé praktiky vnitřní kultivace a pročišťování, jak se tradovaly v jižní škole vnitřního elixíru. Jihosungští císaři nebyli tak přesvědčenými taoisty jako předtím Čen-cung či Chuej-cung, nicméně taoistická víra, jež měla mnoho přívrženců, jim sloužila jako prostředek k udržování pořádku v zemi, a tak ji podporovali. Zvláště vhodně se daly využít etické principy zdůrazňující nutnost konání dobrých skutků a vystříhání se zla ([[kung‑te (Tao)|kung-te]]). Největší přízni se těšili následníci nebeských mistrů, pro něž byl na Lung-chu-šanu vybudován mohutný Klášter svrchované čistoty a kteří získali právo řídit ostatní sekty.<br /> <br /> Ťinskou dynastií Džürčenů okupovaný sever se stal místem zrodu nového směru taoismu, školy '''cesta dokonání pravé skutečnosti''' ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), jejímž zakladatelem je '''[[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung‑jang]]''' (1112–1170). Wang se narodil v dobře situované rodině, v duchu tradice tedy nastoupil úřednickou kariéru, osobně jej však více zajímaly taoistické praktiky, čchanový buddhismus a bojová umění. Když mu bylo 48 let, zjevili se mu podle legendy taoističtí nesmrtelní ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a zasvětili jej do nauky. Wang poté opustil post i rodinu a odešel do posvátných hor [[Čung-nan-šan (Tao)|Čung-nan-šan]], kde žil jako poustevník. Po několika letech odešel na Šantungský poloostrov a zde začal hlásat nauku o cestě, která vede k pochopení pravé skutečnosti. Jeho směr navazoval na metody vnitřní alchymie a představoval návrat k duchovní sebekultivaci a meditačním praktikám, cestě, která nepotřebuje složité rituály ani vzývání božstev, zato vyžaduje sebezapření, přísnou kázeň a neochvějné odhodlání. Její ústřední náplní je pěstování duchovní i fyzické podstaty člověka ([[sing‑ming (Tao)|sing-ming]]) za účelem vytvoření stavu vnitřní čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) jako předpokladu k dosažení duchovní nesmrtelnosti. Wang měl sedm osobních žáků ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), kteří po jeho smrti šířili učení dále. Nejznámějším z nich se stal '''[[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu‑ťi]]''' (1148–1227), zakladatel později významné sekty Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]). Čchiou žil 13 let poustevnickým životem v jeskyních Dračí brány, kde se věnoval taoistickým praktikám vnitřní kultivace. Vedle individuálního úsilí považoval za nezbytnou součást cesty i konání dobra ve prospěch jiných lidí a svým životem tuto ideu zcela naplňoval. Roku 1219 se na osobní pozvání tehdejšího vládce nad velkou částí Asie Čingischána vydal za ním na několik tisíc kilometrů dlouhou pouť, aby panovníkovi vyložil taoistické principy spravování země. Mongolské výboje tím nezastavil, ovšem sedmdesátiletý taoista zapůsobil na chána tak hlubokým dojmem, že mu svěřil správu nad taoistickou církví v severní Číně a osvobodil ji od placení daní. Po návratu do Pekingu Čchiou až do své smrti využíval získané pravomoci pro dobro jiných. Kromě zakládání klášterů zachránil mimo jiné tisíce lidí před otroctvím u Mongolů tím, že je přijímal za členy své sekty. V dalším období se Dračí brána stala hlavní sektou v severní Číně. Její působnost se později rozšířila i do jižnějších oblastí, hlavně do hor [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]], které už odedávna byly působištěm přívrženců praktik<br /> <br />  zlatého elixíru. V průběhu času se mnozí čelní představitelé jižní linie vnitřní alchymie připojili k Cestě dokonání pravé skutečnosti, i z toho důvodu, že tím získali lepší pozice vůči vládnoucí dynastii, která držela ochrannou ruku nad severními taoisty. Čchüan-čen-tao zůstala i v následujících staletích po pádu dynastie Jüan hlavním směrem taoismu v severní a střední Číně.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Jüan (1279–1368) ==<br /> <br /> Podobný osud jako předtím Džürčenové Kitanům připravili počátkem 13. století Džürčenům Mongolové. Při dobyvačném tažení světem nevynechali ani říši Ťinů a roku 1215 dobyli a vyplenili její hlavní město, nynější Peking. Sungský dvůr využil příležitost a uzavřel spojenectví s Mongoly. Ve 30. letech Mongolové po návratu z výprav definitivně smetli Džürčeny, poté se ovšem obrátili i proti jihosungské říši. Následovala desetiletí krutých bojů, rabování a plenění, až si v 70. letech nakonec celou Čínu podrobili. Císařem dynastie pojmenované Jüan, Prvopočáteční, se stal vůdce Mongolů Kublaj chán. Pro obyvatele severní Číny nastaly krušné časy, ale taoistická církev částečně unikla pronásledování. Rozhodující zásluhu na tom měl už zmiňovaný vliv Čchiou Čchu-ťiho na Čingischána. Další z nástupců na trůnu, Möngke (1251–1260), si vyžádal posvátné ochranné talismany od lungchušanského nebeského mistra v 35. generaci, Čang Kche-taa, který mu předpověděl, že Mongolové si v příštích dvaceti letech podrobí celou Čínu. Jeho nástupce chán Kub-laj (1260–1295) pozval roku 1276 na císařský dvůr do Pekingu 36. nebeského mistra [[Čang, Cung-jen (Tao)|Čang Cung-jena]] k provedení taoistických rituálů. Poskytl Čangovi pravomoc nad sektami v jižní Číně a udělil mu i titul „36. nebeský mistr od dynastie Chan“. Titul [[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]], který potomci Čang Tao-linga užívali po celá staletí, nyní poprvé oficiálně potvrdila i císařská autorita. Tím se rovněž upevnilo významné postavení nebeských mistrů a jejich školy Cesty správné jednoty, která se stala dominantní taoistickou církví na celém území Číny jižně od Dlouhé řeky. Nicméně ani situace taoistů nebyla idylická. Mongolští panovníci vyznávali spíše buddhismus a nepřízeň osudu dopadla i na taoismus. Projevilo se to mj. barbarským pálením taoistické literatury, které postihlo celou kanonickou sbírku ''Tao‑cang'', s výjimkou ''Tao‑te‑ťingu'' a medicínských či některých praktických děl. Na hranicích shořela díla shromažďovaná a uchovávaná po celá staletí. Mongolská nadvláda přinesla zemi mnoho strádání. Nomádští dobyvatelé nezvládali komplikovaný úřednický způsob správy říše, proto rozhodující úřady svěřovali raději cizincům, později i Číňanům z vyšších vrstev, kteří s nimi byli ochotni spolupracovat. O to více ovšem zvládali panovníci výběr daní a zotročování obyvatelstva. V zemi začala propukat povstání a aktivizovala se činnost tajných hnutí, nyní však nikoli v duchu taoistických vizí velkého míru, nýbrž spíše pod vlivem buddhistických idejí o příchodu nového Buddhy-spasitele. Nakonec byla mongolská nadvláda svržena a roku 1368 zakládá jeden z vůdců povstání, buddhistický mnich Ču Jüan-čang, novou dynastii Ming, Jasnou.<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Ming (1368–1644) ==<br /> <br /> Po dlouhém období cizí nadvlády se vláda nad zemí vrátila do rukou čínských vládců, které čekal nesnadný úkol celkové obnovy. Jako nejvhodnější jednotící ideologie státotvorného charakteru se jevil konfucianismus, který postupem doby zcela vytlačil z pozornosti panovníků taoismus i buddhismus. Už hned zakladatel dynastie, císařským jménem Chung-wu (1368''''''–1399), přestože si post ještě nechal posvětit taoistickou církví, zahájil politiku dozoru nad církvemi. Jelikož sám předtím působil v podzemních nábožensky orientovaných organizacích, jistě si dobře uvědomoval potenciální nebezpečí nekontrolovaných náboženských hnutí pro vládu země. Omezil počet aktivních klášterů a zastavil soukromou výstavbu nových, zakázal vstup do řádů lidem mladším 40 let, zpřísnil podmínky života v klášterech a vytvořil systém úředního dohledu nad církvemi. Z taoistických církví byl nakloněn spíše Cestě správné jednoty, protože praxe severní Cesty dokonání pravé skutečnosti, zaměřená především na vnitřní alchymii, mu připadala sobecká a samoúčelná, na rozdíl od lidovější a sociálně aktivnější linie nebeských mistrů. Nicméně jejímu tehdejšímu hlavnímu představenému, 42. nástupci Čang Tao-linga, odňal titul nebeský<br /> <br />  mistr a nahradil jej jiným, společensky nižším. V dalším vývoji měl taoismus stále menší vliv na císařský dvůr a politické dění v zemi a působil čím dál více jenom tam, kde vlastně začínal – mezi lidovými vrstvami, v klášterech a jako cesta jednotlivých hledačů. Také mingská dynastie, konkrétně císař Jung-le (1403–1425), se však do dějin taoismu významně zapsala. Mimořádně záslužným činem tohoto panovníka bylo, že nechal znovu zredigovat a zkompilovat po staletí shromažďovaný soubor taoistické literatury ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''; vytištěn byl za jeho nástupců roku 1445 a zachoval se až do dnešních dnů. Na krátkou dobu se ještě na výsluní ocitli nebeští mistři za vlády císaře Ťia-ťinga (1522–1567), který se zhlédl v magičnu praktik hledání nesmrtelnosti, a zejména měl v oblibě taoistickou poezii. Schopnost psát verše v příslušných rýmových vzorcích se stala za jeho vlády hlavním kritériem pro výběr kandidátů na úřednické posty, a to až po úroveň prvního ministra. Jeho nástupce už toto porozumění neměl a sekta nebeských mistrů se definitivně octla na ústupu. Navíc se jí nevyhnul ani celkový společenský rozklad a morální úpadek ke konci dynastie Ming, kdy – podobně jako její císaři – se mnozí kněží zajímali o „hledání Cesty“ zejména prostřednictvím sexuálních praktik, což vyvolávalo nepříznivý obraz u veřejnosti. Oblíbené naopak byly velké lidové náboženské svátky, jako obětování božstvu posvátné hory [[Tchaj‑šan (Tao)|Tchaj-šan]], Velkému císaři Východního vrcholu ([[Tung‑jüe ta‑ti (Tao)|Tung-jüe ta-ti]]), organizované taoisty této sekty. Představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti zůstávali mimo přízeň mingských císařů. Obvykle jim nebyly udělovány čestné tituly ani funkce a nezvali je ke dvoru. Tato linie však stejně byla svým charakterem zaměřena více na pěstování Cesty a praktiky vnitřní alchymie nežli na snahy ovlivňovat správu země. Jedním z center jejího působení bylo pohoří [[Wu‑tang‑šan (Tao)|Wu-tang-šan]]. Zde měl žít i věhlasný mnich '''[[Čang, San-feng (Tao)|Čang san‑feng]]''', jenž je ovšem historicky nejasnou postavou. V různých pramenech se totiž uvádí taoista téhož jména s různým datováním v rozpětí staletí, od dynastie Sung až po dynastii Ming. Popisuje se jako typický taoistický světec, který dosáhl stavu nesmrtelnosti a díky tomu vyniká řadou nadpřirozených schopností. Jedna ze zásluh, jež se mu připisují, je vytvoření základů dnes již i mimo Čínu rozšířeného a oblíbeného cvičení [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]].<br /> <br /> == Taoismus za dynastie Čching (1644–1911) ==<br /> <br /> V polovině 17. století dochází v císařské Číně k dalšímu střídaní dynastií, opět za podobných okolností jako mnohokráte v minulosti. Bída, hlad a živelné pohromy spolu s korumpovaným úřednictvem a císařským dvorem zaujatým interními intrikami zvedly povstání, jež vedlo k dobytí hlavního města Pekingu povstalci a sebevraždě posledního mingského císaře. Nyní ovšem povstání nemělo náboženský náboj, nevedla ho snaha naplnit mesianistické taoistické či buddhistické ideje. Vyvolala ho celková demoralizace a povstalci se dožadovali dodržování společenského řádu podle konfuciánské etiky, kterou vláda sice hlásala, ale sama nedodržovala. I z této skutečnosti lze vidět, že vliv taoismu a buddhismu na politické smýšlení lidí byl v dané době již velmi oslabený. Po dobytí Pekingu se jeden z císařských generálů obrátil pro pomoc k mandžuským kmenům, s nimiž do té doby Mingové válčili. Tato zrada sice nakonec vedla k potlačení povstání, avšak vedla také k ovládnutí čínského národa Mandžuny na následující tři staletí. Když roku 1644 obsadila mandžuská vojska Peking, záhy nato byl nezletilý synovec vůdce Mandžuů prohlášen císařem nové dynastie nazvané Čching, Čistá. V průběhu následujících dvaceti let si spojená vojska mandžuských a zrádných čínských generálů podmanila celou zemi. Byl to bratrovražedný boj, protože proti sobě nestáli jenom Číňané a Mandžuové, nýbrž i Číňané proti Číňanům odmítajícím cizí nadvládu. Čchingové, podobně jako mnozí jiní nečínští dobyvatelé před nimi, převzali správní systém, jakož i celkový způsob života, a postupem času se zcela asimilovali. Co se týkalo jejich vztahu k domácím naukám, na jedné straně taoismus a buddhismus tolerovali, současně je však striktně kontrolovali a omezovali. Sami tíhli ponejvíce k tibetské formě buddhismu a oficiální státní doktrínou stanovili neokonfucianismus; nejuctívanější morální autoritou byl Konfucius. Taoistická církev se dostávala stále více do izolace, její činnost se omezovala na život v klášterech a v kontaktu s veřejností byla víceméně jenom při vykonávání obřadů. Mnohé její funkce nahradila činnost civilních úřadů. Taoistické učení a praktiky se šířily spíše formou vytváření sektářských skupin mimo rámec církve i státní kontroly. Stát oficiálně uznával jenom Cestu správné jednoty a Cestu dokonání pravé skutečnosti. Nebeské mistry první z těchto sekt zpočátku ještě císaři sporadicky zvali k provádění obřadů, např. za účelem přivolání deště, někdy získali finanční podporu k rekonstrukci klášterů, nicméně kontakty stále více řídly. Za císaře Čchien-lunga (1736–1796) ztratila Cesta správné jednoty právo řídit sekty na jih od Dlouhé řeky a její působnost se omezila jenom na území jejího sídla, pohoří Lung-chu-šan. Titul hlavy nebeských mistrů klesl z původního 2. stupně v hierarchii titulů udělovaných císařem až na 5. úroveň. Císař Tao-kuang (1821–1851) úplně zbavil nebeské mistry privilegia audience, čímž Cesta správné jednoty nadobro ztratila vazby na císařský dvůr. Druhá hlavní škola, Cesta dokonání pravé skutečnosti, přestože čchingští císaři protežovali více Cestu správné jednoty, si společenský kredit za Mandžuů naopak zvýšila. Zčásti za to vděčila tomu, že k ní konvertovali mnozí vzdělanci a konfuciáni na výraz nesouhlasu s cizí nadvládou, císařům pak příliš nevadila, neboť její příslušníci žili podle přísných vlastních regulí asketickým životem v klášterech, tudíž je mohli snáze kontrolovat a nepředstavovali pro ně potenciální nebezpečí vzpoury. Vůdčí pozici v rámci školy a postupně i v celé zemi získala sekta Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]) se sídlem v Chrámu bílých oblaků ([[Paj‑jün‑kuan (Tao)|Paj-jün-kuan]]) v Pekingu. Její vliv se rozšířil, zejména když zde v polovině 17. století jako opat působil '''[[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang‑jüe]]''', který se těšil vážnosti i ze strany vládců. K dalším klíčovým postavám školy z čchingského období patří [[Min, I-te (Tao)|Min I-te]], [[Liou, I-ming (Tao)|Liou I-ming]] nebo [[Li, Si-jüe (Tao)|Li Si-jüe]].<br /> <br /> V průběhu dynastií Ming a Čching celkově došlo k ústupu taoistické církve z pozic, v nichž mohla mít vliv na vládnoucí vrstvy. Taoismus ve své religiózní podobě prošel procesem unifikace doktrín a škol, na jehož konci zůstaly jenom dva proudy – Cesta dokonání pravé skutečnosti a Cesta správné jednoty. Ty v sobě zahrnovaly převážnou část tradic taoismu – od spíše individuální meditační cesty hledačů mystéria až po organizovaný církevní život s komplexním systémem liturgických činností.<br /> <br /> == Taoismus v moderní době ==<br /> <br /> Dynastie Čching byla poslední ve dva tisíce let přetrvávajícím konfuciánském modelu společenského uspořádání v Číně. Její pád měl podobný scénář jako konce mnoha předešlých dynastií. Společnost se nacházela v celkovém morálním i ekonomickém úpadku a císařský dvůr více nežli správa země zaměstnávaly vnitřní intriky. V zemi propukala povstání iniciovaná tajnými společnostmi, nyní však většinou inspirovanými specifickou formou křesťanského mesianismu. Nejmohutnějšímu z nich, Tchajpchingskému povstání, které začalo roku 1850 a trvalo 15 let, padlo za oběť na 25 milionů lidí, převážně civilistů. Obdobným bylo i ohrožení země vnějším nepřítelem, jenom tentokráte nešlo o sousední nomádské kmeny, nýbrž „nájezdníky“ tvořily evropské mocnosti, resp. v obrazném smyslu západní svět vůbec. V Číně samotné mimoto definitivně převážilo hnutí za svržení monarchie a vytvoření republikového zřízení. Roku 1911 dva tisíce let starý císařský systém padl a byla vyhlášena republika. Během dalších desetiletí však situace byla značně neklidná, jitřena boji o získání centrální moci mezi jednotlivými militaristickými klikami a později mezi komunisty a generálem Čankajškem. Postavení taoismu v těchto neklidných přelomových časech nebylo nijak příznivé. Nová místní vláda v provincii Ťiang-si (Jiangxi), kde leží pohoří Lung-chu-šan, zrušila titul tchien-š’ a řádům začala zabavovat kláštery i půdu. Taoistická církev hledala způsob, jak svou existenci legitimizovat. Roku 1912 představitelé Cesty dokonání pravé skutečnosti sídlící v pekingském Chrámu bílých mraků založili Taoistickou asociaci Čínské republiky s celostátní působností, která byla uznána vládou. Její pobočka vznikla následně v Šanghaji, když se zde nepodařilo prosadit vlastní organizaci sektě nebeských mistrů. Asociace měla za cíl udržet tradici taoismu živoucí, přispívat k vytváření duchovní atmosféry v zemi a hledat způsoby, jak sladit náboženskou a světskou činnost církve. Přes oficiální uznání i nadále pokračovala politika státního dohledu nad církvemi. Roku 1928 vláda zakázala některé sekty a jejich kláštery se změnily v úřady nebo školy. Ve 30. letech začala okupační válka Japonska proti Číně a její barbarské metody dopadly i na taoisty – roku 1938 Japonci vyvraždili osazenstvo klášterů na hoře Mao-šan, budovy zničili a spálili i vzácné dřevěné matrice s vyřezanými texty kánonu ''Tao‑cang''. Po skončení 2. světové války taoisté započali s rekonstrukcí komplexu, ovšem brzy jej mnozí, včetně stávajícího 63. nebeského mistra [[Čang, En-pchu (Tao)|Čang En-pchua]], znovu opustili a prchali na Tchaj-wan před komunisty, kteří roku 1949 po vítězství nad Čankajškem vyhlásili založení Čínské lidové republiky. Pro režim hlásící se k marxistickému ateistickému světonázoru představovalo náboženství zpočátku ideologického nepřítele, proto se i taoistická církev dostala pod kontrolu státu, ačkoli ústava náboženskou svobodu zaručovala. Klášterům se zabavovala půda a v duchu celospolečenské atmosféry režim prezentoval náboženství jako přežilý a nežádoucí element. V době částečného uvolnění byla roku 1957 založena Čínská taoistická asociace ([[Čung‑kuo tao‑ťiao sie‑chuej (Tao)|Čung-kuo tao-ťiao sie-chuej]]), čímž se na jedné straně legitimizovalo postavení taoistické církve, zároveň tím vznikl orgán pro její centrální kontrolu. Zanedlouho se ovšem v zemi rozpoutaly kampaně „proti pravičákům“, které postihly i představitele taoismu. Ze zhruba 10 000 klášterů existujících roku 1949 zůstalo v 60. letech pouhých 637 a počet mnichů se drasticky zredukoval na pár tisíc. Nejhorší časy však měly přijít za neblaze proslulé „kulturní revoluce“ ve druhé polovině 60. let. Vnitrostranický boj o moc v komunistické straně rozpoutal ve společnosti pogromy proti „pravičáckým“ a jiným přežitkům minulosti, k nimž přirozeně zařadili i taoistickou církev. Zfanatizované Rudé gardy tehdy vypálily a zničily mnoho klášterů a jejich řádění se neobešlo ani bez obětí na lidských životech. Od konce 70. let poté, co se země vymanila z následků „kulturní revoluce“ a zahájila politiku otevírání se zahraničí, začalo se postupně měnit k lepšímu i postavení taoismu. Ač stále pod politickým dohledem, obnovila svoji činnost asociace a vznikly její početné regionální pobočky, rozvíjí se opětovně klášterní život, bylo povoleno přijímání noviců, rekonstruují se kláštery, vydává se literatura a časopisy, na univerzitách a v akademii věd vznikla centra pro studium taoismu, započala mezinárodní spolupráce na studiu taoismu. Výrazný rozvoj začal od 90. let, když i díky obnoveným kontaktům s Tchaj-wanem a zámořím se znásobily finanční zdroje mj. na rekonstrukce poničených chrámů. Na konci 90. let působilo v zemi přes 1 500 klášterů s 25 000 mnichy. Současně s jeho vnitřní renesancí se výrazně rozšířil zájem o taoismus ve světě, a především se na zcela nebývalou úroveň posunula bádání a akademická studia této starobylé duchovní tradice ve všech jejích aspektech. Je to dáno v nových podmínkách jednak zpřístupněním textových a dalších zdrojů poznávání, jednak schopností zahraničních badatelů kvalifikovaně pracovat s původními čínskými prameny.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:obecn%C3%A1_charakteristika&diff=295277 2026-09-20T16:40:27Z

<p>JD: Přidána úvodní navigační poznámka</p> <hr /> <div><br /> = Obecná charakteristika taoismu =<br /> <br /> (prvá část předmluvy ke [[Tao|Slovníku taoismu]], druhou je [[Tao:stručný historický nástin|Stručný historický nástin taoismu]])<br /> <br /> == Taoistické filozofické a náboženské koncepce ==<br /> <br /> Taoismus je původní starobylá čínská duchovní tradice, která výrazným způsobem ovlivnila kulturu a smýšlení čínského národa. Jeho hlavní tematická náplň – věčnost a vztah člověka k ní – z něj činí nauku stejně živou a přitažlivou dnes, jak tomu bylo před staletími. Ústředním pojmem taoismu, od něhož má odvozeno i své jméno, je [[tao (Tao)|tao]]. Základními jazykovými významy znaku tao (dao 道) jsou „cesta“, „směřování“, „princip“, ovšem jako filozofická kategorie má mnohem širší, prakticky nepřeložitelný význam. Označuje se jím prazdroj a prapůvod veškeré existence, nepopsatelný stav předcházející vzniku bytí, který je věčný, neměnný, všudypřítomný, a přesto nikterak nepostřehnutelný. Ačkoli je tao zdrojem bytí, samo o sobě je nebytím, bezbřehou, ničím se neprojevující prázdnotou, která se vymyká jakýmkoli popisům, definicím, vůbec možnosti poznání, pochopení či uchopení jakýmkoli způsobem. Zůstává pro člověka nepostřehnutelné a neuchopitelné právě z toho důvodu, že je prázdnotou, neexistencí čehokoli, tudíž není co a jak registrovat. Mluví-li se o něm vůbec, používají se proto pro ně kromě názvu tao slova naznačující jeho neuchopitelnost – nazývá se nebytím ([[wu (Tao)|wu]]), tajemnou temnotou ''süan'' (xuan 玄), velkou prázdnotou ''tchaj‑sü'' (taixu 太虚), nevyděleným ([[wu‑ťi (Tao)|wu-ťi]]) apod. I když je tao zdrojem bytí, není jeho vědomým stvořitelem a ani nemá k němu žádný vztah. Bytí v něm vzniká zcela spontánně ([[c’‑žan (Tao)|c’-žan]]), jenom díky jeho tajuplné přirozenosti. Ačkoli tao samo nic nečiní a neřídí ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]), není ničeho, co by jím nebylo učiněno a co by existovalo mimo ně. Ve věcech se projevuje nepřímo, základními zákonitostmi bytí, jimiž jsou relativnost, vnitřní protikladnost a cykličnost všeho existujícího.<br /> <br /> Vznik bytí z nebytí je v taoistické ontologii postupný proces probíhající v určitých fázích a od jednoduchých forem k formám složitějším. Typicky hutným způsobem je jeho podstata vyjádřena v základním díle taoismu, ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťingu]]'', jednou větou: „Tao rodí jedno, jedno rodí dvojí, dvojí rodí troje a troje rodí desetitisíce věcí.“ Dle výkladů „jedno“ znamená elementární substanci, z níž se v dalším vývoji formuje celý jevový vesmír, [[čchi (Tao)|čchi]]. Jedním či jednotou se nazývá z toho důvodu, že na začátku má homogenní, nediferencovanou podobu, potenciální formu bytí, které ještě nenabylo tvary; tím se vlastně blíží prázdné povaze svého „tvůrce“. V tomto stadiu se nazývá i prvopočáteční čchi ([[jüan‑čchi (Tao)|jüan-čchi]]), pravou čchi, čen-čchi (zhenqi 真气), nebo prekosmickou čchi ([[sien‑tchien č’ čchi (Tao)|sien-tchien č’ čchi]]). Příčina toho, že původně jednolitá čchi se začne diferencovat a utvářet do nekonečných podob jednotlivostí bytí, spočívá v ní samotné. Přes svou primární jednotnost obsahuje totiž dvě inheretní složky, z nichž se skládá – jin a jang ([[jin‑jang (Tao)|jin-jang]]); ty představují ono „dvojí“ z výroku. Jin a jang jsou zpočátku rovněž v latentní podobě, mají ovšem již v sobě zakódovány elementární vlastnosti, které se pak přenášejí do budoucích jimi tvořených existencí. Typické pro jin a jang je, že jsou si ve všech vlastnostech protikladné, přičemž současně je v jin nevydělitelně obsažen zárodek jangu a v jangu pak zárodek jin. Právě tato spjatost vlastnostmi protichůdných sil je mechanismem, jenž spouští proces diferenciace, vznikání a zanikání věcí a jevů. Proces má cyklický charakter ([[fan (Tao)|fan]]), protože v důsledku jinjangové povahy se vše po dosažení extrému převrací ve svůj protiklad. Tyto charakteristiky čchi předurčují onu relativnost a proměnlivost všeho bytí. Čchi se v této fázi, kdy již formuje postřehnutelné bytí, nazývá postkosmickou ([[chou‑tchien č’ čchi (Tao)|chou-tchien č’ čchi]]). V průběhu času vzniklo několik variantních koncepcí vztahujících se k popisovanému procesu vzniku. Přes terminologickou odlišnost se shodují v základní posloupnosti: Na počátku je prázdnota, prvotní stav je homogenní jednota, ta se následně rozděluje ve dvojí, protože je tvořena duální silou jin-jang, další diferenciací pak vznikají „desetitisíce věcí“, tj. veškerenství. V jednom z těchto taoistických ontologických modelů prvotní jednotu představuje duch [[šen (Tao)|šen]], nejsubtilnější čirá podoba primárního vesmíru; ztotožňován bývá s prvopočátečním prekosmickým jangem. Duch se poté přetváří v čchi, kreativní sílu-látku složenou z dvojice jin-jang; je už více projeveným a „hustším“ stavem bytí. Dalším zhutňováním z ní vzniká esence [[ťing (Tao)|ťing]] a z té se pak formují všechny další existence. Trojice duch, čchi a esence se obrazně nazývá i třemi poklady ([[san‑pao (Tao)|san-pao]]). V jiném modelu se prvotní jednota vynořuje z prázdnoty jako tzv. velký předěl, [[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]], a rovněž ji tvoří primární čchi. Ta se rozděluje ve dva praprincipy ([[liang‑i (Tao)|liang-i]]), jimiž jsou jin a jang. Z jejich vzájemných interakcí se vytváří pětice hybných sil, pět hybatelů ([[wu‑sing (Tao)|wu-sing]]), a ty posléze formují a organizují jevový vesmír. V další variaci posloupností se rovněž tchaj-ťi jako primární jednota rozdvojuje do dvou praprincipů, jin a jang poté vytvářejí čtyři vzájemné kombinace, tzv. čtyři formy ([[s’‑siang (Tao)|s’-siang]]), které se následně kombinují do osmi trigramů ([[pa‑kua (Tao)|pa-kua]]) a dále pak rozrůzňují do bezbřehého množství jednotlivin. Společné tedy pro tyto koncepce je, že bytí podle nich vzniká z nebytí tao, jeho látkou je zpočátku homogenní čchi, která se samovolně, v důsledku svých jinjangových vlastností postupně vyhraňuje, tvaruje a dává vzniknout všem existencím.<br /> <br /> Porozumění taoistické ontologii je klíčovým pro pochopení podstaty a snažení této nauky vůbec. Cílem taoistů je totiž dosažení nesmrtelnosti, čili věčné existence. Stav věčnosti ovšem podle nich nelze realizovat v tomto projeveném světě, neboť ten je tvořen z čchi, tudíž je v něm vše v důsledku její jinjangové povahy proměnlivé, relativní a dočasné. Neměnné a věčné je jedině tao, proto cesta k nesmrtelnosti znamená návrat do prázdnoty, jež předchází vzniku bytí. Pro dosažení tohoto cíle musí adept celoživotní snažení zaměřit na to, aby se postupně celou svou bytostí připodobňoval předjímané povaze věčnosti. Od těchto premis se odvíjejí principy a metody tzv. pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]), komplexu taoistických praktik a celkového způsobu života: Jelikož tao je přirozenost sama o sobě, neprojevující se žádnou vůlí a tvořící vše existující spontánně a bez jakéhokoli záměru, rovněž i taoistovým životním postojem musí být ne-konání wu-wej, tedy konání spontánní a účelově nemotivované. Protože tao je velkou jednotou, kde není nic rozlišeného a rozlišitelného, je potřebné, aby i adept byl s to postupně přestávat rozlišovat mezi věcmi a jevy až do úplného zapomnění na rozdíly mezi nimi ([[cuo‑wang (Tao)|cuo-wang]]). Tao je čiré a tiché, a stejný stav trvalé čirosti a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) musí taoista vytvořit ve své mysli, jedině tak se jeho duch bude moci vrátit do prázdnoty ([[lien‑šen chuan‑sü (Tao)|lien-šen chuan-sü]]). K dosažení těchto cílů byly za staletí vypracovány početné praktiky a metody zahrnující psychická i fyzická cvičení, známé pod souhrnným pojmenováním „pěstování života“ ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]); zvláště propracované postupy se pěstovaly ve školách vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]). Mysticko-filozofický taoismus není tedy světonázorovým učením, které by se pouze na abstraktní úrovni a teoreticky zabývalo otázkami existence a její podstaty, nýbrž je praktickou naukou, jejíž premisy přímo předurčují každodenní modus vivendi jeho vyznavačů. Projevuje se to kromě toho i v taoistickém vnímání člověka jako mikrokosmického průmětu univerzálně platných makrokosmických zákonů, tedy zákonů tajemného tao. V tomto náhledu je lidská bytost stejně jako ostatní entity chápána coby projev čchi, útvar z čchi, pro nějž tudíž platí tytéž zákonitosti působení jin-jangu jako pro všechny ostatní existence. Analogicky ke vzniku vesmíru se v malém stejný proces opakuje u člověka, má tedy své primární, „prekosmické“ ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]) stadium, tj. prenatální období, kdy se zárodek začíná formovat z esencí ([[ťing (Tao)|ťing]]) rodičů, a „postkosmické“ ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]]) stadium, tedy postnatální fázi, kdy už zformovaný jedinec přichází na svět. Stejně jako jsou ve vesmíru po jeho vzniku skrytě přítomny v primární podobě základ- ní tvořivé substance – esence, čchi a duch, jsou přítomny i v člověku jako jeho prvopočáteční esence, čchi a duch. Po narození ovšem přebírají vládu jejich postnatální podoby: Esence utváří tělo a tvoří jeho reprodukční základnu; musí se neustále doplňovat esencí získávanou z potravy a dýcháním vzduchu. Čchi je vitální síla, díky níž probíhají v těle všechny životní a transformační procesy; rovněž se musí doplňovat potravou a dýcháním. Duch nabývá podobu tzv. poznávajícího ducha ([[š’‑šen (Tao)|š’-šen]]), jímž je naše běžné vědomí, intelekt. Zpětná transformace těchto postnatálních substancí do jejich prenatální podoby je základním procesem a smyslem vnitřní alchymie, taoistické cesty k nesmrtelnosti. Při ní po utišení potřeb těla se esence transmutuje v čchi, po utišení hnutí mysli se čchi transmutuje v ducha a ustálením a vyčištěním ducha se vytvoří podmínky pro jeho návrat do prázdnoty, čili rozplynutí individuality do věčné nicoty. V dalších analogiích obdobně jako se pětice hybatelů považuje za hybnou sílu, jež formuje, organizuje a řídí chod existencí ve vesmíru, stejná úloha se jí přisuzuje při ztvárňování a řízení lidského organismu. V těle je jejím zhmotněním pět základních orgánů ([[cang‑fu (Tao)|cang-fu]]), játra, srdce, slezina, plíce a ledviny, a ty dále organizují vnitřní vesmír člověka. Jejich základní vlastnosti a funkce se odvozují od vlastností příslušných hybatelů. Např. pro hybatel dřevo je typická vlastnost, že se rozšiřuje do okolí, proniká jím. Proto se játrům, která jsou jeho zhmotněním v těle, přisuzuje funkce zabezpečování vnitřní prostupnosti organismu – pomocí své čchi, která proniká celým tělem, zajišťují potřebnou průchodnost pro pohyb např. krve, tekutin apod. Na základě stejných korelací se odvozuje propojení mezi vnitřními orgány a vnějškem. Játra mají takto vztah k jarnímu ročnímu období, východní světové straně, větru, modré barvě, určitému tónu stupnice atd., jelikož to jsou všechno entity, jejichž původcem je hybatel dřevo.<br /> <br /> Raný taoismus, jak jej známe z ''Tao‑te‑ťingu'' a dalších děl, byl filozofickou naukou prostou jakýchkoli náboženských představ. V průběhu času se však na jejím základě a pod dalšími vlivy začal utvářet i religiózní směr, z něhož se později vyvinul náboženský systém ([[tao‑ťiao (Tao)|tao-ťiao]]). Ve 2. století př. n. l. se za dynastie Chan objevuje kult uctívání hypotetického autora ''Tao‑te‑ťingu ''[[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’a]] a spolu s ním i mytologického Žlutého císaře ([[Chuang‑ti (Tao)|Chuang-ti]]) jakožto božstev ([[Chuang‑lao‑ťün (Tao)|Chuang-lao-ťün]]). Na konci téže dynastie ve 2. století n. l. vznikají první taoistické sekty, které již vykazují charakteristické rysy náboženských uskupení. Jako nejvyšší božstvo uctívaly zbožštělého Lao-c’a ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]) a jejich vůdcové tvrdili, že jsou s ním a dalšími nadpřirozenými bytostmi v mystickém kontaktu a přímo od nich získávají pověření a návody, jak šířit správnou nauku. Její součástí bylo mj. přesvědčení o možnosti dosažení fyzické nesmrtelnosti, vzývání božstev, hromadné modlitební obřady za účelem očištění se od hříchů ([[čaj (Tao)|čaj]]), víra v záhrobní život aj. Filozofické dílo ''Tao‑te‑ťing'' se považovalo za posvátné písmo, jeho text ovšem byl interpretován věroučným způsobem (''[[Lao‑c’ siang‑er ču (Tao)|Lao‑c’ siang‑erču]]''). Věřící žili v komunitách seskupených kolem taoistických mistrů ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]). Církevní strukturu začíná religiózní taoismus nabývat zhruba od 5. století, zejména po reformách, které uskutečnili [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|Kchou Čchien-č’]], a především [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťing]]. Náboženský život se z původně volných komunit věřících přesunul do klášterů, kněží museli procházet procesem vysvěcování, byly vypracovány početné rituály pro různé příležitosti, regule pro klášterní život a přijímá- ní noviců, byl vytvořen rozsáhlý panteon božstev různých úrovní ([[taoistická božstva (Tao)|taoistická božstva]]) atd. Jedním ze silných motivačních podnětů institucionalizace taoistické věrouky v této době bylo působení tehdy již dosti vžité a vlivné konkurenční buddhistické nauky v Číně, která měla na rozdíl od taoistů již vytvořenou církevní strukturu. V náboženském taoismu stejně jako ve filozofickém je ústředním tématem vztah člověka k věčnosti a s tím související korelace mezi lidskou bytostí a univerzem. Jejich interpretace je ovšem teologická a její součástí je i víra v existenci a působení nadpřirozených sil, s nimiž adept na cestě za věčností vchází v kontakt, a musí proto vědět, jak s nimi komunikovat. Je možné, že do postav božstev byly personifikovány jevy, s nimiž se adept může potkat při meditacích. Lidské nitro je v religiózním taoismu vnímáno jako zrcadlení se nebeského, resp. pozemského rajského ([[tung‑tchien (Tao)|tung-tchien]]) světa. Tři elixírová pole ([[tan‑tchien (Tao)|tan-tchien]]), tedy centra čchi v dolní, střední a horní části těla, jsou chápána jako průmět tří nejvyšších nebeských sfér ([[San‑čching (Tao)|San-čching]]) i s božstvy v nich přebývajícími. Božstvy, případně jinými neosobními sílami ([[San‑čching (Tao)|san-čchung]]), jsou osídlovány i vnitřní orgány a další části těla. V některých školách se uvádí až 18 000 vnitřních božstev, která přitom mají stejný počet protějšků v nebi. Při meditacích nebo obřadech se vybavují před vnitřním zrakem obrazy příslušných božstev a jsou vzývána, aby věřícímu pomáhala v jeho cestě na nebesa. Religiózní formu taoismu lze v jistém smyslu vnímat i jako alternativní cestu pro ty, kteří potřebují mít abstraktní prvky mystického taoismu konkretizovány do uchopitelnější podoby, resp. nedokáží kráčet po této cestě v úplném odloučení od světa. Kromě toho liturgické úkony, modlitby apod. jsou svým způsobem meditačními technikami, protože odvádějí mysl od rušivých vlivů zvnějšku a zvyšují schopnost koncentrace, která je nezbytná pro dosažení vnitřního ztišení mysli. V dalším historickém vývoji od dynastie Ťin (po 5. století) taoistickou nauku a myšlení reprezentoval v podstatě již jen náboženský taoismus v jeho jednotlivých liniích a školách. Tradice rozvíjení filozofických rozjímání skončila více méně disputacemi neotaoistů ([[čching‑tchan (Tao)|čching-tchan]]) ve 3.–5. století a částečně ještě oživla za dynastie Tchang (7.–10. století). Nicméně i v rámci náboženského systému zůstával dostatečný prostor pro ty, kteří chtěli podobně jako dávní taoisté kráčet individuální cestou. Platí to obzvláště pro jeho severní linii, Cestu dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), která upřednostňovala meditační praxi před praxí liturgickou, typickou spíše pro jižní linii Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]). Ačkoli tedy filozofický a náboženský taoismus představují dva odlišné systémy, existuje mezi nimi i mnoho společných rysů. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že původní taoismus laoc’ovského typu byl zcela ateistickým učením, které vznik a existenci světa chápe jako spontánní proces, jenž nebyl spuštěn ani není určován žádnou nadpřirozenou silou.<br /> <br /> == Předávání nauky ==<br /> <br /> Typickým rysem taoismu byl odedávna individuální způsob předávání učení a s ním spojených praktik. Adept si musel najít osvíceného učitele, který jej prováděl úskalími nauky, zasvěcoval jej do konkrétních metod cvičení, meditací a požadovaných postupů. Musel ovšem toho být hoden a mistr jej podroboval zkouškám, jimiž si prověřoval charakter a odhodlanost žáka. Když pak žák dospěl na konec cesty, mohl se sám stát učitelem jiným; v některých školách se vyžadovalo až 40 let sebekultivace, než se směl učedník stát mistrem. V literární tradici jsou ovšem oblíbené i fantaskní příběhy, kdy předavatelem, případně i příjemcem poznání je mytická bytost, božstvo či nějaký taoistický nesmrtelný ([[sien (Tao)|sien]]). Takto např. symboly trigramů se dostaly k mytologickému císaři Fu-simu nakreslené na krunýři magické želvy, další císař, Velký Jü, obdobně přišel k tajuplnému Říčnímu obrazci ([[Che‑tchu (Tao)|Che-tchu]]) apod. Transmise se může dít i od vyšších bytostí na hledače Cesty, kdy se zjevují a předávají mu tajné instrukce, resp. i magické předměty či posvátné texty napsané v tzv. nebeském písmu ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]). Příkladem je vůdce první taoistické náboženské sekty [[Čang, Ling (Tao)|Čang Ling]], jenž měl být pověřen šířením nauky božským zjevením Lao-c’a. Jindy se texty mohou zjevit meditujícímu např. napsané na stěnách jeskyně. Předávání posvátných textů božského původu již pozemskou cestou, čili z mistra na žáka, je dalším způsobem šíření nauky, který se objevil v pozdějším vývoji taoismu. Na základě těchto písemností někdy vznikly i nové směry či linie, jako byla škola Svrchované čistoty ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]) ve 4. století. Po institucionalizaci taoistické církve byl v jejich sektách systém individuální transmise nahrazen ceremoniálními postupy přijímání noviců, případně vysvěcování kněží. Noví členové byli obřadně zapisováni do registrů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]) se jmény ochranných božstev a obdrželi seznamy příkazů a návodů, podle nichž se mají řídit v každodenním životě. V meditační praxi však individuální způsob předávání návodů zůstal zachován.<br /> <br /> == Formy organizace ==<br /> <br /> Raný taoismus laoc’ovského nebo čuangc’ovského typu byl individuální cestou jedinců a žádné doklady o existenci organizované výuky či systematického šíření učení v nejstarších dobách nemáme. Poznání a konkrétní praktiky se zřejmě předávaly osobně z mistra na žáka. V tradici vlastní jsou mimoto oblíbené již zmiňované příběhy o nadpřirozených způsobech transmise, kdy se adeptům zjevují bytosti z nebeských sfér ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) a zasvěcují je do tajů nauky. Organizovanou podobu šíření začíná nabývat až věrouka s objevením se religiózní větve taoismu, čili od 2. století n. l., kdy Čang Ling zformoval své přívržence do Sekty nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]). Nicméně ještě i v následujících několika staletích bylo převažující jednotkou volné seskupení dobrovolné komunity věřících kolem taoistického mistra, jímž mohl být kdokoli, kdo si získal přirozenou autoritu ať už skutečnými, nebo domnělými znalostmi nauky a neobvyklými schopnostmi. Zlomovým pro vytvoření a institucionalizaci této podoby taoismu jakožto církve bylo působení reformátora [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťinga]] v první polovině 5. století. Změny, které prosadil, vedly ke zformování se taoistické církevní organizace, která přetrvala s obměnami až dodnes. K hlavním jím zavedeným opatřením patřil např. systém formálního vysvěcování kněží a jejich hierarchizace podle stanovených kritérií, kodifikace rituálů nebo centralizace náboženského života do klášterů. Přijímání nových členů se stalo oficiálním aktem provázeným propracovanými rituály, kdy novicové byli zapisováni do registrů a přijímali přikázání. Toto obřadné vstupování do řádu, resp. přihlášení se k víře nabylo společenské vážnosti zejména za dynastie Tchang, kdy se k taoismu hlásili i císaři a příslušníci nejvyšších vrstev. Vztah řádového a občanského života se řešil ve dvou hlavních liniích religiózního taoismu odlišně. Ve starší Cestě správné jednoty nebeských mistrů se nevyžadovalo odloučení, kněží, jakož i mniši a mnišky se mohli ženit a vdávat, a zpočátku i žít se svými rodinami v klášterech; až zhruba od 5. století se kláštery staly centry pouze náboženského života ([[taoistické kláštery (Tao)|taoistické kláštery]]). Lidé, kteří se jenom přihlásili k víře, tzv. „usídlení“ taoisté, ťü-š’ (jushi 居士), žili běžným občanským životem. Naproti tomu v Cestě dokonání pravé skutečnosti se od po- čátku vyžadovalo „opuštění rodiny“, čchu-ťia (chujia 出家), odchod z občanského života. Představitelé tohoto směru zpočátku žili jako poustevníci či žebraví mniši, a i později po přechodu na klášterní život museli žít v odloučení a dodržovat celibát. Tyto požadavky souvisely s povahou nauky, v níž se uplatňovaly především meditační a kontemplativní praktiky vyžadující eliminaci vnějších rušivých vlivů, jež společenský či rodinný život s sebou přinášejí. V dalším vývoji ovšem i v této škole došlo ke zmírnění nároků a jejím členům bylo povoleno zakládat si rodiny.<br /> <br /> == Synkretismus ==<br /> <br /> Ačkoli je taoismus autochtonní čínskou myšlenkovou tradicí a svébytným duchovním směrem, v průběhu věků do něj pronikly i vlivy jiných tradic, domácích i cizích, a sám mimoto vytvořil několik proudů. V nejstarších dozkoumatelných dobách se vzájemně ovlivňoval především s učením o jin-jangu a pěti hybatelích. V průběhu dynastie Chan (3. století př. n. l. – 3. století n. l.) je výchozí myšlenkovou základnou tehdejších kosmologických teorií a tvoří neodmyslitelnou součást praktik alchymie a medicíny. V této době se začíná formovat jeho religiózní podoba, která obsahovala i některé starší šamanské tradice, víru v duchy či v nesmrtelnost, resp. i prvky lidového náboženství a náboženství nečínských národů. Rovněž se do taoismu dostávají prvky konfuciánského učení, jako je potřeba morálního zušlechťování, dodržování etických principů nebo altruistický přístup k lidem. V dalších staletích je výrazným momentem šířící se buddhismus v Číně a následně přejímání některých jeho prvků do taoismu. Mezi ně lze počítat např. shromažďování a třídění textů nauky, které vyústilo ve vybudování kolekce ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]'', vytváření panteonu božstev, v liturgii recitování sborových modliteb, v meditačních praktikách postupy k dosažení osvícení mysli. V průběhu dynastie Tchang (7.–10. století) pokračovalo propojování tří učení, tj. taoismu, konfucianismu a buddhismu, a za dynastií Sung, Jüan a Ming (10.–17. století) synkretickou povahu taoismu ještě více prohloubil integrační proces slučování různých sekt, jenž vedl k jejich redukci do výsledných dvou škol, Cesty správné jednoty a Cesty dokonání pravé skutečnosti.<br /> <br /> == Etika a morálka ==<br /> <br /> V oblasti kodifikace, uznávání a dodržování souborů norem chování jednotlivce ve vztahu k bližšímu či širšímu okolí je mezi původním mysticko-filozofickým a pozdějším religiózním taoismem zcela zásadní rozdíl. Raný taoismus byl učením, jehož cíle ležely za obzorem lidské společnosti a jež nebylo zaměřeno na mezilidské vztahy ani na řešení z nich vyplývajících souvislostí. Již ze své podstaty se nemohl vázat na jakékoli normy, stejně jako i na cokoli jiného, protože pro něj je vše z postihnutelného světa relativní a za pravou a absolutní skutečnost považuje pouze prázdnotu tao. Snaha o návrat do ní je tudíž vnímána jako jediná smysluplná činnost, neboť jenom ona vede ke konečnému osvobození ve věčné existenci. Jelikož pro taoistu tohoto typu je nejpodstatnější dosáhnout stavu vnitřní čistoty a prázdnoty mysli, musí být jeho životním způsobem nerozlišovaní mezi věcmi, což je přesným opakem žití podle etických norem, které něco akceptují a akcentují, zatímco jiné vylučují a zapovídají. Staří taoisté byli mnohdy vyhlášeni právě svými neortodoxními způsoby chování, kterými nebudili mnoho sympatií v konvencemi se řídícím okolí. Ze stejných důvodů byl pro ně běžný poustevnický způsob života v odloučení od lidské společnosti, případně opouštění stávajících společenských postů i rodin a odchod do samoty. Normy chování vnímá tedy přednáboženský taoismus ve vztahu k vesmírnému řádu, nikoli ve vztahu k jiným lidem. Drží se přitom přesvědčení, že pokud by se nechaly působit univerzální zákonitosti samy o sobě a lidé se jim neprotivili, vše by se navrátilo k přirozené harmonii a nic by nebylo zapotřebí „normovat“, jelikož k zákonům, kterými se řídí celý vesmír, nemá člověk co přidávat.<br /> <br /> V pozdějším taoismu religiózního charakteru, již silně ovlivněném konfucianismem a buddhismem, hraje etika naopak klíčovou roli. Vedle běžného uplatňování v rámci vnitřního života náboženské komunity či ve vztahu ke společenskému prostředí se především stala součástí věrouky jako přímo jeden z nezbytných prostředků k dosažení spásy. To je prvek zcela protikladný k postojům raných taoistů, jak je známe např. u Čuang-c’a nebo [[Jang, Ču (Tao)|Jang Čua]]. Zde se totiž požaduje, aby adept kromě vlastního zušlechťování vykonával, a to permanentně, i skutky prospěšné pro blaho jiných. Tím si jednak získává zásluhy ([[kung‑te (Tao)|kung-te]]) na své cestě ke spáse, současně však dopomáhá ke spáse i ostatním. Kromě vytváření dobrých skutků se musí vyvarovat dopouštění se skutků zlých, odporujících etickým normám, protože ty zhoršují perspektivy jeho karmy, a navíc eliminují již získané zásluhy. Stejný kladný či negativní dopad jako činy mají dokonce i myšlenky, proto se sebemenší zlo nesmí páchat ani v mysli. Jako záruka nad dodržováním těchto přikázání bdí k tomu určená božstva, která zaznamenávají každý skutek, každé slovo, každou myšlenku věřícího a použijí je nakonec jako tzv. plody tao, tao-kuo (daoguo 道果), při rozhodování o budoucím osudu. Činy vykonané během života mají takto přesah i do záhrobí, a mimoto ovlivní nejenom osud adepta samotného, nýbrž i budoucnost celého jeho rodu a všech potomků. Tato koncepce příčin a následků zcela zřetelně odráží vliv buddhistických doktrín v taoistické nauce. Aby se tedy věřící vyhnul neblahé budoucnosti, musí mít soucit se všemi bytostmi a být k nim laskavý a vlídný, nesmí se nad nikoho povyšovat a musí využít každou příležitost k vykonání něčeho prospěšného pro jiné. Tímto postupně akumuluje zásluhy, které mu pomohou dostat se do nebeského ráje. Etické chování je tudíž důležitým a konstantním prvkem taoistické věrouky. Nicméně jenom samotné ke spáse nepostačuje. I v religiózním taoismu zůstává primární důraz na jedinci a jeho individuálním snažení. Klíč k vysvobození se totiž nachází uvnitř a spočívá v dosažení čistoty a prázdnoty mysli. Proto se hlavní pozornost musí orientovat dovnitř, adept se musí postupně zbavovat žádostí, tužeb a potřeb, jakož i vazeb na vnější svět, jelikož to vše jsou příčiny, které mysl zneklidňují a brání jí setrvávat v žádoucím stavu čistoty a tišiny. K dosažení tohoto cíle slouží meditační praktiky, modlitby, provádění rituálů, celková psychohygiena atd. Velmi důležitá je role mistra, bez jehož pomoci by bylo velmi nesnadné, ne-li nemožné projít úskalími cesty, nicméně žádný vnější element, mistr, víra ani vyšší moc, samy o sobě nemohou věřícího spasit. Důrazem na oslabování egoistických osobnostních tendencí a současně morálním imperativem prospívání jiným vytvářela taoistická věrouka sociální sílu, která ve svém celku jednoznačně pozitivně přispívala k utváření duchovního klimatu čínské společnosti.<br /> <br /> == Sociální a politická role ==<br /> <br /> Z již zmiňovaných charakteristik vyplývá, že původní taoismus nebyl společenskou naukou a otázky uspořádání lidské společnosti netvořily jeho základní náplň. Lidská bytost jej zajímá jen jako součást vesmírného řádu, a stejně jako jedinec, i společnost by podle něj měla následovat univerzálně platné zákony tao, nikoli si vymýšlet vlastní, jelikož ty pouze vnášejí zmatek do přirozeného chodu věci a nutně narušují původní spontánní harmonii. Z tohoto postoje vyplývají i taoistické „návody“ k řízení společnosti, mezi nimiž hlavní je zásada ne-konání, nezasahování, čili nechat vše volně plynout a nikterak se nesnažit cokoli ovlivňovat s vidinou dosažení žádaného cíle. Přes zdánlivou neupotřebitelnost pro praxi spravování věcí veřejných měl tento světonáhled nejednou v dějinách inspirující vliv na panovníky. Výrazný byl zejména za dynastie Tchang a částečně i Sung, kdy disputace o mysteriích tao, záliba v lyrické poezii nebo věnování se praktikám pěstování života patřily ke zvyklostem tehdejší honorace. Stejně tak nebylo neobvyklé, že císaři zvali ke dvoru a žádali o rady věhlasné, poustevnicky žijící taoisty, jako byli např. [[Sun, S’-miao (Tao)|Sun S’-miao]] nebo [[S’‑ma Čcheng‑žen (Tao)|S’-ma Čcheng-čen]]. Taoistická filozofie se takto mimoděk podílela i na kultivaci vládnutí a celkové společenské atmosféry, protože její ideály přirozeně nabádaly k nesobeckým a násilí prostým způsobům uvažování a vzorcům chování.<br /> <br /> Religiózní taoismus byl od počátku svou podstatou více zakotven ve světě lidí a mnohem bezprostředněji nežli mysticko-filozofická větev reflektoval potřeby společnosti a jedince v ní; proto i jeho angažovanost v sociální či politické oblasti byla daleko výraznější. Již první taoistické sekty, zejména Cesta nejvyššího míru ([[Tchaj‑pching‑tao (Tao)|Tchaj-pching-tao]]), měly současně charakter sociálních hnutí, která byla motivována utopickou vizí spravedlivé společnosti „velkého míru“, v níž není vykořisťování, všichni jsou si rovni a žijí v harmonickém souladu se zákony tao. Na tomto příkladě lze mj. ilustrovat způsob, jakým byly přejímány a uzpůsobovány původně filozofické myšlenky v religiózní praxi. Taoistická idea rovnosti všech bytostí, ale i existencí vůbec, má totiž jiný, abstraktní význam – vše si je rovné z toho důvodu, že je tvořeno z téže substance, čchi, a podléhá týmž zákonitostem vzniku a zániku, tudíž v tomto smyslu není rozdílu mezi lidmi, ale ani mezi člověkem a jinými entitami. Specifickým rysem náboženského taoismu obsahujícím silný sociální potenciál je již zmiňovaný altruismus. Nesobecký vztah k druhým a nezištné konání dobra v prospěch jiných mají v nauce důležitou a vzájemně se umocňující roli. Kromě toho, že se do ní včlenily z prakticko-psychologických důvodů jako účinný způsob napomáhající osvobozování se od vlastního ega, potřebného pro osobní vývoj, směrem ven činí konání dobrých a stranění se zlých skutků z taoistické věrouky sociální sílu s pozitivním účinkem na své okolí. Není náhodné, že mnozí lékaři či ranhojiči byli v minulosti právě taoisté. Taoistická církev, již jako organizovaná společenská struktura, byla samozřejmě nucena hledat a uspořádat si svůj vztah ke světské moci, tudíž se i více angažovat v politickém životě. Platilo to tím spíše, že sama mnohdy přitahovala pozornost panovníků, jelikož některé taoistické ideje, byť v značně posunuté rovině, se v minulosti ukázaly být pro vládce i potenciálně velmi nebezpečné, jak známe z příkladů Povstání žlutých turbanů ve 2. století ([[Čang, Ťiao (Tao)|Čang Ťiao]]) či působení [[Sun, En (Tao)|Sun Ena]] o dvě století později. Dalším důvodem k více či méně dobrovolné účasti na politickém životě byl fakt, že v imperiální Číně taoistická ani jiná církev nikdy neměla politickou moc v rukou, a jejich existence naopak závisela na blahovůli císaře. Bylo tedy v životním zájmu se ukazovat v příznivém světle. V časech, kdy taoistická víra ovlivňovala i správu věcí veřejných, byla symbióza císaře s církví oboustranně výhodná. Církev měla zajištěny podmínky pro svou existenci a panovníkovi se zase dostalo posvěcení jeho mandátu vládnout nad zemí. Zapojení taoistické církve do spravování státu bylo nejtěsnější za dynastie Tchang a na počátku vlády dynastie Sung, čili zhruba v 7.–10. století, kdy znalosti z taoistické nauky tvořily součást tematických okruhů zkoušek na místa státních úředníků. Počínaje dynastií Ming od 14. století její vliv začal slábnout a nakonec zcela pominul.<br /> <br /> == Záhrobní život ==<br /> <br /> V průběhu času se v různých formách taoismu vyvinuly odlišné představy o existenci po ukončení pozemského života. Nejvíce je s ním svázaná koncepce nesmrtelnosti, dosažení věčného života, což je ostatně i ústředním motivem tohoto učení. Cesty k nesmrtelnosti ovšem nebyly vždy stejné, a stejně tak se lišily i konkrétní představy o ní. Přes tisíc let od doby Východních Čou až do dynastie Tchang, čili zhruba do 9.–10. století, byla živá víra v možnost dosažení fyzické nesmrtelnosti či přinejmenším dlouhověkosti v řádu stovek nebo tisíců let. Proto se vedle jiných metod značná důležitost přisuzovala požívání elixírů a z toho důvodu byla rozvíjena vnější alchymie ([[waj‑tan (Tao)|waj-tan]]), která se přípravou elixírů zabývala. V následujících staletích převážily v souvislosti s ústupem víry ve věčný tělesný život praktiky vnitřní alchymie, které se orientovaly na dosažení nesmrtelnosti duchovní. Zakládají se na přesvědčení, že projde-li adept úspěšně procesem celoživotního vnitřního zušlechťování ([[siou‑lien (Tao)|siou-lien]]), morální, duchovní a intelektuální purifikace, může dosáhnout duchovně exaltovaného stavu, který přetrvá věčně i po ukončení fyzické existence.<br /> <br /> V taoismu ovlivněném náboženským pojímáním světa je záhrobí analogií k administrativně řízené zemi, již zde představují nebesa o různých úrovních, resp. podzemí. Nejvyšším jeho vládcem je bůh hory Tchaj-šan ([[Tung‑jüe ta‑ti (Tao)|Tung-jüe ta-ti]]) a se správou mu vypomáhají další božstva, např. Tři hodnostáři ([[San‑kuan (Tao)|San-kuan]]). Kromě rozhodování o osudu duší zemřelých sledují i chování žijících lidí a zapisují si jejich skutky do registrů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]); tyto záznamy budou rozhodovat o zařazení duší po smrti. Božstva mohou dokonce ze záhrobí vysílat na svět démony, aby hříšníky trestali nemocemi. Taoistické peklo ovšem není týmž strašidelným a útrpným místem, jak je líčí křesťanská tradice. Pobyt v něm je dočasný a jeho důvodem může být dopouštění se hříchů, ale např. i nepovedená snaha o získání nesmrtelnosti v nebeských sférách. Proto duše v něm přetrvávající nejsou vždy nutně podrobovány tortuře. Mají možnost pokračovat ve svém úsilí o dosažení spásy, a když se o to dostatečně zaslouží, jsou jejich jména přepsána do registrů spasených a postupují v hierarchii nahoru. O vykoupení duší z pekla se mohou mimoto zasloužit i žijící potomci mrtvých – svými zásluhami ([[kung‑te (Tao)|kung-te]]) nebo konáním zádušních mší ([[chung‑tchou, wu‑tchou (Tao)|chung-tchou]]) a přinášením obětin božstvům ([[ťiao (Tao)|ťiao]]) s prosbou, aby pomohla duším k lepšímu osudu. Zhruba od 5. století se začíná pod vlivem buddhismu objevovat v taoismu karmická koncepce převtělování, reinkarnace, podle zákona příčiny a následku. Buddhistickou představu o znovunarození se na svět v příznivé či méně příznivé formě jakožto přímého důsledku činů vykonaných v minulých životech však taoisté rozšířili o zmiňované teze, podle nichž může člověk i po smrti provádět s pomocí božstev očistný nitroalchymický proces transformace a stát se nesmrtelným, resp. mu k cestě na nebesa pomáhají žijící příbuzní.<br /> <br /> == Vliv na čínskou kulturu ==<br /> <br /> Taoismus nezůstal v dějinách Číny izolovaným myšlenkovým či věroučným proudem, nýbrž velice hluboko prorostl do kulturního povědomí čínského národa a stal se v mnoha oblastech jeho součástí. Zvlášť výrazné je to v umění. Taoistická témata mystiky bytí a nebytí, pomíjivosti a prchavosti života, obdiv ke spontánnímu řádu všehomíra a velebnosti přírody atd. byla odedávna inspirací, díky níž vznikl bezpočet literárních, výtvarných a jiných uměleckých děl. Pro obrazy je např. typické, že jim dominují přírodní motivy, mraky, hory, skály, jezera a řeky, nejednou doplňované taoistickými symboly dlouhověkosti, jako jsou borovice či jeřáb; člověk na nich bývá znázorněn obvykle jenom jako nepatrná postavička, zcela zapuštěná do přírodního okolí. Krajinomalba, v čínštině šan-šuej-chua (shanshuihua 山水画), „obrazy hor a vod“, se vyvinula ve specifický směr čínského malířství. Taoistická filozofie vstoupila nejenom do motivů, ale i do kompozice těchto obrazů. Prázdnotu tao, prazdroje bytí, na nich symbolizují velké prázdné plochy, idea propojenosti nebes, země a člověka se promítá ve vertikálním rozvržení kompozice, rovnováhu jin-jangu jakožto principu existence odráží vyvážené rozložení prvků obrazu. Na stejných principech jako malba staví i kaligrafie, umělecké psaní čínských znaků štětcem. Koncepce kreativní univerzální síly čchi pronikla kromě do ducha též do techniky umělecké tvorby. U malíře či kaligrafa se např. považovalo za žádoucí, aby se zabýval praktikami na ovládání čchi ([[sing‑čchi (Tao)|sing-čchi]]) a umožnil tím tvořivé síle projevit se skrze pohybování paží; do díla pak proniká prvek původní spontánnosti a nevzniká jenom jako výsledek mechanické souhry svalů.<br /> <br /> Zcela markantně je duchem taoismu prostoupena čínská poezie. Z něho čerpané motivy úžasu nad velebností přírody, návratu k jednoduchosti či povzdechu nad pomíjivostí lidského života jsou dodnes obdivovaným prvkem v dílech básnických velikánů, jakými byli Tchao Jüan-ming (372–427), Wang Wej (699–759) či Li Paj (701–762). Některé teatrální prvky taoistických obětních a očistných ([[čaj (Tao)|čaj]]) obřadů ovlivnily i výrazovou a obsahovou stránku čínského divadla. Kromě toho, že taoismus ovlivnil různé umělecké žánry v čínské kultuře, vytvořil si i vlastní umělecké výrazové prostředky. V literatuře byla rozšířená např. narativní próza nebo fikce, v níž autoři popisují návštěvy fantaskních míst v nebeských či pozemských rájích ([[tung‑tchien (Tao)|tung-tchien]]) obydlených nesmrtelnými bytostmi. Oblíbenou formou vyjadřování na osobní rovině byla poezie a lyrika, u spíše pracovních textů se používala argumentační próza, jejíž pomocí autoři zdůvodňovali různé aspekty nauky. Pro účely zejména liturgické byly časem vytvořeny různé hudební formy, na jejichž skládání se za dynastií Tchang a Sung podíleli i samotní císaři. Ve výtvarném umění se využívala nástěnná malba; mimořádnou zachovalou památkou tohoto druhu jsou malby v Chrámu věčné blaženosti ([[Jung‑le‑kung (Tao)|Jung-le-kung]]) pocházející z období dynastie Jüan (13.–14. století). Řemeslně umělecké dovednosti sloužily samozřejmě i při tvorbě sakrálních předmětů nebo skulptur a zobrazení božstev v chrámech.<br /> <br /> Vedle umění měl taoismus významný vliv i na jiné oblasti každodenního života. Jeho akcentování fyzického zdraví jako základu pro budoucí duchovní transmutace a za tím účelem vypracované početné praktiky vedly k tomu, že aktivní zájem o zdraví je již celá staletí integrální součástí životního způsobu generací Číňanů, a to zdaleka ne jenom vyznavačů taoismu. Nejrůznější zdravotní a psychohygienická cvičení vycházející z taoistických praktik pěstování života, [[čchi‑kung (Tao)|čchi-kungu]] nebo [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]] jsou dodnes zcela běžnými aktivitami, kterým se věnují miliony lidí, nyní už nejenom v Číně, ale i po celém světě. S tímto souvisí a bez taoistického podloží nemyslitelnou disciplínou je čínské lékařství. Lidský organismus, jeho chod i chorobné disharmonie jsou v něm vnímány tímtéž způsobem jako v taoistické nauce, čili jako zformovaná zhutnělá čchi, pro kterou přirozeně platí stejné jinjangové zákonitosti jako pro celé univerzum. Rovnovážný stav individuálního jin-jangu představuje zdraví, zatímco narušení této rovnováhy je původcem nemoci. Léčení pak spočívá v nalezení příčiny, která vedla ke ztrátě rovnováhy, určení jejího typu a použití prostředků, které ztracenou harmonii znovu obnoví. Je jenom příznačné v této souvislosti, že mnozí význační lékaři v dějinách, jako např. [[Ke, Chung (Tao)|Ke Chung]] nebo Sun S’-miao, byli zároveň vyhlášenými mistry taoistických nauk.<br /> <br /> == Taoismus za hranicemi Číny ==<br /> <br /> Zemí, kam se taoismus rozšířil mimo území Číny nejvíce, byla Korea. Jak je doložené v tchangských kronikách, již císař Kao-cu vyslal v roce 624 poselství do tehdejšího království Kogurjo. Taoističtí kněží, kteří přišli objasňovat svou nauku a přinesli s sebou texty ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťing]]'' a ''[[Čuang‑c’ (Tao)|Čuang‑c’]]'', jakož i sochu nejvyššího božstva Nebeského ctihodného vládce prvopočátku ([[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|Jüan-š’ tchien-cun]]), byli na královském dvoře přijati vlídně. Od té doby byl taoismus v Koreji přítomen, ačkoli významnějšího společenského postavení zde trvale nezískal, ani se nekonstituoval jako samostatný proud, spíše naopak vstřebal do sebe prvky místních lidových náboženství. V polovině 8. století byli vysláni učenci z Koreje do Číny za účelem studia taoismu a Tao-te-ťing tvořil součást státních úřednických zkoušek. Začátkem 12. století byl v zemi vystavěn první taoistický klášter, který ale kvůli odporu konfuciánců byl později zavřen. V tomto období, jež odpovídá vládě dynastie Sung v Číně, pronikly na dvůr i některé taoistické rituály a mezi inteligencí se staly populárními taoistické praktiky vnitřní alchymie; zájem o ně kulminoval v 16.–17. století. Rovněž některé literární útvary, jako životopisy nesmrtelných nebo anekdotické příběhy, byly oblíbeným motivem korejských autorů. V dalších staletích se taoismus vytratil z centra pozornosti, byl zcela vytlačen konfucianismem a buddhismem a přežívaly spíše jen jeho prvky již jako součást tradičního světonázoru.<br /> <br /> Určité stopy zanechal taoismus i na japonské kultuře, ačkoli zde taoističtí mniši nikdy nepůsobili, nebyly zde vystavěny taoistické kláštery, ani se nerozšířila věrouka. Vliv byl spíše nepřímý. Projevil se např. na dvorních rituálech, které byly v 8. století převzaty z panovnických dvorů čínských dynastií Suej a Tchang a jejichž součástí byly i obřady taoistického původu. Obdobně vykazují taoistické prvky i některé lidové kulty, sváteční obřady nebo používání ochranných amuletů. Dalším prostředníkem přenosu byl čchanový buddhismus, do Japonska rovněž importovaný z Číny v 8. století, který byl silně ovlivněn taoistickými praktikami. Vliv taoismu lze hledat i v pozadí vzniku početných příběhů a legend o nesmrtelných, oblíbených v lidové slovesnosti. V neposlední řadě se taoistické koncepce dostaly do Japonska prostřednictvím čínského lékařství, které sem proniklo rovněž za dynastie Tchang a které se zakládá na taoistickém světonázoru.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao&diff=295272 2026-09-20T10:12:06Z

<p>JD: Rozdělení stránek &quot;obecná charakteristika&quot; a &quot;stručný historický nástin&quot;</p> <hr /> <div>&lt;h2&gt;&lt;span style=&quot;font-size: larger;“&gt;Slovník taoismu&lt;/span&gt; (2010)&lt;br/&gt;<br /> Vladimír Ando&lt;/h2&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;<br /> &lt;div&gt;[[Soubor:Tao_obalka_1.jpg|370px]]&lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;logos-row&quot;&gt;[[Soubor:Logo_SOU_2.jpg|87px|link=https://www.soc.cas.cz/]]<br /> [[Soubor:Logo_Strategie_V3_1.png|125px|link=http://av21.avcr.cz/]][[Soubor:Logo_Libri_1.png|87px|link=https://libri.cz/]]&lt;/div&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Slovník taoismu byl psán pro úspěšně se rozvíjející ediční řadu nakladatelství Libri, kde vyšel pod titulem ''Malá encyklopedie taoismu'' (2010). Autor při jeho koncipování vycházel především z klasických čínských textů a jejich výkladů, proto neshledal důvody k úpravám textu pro naši edici. Slovník tak s výjimkou názvu, opravy tiskových chyb a několika obrázků, které z původního vydání nechtěně vypadly, publikujeme bez jakýchkoli změn.<br /> <br /> Původní knižní vydání ''Malé encyklopedie taoismu'' lektoroval (†) prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.<br /> <br /> Internetové vydání připravil Zdeněk R. Nešpor.<br /> <br /> Knižní vydání: Libri, Praha 2002. ISBN 978-80-7277-455-5.<br /> <br /> [[:Kategorie:Tao|Všechna hesla]]<br /> <br /> Taoismus — [[Tao:obecná charakteristika|obecná charakteristika]] a [[Tao:stručný historický nástin|stručný historický nástin]]<br /> <br /> [[Tao:index_pinyin|Rejstřík hesel v pinyinu]]<br /> <br /> [[Tao:literatura|Doporučená literatura]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295271 2026-09-20T08:48:12Z

<p>JD: Reformulace úvodního odstavce</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura ke [[Tao|Slovníku taoismu]]'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) ověřen za pomoci dostupných bibliografických zdrojů ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], [https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-katalog-cr-skc Souborný katalog ČR], Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — v současné době nelze dohledat, existuje však tento potenciálně příbuzný titul:&lt;br&gt;<br /> Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2004. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295270 2026-09-20T08:30:29Z

<p>JD: Zrušena verze 295269 od uživatele JD (diskuse)</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura ke [[Tao|Slovníku taoismu]]'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) prověřen v dostupných bibliografických zdrojích ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], [https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-katalog-cr-skc Souborný katalog ČR], Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — v současné době nelze dohledat, existuje však tento potenciálně příbuzný titul:&lt;br&gt;<br /> Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2004. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295269 2026-09-20T08:29:43Z

<p>JD: Zjemněna formulace o nedohledatelném titulu</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura ke [[Tao|Slovníku taoismu]]'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) prověřen v dostupných bibliografických zdrojích ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], [https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-katalog-cr-skc Souborný katalog ČR], Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — patrně chybný odkaz, v současné době lze dohledat spíše:&lt;br&gt;<br /> Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2004. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295268 2026-09-20T08:28:44Z

<p>JD: Zjemněna formulace o nedohledatelném titulu</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura ke [[Tao|Slovníku taoismu]]'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) prověřen v dostupných bibliografických zdrojích ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], [https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-katalog-cr-skc Souborný katalog ČR], Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — v současné době nelze dohledat, existuje však tento potenciálně příbuzný titul:&lt;br&gt;<br /> Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2004. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295267 2026-09-19T16:52:14Z

<p>JD: Odkaz, vyjasněna datace některých děl</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura ke [[Tao|Slovníku taoismu]]'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) prověřen v dostupných bibliografických zdrojích ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], [https://www.nkp.cz/katalogy-databaze-digitalni-knihovny/souborny-katalog-cr-skc Souborný katalog ČR], Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — patrně chybný odkaz, v současné době lze dohledat spíše:&lt;br&gt;<br /> Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2004. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao:literatura&diff=295266 2026-09-19T16:38:39Z

<p>JD: Založení stránky</p> <hr /> <div>'''Doporučená literatura'''<br /> <br /> Původní seznam literatury byl v roce internetového vydání (2026) prověřen v dostupných bibliografických zdrojích ([https://worldcat.org/ WorldCat.org], Souborný katalog ČR, Internet Archive [https://openlibrary.org/ Open Library] a weby knihkupců či nakladatelů) a tam, kde to bylo možné, byla doplněna ISBN.<br /> <br /> Ames, Roger – Hall, David L.: ''Daodejing — Making This Life Significant: A Philosophical Translation''. New York, Ballantine Books 2003. ISBN 978-0-345-44415-8.<br /> <br /> Andersen, Poul: ''The Method of Holding the Three Ones: A Taoist Manual of Meditation of the Fourth Century A. D.'' London and Malmö, Curzon Press 1979. ISBN 978-0-7007-0113-1.<br /> <br /> Barrett, Timothy: ''Taoism under the T’ang: Religion and Empire during the Golden Age of Chinese History''. London, The Wellsweep Press 1996. ISBN 978-1-891640-25-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Benton, Gregor: ''Cave Paradises and Talismans: Voyages through China’s Sacred Mountains''. Leeds, University of Leeds 1995.<br /> <br /> Bokenkamp, Stephen: ''Early Taoist Scriptures''. Berkeley, University of California Press 1997. ISBN 978-0-520-20322-8.<br /> <br /> Boltz, Judith: ''A Survey of Taoist Literature Tenth to Seventeenth Centuries''. Berkeley, University of California Press 1987. ISBN 978-0-912966-88-5.<br /> <br /> Bondy, Egon: ''Čínská filosofie''. Praha, Vokno 1993. ISBN 80-85239-22-1.<br /> <br /> Clarke, J. J: ''The Tao of the West: Western Transformation of Taoist Thought''. London and New York, Routledge 2000. ISBN 978-0-415-20620-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Awakening to the Tao''. Boston, Shambhala 1988. ISBN 978-0-87773-447-5 (pozdější vydání).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Book of Balance and Harmony'', by Li Tao‑chun. San Francisco, North Point Press 1989b. ISBN 978-0-86547-363-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Immortal Sisters: Secrets of Taoist Women: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1989a. ISBN 978-0-87773-481-9.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Inner Teachings of Taoism''. Boston, Shambhala 1986b. ISBN 978-0-87773-363-8 (dotisk).<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Secret of the Golden Flower. The Classic Chinese Book of Life''. San Francisco, Harper 1991. ISBN 978-0-06-250193-6.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''The Taoist I Ching''. Boston, Shambala 1986a. ISBN 978-0-394-74387-5.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Taoistický I‑ťing''. Praha, Pragma 2000. ISBN 80-7205-730-8.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Understanding Reality''. Honolulu, University of Hawaii 1988. ISBN 978-0-8248-1103-7.<br /> <br /> Cleary, Thomas: ''Vitality, Energy, Spirit: a Taoist Sourcebook''. Boston, Shambhala 1991. ISBN 978-0-87773-519-9 (pozdější vydání).<br /> <br /> Csikszentmihalyi, Mark – Ivanhoe, Philip J.: ''Religious and Philosophical Aspects of the Laozi''. Albany, State University of New York Press 1999. ISBN 978-0-7914-4112-1.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína: ''Lao C’ a proces vzniku Tao Te Ťingu''. Bratislava, Veda 2009. ISBN 978-80-224-1066-3.<br /> <br /> Čarnogurská, Marína – Bondy, Egon: Lao‑c’: ''O ceste Tao a jej tvorivej energii Te''. Bratislava, Hevi 1993.<br /> <br /> DeWoskin, Kenneth: ''Doctors, Diviners, and Magicians of Ancient China''. New York, Columbia University Press 1983. ISBN 978-0-231-05597-0.<br /> <br /> Dvořák, Rudolf: ''Lao‑tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao‑ tek‑king)''. Praha 1920.<br /> <br /> Eskildsen, Stephen: ''Asceticism in Early Taoist Religion''. Albany, State University of New York Press 1998. ISBN 978-0-7914-3956-2.<br /> <br /> Girardot, Norman: ''Myth and Meaning in Early Taoism: The Theme of Chaos (Hun‑tun)''. Berkeley, University of California Press 1988. ISBN 978-0-520-04330-5.<br /> <br /> Graham, A. C.: ''Chuang Tzu: The Seven Inner Chapters and Other Writings''. London, George Allen and Unwin 1981. ISBN 978-0-04-299010-1.<br /> <br /> Hansen, Chad: ''A Daoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation''. New York, Oxford University Press 1992. ISBN 978-0-19-506729-3 (dotisk).<br /> <br /> Hartzová, Paula R.: ''Taoismus''. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996. ISBN 80-7106-185-9.<br /> <br /> Henricks, Robert: ''Lao‑Tzu: Te‑Tao Ching''. New York, Ballantine 1989. ISBN 978-0-345-34790-9.<br /> <br /> Huang, Jane: ''The Primordial Breath: An Ancient Way of Prolonging Life through Breath Control''. Torrance, Original Books 1987. ISBN 978-0-944558-00-3.<br /> <br /> Chan, Alan: ''Two Visions of the Way: A Study of the Wang Pi and Ho‑shang Kung Commentaries on the Lao‑tzu''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0455-3.<br /> <br /> Ivanhoe, P. J. ''The Daodejing of Laozi''. New York, Seven Bridges 2001. ISBN 978-1-889119-82-3.<br /> <br /> Kirkland, Russel: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 1998. — patrně chybný odkaz, v současné době lze dohledat spíše:<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;Kleeman, Terry F.: ''Great Perfection: Religion and Ethnicity in a Chinese Millenial Kingdom''. Honolulu, University of Hawaii Press 2022. ISBN 978-0-8248-4033-4.<br /> &lt;/blockquote&gt;<br /> Kirkland, Russel: ''Taoism: The Enduring Tradition''. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-415-26322-1.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Early Chinese Mysticism: Philosophy and Soteriology in the Taoist Tradition''. Princeton, Princeton University Press 1992. ISBN 978-0-691-02065-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''God of the Dao:'' ''Lord Lao in History and Myth''. Ann Arbor, University of Michigan 1998. ISBN 978-0-89264-128-4.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Laughing at the Tao: Debates among Buddhists and Taoists in Medieval China''. Princeton, Princeton University Press 1995. ISBN 978-0-691-03483-6.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Monastic Life in Medieval Daoism: A Cross‑Cultural Perspective''. Honolulu, University of Hawaii Press 2003b. ISBN 978-0-8248-2651-2.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Seven Steps to the Tao: Sima Chengzhen’s Zuowanglun''. St. Augustin/Nettetal, Steyer Verlag 1987. ISBN 978-3-8050-0195-3.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''The Taoist Experience: An Anthology''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1579-5.<br /> <br /> Kohn, Livia: ''Taoist Mystical Philosophy: The Scripture of Western Ascencion''. Albany, State University of New York Press 1991. ISBN 978-0-7914-0542-0.<br /> <br /> Kohn, Livia (ed.): ''Daoism Handbook''. Leiden, Brill Academic Publishers 2000. ISBN 90-04-11208-1.<br /> <br /> Kohn, Livia – Roth, Harold D.: ''Daoist Identity: History, Lineage and Ritual''. Honolulu, University of Hawaii Press 2002. ISBN 978-0-8248-2504-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Čínská filosofie. Pohled z dějin''. Lásenice, Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Kniha mlčení.'' ''Texty staré Číny''. Praha, Mladá fronta 1994. ISBN 80-204-0482-1.<br /> <br /> Král, Oldřich: ''Mistr Čuang. Sebrané spisy''. Lásenice, Maxima 2006. ISBN 80-86921-00-X.<br /> <br /> Král, Oldřich – Střeleček, Jaroslav: ''Úvod do čínské filosofie I''. Praha, FF UK 1971.<br /> <br /> Lao-c’: ''Tao‑te‑ťing''. Praha, DharmaGaia 2003. ISBN 80-86685-12-8.<br /> <br /> Lau, D. C.: ''Yuan Dao: Tracing Dao to its Source''. New York, Ballantine Books 1998. ISBN 978-0-345-42568-3.<br /> <br /> Legeza, László: ''Tao Magic: The Secret Language of Diagrams and Calligraphy''. London, Thames and Hudson 1975.<br /> <br /> Legge, James: ''The Texts of Taoism''. New York, Dover 1961. ISBN 978-0-486-20990-6.<br /> <br /> ''Lexikon východní moudrosti: Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc, Votobia 1996. ISBN 80-7198-168-0.<br /> <br /> Little, Stephen: ''Taoism and the Arts of China''. Chicago, The Art Institute of Chicago 2000b. ISBN 978-0-520-22784-2.<br /> <br /> Liu, Xiaogan: ''Classifying the Zhuangzi Chapters''. Ann Arbor. Center for Chinese Studies, University of Michigan 1994. ISBN 978-0-89264-164-2.<br /> <br /> Loewe, Michael: ''Ways to Paradise. The Chinese Quest for Immortality''. London, George Allen and Unwin 1979. ISBN 978-0-04-181025-7.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of Changes: A New Translation of the I Ching as Interpreted by Wang Bi''. New York: Columbia University Press 1994. ISBN 978-0-231-08294-5.<br /> <br /> Lynn, Richard: ''The Classic of the Way and Virtue; A New Translation of the Tao‑te Ching of Laozi as Interpreted by Wang Bi''. New York, Columbia University Press 1999. ISBN 978-0-231-10580-4.<br /> <br /> Mair, Victor: ''Wandering on the Way: Early Taoist Tales and Parables of Chuang Tzu''. New York: Bantam Books 1994a. ISBN 978-0-553-37406-3.<br /> <br /> Maspero, Henry: ''Taoism and Chinese Religion''. Amherst, University of Massachusetts Press 1981. ISBN 978-0-87023-308-1.<br /> <br /> Navrátil, Jiří: ''Ve světě taoismu (sborník)''. Avatar, Praha 1992. ISBN 80-85862-34-4.<br /> <br /> Needham, Joseph, et al: ''Science and Civilisation in China''. Vol. V. Cambridge, Cambridge University Press 1983. ISBN 978-0-521-08574-8.<br /> <br /> Pas, Julian: ''A Select Bibliography on Taoism''. Saskatoon, Saskatoon China Pavilion 1997.<br /> <br /> ''Prameny života, obraz člověka a světa ve starých kulturách''. Praha, Vyšehrad 1982.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio: ''Great Clarity: Daoism and Alchemy in Early Medieval China''. Stanford, Stanford University Press 2006b. ISBN 978-0-8047-5177-3.<br /> <br /> Pregadio, Fabrizio (ed.): ''The Encyclopedia of Taoism''. Vol. I, II. London and New York, Routledge 2008. ISBN 978-0-7007-1200-7.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoism. Growth of a Religion''. Stanford, Stanford University Press 1997. ISBN 978-0-8047-2838-6.<br /> <br /> Robinet, Isabel: ''Taoist Meditation: The Mao‑shan Tradition of Great Purity''. Albany, State University of New York Press 1993. ISBN 978-0-7914-1360-9.<br /> <br /> Saso, Michael: ''The Gold Pavilion: Taoist Way to Peace, Healing, and Long Life''. Boston, Charles E. Tuttle 1995. ISBN 978-0-8048-3060-7.<br /> <br /> Saso, Michael: ''Taoist Master Chuang''. Eldorado Springs, Sacred Mountain Press 2000. ISBN 978-0-9677948-0-8.<br /> <br /> Schipper, Kristofer – Verellen, Franciscus: ''The Taoist Canon: A Study of Taoist Literature in the Daozang of the Ming Dynasty''. Chicago, University of Chicago Press 2000. ISBN 978-0-226-72106-4 (pozdější vydání).<br /> <br /> Schipper, Kristofer: ''The Taoist Body''. Berkeley, University of California Press 1994. ISBN 978-0-520-08224-3 (pozdější vydání).<br /> <br /> Sivin, Nathan: ''Chinese Alchemy: Preliminary Studies''. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1968.<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''A Chinese Reading of the Daodejing: Wang Bi’s Commentary on the Laozi with Critical Text and Translation''. Albany, State University of New York Press 2003. ISBN 978-0-7914-5181-6 (pozdější vydání).<br /> <br /> Wagner, Rudolf: ''Language, Ontology, and Political Philosophy in China: Wang Bi’s Scholarly Exploration of the Dark (Xuanxue)''. Albany, State University of New York Press, 2003. ISBN 978-0-7914-5331-5.<br /> <br /> Ware, James: ''Alchemy, Medicine and Religion in the China of AD 320''. Cambridge, MIT Press 1966.<br /> <br /> Watson, Burton: ''The Complete Works of Chuang Tzu''. New York, Columbia University Press 1968. ISBN 978-0-231-03147-9.<br /> <br /> Welch, Holmes – Seidel, Anna: ''Facets of Taoism. Essays in Chinese Religion''. New Haven, Yale University Press 1979. ISBN 978-0-300-01695-6.<br /> <br /> Wile, Douglas: ''Art of Bedchamber. The Chinese Sexology Classics Including Women’s Solo Meditation Texts''. Albany, State University of New York Press 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8.<br /> <br /> Wilhelm, Richard: ''The I Ching or Book of Changes''. Princeton, Princeton University Press 1950.<br /> <br /> Wilhelm, Richard – Jung, Carl Gustav: ''Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života''. Praha, Vyšehrad 2004. ISBN 978-80-7021-723-8.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating the Energy of Life: A Translation of the Hui‑ ming ching and its Commentaries''. Boston, Shambhala 1998. ISBN 978-1-57062-342-4.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Cultivating Stillness: A Taoist Manual for Transforming Body and Mind''. Boston and London, Shambhala 1992. ISBN 978-0-87773-687-5.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Harmonizing Yin and Yang: The Dragon‑Tiger Classic''. Boston and London, Shambhala 1997. ISBN 978-1-57062-306-6.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Sedm taoistických mistrů''. Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006. ISBN 80-7306-247-X.<br /> <br /> Wong, Eva: ''Taoismus''. Praha, Pragma 1997. ISBN 80-7205-173-3.<br /> <br /> Yates, Robin: ''Five Lost Classics: Tao, Huang‑Lao and Yin‑Yang in Han China''. New York, Ballantine Books 1997. ISBN 978-0-345-36538-5.</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=cchun%E2%80%91s%E2%80%99_(Tao)&diff=295265 2026-09-18T20:30:43Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao cchun-s Meditační vize.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;cchun‑s’&lt;/span&gt; (cunsi 存思), „uchovávání mysli“, „zpřítomnění mysli“, pojem taoistických praktik pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]), jedna ze základních koncentračních technik. Spočívá v udržování a zaměření pozornosti dovnitř a vyvolávání obrazů např. květů, barev, nebeské báně, božstev, vnitřních orgánů atd. Jejím účelem je vyčištění mysli od rušivých myšlenek a její následné ztišení, což je potřebný výchozí stav pro další meditace ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]). Kromě toho má pozitivní terapeutické účinky, čímž podporuje zdraví a dlouhověkost ([[čchang‑šeng pu‑s’ (Tao)|čchang-šeng pu-s’]]), která je rovněž důležitým předpokladem dosažení duchovní nesmrtelnosti.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=J%C3%BC%E2%80%91pu_(Tao)&diff=295264 2026-09-18T20:25:15Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao Jü-pu Schéma meditační chůze.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Jü‑pu&lt;/span&gt; (Yubu 禹步) „Jüův krok“, „Jüova chůze“, název praktiky. Tradice za jejího tvůrce považuje mytického císaře Jüa, jenž měl žít v 21. století před n. l. V některých taoistických spisech se označuje za prazdroj veškerých praktik. Jde o soustavu devíti kroků o třech sekvencích, při jejichž provádění se napodobuje tvar souhvězdí Velkého vozu. Účelem tohoto magického tance je vyvoláním extáze navázat spojení s nebeskými silami, aby se s jejich pomocí zahnali zlí duchové a démoni. Podle legendy vytvořil Jü praktiku pozorováním pohybů ptáků, v nichž byla ukryta taková síla, že pouhým hopsáním dokázaly převracet i velké kameny. Podle jiného výkladu je tanec napodobováním kulhání Jüa, k němuž přišel poté, co si poranil nohu, když zachraňoval zemi v době obrovských povodní.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=fu%E2%80%91lu_(Tao)&diff=295263 2026-09-18T20:22:28Z

<p>JD: Přidány obrázky</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;right&quot;&gt;[[Soubor:Tao fu-lu Talisman používaný při meditacích.jpg]]&lt;br&gt;&lt;br&gt;[[Soubor:Tao fu-lu Ochranný talisman.jpg|91px]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;fu‑lu&lt;/span&gt; (fulu 符箓), talismany a registry, důležité atributy religiózního taoismu používané od samého počátku jeho vzniku. Talismany, fu (fu 符), mívají tvar obdélníkových či kruhových kousků dřeva, kovu nebo papíru popsaného specifickými znaky ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]), slovy a symboly, jimž se přisuzuje magická moc, obvykle ochranná – proti zlým duchům, nemocem či epidemiím. V exorcistickém léčení se užívá i tzv. talismanová voda fu-šuej (fushui 符水), voda smíchaná s popelem ze spáleného talismanu. Ochranné předměty vytvářejí taoističtí mistři za stanovených podmínek a postupů. V některých školách mistr v meditaci zhutňuje duchovní světlo a nechá ho vstoupit do štětce, přes nějž pak působí jako božská síla, která se přenáší do vytvářeného talismanu. Systém registrů, lu (lu 箓), byl v náboženském taoismu od počátku používán jako jeden ze způsobů spojení světa živých a světa nadpřirozených sil, resp. záhrobí. Navazoval na starší tradice víry v možnost ovládání duchů zaznamenáním jejich jmen a rovněž na přesvědčení, že zázračné objevení textů „božského“ původu je vyjádřením mandátu nebes, jímž pověřují příslušnou osobu k vykonávání jejich vůle. V raných sektách nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]) sloužily registry zpočátku jako soupisy věřících zaznamenávající všechna narození a úmrtí v obci. Věřilo se, že tyto seznamy mají paralelně k dispozici i bohové, kteří do nich zanášejí dobré skutky i prohřešky věřících, a rozhodují tak o jejich životě i posmrtném osudu. V pozdější tradici se vytvářely i registry ochranných božstev, které obdrželi novici při iniciačních obřadech. K nim se měli modlit a vzývat je, aby si získali jejich přízeň a pomoc. Čím dále adept ve víře postoupil, tím delší seznam božstev mu byl při příslušných obřadech poskytnut.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=nej%E2%80%91tan_(Tao)&diff=295262 2026-09-18T19:22:36Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao nej-tan Meditační vize.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;nej‑tan&lt;/span&gt; (neidan 内丹), „vnitřní alchymie“, „vnitřní elixír“, v širším smyslu souhrnné označení pro ezoterické, meditačně koncentrační, dechové a další praktiky, jejichž cílem je dosažení duchovní nesmrtelnosti; v užším smyslu označení pro školy a linie této praxe, které se systematizovaly a vykrystalizovaly za dynastií Tchang a Sung; jako synonymum se používá i pojem zlatý elixír ([[ťin‑tan (Tao)|ťin-tan]]). Přestože není k dispozici žádné specializované dílo o vnitřní alchymii z raných dob taoismu, z výroků a formulací řady textů, jakož i z faktu, že toto vědění se odpradávna předávalo přímo z mistra na žáka, lze s vysokou pravděpodobností odvodit, že obdobné praktiky, jaké uchovala pozdější tradice škol vnitřní alchymie, jsou velmi starobylé a existovaly dávno před naším letopočtem. Mimoto i samotná tradice se nejednou odvolává na klasiky, jako jsou [[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’]] či [[Jin, Si (Tao)|Jin Si]], a odvíjí linii předávání poznání od nich. Některé pasáže z díla ''[[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|Čou‑i cchan‑tchung‑čchi]]'' (asi 1.–2. století n. l.) lze interpretovat jako návody k vnitřní alchymii, elixírová pole ([[tan‑tchien (Tao)|tan-tchien]]) v lidském těle zmiňuje už Mistr objímající prostotu (''[[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|Pao‑pchu‑c’]]'') na začátku 4. století; termín zlatý elixír se objevuje v raných dílech školy Zázračného klenotu ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]) v 5. století. Tchangské dílo ze 7. století Pojednání o sezení do zapomnění (''[[Cuo‑wang‑lun (Tao)|Cuo‑wang‑lun]]'') už popisuje postupy velmi blízké těm, které charakterizují nej-tan. Vnitřní alchymie v užším smyslu se začíná systematizovat přibližně od 9.–10. století a později byla rozvíjena zejména ve škole Cesta dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Ačkoli historicky vzniklo více posloupností a postupů vnitřní alchymie, nejtypičtějším je postup podle tří etap transformace. Filozofické východisko této etapizace má základ v kosmogonickém výroku z ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťingu]]'' popisujícím zákonitost vzniku bytí: „Tao rodí jedno, jedno rodí dvojí, dvojí rodí troje a troje rodí desetitisíce věcí.“ Tao je výchozí stav prázdnoty, nebytí ([[wu (Tao)|wu]]), neexistence čehokoli, čili stav neměnný, a tudíž věčný. Jedno z uvedeného výroku zastupuje primárního ducha šen ([[jüan‑šen (Tao)|jüan-šen]]), jenž se jako čirý jang vynořuje z prázdnoty tao. Dvojí reprezentuje [[čchi (Tao)|čchi]], složenou z nerozdělitelné dvojsíly [[jin‑jang (Tao)|jin-jang]]; je ještě energetickou, neztvarovanou, ale již hutnější formou vznikající existence. Trojí je pak esence [[ťing (Tao)|ťing]], nejvíce zahuštěná primární látka, z níž se pak dále formují „desetitisíce věcí“, čili veškerá existence. Alchymistická cesta k nesmrtelnosti, to jest navrácení se do výchozího stavu neměnné věčnosti, znamená absolvovat v mikrokosmu člověka tento makrokosmický proces postupováním obráceným směrem ([[fan (Tao)|fan]]), od stadia desetitisíců věcí, přes sjednocení trojího ve dvojí, dvojího v jedno a návratu jednoho do prázdnoty. Stadium desetitisíců věcí v dané analogii je život jedince jako takový, jeho každodenní existence ve světě, situace, v níž započíná svou cestu za nesmrtelností. V rámci vnitřní alchymie předchází toto stadium třem transformačním etapám a nazývá se obdobím „budování základů“, ču-ťi (zhuji 筑基). V něm se adept zaměřuje na kultivaci psychickou i fyzickou, provádí různé praktiky pěstování života ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]), oprošťuje postupně mysl od vnějšího světa, dodržuje morální přikázání, pohlavní zdrženlivost, dietu atd. Jejich výsledným smyslem je, aby odstranil předešlým způsobem života, případně i vrozeně vzniklé ztráty a disharmonie esence, čchi a ducha, a uvedl tyto tři poklady ([[san‑pao (Tao)|san-pao]]) do takového stavu harmonie, že je možné začít s jejich transmutací z postnatálního či postkosmického stadia ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]])  do stadia prenatálního, prekosmického ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]). <br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao nej-tan Lidské nitro ve vnitřní alchymii.jpg]]&lt;/div&gt;V tomto kontextu lze konstatovat, že vlastně všechny rozšířené praktiky [[čchi‑kung (Tao)|čchi-kungu]], [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]] a podobných disciplín, na něž následně nenavazuje praxe vytvoření vnitřního elixíru, zůstávají na úrovni budování základů v rámci taoistické vnitřní alchymie. Když je adept připraven, začíná první ze tří transmutačních etap vnitřní alchymie, a to etapa „přetavování esence a její transformace na čchi“ ([[lien‑ťing chua‑čchi (Tao)|lien-ťing chua-čchi]]); je to stadium, kdy se „trojí sjednocuje ve dvojí“. Během ní se příslušnými způsoby postupně sublimuje nejhutnější ze složek, esence ťing. Děje se to při jejím obíhání v malém nebeském okruhu ([[siao‑čou‑tchien (Tao)|siao-čou-tchien]]), kruhové dráze vedoucí z břicha nahoru páteří do hlavy a přední centrální linií trupu zpátky do břicha. Proces trvá přibližně sto dní a na jeho konci z původních tří komponentů zůstávají již jenom dva subtilnější: čchi a duch šen. Ty se koncentrací udržují ve spodním elixírovém poli a vytvářejí tzv. medikament ([[jao (Tao)|jao]]), který bude dále transformován. Následuje etapa „přetavování čchi a její transformace na ducha šen“ ([[lien‑čchi chua‑šen (Tao)|lien-čchi chua-šen]]), kdy „dvojí se sjednocuje do jednoho“. O ní se uvádí, že trvá deset měsíců, což je analogie k době vývoje plodu v těle matky. V tomto období se totiž ze spojení čchi a ducha, tzv. vnitřního medikamentu ([[nej‑jao (Tao)|nej-jao]]), rodí božský zárodek ([[šeng‑tchaj (Tao)|šeng-tchaj]]), čistý jangový duch. Proces probíhá mezi spodním a středním elixírovým polem a obrazně se nazývá velkým nebeským okruhem ([[ta‑čou‑tchien (Tao)|ta-čou-tchien]]). Po jeho skončení zůstává z trojice pokladů už jenom „jedno“ – čirý duch šen – a to nyní prochází etapou „přetavování ducha a návrat do prázdnoty“ ([[lien‑šen chuan‑sü (Tao)|lien-šen chuan-sü]]) trvající devět let. V jejich průběhu dochází k jevu zvanému vystupování ducha ([[čchu‑šen (Tao)|čchu-šen]]), kdy duch je vysílán z těla stále dále až do vesmírných prostorů a je tím připravován na konečný návrat a splynutí s prázdnotou. Od doby dynastie Sung se v dalším vývoji postupně vytvořilo několik škol vnitřní alchymie, které při sledování téhož cíle vykazovaly v některých postupech určitá specifika a odlišnosti:<br /> <br /> '''Jižní škola''' ([[Nan wu‑cu (Tao)|Nan-cung]]) reprezentovaná [[Čang, Po-tuan (Tao)|Čang Po-tuanem]] kladla důraz na zásadu „nejprve osud, poté přirozenost“, sien ming chou sing (xian ming hou xing 先命后性), čili že je potřebné nejprve dosáhnout dokonalé tělesné harmonie a zdraví, a až na tomto základě lze dále pěstovat ducha a přivést ho k návratu do prázdnoty. V rámci metod duální kultivace ([[šuang‑siou (Tao)|šuang-siou]]) mezi mužem a ženou se uplatňovaly jak praktiky sexuálního spojování ([[fang‑čung‑šu (Tao)|fang-čung-šu]]), tak i spojování duchovního, netělesného. Klíčovým aspektem jižní školy bylo vytváření zlatého elixíru na fyziologické bázi, prostřednictvím transmutování medikamentu ([[jao (Tao)|jao]]), tj. tělesných substancí, ve stanovených fázích ([[chuo‑chou (Tao)|chuo-chou]]), jako prostředku k dosažení duchovní nesmrtelnosti.<br /> <br /> '''Severní škola''' ([[Pej wu‑cu (Tao)|Pej wu-cu]]) kladla důraz opačně než jižní, tj. v duchu poučky „nejprve přirozenost, poté osud“, sien sing chou ming (xian xing hou ming 先性后命). To znamená, že primárně se používaly mentální praktiky, fyziologické transmutace až sekundárně. Cílem meditačních praktik, zejména vnitřního nazírání ([[nej‑š’ (Tao)|nej-š’]]), bylo dosáhnout vyčištění a ztišení mysli ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]), což se dále v každodenním životě podporovalo dodržováním principu nekonání ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]). Čirá a prázdná mysl pak poskytuje prostředí pro oživení primárního kosmického jangu (jüan-jang) a jeho návrat do prádnoty.<br /> <br /> '''Centrální škola''' s [[Li, Tao-čchun (Tao)|Li Tao-čchunem]] jako reprezentantem za hlavní zásadu vyznávala „uchovávání středu“, šou-čung (shouzhong 守中). Vedle regulování každodenního života ve smyslu udržování emoční rovnováhy a nepodléhání žádným extrémům a výkyvům to v meditační praxi znamenalo soustřeďování na elixírová pole. Nepoužívaly se praktiky otáčení v malém nebeském okruhu ([[siao‑čou‑tchien (Tao)|siao-čou-tchien]]), čili vzestupně klesavé cirkulování čchi; pozornost se soustřeďovala na ústřední dráhu vedoucí centrem trupu.<br /> <br /> '''Východní škola''' s [[Lu, Si-sing (Tao)|Lu Si-singem]] jako hlavním představitelem rozvíjela praktiky sexuální duální kultivace ([[šuang‑siou (Tao)|šuang-siou]]), tělesného spojování za účelem vzájemného doplňování esence ťing a propojování jin-jangu, které je potřebné pro vytvoření zlatého elixíru.<br /> <br /> '''Západní škola''', jejímž reprezentantem je [[Li, Si-jüe (Tao)|Li Si-jüe]], též využívala duální kultivaci, ovšem na podkladě předchozího dosažení stavu čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]), kdy partneři nejprve musí meditačními postupy dosáhnout vnitřního ustálení ([[žu‑ting (Tao)|žu-ting]]), až poté praktikují duální kultivaci za účelem vytvoření božského zárodku ([[šeng‑tchaj (Tao)|šeng-tchaj]]). Nitroalchymická praxe je přístupná stejně pro muže jako pro ženy, vzhledem k fyziologickým odlišnostem u pohlaví se však u žen v jistých fázích procesu využívají jiné postupy; proto vznikla a byla vypracována i ženská alchymie ([[nü‑tan (Tao)|nü-tan]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=nej%E2%80%91tan_(Tao)&diff=295261 2026-09-18T19:18:01Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao nej-tan Meditační vize.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;nej‑tan&lt;/span&gt; (neidan 内丹), „vnitřní alchymie“, „vnitřní elixír“, v širším smyslu souhrnné označení pro ezoterické, meditačně koncentrační, dechové a další praktiky, jejichž cílem je dosažení duchovní nesmrtelnosti; v užším smyslu označení pro školy a linie této praxe, které se systematizovaly a vykrystalizovaly za dynastií Tchang a Sung; jako synonymum se používá i pojem zlatý elixír ([[ťin‑tan (Tao)|ťin-tan]]). Přestože není k dispozici žádné specializované dílo o vnitřní alchymii z raných dob taoismu, z výroků a formulací řady textů, jakož i z faktu, že toto vědění se odpradávna předávalo přímo z mistra na žáka, lze s vysokou pravděpodobností odvodit, že obdobné praktiky, jaké uchovala pozdější tradice škol vnitřní alchymie, jsou velmi starobylé a existovaly dávno před naším letopočtem. Mimoto i samotná tradice se nejednou odvolává na klasiky, jako jsou [[Lao‑c’ (Tao)|Lao-c’]] či [[Jin, Si (Tao)|Jin Si]], a odvíjí linii předávání poznání od nich. Některé pasáže z díla ''[[Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (Tao)|Čou‑i cchan‑tchung‑čchi]]'' (asi 1.–2. století n. l.) lze interpretovat jako návody k vnitřní alchymii, elixírová pole ([[tan‑tchien (Tao)|tan-tchien]]) v lidském těle zmiňuje už Mistr objímající prostotu (''[[Pao‑pchu‑c’ (Tao)|Pao‑pchu‑c’]]'') na začátku 4. století; termín zlatý elixír se objevuje v raných dílech školy Zázračného klenotu ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]) v 5. století. Tchangské dílo ze 7. století Pojednání o sezení do zapomnění (''[[Cuo‑wang‑lun (Tao)|Cuo‑wang‑lun]]'') už popisuje postupy velmi blízké těm, které charakterizují nej-tan. Vnitřní alchymie v užším smyslu se začíná systematizovat přibližně od 9.–10. století a později byla rozvíjena zejména ve škole Cesta dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Ačkoli historicky vzniklo více posloupností a postupů vnitřní alchymie, nejtypičtějším je postup podle tří etap transformace. Filozofické východisko této etapizace má základ v kosmogonickém výroku z ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťingu]]'' popisujícím zákonitost vzniku bytí: „Tao rodí jedno, jedno rodí dvojí, dvojí rodí troje a troje rodí desetitisíce věcí.“ Tao je výchozí stav prázdnoty, nebytí ([[wu (Tao)|wu]]), neexistence čehokoli, čili stav neměnný, a tudíž věčný. Jedno z uvedeného výroku zastupuje primárního ducha šen ([[jüan‑šen (Tao)|jüan-šen]]), jenž se jako čirý jang vynořuje z prázdnoty tao. Dvojí reprezentuje [[čchi (Tao)|čchi]], složenou z nerozdělitelné dvojsíly [[jin‑jang (Tao)|jin-jang]]; je ještě energetickou, neztvarovanou, ale již hutnější formou vznikající existence. Trojí je pak esence [[ťing (Tao)|ťing]], nejvíce zahuštěná primární látka, z níž se pak dále formují „desetitisíce věcí“, čili veškerá existence. Alchymistická cesta k nesmrtelnosti, to jest navrácení se do výchozího stavu neměnné věčnosti, znamená absolvovat v mikrokosmu člověka tento makrokosmický proces postupováním obráceným směrem ([[fan (Tao)|fan]]), od stadia desetitisíců věcí, přes sjednocení trojího ve dvojí, dvojího v jedno a návratu jednoho do prázdnoty. Stadium desetitisíců věcí v dané analogii je život jedince jako takový, jeho každodenní existence ve světě, situace, v níž započíná svou cestu za nesmrtelností. V rámci vnitřní alchymie předchází toto stadium třem transformačním etapám a nazývá se obdobím „budování základů“, ču-ťi (zhuji 筑基). V něm se adept zaměřuje na kultivaci psychickou i fyzickou, provádí různé praktiky pěstování života ([[jang‑šeng (Tao)|jang-šeng]]), oprošťuje postupně mysl od vnějšího světa, dodržuje morální přikázání, pohlavní zdrženlivost, dietu atd. Jejich výsledným smyslem je, aby odstranil předešlým způsobem života, případně i vrozeně vzniklé ztráty a disharmonie esence, čchi a ducha, a uvedl tyto tři poklady ([[san‑pao (Tao)|san-pao]]) do takového stavu harmonie, že je možné začít s jejich transmutací z postnatálního či postkosmického stadia ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]])  do stadia prenatálního, prekosmického ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]). V tomto kontextu lze konstatovat, že vlastně všechny rozšířené praktiky [[čchi‑kung (Tao)|čchi-kungu]], [[tchaj‑ťi‑čchüan (Tao)|tchaj-ťi-čchüan]] a podobných disciplín, na něž následně nenavazuje praxe vytvoření vnitřního elixíru, zůstávají na úrovni budování základů v rámci taoistické vnitřní alchymie. Když je adept připraven, začíná první ze tří transmutačních etap vnitřní alchymie, a to etapa „přetavování esence a její transformace na čchi“ ([[lien‑ťing chua‑čchi (Tao)|lien-ťing chua-čchi]]); je to stadium, kdy se „trojí sjednocuje ve dvojí“. Během ní se příslušnými způsoby postupně sublimuje nejhutnější ze složek, esence ťing. Děje se to při jejím obíhání v malém nebeském okruhu ([[siao‑čou‑tchien (Tao)|siao-čou-tchien]]), kruhové dráze vedoucí z břicha nahoru páteří do hlavy a přední centrální linií trupu zpátky do břicha. Proces trvá přibližně sto dní a na jeho konci z původních tří komponentů zůstávají již jenom dva subtilnější: čchi a duch šen. Ty se koncentrací udržují ve spodním elixírovém poli a vytvářejí tzv. medikament ([[jao (Tao)|jao]]), který bude dále transformován. Následuje etapa „přetavování čchi a její transformace na ducha šen“ ([[lien‑čchi chua‑šen (Tao)|lien-čchi chua-šen]]), kdy „dvojí se sjednocuje do jednoho“. O ní se uvádí, že trvá deset měsíců, což je analogie k době vývoje plodu v těle matky. V tomto období se totiž ze spojení čchi a ducha, tzv. vnitřního medikamentu ([[nej‑jao (Tao)|nej-jao]]), rodí božský zárodek ([[šeng‑tchaj (Tao)|šeng-tchaj]]), čistý jangový duch. Proces probíhá mezi spodním a středním elixírovým polem a obrazně se nazývá velkým nebeským okruhem ([[ta‑čou‑tchien (Tao)|ta-čou-tchien]]). Po jeho skončení zůstává z trojice pokladů už jenom „jedno“ – čirý duch šen – a to nyní prochází etapou „přetavování ducha a návrat do prázdnoty“ ([[lien‑šen chuan‑sü (Tao)|lien-šen chuan-sü]]) trvající devět let. V jejich průběhu dochází k jevu zvanému vystupování ducha ([[čchu‑šen (Tao)|čchu-šen]]), kdy duch je vysílán z těla stále dále až do vesmírných prostorů a je tím připravován na konečný návrat a splynutí s prázdnotou. Od doby dynastie Sung se v dalším vývoji postupně vytvořilo několik škol vnitřní alchymie, které při sledování téhož cíle vykazovaly v některých postupech určitá specifika a odlišnosti:<br /> <br /> '''Jižní škola''' ([[Nan wu‑cu (Tao)|Nan-cung]]) reprezentovaná [[Čang, Po-tuan (Tao)|Čang Po-tuanem]] kladla důraz na zásadu „nejprve osud, poté přirozenost“, sien ming chou sing (xian ming hou xing 先命后性), čili že je potřebné nejprve dosáhnout dokonalé tělesné harmonie a zdraví, a až na tomto základě lze dále pěstovat ducha a přivést ho k návratu do prázdnoty. V rámci metod duální kultivace ([[šuang‑siou (Tao)|šuang-siou]]) mezi mužem a ženou se uplatňovaly jak praktiky sexuálního spojování ([[fang‑čung‑šu (Tao)|fang-čung-šu]]), tak i spojování duchovního, netělesného. Klíčovým aspektem jižní školy bylo vytváření zlatého elixíru na fyziologické bázi, prostřednictvím transmutování medikamentu ([[jao (Tao)|jao]]), tj. tělesných substancí, ve stanovených fázích ([[chuo‑chou (Tao)|chuo-chou]]), jako prostředku k dosažení duchovní nesmrtelnosti.<br /> <br /> '''Severní škola''' ([[Pej wu‑cu (Tao)|Pej wu-cu]]) kladla důraz opačně než jižní, tj. v duchu poučky „nejprve přirozenost, poté osud“, sien sing chou ming (xian xing hou ming 先性后命). To znamená, že primárně se používaly mentální praktiky, fyziologické transmutace až sekundárně. Cílem meditačních praktik, zejména vnitřního nazírání ([[nej‑š’ (Tao)|nej-š’]]), bylo dosáhnout vyčištění a ztišení mysli ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]), což se dále v každodenním životě podporovalo dodržováním principu nekonání ([[wu‑wej (Tao)|wu-wej]]). Čirá a prázdná mysl pak poskytuje prostředí pro oživení primárního kosmického jangu (jüan-jang) a jeho návrat do prádnoty.<br /> <br /> '''Centrální škola''' s [[Li, Tao-čchun (Tao)|Li Tao-čchunem]] jako reprezentantem za hlavní zásadu vyznávala „uchovávání středu“, šou-čung (shouzhong 守中). Vedle regulování každodenního života ve smyslu udržování emoční rovnováhy a nepodléhání žádným extrémům a výkyvům to v meditační praxi znamenalo soustřeďování na elixírová pole. Nepoužívaly se praktiky otáčení v malém nebeském okruhu ([[siao‑čou‑tchien (Tao)|siao-čou-tchien]]), čili vzestupně klesavé cirkulování čchi; pozornost se soustřeďovala na ústřední dráhu vedoucí centrem trupu.<br /> <br /> '''Východní škola''' s [[Lu, Si-sing (Tao)|Lu Si-singem]] jako hlavním představitelem rozvíjela praktiky sexuální duální kultivace ([[šuang‑siou (Tao)|šuang-siou]]), tělesného spojování za účelem vzájemného doplňování esence ťing a propojování jin-jangu, které je potřebné pro vytvoření zlatého elixíru.<br /> <br /> '''Západní škola''', jejímž reprezentantem je [[Li, Si-jüe (Tao)|Li Si-jüe]], též využívala duální kultivaci, ovšem na podkladě předchozího dosažení stavu čistoty a tišiny ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]), kdy partneři nejprve musí meditačními postupy dosáhnout vnitřního ustálení ([[žu‑ting (Tao)|žu-ting]]), až poté praktikují duální kultivaci za účelem vytvoření božského zárodku ([[šeng‑tchaj (Tao)|šeng-tchaj]]). Nitroalchymická praxe je přístupná stejně pro muže jako pro ženy, vzhledem k fyziologickým odlišnostem u pohlaví se však u žen v jistých fázích procesu využívají jiné postupy; proto vznikla a byla vypracována i ženská alchymie ([[nü‑tan (Tao)|nü-tan]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Nan_Tchien%E2%80%91%C5%A1%E2%80%99%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295260 2026-09-18T19:11:34Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Nan Tchien‑š’‑tao&lt;/span&gt; (Nan Tianshidao 南天师道), jižní Cesta nebeských mistrů, označení pro jižní větev původní Cesty nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]), která se začala formovat za doby Severních a Jižních dynastií (420–589 n. l.). Označení se užívá pro odlišení od severní odnože ([[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]), která se v době rozdělení Číny rozvíjela na severu země obsazeném nomádskými kmeny. Jižní se vytvářela míšením prvků přinášených imigrací ze severu, kde bylo náboženství nebeských mistrů již etablováno mezi bohatými šlechtickými rody, s tradicí taoismu na jihu reprezentovanou zejména osobou [[Ke, Chung (Tao)|Ke Chunga]]. V nižších společenských vrstvách uchycení se víry napomáhala skutečnost, že zde již od začátku 3. století žili potomci předešlé početné imigrace stoupenců, kteří přišli ze severu po zániku taoistické komunity založené nebeským mistrem [[Čang, Lu (Tao)|Čang Luem]]. Společným prvkem jižních sekt je používání rituálů, talismanů, společných modliteb, očistných půstů atd. Typickým rituálem bylo tzv. odesílání peticí nebeským hodnostářům, při němž kněz ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]) v modlitbě vnitřní vizualizací absolvuje audienci u příslušných božstev a předává jim seznam hříchů a proseb sepsaný věřícím. Na rozdíl od severní větve, která se ocitla ve sporu s buddhismem, jižní větev do sebe absorbovala i prvky Buddhova učení. Hlavním představitelem tohoto směru je [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťing]], mezi významné sekty patří sekta Svrchované čistoty ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]) a sekta Zázračného klenotu ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]). Jižní a severní větev Cesty nebeských mistrů se později po sjednocení země začaly postupně od doby dynastie Tchang (7.–10. století) prolínat a v období dynastie Jüan (13.–14. století) se obě staly součástí Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tchien%E2%80%91%C5%A1%E2%80%99%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295259 2026-09-18T19:10:49Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Tchien‑š’‑tao&lt;/span&gt; (Tianshidao 天师道), Cesta nebeských mistrů, první organizovaná forma religiózního taoismu; známá je i pod jménem [[Wu‑tou‑mi‑tao (Tao)|Wu-tou-mi-tao]], Cesta pěti měřic rýže. Sekta vznikla ke konci éry panování císaře Šun-tiho (126–144 n. l.) v oblasti provincie S’-čchuan a jejím zakladatelem je [[Čang, Ling (Tao)|Čang Ling]], jeden z náboženských vizionářů a hlasatelů, kteří působili na konci dynastie Chan ve 2. století. Čang hlásal, že byl pověřen samotným Nejvyšším pánem Laem ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]), aby začal šířit pravou víru a nahradil jí uctívání falešných bohů krvavými oběťmi. Jako jeden z projevů tohoto pověření začal pro sebe užívat titul „nebeský mistr“ ([[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]]). Součástí víry byla utopická vize příchodu nového spravedlivého řádu, jenž bude nastolen po všeobecné apokalypse, kterou přežijí jenom vyznavači správné víry. Čang si získal velké množství přívrženců a pospolitost komunity upevňoval masovými očistnými obřady ([[čaj (Tao)|čaj]]), které kromě navázání komunikace s novými božstvy sloužily i k léčení, protože nemoci prohlašoval za důsledek hříchů. Kajícníci spisovali své prohřešky na proužky papíru, které se odesílaly Třem hodnostářům ([[San‑kuan (Tao)|San-kuan]]), hříchy odpouštějícím božstvům. K typickým praktikám sekty patřilo i užívání ochranných amuletů ([[fu‑lu (Tao)|fu-lu]]) a provádění orgiastických rituálů ([[che‑čchi (Tao)|che-čchi]]). Základním používaným textem byla teologickým způsobem interpretovaná verze ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťingu]]'' (''[[Lao‑c’ siang‑er ču (Tao)|Lao‑c’ Siang‑er ču]]''). Tchien-š’-tao jako první taoistická sekta již nebyla jen volným seskupením souvěrců, nýbrž si vytvořila pevnou organizační strukturu. Území její působnosti se dělilo na 24 okrsků (podle 24 časových údobí, na něž se dělil lunární rok) a život každé jednotky řídil k tomu určený kněz. Na konci života odevzdal Čang Ling insignie božské moci svému synovi [[Čang, Cheng (Tao)|Čang Chengovi]] a poté se podle pověsti i s manželkou a dvěma učedníky vznesl za bílého dne na nebesa ([[fej‑šeng (Tao)|fej-šeng]]). Ideu spravedlivého státu se na dobu téměř čtvrt století podařilo realizovat Čang Lingovu vnukovi [[Čang, Lu (Tao)|Čang Luovi]], když v době rozpadu dynastie Chan vytvořil se svou komunitou nezávislou základnu, v níž se život řídil pravidly, která sekta hlásala. Po jejím obsazení vojsky jednoho z vládců nově vzniknuvších království byla roku 215 velká část věřících přesídlena do centrální severní Číny, další odešli do jižní Číny. V následujícím období došlo k rozdělení Číny, když její sever ovládly na tři století kočovné nečínské kmeny. Tato historická okolnost způsobila, že Cesta nebeských mistrů procházela na severu a jihu Číny ne zcela stejným vývojem. Na severu ([[Pej Tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]) byla konfrontována s buddhismem, jemuž dobyvatelé spíše dávali přednost, což vyvolalo potřebu její reformace. Hlavní postavou severní větve je reformátor [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|Kchou Čchien-č’]]. Na jihu ([[Nan Tchien‑š’‑tao (Tao)|Nan Tchien-š’-tao]]) se mísila s místními tradicemi taoismu, což dalo vzniknout novým školám a směrům. Významným reformátorem jižní větve byl [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťing]]. Komunity následovníků nebeských mistrů v dalším vývoji přestaly existovat, pravděpodobně se postupně rozvolnily do nově vznikajících oficiálních náboženských struktur. Institut nebeských mistrů však přetrvával i nadále a vyústil ve 13.–14. století do zformování hlavní větve taoismu v jižní Číně, Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Pej_Tchien%E2%80%91%C5%A1%E2%80%99%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295258 2026-09-18T19:09:50Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Pej Tchien‑š’‑tao&lt;/span&gt; (Bei Tianshidao 北天师道), severní Cesta nebeských mistrů, označení severní větve religiózního taoismu přímo navazující na sektu Cesta nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]) a působící v době Severních a Jižních dynastií (420–589 n. l.) v severní, tehdy nomádskými kmeny ovládané Číně. Název se používá pro odlišení od jižní větve ([[Nan Tchien‑š’‑tao (Tao)|Nan Tchien-š’-tao]]), která se zformovala na jihu dobyvateli rozdělené země. Někdy se nazývá i novou Cestou nebeských mistrů, Sin Tchien-š’-tao (Xin Tianshidao 新天师 道). Hlavní postavou tohoto směru je reformátor [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|Kchou Čchien-č’]], který o sobě tvrdil, že ho samotný zbožštěný Lao-c’ ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]) pověřil úkolem očistit a vést sektu. Za hlavní prostředky reformy považoval dodržování morálních pravidel, studium posvátných textů a konání dobrých skutků ve spojení s meditačními praktikami a dietou. Kchou s podporou konfuciánského prvního ministra získal pro taoismus v této podobě i tehdejšího, buddhismus vyznávajícího císaře dynastie Severní Wej (386–534) založené kmenem Tobů a doktrína se na krátkou dobu stala státním náboženstvím. Po Kchouově smrti (448) se však v režii prvního ministra boj doktrín zvrhl do pronásledování až zabíjení buddhistů. Sám iniciátor nakonec skončil na popravišti, s ním spojovaní taoisté ovšem rovněž upadli v nemilost a museli opustit svá sídla v metropoli. Hlavním centrem školy se na další zhruba tři staletí stal klášter [[Lou‑kuan (Tao)|Lou-kuan]]. Taoisté i v následujícím období sváděli s buddhisty boje o postavení nauky u dvora, avšak ty se již odehrávaly spíše formou polemik o prvotnosti té či oné nauky. Zatímco taoisté např. dokazovali, že Lao-c’ se narodil dříve, než se uvádějí data u Buddhy, roku 605 před n. l., a poté roku 519 před n. l. přinesl učení do Indie a konvertoval její „barbarské“ obyvatelstvo (''[[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao‑c’ chua‑chu ťing]]''), buddhisté pomocí čínských historických pramenů, které zaznamenaly nebeský úkaz signalizující narození světce, posunuli datum Buddhova narození zpátky do roku 1029 před n. l., což měl být důkaz prvotnosti jejich učení. Severní škola nebeských mistrů za nejvyšší božstvo považovala Lao-c’a, vnímaného jako vtělení [[tao (Tao)|tao]] a nositele nauky. Druhou nejuctívanější postavou je [[Jin, Si (Tao)|Jin Si]], jemuž podle legendy předal učení přímo Lao-c’. Podle stejné legendy mělo dojít k jejich setkání nejprve v oblasti kláštera Lou-kuan a později v Klášteře černé ovce ([[Čching‑jang‑kung (Tao)|Čching-jang-kung]]) v západní Číně, proto tyto dvě lokality škola uctívala nejvíce. V praxi sekt severních nebeských mistrů vedle individuálních metod dosahování dlouhověkosti, meditací apod. existovaly i soubory společně prováděných specializovaných rituálů, modliteb, inkantací aj., které byly zaváděny zejména s rozvojem klášterního života. Pod vlivem buddhismu se rozšířila i tvorba a používání liturgických uměleckých předmětů, např. kamenných stél s vytesanými vyobrazeními božstev a ochrannými modlitbami.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Lu,_Siou-%C5%A5ing_(Tao)&diff=295257 2026-09-18T19:08:57Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Lu, Siou-ťing&lt;/span&gt; (Lu Xiujing 陆修静), 406–477, též Lu Jüan-te (Lu Yuande 陆元德), významný reformátor ze začátku období Jižních dynastií, který se zasloužil o přeměnu taoistické církve na standardní náboženskou organizaci. V mládí se vzdělával v konfuciánských klasicích, ale přirozeností čím dál více tíhl k taoismu. Proto později opustil svou rodinu a odešel do hor studovat taoistické nauky. Po několika letech života v izolaci začal putovat po posvátných horách a jeho věhlas se šířil po celé zemi. Když roku 453 zavítal do hlavního města, aby zde prodával své elixíry, pozvala ho do císařského paláce matka císaře, která vyznávala taoismus, a stala se jeho žákyní. Po propuknutí nepokojů v paláci odešel do hor Lu-šan, kde založil taoistický klášter. Do hlavního města se znovu vrátil na pozvání císaře roku 467. Císař pro něj nechal vybudovat v horách na předměstí metropole Klášter uctívání prázdnoty, Čchung-sü-kuan (Chongxuguan 崇虚馆), kde pak Lu žil a pracoval až do své smrti. Započal zde tradici shromažďování a třídění taoistických spisů, která měla velký význam pro zachování taoistické literatury. V jeho době už existovalo množství taoistických textů, zejména tří tehdy nejvlivnějších tradic na jihu – sekty Zázračného klenotu ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]), sekty Svrchované čistoty ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]) a dnes již nedochovaných Spisů Tří císařů, ''San‑chuang‑wen'' (Sanhuangwen 三皇文) –, které ovšem byly rozptýlené a neuspořádané. Lu podle vzoru buddhistického kánonu Tripitaka utřídil existující díla, rozdělil je do tří oddílů po dvanácti sekcích a čtyř oddílů doplňků, čímž vytvořil systém, který se později používal při všech dalších redakcích sbírky taoistických spisů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cangu]]''. Rovněž sestavil první katalog těchto děl, čítající 1 228 položek. Kromě toho zcela zásadním způsobem ovlivnil i další směřování taoistického náboženství reformou taoistické církve a prosazením opatření, která vedla k unifikaci církevní organizace: 1. Zrušil dosavadní způsob, kdy se taoistickým mistrem mohl prohlásit kdokoli, a tím i získávat hmotnou podporu od členů komunity. Místo toho ustanovil hierarchický systém kněží, v němž se posty získávaly podle dosažených morálních kvalit, na základě studia příslušných textů a po zasvěcení. Členové komunit byli registrováni. 2. Sestavil přes 100 svazků příruček o rituálech, které posloužily jako prostředek unifikace provádění rituálů. Meditace a čtení rituálních textů byly prezentovány jako hlavní prostředky k pročišťování mysli a ducha nutného k dosažení tao ([[te‑tao (Tao)|te-tao]]). 3. Změnil způsob financování církve, namísto vybírání poplatků od věřících v podobě rýže se kláštery opíraly o vlastní hospodářskou činnost a poskytování náboženských služeb, získávání prostředků od úřadů a darů od císařského dvora. Z klášterů učinil centra náboženského života. Tento Lu Siou-ťingem reformovaný směr se později začal nazývat jižní Cestou nebeských mistrů ([[Nan Tchien‑š’‑tao (Tao)|Nan Tchien-š’-tao]]). Po smrti byl Lu za snahu sjednocovat praxi různých směrů taoismu spíše kritizován a uznání zásluh se mu dostalo až mnohem později, za dynastií Tchang a Sung.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Pej_%C4%8Dchi%E2%80%91%C4%8Den_(Tao)&diff=295256 2026-09-18T19:07:34Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Pej čchi‑čen&lt;/span&gt; (Bei qizhen 北七真), Sedm severních opravdových, označení pro sedm mistrů Cesty dokonání skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), pokračovatelů zakladatele linie [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jsou jimi: [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], [[Tchan, Čchu-tuan (Tao)|Tchan Čchu-tuan]], [[Liou, Čchu-süan (Tao)|Liou Čchu-süan]], [[Ma, Jü (Tao)|Ma Jü]], [[Chao, Ta-tchung (Tao)|Chao Ta-tchung]], [[Wang, Čchu-i (Tao)|Wang Čchu-i]] a [[Sun, Pu-er (Tao)|Sun Pu-er]]. Roku 1296 jim císař Š’-cu udělil čestný titul [[čen‑žen (Tao)|čen-žen]], „opravdový člověk“. Skupinu původně představoval Wang Čchung-jang a šest jeho žáků, roku 1310 však císař Wu-cung vyzdvihl do pozice „vládce“ Wanga, jakožto zakladatele a vůdce, a skupina byla doplněna o manželku Ma Jüa, Sun Pu-er. Členové skupiny původně vesměs pocházeli z rodin honorace, ale v dobách válečných zmatků, kdy si Čínu podrobovali severští nomádi, odešli do ústraní, aby se věnovali taoistickému pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]); postupně se stali všichni žáky Wang Čchung-janga, který tehdy působil na Šantungském poloostrově. Po smrti mistra šířili každý po své linii dále jeho učení v různých částech střední a severní Číny. Společným rysem jejich škol bylo kladení důrazu na pěstování vnitřní čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a metod tavení čchi ([[lien‑čchi (Tao)|lien-čchi]]), spojování taoismu s konfucianismem a buddhismem a altruistický přístup k lidem.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Lung%E2%80%91men%E2%80%91pchaj_(Tao)&diff=295255 2026-09-18T19:06:46Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Lung‑men‑pchaj&lt;/span&gt; (Longmenpai 龙门派), sekta Dračí brány, patří mezi hlavní sekty školy Cesta dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-pchaj) působící hlavně v severní Číně. Založil ji ve 13. století [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], jeden ze Sedmi severních opravdových ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), učedníků a pokračovatelů zakladatele školy [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jméno dostala podle místa, kde Čchiou dlouhodobě pobýval a věnoval se praktikám pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]) – jeskynního komplexu Dračí brána, Lung-men, poblíž někdejšího hlavního města Luo-jangu. Časem se sekta rozšířila po celé zemi a stala se jedním z nejvlivnějších taoistických proudů. Výsadní postavení měla zejména za mongolské dynastie Jüan (13.–14. století), především díky morální autoritě Čchiou Čchu-ťiho, který si dokázal naklonit samotného panovníka Čingischána. Za následující dynastie Ming (14.–17. století) její význam poklesl a znovu se etablovala díky úsilí reformátora [[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang-jüea]] v polovině 17. století. Zpočátku tento směr představovaly spíše komunity taoistů poustevnicky žijících na posvátných horách, postupnou integrací si vytvořila své klášterní struktury a linii patriarchů. Pro školu je typické provádění praktik vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), snaha dosáhnout vyčištění a ztišení mysli ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a dále spojování prvků učení taoismu, konfucianismu a buddhismu.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=%C4%8Cch%C3%BCan%E2%80%91%C4%8Den%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295254 2026-09-18T19:06:04Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Čchüan‑čen‑tao&lt;/span&gt; (Quanzhendao 全真道), Cesta dokonání pravé skutečnosti, spolu s Cestou správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]) jeden ze dvou dodnes existujících hlavních směrů religiózního taoismu. Formovat se začíná ve 12.–13. století v tehdy nečínskými etniky okupované severní Číně. Zakladatelem této linie je [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-jang ]](1112–1170), který nejprve mnoho let poustevničil ve střední Číně v posvátných horách [[Čung‑nan‑šan (Tao)|Čung-nan-šan]] a poté od roku 1167 začal šířit nauku na Šantungském poloostrově, kde zakládal komunity žáků. O tři roky později zemřel při cestě zpátky na západ provázen čtyřmi učedníky. Žáci rakev s ostatky odnesli na Čung-nan-šan a po třech letech povinného dodržování smutku se rozešli do různých částí země předávat mistrovu nauku dále. Nové učení se brzy stalo populárním, ačkoli ze strany vládců se mu zprvu nedostalo oficiálního uznání; roku 1195 dokonce bylo jeho největší centrum na čas zavřeno. Hlavní zásluhu na uznání a později i rozšíření vlivu školy měl nejznámější ze sedmi osobních Wangových žáků ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-čen]]) a pozdější opat Kláštera bílých oblaků ([[Paj‑jün‑kuan (Tao)|Paj-jün-kuan]]) v Pekingu [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]] (1148–1227). Díky osobnímu vlivu na Čingischána, jehož nástupci se svými vojsky později dobyli a na téměř století ovládli Čínu, získal pro sektu autonomní postavení s významnými výsadami správy nad všemi církvemi, jakož i osvobození od daní a povinných prací. Právě to jí v době okupace Číny mongolskou dynastií Jüan přivedlo mnoho nových stoupenců. Zároveň však vyvolalo averzi buddhistických hodnostářů, zejména poté, co Cesta dokonání pravé skutečnosti začala zabírat opuštěné buddhistické kláštery a znovu rozvířila věkovitou polemiku o Buddhovi jakožto Lao-c’ově žákovi ([[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao-c’ chua-chu ťing]]). Po intervenci u císaře bylo uspořádáno několik disputací na toto téma, z nichž taoisté odešli zcela poraženi. Jedním z důsledků porážky byl příkaz ke spálení kanonické sbírky taoistických textů ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]'', kterou opětovně sestavili taoističtí mistři právě za mongolské dynastie a která byla vůbec nejkomplexnějším souborem, jaký se v historii této sbírky podařilo shromáždit. Nicméně sekta působila i nadále, a zejména mimo metropoli měla významný vliv. Za následující dynastie Ming spolu s postupným odklonem císařského dvora od církevních institucí slábne i formální pozice Cesty dokonání pravé skutečnosti, tím spíše, že pravomoci řízení církví získali nebeští mistři ([[tchien‑š’ (Tao)|tchien-š’]]) Cesty správné jednoty. Škola se však dále rozvíjela, zejména formou klášterních komunit, z nichž nejvitálnější byla sekta Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]). Ta se za dynastie Čching v 17. století zásluhou svého 7. patriachy [[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang-jüea]] rozšířila i do jižní Číny a stala se nejvlivnější taoistickou školou v celé zemi. Cesta dokonání skutečnosti navazuje na tradice školy vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]) rozvíjené za dynastií Tchang a Sung a vyznává symbiózu taoismu s konfucianismem a buddhismem, zejména čchanovým. Na rozdíl od více doktrinářské a liturgické Cesty správné jednoty spočívá její praxe primárně v individuální sebekultivaci ([[siou‑lien (Tao)|siou-lien]]). Ve všech jejích školách jsou hlavními metodami, vedle studia příslušných textů, meditace a praktiky vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]). Cílem je duchovní transmutace osobnosti s vírou v konečné splynutí s pravou skutečností, za niž se považuje prvopočáteční prázdnota [[tao (Tao)|tao]]. Aby toho člověk dosáhl, musí přetrhat citové vazby k vnějšímu světu a pročišťovat své nitro ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]), zbavit je závislosti na potřebách a žádostivosti. Tím vytváří i podmínky pro shromažďování a uchovávání základních životních substancí těla, esence [[ťing (Tao)|ťing]] a krve. Ty posléze příslušnými praktikami transmutuje do prekosmické kvality ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]). Z těchto důvodů patřily život v ústraní, celibát a asketický život k hlavním atributům Čchüan-čen-tao. Kultivování po stránce duchovní i tělesné se označovalo jako šlechtění vnitřní přirozenosti a života ([[sing‑ming (Tao)|sing-ming]]), což je další charakteristický prvek školy. Pozdější vývoj sice vyústil v monasticismus, organizovaný klášterní způsob života, v jehož rámci se zaváděly i regule vnitřního řádu či praxe provádění rituálů jako v jiných školách, nicméně sebekultivace a meditační praktiky zůstaly i nadále dominantními. Mistři této linie většinou nepsali nové texty a vycházeli z již existujících děl. Nebylo ani zvyklostí připisovat svým pracím zázračný původ – např. že je příjemci vyjevily božské bytosti ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]) nebo že je získal formou nebeského písma ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]) v extatickém vytržení. Pokud vytvářeli vlastní tvorbu, obvykle měla formu poezie, případně komentářů ke klasikům či didaktických prací.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Chuang%E2%80%91ti_jin%E2%80%91fu%E2%80%91%C5%A5ing_(Tao)&diff=295253 2026-09-18T19:05:22Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Chuang‑ti jin‑fu‑ťing&lt;/span&gt; (Huangdi yinfujing 黄帝阴符经), přibližný překlad Kniha Žlutého císaře o skrytém souladu, zkráceně nazývaná i ''Jin‑fu‑ťing'' (Yinfujing 阴符经), Kniha skrytého souladu (tj. souladu mezi nebesy a člověkem), rozsahem nevelké, ale významem důležité dílo taoistické mystiky a filozofie. Jeho původ a autor jsou nejasné, tradice je připisuje jako mnohá jiná mytickému Žlutému císaři ([[Chuang‑ti (Tao)|Chuang-ti]]). Literární historie uvádí, že svitky podle svého tvrzení objevil v horách Sung-šan tchangský taoistický učenec Li Čchüan (Li Quan 李筌) někdy kolem roku 743. Do jeskyně je však prý uložil mnoho staletí předtím taoistický mistr [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|Kchou Čchien-č’]]. Vedle názorů, že jde o Li Čchüanův falzifikát, badatelé dobu vzniku textu různě datují od 5. století před n. l. až po 6.–7. století n. l. Od nalezení byl mnohokrát vydán a jako kánon ho používala zejména škola Cesta dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]). Komentáře k němu napsalo více významných taoistů této linie, mj. [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]] nebo [[Liou, I-ming (Tao)|Liou I-ming]]. Text zejména poukazuje na potřebu slaďovat konání člověka se zákony nebes, jak v rovině individuálního života, tak v praxi řízení státu.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Jin,_%C4%8C%E2%80%99-pching_(Tao)&diff=295252 2026-09-18T19:04:49Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Jin, Č’-pching&lt;/span&gt; (Yin Zhiping 尹志平), též Jin Ta-che (Yin Dahe 尹大 和), 1169–1251, následovník sedmi mistrů ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]) školy Cesta dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), hlavní linie taoismu v severní Číně, a 1. patriarcha jejich druhé generace. Byl osobním žákem nejvýznamnějšího ze sedmi mistrů, [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťiho]], když ještě předtím studoval taoistické nauky i u dalších mistrů této skupiny, [[Liou, Čchu-süan (Tao)|Liou Čchu-süana]], [[Wang, Čchu-i (Tao)|Wang Čchu-iho]] a [[Chao, Ta-tchung (Tao)|Chao Ta-tchunga]]. Svého učitele následoval i na několikaleté cestě k mongolskému vládci Čingischánovi, jehož vojska tehdy postupně dobývala Čínu ([[Čchang‑čchun čen‑žen si‑jou ťi (Tao)|Čchang-čchun čen-žen si-jou ťi]]). Po mistrově smrti jej zvolili patriarchou školy a až do roku 1241, kdy se vzdal postu a odešel na odpočinek, pokračoval v jeho úsilí o upevnění organizační struktury, sjednocovaní rozdrobených komunit a včleňování jiných taoistických sekt do Cesty dokonání pravé skutečnosti. Má největší zásluhu na institucionalizaci této školy.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=%C4%8Cchang%E2%80%91%C4%8Dchun_%C4%8Den%E2%80%91%C5%BEen_si%E2%80%91jou_%C5%A5i_(Tao)&diff=295251 2026-09-18T19:03:47Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Čchang‑čchun čen‑žen si‑jou ťi&lt;/span&gt; (Changchun zhenren xiyou ji 长 春真人西游记), Zápisky o putování Opravdového člověka Večného jara na západ, významné dílo vztahující se k životu a činnosti proslulého taoisty z 12.–13. století [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťiho]]. Autorem textu vydaného roku 1228 je jeden z jeho učedníků, Li Č’-čchang (Li Zhichang 李志常, 1193–1256), který jej provázel na cestě k císaři Čingischánovi do oblasti dnešního Afghánistánu. Dílo zachycuje postřehy z cesty a obsahuje i dobové dokumenty a dekrety, je proto významným pramenem pro studium dějin této oblasti. Rovněž je cenným zdrojem poznávání hlavní taoistické školy v severní Číně, Cesty dokonání pravé skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=%C4%8Cchang%E2%80%91%C4%8Dchun_%C4%8Den%E2%80%91%C5%BEen_(Tao)&diff=295250 2026-09-18T19:02:46Z

<p>JD: Opravený odkaz</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Čchang‑čchun čen‑žen&lt;/span&gt; (Changchun zhenren 长春真人), Opravdový člověk Věčné jaro, čestný titul taoistického mistra [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťiho]].<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Pej_Tchien%E2%80%91%C5%A1%E2%80%99%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295249 2026-09-18T19:00:38Z

<p>JD: JD přesunul stránku Pej tchien‑š’‑tao (Tao) na Pej Tchien‑š’‑tao (Tao) bez založení přesměrování: Velké písmeno</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Pej Tchien‑š’‑tao&lt;/span&gt; (Bei Tianshidao 北天师道), severní Cesta nebeských mistrů, označení severní větve religiózního taoismu přímo navazující na sektu Cesta nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]) a působící v době Severních a Jižních dynastií (420–589 n. l.) v severní, tehdy nomádskými kmeny ovládané Číně. Název se používá pro odlišení od jižní větve ([[Nan tchien‑š’‑tao (Tao)|Nan Tchien-š’-tao]]), která se zformovala na jihu dobyvateli rozdělené země. Někdy se nazývá i novou Cestou nebeských mistrů, Sin Tchien-š’-tao (Xin Tianshidao 新天师 道). Hlavní postavou tohoto směru je reformátor [[Kchou, Čchien-č’ (Tao)|Kchou Čchien-č’]], který o sobě tvrdil, že ho samotný zbožštěný Lao-c’ ([[Tchaj‑šang Lao‑ťün (Tao)|Tchaj-šang Lao-ťün]]) pověřil úkolem očistit a vést sektu. Za hlavní prostředky reformy považoval dodržování morálních pravidel, studium posvátných textů a konání dobrých skutků ve spojení s meditačními praktikami a dietou. Kchou s podporou konfuciánského prvního ministra získal pro taoismus v této podobě i tehdejšího, buddhismus vyznávajícího císaře dynastie Severní Wej (386–534) založené kmenem Tobů a doktrína se na krátkou dobu stala státním náboženstvím. Po Kchouově smrti (448) se však v režii prvního ministra boj doktrín zvrhl do pronásledování až zabíjení buddhistů. Sám iniciátor nakonec skončil na popravišti, s ním spojovaní taoisté ovšem rovněž upadli v nemilost a museli opustit svá sídla v metropoli. Hlavním centrem školy se na další zhruba tři staletí stal klášter [[Lou‑kuan (Tao)|Lou-kuan]]. Taoisté i v následujícím období sváděli s buddhisty boje o postavení nauky u dvora, avšak ty se již odehrávaly spíše formou polemik o prvotnosti té či oné nauky. Zatímco taoisté např. dokazovali, že Lao-c’ se narodil dříve, než se uvádějí data u Buddhy, roku 605 před n. l., a poté roku 519 před n. l. přinesl učení do Indie a konvertoval její „barbarské“ obyvatelstvo (''[[Lao‑c’ chua‑chu ťing (Tao)|Lao‑c’ chua‑chu ťing]]''), buddhisté pomocí čínských historických pramenů, které zaznamenaly nebeský úkaz signalizující narození světce, posunuli datum Buddhova narození zpátky do roku 1029 před n. l., což měl být důkaz prvotnosti jejich učení. Severní škola nebeských mistrů za nejvyšší božstvo považovala Lao-c’a, vnímaného jako vtělení [[tao (Tao)|tao]] a nositele nauky. Druhou nejuctívanější postavou je [[Jin, Si (Tao)|Jin Si]], jemuž podle legendy předal učení přímo Lao-c’. Podle stejné legendy mělo dojít k jejich setkání nejprve v oblasti kláštera Lou-kuan a později v Klášteře černé ovce ([[Čching‑jang‑kung (Tao)|Čching-jang-kung]]) v západní Číně, proto tyto dvě lokality škola uctívala nejvíce. V praxi sekt severních nebeských mistrů vedle individuálních metod dosahování dlouhověkosti, meditací apod. existovaly i soubory společně prováděných specializovaných rituálů, modliteb, inkantací aj., které byly zaváděny zejména s rozvojem klášterního života. Pod vlivem buddhismu se rozšířila i tvorba a používání liturgických uměleckých předmětů, např. kamenných stél s vytesanými vyobrazeními božstev a ochrannými modlitbami.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Nan_Tchien%E2%80%91%C5%A1%E2%80%99%E2%80%91tao_(Tao)&diff=295248 2026-09-18T18:59:54Z

<p>JD: JD přesunul stránku Nan tchien‑š’‑tao (Tao) na Nan Tchien‑š’‑tao (Tao) bez založení přesměrování: Velké písmeno</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Nan Tchien‑š’‑tao&lt;/span&gt; (Nan Tianshidao 南天师道), jižní Cesta nebeských mistrů, označení pro jižní větev původní Cesty nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]), která se začala formovat za doby Severních a Jižních dynastií (420–589 n. l.). Označení se užívá pro odlišení od severní odnože ([[Pej tchien‑š’‑tao (Tao)|Pej Tchien-š’-tao]]), která se v době rozdělení Číny rozvíjela na severu země obsazeném nomádskými kmeny. Jižní se vytvářela míšením prvků přinášených imigrací ze severu, kde bylo náboženství nebeských mistrů již etablováno mezi bohatými šlechtickými rody, s tradicí taoismu na jihu reprezentovanou zejména osobou [[Ke, Chung (Tao)|Ke Chunga]]. V nižších společenských vrstvách uchycení se víry napomáhala skutečnost, že zde již od začátku 3. století žili potomci předešlé početné imigrace stoupenců, kteří přišli ze severu po zániku taoistické komunity založené nebeským mistrem [[Čang, Lu (Tao)|Čang Luem]]. Společným prvkem jižních sekt je používání rituálů, talismanů, společných modliteb, očistných půstů atd. Typickým rituálem bylo tzv. odesílání peticí nebeským hodnostářům, při němž kněz ([[tao‑š’ (Tao)|tao-š’]]) v modlitbě vnitřní vizualizací absolvuje audienci u příslušných božstev a předává jim seznam hříchů a proseb sepsaný věřícím. Na rozdíl od severní větve, která se ocitla ve sporu s buddhismem, jižní větev do sebe absorbovala i prvky Buddhova učení. Hlavním představitelem tohoto směru je [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťing]], mezi významné sekty patří sekta Svrchované čistoty ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]) a sekta Zázračného klenotu ([[Ling‑pao‑pchaj (Tao)|Ling-pao-pchaj]]). Jižní a severní větev Cesty nebeských mistrů se později po sjednocení země začaly postupně od doby dynastie Tchang (7.–10. století) prolínat a v období dynastie Jüan (13.–14. století) se obě staly součástí Cesty správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=%C4%8Cchiou,_%C4%8Cchu%E2%80%91%C5%A5i_(Tao)&diff=295247 2026-09-18T18:59:10Z

<p>JD: JD přesunul stránku Čchiou Čchu‑ťi (Tao) na Čchiou, Čchu‑ťi (Tao) bez založení přesměrování: Jméno osoby</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Čchiou, Čchu‑ťi&lt;/span&gt; (Qiu Chuji 丘处极), 1148–1227, též Čchiou Čchang-čchun (Qiu Changchun 丘长春), Čchiou Věčné jaro, čestný titul Čchang-čchun čen-žen (Changchun zhenren 长春真人), Opravdový člověk Věčné jaro; významný taoista z doby dynastií Ťin a Jüan, nejznámější ze sedmi pokračovatelů ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-čen]]) zakladatele Cesty dokonání pravé skutečnosti [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]], zakladatel sekty Dračí brány ([[Lung‑men‑pchaj (Tao)|Lung-men-pchaj]]). Na dráhu taoistického hledače Cesty se vydal v 19 letech, rok poté se stal žákem Wang Čchung-janga. Později strávil třináct let pěstováním Cesty v jeskyních Dračí brány. Kromě provádění praktik vnitřní kultivace věřil, že získání zlatého elixíru ([[ťin‑tan (Tao)|ťin-tan]]) jako prostředku k dosažení nesmrtelnosti je podmíněno i konáním dobra ve prospěch jiných. Jeho věhlas mu přinesl i pozvání na dvůr císařů za obou dynastií. Roku 1219 pro něho vyslal posla s pozváním císař Tchaj-cu, čili Čingischán, první císař Mongoly později založené dynastie Jüan. Přes vysoký věk se rok nato vydal sedmdesátiletý Čchiou s 18 žáky na dlouhou cestu na západ až do dnešního Afghánistánu s úmyslem požádat Čingischána, aby zastavil krvavé války v zemi. Byla to velká odvaha, žádat mírumilovnost od panovníka, pro něhož válka a zabíjení byly samozřejmostí. Starý taoista však učinil tak hluboký dojem, že mu vládce udělil titul „Čchiou nesmrtelný“, pověřil jej správou nad taoistickou církví a tu osvobodil od placení daní. Po návratu do Pekingu roku 1224 žil Čchiou až do smrti v Klášteře věčného jara (dnešní Klášter bílých mraků, [[Paj‑jün‑kuan (Tao)|Paj-jün-kuan]]), který se stal centrem Cesty dokonání pravé skutečnosti. V duchu svého altruismu zachránil Čchiou desetitisíce lidí před otroctvím u Mongolů tím, že využil svého pověření a přijímal je za členy své sekty. Za více než sto let vlády dynastie Jüan se tato sekta stala dominantní v rámci taoistické církve na severu Číny. Čchiou je autorem několika děl zabývajících se především taoistickou kultivací; jsou obsažena v kanonické sbírce ''[[Tao‑cang (Tao)|Tao‑cang]]''.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=pa%E2%80%91kua_(Tao)&diff=295246 2026-09-18T18:54:42Z

<p>JD: Lepší vizuální oddělení odstavců s obrázky</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;pa‑kua&lt;/span&gt; (bagua 八卦), osm trigramů, symbolické zobrazení základních poměrů a rozestavení tvořivých sil [[jin‑jang (Tao)|jin-jangu]] pomocí trojic čar, používané zejména k věštebným účelům. Jang reprezentuje plná nepřerušovaná čárka, jin čárka přerušovaná; jinové a jangové čárky se kombinují do osmi trojic, které symbolizují určité základní elementy jak vesmírně přírodní, tak v lidské společnosti. Vzájemná kombinace trigramů dává soustavu 64 hexagramů používanou pro stejné účely. Autorství trigramové symboliky tradice připisuje mytologickému císaři Fu-simu (Fuxi 伏羲), doložitelně se symboly používaly už v raném období dynastie Čou (11.–3. století před n. l.), zejména ve spojení s Knihou proměn (''[[I‑ťing (Tao)|I‑ťing]]''). Trigramy vytvářejí určité prostorové uspořádání. Existuje více modelů, z nichž základní jsou dva. <br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;center&quot;&gt;[[Soubor:Tao pa kua Prekosmické řazení trigramů.jpg]]&lt;/div&gt;První symbolizuje tzv. prekosmické stadium všehomíra ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]), primární stav, kdy ještě věci nejsou rozrůzněné a přetrvávají v latentním neprojeveném stavu nediferencované jednoty; tvůrcem prekosmického modelu má být právě Fu-si. V něm jsou trigramy rozmístěny v opozičních postaveních podle své jin-jangové povahy. Takto čistě jangový trigram čchien ☰, složený ze tří jangových čárek, zaujímá pozici na jihu (v tradičním způsobu zobrazování je jih vždy navrchu obrazce), zatímco jeho čistě jinový protiklad trigram kchun ☷, složený ze tří jinových čárek, je umístěn v poloze severu (tj. dole); trigram li ☲ složený ze dvou jangových čárek svírajících mezi sebou čárku jinovou, zaujímá pozici na východě, oproti němu na západě stojí trigram kchan ☵, v němž naopak dvě jinové čárky svírají mezi sebou jednu jangovou, atd. <br /> &lt;table align=&quot;center&quot; width=&quot;100%&quot; cellpadding=&quot;8&quot; cellspacing=&quot;0&quot;&gt;<br /> &lt;caption&gt;&lt;big&gt;&lt;i&gt;Korelace u prekosmického řazení trigramů&lt;/i&gt;&lt;/big&gt;&lt;/caption&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☰&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☴&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☵&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☶&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☷&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☳&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☲&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☱&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;乾&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;巽&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坎&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;艮&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坤&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;震&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;离&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;兑&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čchien&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sün&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchan&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;ken&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchun&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čen&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;li&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;tuej&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nebesa&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;vítr&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;voda&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hora&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;země&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hrom&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;oheň&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jezero&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jih&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jihozápad&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sever&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;otec&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhý syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;matka&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhá dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;/table&gt;<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;center&quot;&gt;[[Soubor:Tao pa-kua Postkosmické řazení trigramů.jpg]]&lt;/div&gt;Druhé uspořádání reprezentuje postkosmické stadium ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]]), čili rozložení jinjangových sil v již stvořeném, projeveném a diferencovaném světě. Autorství tohoto modelu se přisuzuje zakladateli čouské dynastie králi Wen-wangovi (Wenwang 文王, vládl asi 1099–1050 před n. l.). V něm je nahoře v pozici jihu trigram li ☲ odpovídající elementu ohně, zatímco dole, na severu, stojí trigram kchan ☵ odpovídající elementu vody; východní pozici zaujímá trigram čen ☳ se dvěma jinovými čárkami nad jednou čárkou jangovou, západní zaujímá trigram tuej ☱ se dvěma jangovými čárkami pod jednou jinovou. <br /> &lt;table align=&quot;center&quot; width=&quot;100%&quot; cellpadding=&quot;8&quot; cellspacing=&quot;0&quot;&gt;<br /> &lt;caption&gt;&lt;big&gt;&lt;i&gt;Korelace u postkosmického řazení trigramů&lt;/i&gt;&lt;/big&gt;&lt;/caption&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☲&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☷&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☱&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☰&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☵&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☶&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☳&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☴&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;离&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坤&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;兑&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;乾&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坎&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;艮&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;震&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;巽&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;li&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchun&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;tuej&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čchien&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchan&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;ken&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čen&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sün&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;oheň&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;země&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jezero&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nebesa&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;voda&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hora&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hrom&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;vítr&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jih&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sever&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhá dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;matka&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;otec&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhý syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;/table&gt;<br /> <br /> V taoistické praxi se trigramy využívaly k symbolickému popisu alchymických procesů. Např. ze základních ingrediencí rumělku zastupuje trigram li ☲ (jang obsahující jin), olovo trigram kchan ☵ (jin obsahující jang). V procesu tavení má dojít k tomu, aby si jin z trigramu li a jang z trigramu kchan vyměnily pozice, čili trigram li (rumělka) se transmutuje v čirý jang, symbolicky trigram čchien ☰, a trigram kchan (olovo) se přemění v čistou jin, trigram kchun ☷. Jinak řečeno, rumělka i olovo se transmutují ze své postkosmické formy do formy prekosmické. Analogické popisy se používají i ve vnitřní alchymii ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), kde trigramy zastupují vnitřní ingredience jako esenci [[ťing (Tao)|ťing]] nebo [[čchi (Tao)|čchi]].<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=pa%E2%80%91kua_(Tao)&diff=295245 2026-09-18T18:44:11Z

<p>JD: Přidány obrázky a korelace jako tabulky</p> <hr /> <div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;pa‑kua&lt;/span&gt; (bagua 八卦), osm trigramů, symbolické zobrazení základních poměrů a rozestavení tvořivých sil [[jin‑jang (Tao)|jin-jangu]] pomocí trojic čar, používané zejména k věštebným účelům. Jang reprezentuje plná nepřerušovaná čárka, jin čárka přerušovaná; jinové a jangové čárky se kombinují do osmi trojic, které symbolizují určité základní elementy jak vesmírně přírodní, tak v lidské společnosti. Vzájemná kombinace trigramů dává soustavu 64 hexagramů používanou pro stejné účely. Autorství trigramové symboliky tradice připisuje mytologickému císaři Fu-simu (Fuxi 伏羲), doložitelně se symboly používaly už v raném období dynastie Čou (11.–3. století před n. l.), zejména ve spojení s Knihou proměn (''[[I‑ťing (Tao)|I‑ťing]]''). Trigramy vytvářejí určité prostorové uspořádání. Existuje více modelů, z nichž základní jsou dva. <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;center&quot;&gt;[[Soubor:Tao pa kua Prekosmické řazení trigramů.jpg]]&lt;/div&gt;První symbolizuje tzv. prekosmické stadium všehomíra ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]), primární stav, kdy ještě věci nejsou rozrůzněné a přetrvávají v latentním neprojeveném stavu nediferencované jednoty; tvůrcem prekosmického modelu má být právě Fu-si. V něm jsou trigramy rozmístěny v opozičních postaveních podle své jin-jangové povahy. Takto čistě jangový trigram čchien ☰, složený ze tří jangových čárek, zaujímá pozici na jihu (v tradičním způsobu zobrazování je jih vždy navrchu obrazce), zatímco jeho čistě jinový protiklad trigram kchun ☷, složený ze tří jinových čárek, je umístěn v poloze severu (tj. dole); trigram li ☲ složený ze dvou jangových čárek svírajících mezi sebou čárku jinovou, zaujímá pozici na východě, oproti němu na západě stojí trigram kchan ☵, v němž naopak dvě jinové čárky svírají mezi sebou jednu jangovou, atd. <br /> &lt;table align=&quot;center&quot; width=&quot;100%&quot; cellpadding=&quot;8&quot; cellspacing=&quot;0&quot;&gt;<br /> &lt;caption&gt;&lt;big&gt;&lt;i&gt;Korelace u prekosmického řazení trigramů&lt;/i&gt;&lt;/big&gt;&lt;/caption&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☰&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☴&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☵&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☶&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☷&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☳&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☲&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☱&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;乾&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;巽&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坎&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;艮&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坤&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;震&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;离&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;兑&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čchien&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sün&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchan&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;ken&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchun&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čen&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;li&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;tuej&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nebesa&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;vítr&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;voda&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hora&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;země&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hrom&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;oheň&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jezero&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jih&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jihozápad&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sever&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;otec&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhý syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;matka&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhá dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;/table&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;center&quot;&gt;[[Soubor:Tao pa-kua Postkosmické řazení trigramů.jpg]]&lt;/div&gt;Druhé uspořádání reprezentuje postkosmické stadium ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]]), čili rozložení jinjangových sil v již stvořeném, projeveném a diferencovaném světě. Autorství tohoto modelu se přisuzuje zakladateli čouské dynastie králi Wen-wangovi (Wenwang 文王, vládl asi 1099–1050 před n. l.). V něm je nahoře v pozici jihu trigram li ☲ odpovídající elementu ohně, zatímco dole, na severu, stojí trigram kchan ☵ odpovídající elementu vody; východní pozici zaujímá trigram čen ☳ se dvěma jinovými čárkami nad jednou čárkou jangovou, západní zaujímá trigram tuej ☱ se dvěma jangovými čárkami pod jednou jinovou. <br /> &lt;table align=&quot;center&quot; width=&quot;100%&quot; cellpadding=&quot;8&quot; cellspacing=&quot;0&quot;&gt;<br /> &lt;caption&gt;&lt;big&gt;&lt;i&gt;Korelace u postkosmického řazení trigramů&lt;/i&gt;&lt;/big&gt;&lt;/caption&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☲&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☷&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☱&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☰&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☵&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☶&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☳&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot; width=&quot;12.5%&quot;&gt;&lt;font size=&quot;6&quot;&gt;☴&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;离&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坤&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;兑&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;乾&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;坎&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;艮&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;震&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;&lt;font size=&quot;5&quot;&gt;巽&lt;/font&gt;&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;li&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchun&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;tuej&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čchien&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;kchan&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;ken&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;čen&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sün&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;oheň&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;země&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jezero&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nebesa&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;voda&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hora&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;hrom&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;vítr&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jih&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;západ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;sever&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;severo&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jiho&amp;shy;východ&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;léto&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;podzim&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;zima&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;jaro&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;tr&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhá dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;matka&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;otec&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;druhý syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejmladší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší syn&lt;/td&gt;<br /> &lt;td align=&quot;center&quot;&gt;nejstarší dcera&lt;/td&gt;<br /> &lt;/tr&gt;<br /> &lt;/table&gt;<br /> <br /> V taoistické praxi se trigramy využívaly k symbolickému popisu alchymických procesů. Např. ze základních ingrediencí rumělku zastupuje trigram li ☲ (jang obsahující jin), olovo trigram kchan ☵ (jin obsahující jang). V procesu tavení má dojít k tomu, aby si jin z trigramu li a jang z trigramu kchan vyměnily pozice, čili trigram li (rumělka) se transmutuje v čirý jang, symbolicky trigram čchien ☰, a trigram kchan (olovo) se přemění v čistou jin, trigram kchun ☷. Jinak řečeno, rumělka i olovo se transmutují ze své postkosmické formy do formy prekosmické. Analogické popisy se používají i ve vnitřní alchymii ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), kde trigramy zastupují vnitřní ingredience jako esenci [[ťing (Tao)|ťing]] nebo [[čchi (Tao)|čchi]].<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=pcho_(Tao)&diff=295244 2026-09-18T17:56:42Z

<p>JD: Obrázky v jednom bloku</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot; align=&quot;center&quot;&gt;[[Soubor:Tao pcho Sedm duší pcho 1.jpg]]&lt;br&gt;[[Soubor:Tao pcho Sedm duší pcho 2.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;pcho&lt;/span&gt; (po 魄), nižší tělesná duše, spolu s vyšší duší [[chun (Tao)|chun]] tvoří dvojici lidských duší. Je povahy jinové ([[jin‑jang (Tao)|jin-jang]]) a řídí nižší tělní funkce, instinkty a emoční reakce, introvertní duševní pochody. Podle některých představ se dostává do těla zárodku v osmém měsíci těhotenství a projeví se schopností plodu hýbat pravou rukou. Duši pcho může zneklidňovat strach a zármutek a její disharmonie z různých příčin se navenek projevuje např. plačtivostí, bázlivostí nebo i ztrátou kontroly nad vyměšováním. Rozlišuje se celkem sedm duší pcho, podle některých vysvětlení je tím míněno sedm základních emocí: radost, smutek, žal, zádumčivost, hněv, bázlivost a děs. Během života sídlí pcho v plicích a po smrti uniká dolů do země. Zemře-li člověk násilnou smrtí nebo byl popraven, mohou podobné nepříznivé okolnosti způsobit, že se duše pcho vrací na svět v podobě bludného ducha jako démon ([[kuej (Tao)|kuej]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=pcho_(Tao)&diff=295243 2026-09-18T17:54:46Z

<p>JD: Přidány obrázky</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao pcho Sedm duší pcho 1.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;pcho&lt;/span&gt; (po 魄), nižší tělesná duše, spolu s vyšší duší [[chun (Tao)|chun]] tvoří dvojici lidských duší. Je povahy jinové ([[jin‑jang (Tao)|jin-jang]]) a řídí nižší tělní funkce, instinkty a emoční reakce, introvertní duševní pochody. Podle některých představ se dostává do těla zárodku v osmém měsíci těhotenství a projeví se schopností plodu hýbat pravou rukou. Duši pcho může zneklidňovat strach a zármutek a její disharmonie z různých příčin se navenek projevuje např. plačtivostí, bázlivostí nebo i ztrátou kontroly nad vyměšováním. &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao pcho Sedm duší pcho 2.jpg]]&lt;/div&gt;Rozlišuje se celkem sedm duší pcho, podle některých vysvětlení je tím míněno sedm základních emocí: radost, smutek, žal, zádumčivost, hněv, bázlivost a děs. Během života sídlí pcho v plicích a po smrti uniká dolů do země. Zemře-li člověk násilnou smrtí nebo byl popraven, mohou podobné nepříznivé okolnosti způsobit, že se duše pcho vrací na svět v podobě bludného ducha jako démon ([[kuej (Tao)|kuej]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=sien_(Tao)&diff=295242 2026-09-18T17:51:39Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao sien Taoističtí nesmrtelní.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;sien&lt;/span&gt; (xian 仙), „nesmrtelný“, též se nazývá sien-žen (xianren 仙人), nesmrtelný člověk, nebo šen-sien (shenxian 神仙), božský nesmrtelný, taoistická kategorie pro člověka, světce, který vlastním vytrvalým úsilím, případně požitím elixíru ([[tan (Tao)|tan]]) dosáhl stavu nesmrtelnosti a s tím spojených nadpřirozených schopností. K dosažení nesmrtelnosti sloužily různé duchovní i fyzické praktiky, požívání alchymických preparátů a elixírů ([[tan (Tao)|tan]]), meditace ([[cuo‑wang (Tao)|cuo-wang]]), sexuální praktiky ([[fang‑čung‑šu (Tao)|fang-čung-šu]]), po vzniku religiózní formy taoismu i odříkávání posvátných spisů a konání dobrých skutků, jak tomu bylo např. v sektě Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj). V rané tradici v době před naším letopočtem se věřilo, že nesmrtelní obývají bájné ostrovy ([[Pcheng‑laj (Tao)|Pcheng-laj]]) či posvátné hory ([[Kchun‑lun (Tao)|Kchun-lun]]). Představovali od lidského světa oddělenou kategorii bytostí, mezi nimiž se obyčejný smrtelník mohl ocitnout pouze nějakým zázrakem, např. když se mu zjevil světec a obdařil jej elixírem nesmrtelnosti. V pozdější tradici, od prvních staletí našeho letopočtu převážila víra, že nesmrtelným se může stát každý, pokud dokáže vytrvale kráčet cestou sebekultivování a provádění příslušných praktik, případně požije elixír nesmrtelnosti; svůj hlavní výraz našla v pozdější praxi vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]). S tímto „polidštěním“ nesmrtelných došlo i k jejich kategorizaci a hierarchizaci obdobné té v lidské společnosti. Známý taoista [[Ke, Chung (Tao)|Ke Chung]] takto rozlišoval tři kategorie nesmrtelných světců: nejvyšší byli nebeští nesmrtelní, tchien-sien (tianxian 天仙), přebývající v nejvyšších sférách; pod nimi byli pozemští nesmrtelní, ti-sien (dixian 地仙), kteří obydlují pozemské ráje ([[tung‑tchien (Tao)|tung-tchien]]); nejnižší představovali nesmrtelní uvolnivší se z mrtvoly, š’-ťie-sien (shijiexian 尸解仙), ti žijí v podsvětí. Nesmrtelní tvoří oblíbený motiv čínského umění a literatury. Jejich symbolem je bílý jeřáb s rudě zabarvenou hlavou, na kterém podle legend vystupují na nebesa, když opouštějí lidský svět.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tchaj%E2%80%91%C5%A5i%E2%80%91tchu_(Tao)&diff=295241 2026-09-18T17:50:25Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao Tchaj-ťi-tchu Jinjangová ryba.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Tchaj‑ťi‑tchu&lt;/span&gt; (Taijitu 太极图), Diagram velkého předělu, Obrazec velkého nejkrajnějšího, název symbolického obrazce [[jin‑jang (Tao)|jin-jangu]] používaného v taoistické a neokonfuciánské filozofii. Vyvinul se pravděpodobně na základě nákresu tzv. nevyděleného ([[wu‑ťi (Tao)|wu-ťi]]), jehož autorství se připisuje taoistickému mystiku [[Čchen, Tchuan (Tao)|Čchen Tchuanovi]] žijícímu v 10. století.  Existuje více způsobů ztvárnění tchaj-ťi, nejznámější a nejrozšířenější je „jinjangová ryba“, v kruhu do spirály zatočené kapkovité symboly jin a jangu, z nichž bílý a nahoru vystupující reprezentuje jang, černý a dolů sestupující symbolizuje jin; černý kroužek v bílém poli zastupuje jin v jangu, bílý kroužek v černém poli představuje jang v jin. Tento symbol se objevuje až za dynastie Ming (14.–17. století). Ve starší verzi měl podobu soustředných dvou nebo čtyř černobílých kružnic, rozdělených vertikálně na bílou jangovou a černou jinovou polovinu. Na diagramu je umístěn pod prázdným bílým kruhem představujícím nevydělené wu-ťi, prázdnotu nebytí, a dále pod ním je zakreslena v chronologii vývoje vesmíru následující diferenciace bytí na pět hybných sil ([[wu‑sing (Tao)|wu-sing]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=tchaj%E2%80%91%C5%A5i_(Tao)&diff=295240 2026-09-18T16:52:06Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao tchaj-ťi Symbolický nákres vzniku bytí z tchaj-ťi.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;tchaj‑ťi&lt;/span&gt; (taiji 太极), „velký předěl“, „velké nejkrajnější“, ontologický termín taoistické a neokonfuciánské filozofie. V taoismu je vnímán jako časově hmotná kategorie, jednak označující počáteční okamžik vzniku vesmíru, jednak pojmenovávající prvotní substanci, z níž je vesmír utvářen. Tchaj-ťi je časovým rozhraním mezi věčným, avšak přitom nepostřehnutelným a nikterak neprojeveným prekosmickým ([[sien‑tchien (Tao)|sien-tchien]]) stavem prázdnoty a nebytí ([[wu‑ťi (Tao)|wu-ťi]]), a postkosmickým ([[chou‑tchien (Tao)|chou-tchien]]) čili jevovým vesmírem. Současně je od sebe ještě neodděleným jednotným [[jin‑jang (Tao)|jin-jangem]], tj. prvopočáteční čchi ([[jüan‑čchi (Tao)|jüan-čchi]]), postřehnutelným projevem [[tao (Tao)|tao]], primární látkou, která se spontánně dále postupně diferencuje a formuje bytí. Diferenciace prvotní jednoty se v některých interpretacích obrazně popisuje jako rozdělení jin-jangu/tchaj-ťi na čtyři formy ([[s’‑siang (Tao)|s’-siang]]) a následně na osm trigramů ([[pa‑kua (Tao)|pa-kua]]); v jiné koncepci rozdělením jin-jangu vzniká nejprve pět hybných sil ([[wu‑sing (Tao)|wu-sing]]) a ty dále utvářejí a organizují vše existující; ještě další koncepce, vycházející z výroku ''[[Tao‑te‑ťing (Tao)|Tao‑te‑ťingu]]'', mluví o rozdělení jednoho ve dvojí, dvojího ve trojí a trojího na vše ostatní, přičemž jedno bývá interpretováno jako prvopočáteční čchi, dvojí jako její jinjangové složky a trojí jako esence [[ťing (Tao)|ťing]], čchi a duch [[šen (Tao)|šen]]. V neokonfuciánském pojímání je tchaj-ťi ztotožňováno s wu-ťi, neboli se považuje za ekvivalent tao, které tudíž není chápáno jako prázdné nebytí, nýbrž jako prvotní jednota. Představují jej kombinace plynule na sebe navazujících pomalých pohybů vytvářejících ucelenou sestavu. Cvičí se individuálně nebo ve dvojicích, součástí mohou být rovněž cvičení se zbraněmi, např. mečem či kopím. Účelem praktik je zharmonizovat v těle [[čchi (Tao)|čchi]], zprůchodnit dráhy jejího toku a vytvořením vnitřního souladu tělo ozdravovat a udržovat zdravé. Tradičně se za zakladatele stylu označuje taoistický mnich [[Čang, San-feng (Tao)|Čang San-feng]], což je ovšem postava historicky nejasná. Doložitelné linie se začínají rozvíjet od 17. století, s Čchen Wang-tchingem (Chen Wangting 陈王庭, 1600–1680) jako prvním mistrem. V průběhu staletí bylo umění předávano dále a postupně vznikly čtyři další velké školy, pojmenované podle jejich zakladatelů Jang, Wu, Sun a Li. V rámci bojových umění patří tchaj-ťi-čchüan k tzv. vnitřním školám, nej-ťia (neijia 内家), čili těm, které kladou důraz na pěstování vnitřní síly s využíváním prvků vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]). V tom se liší od vnějších škol, waj-ťia (waijia 外家), akcentujích spíše budování fyzické síly a obratnosti. V současnosti je tchaj-ťi-čchüan oblíbené a po světě rozšířené jako zdravotní a relaxační cvičení.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=tchien%E2%80%91cun_(Tao)&diff=295211 2026-08-24T08:34:46Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao tchien-cun Talisman symbolizující božstvo.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;tchien‑cun&lt;/span&gt; (tianzun 天尊), „nebeský ctihodný“, titul používaný pro nejvyšší božstva v náboženském taoismu. Tato božstva se vnímají jako inkarnace samotného [[tao (Tao)|tao]], které od věků sestupují k lidem, často prostřednictvím nižších božstev či nesmrtelných bytostí ([[sien (Tao)|sien]]), aby jim předávaly nauku, návody, recepty, případně i přímo texty ([[tchien‑šu (Tao)|tchien-šu]]), jež mají napomoci na cestě k dosažení nesmrtelnosti. Institut tchien-cunů se začal užívat jako obdoba buddhistických bódhisattvů zhruba po 3. století, kdy buddhismus začal nabývat v Číně stále většího vlivu a vznikla zřejmě potřeba nabídnout i v domácím náboženství obdobné zástupce nadpozemského milosrdenství. Nejvýznamnější jsou tři nebeští ctihodní: Nebeský ctihodný vládce prvopočátku ([[Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)|Jüan-š’ tchien-cun]]), Nebeský ctihodný vládce Zázračný klenot ([[Ling‑pao tchien‑cun (Tao)|Ling-pao tchien-cun]]) a Nebeský ctihodný vládce Cesty a její síly ([[Tao‑te tchien‑cun (Tao)|Tao-te tchien-cun]]).<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=tchien%E2%80%91%C5%A1u_(Tao)&diff=295210 2026-08-24T08:32:53Z

<p>JD: Přidán obrázek</p> <hr /> <div>&lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;[[Soubor:Tao tchien-šu Oblačné písmo.jpg]]&lt;/div&gt;&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;tchien‑šu&lt;/span&gt; (tianshu  天书), „nebeské písmo“, označení pro specifický typ písma, resp. písemností.  Znaky v tomto písmu jsou psány pokroucenými vlnovitými tahy a běžnému čtenáři nejsou srozumitelné. Písmo bývá pro svůj vzhled nazýváno i oblačným, jün-čuan (yunzhuan 云篆), protože znaky připomínají obláčky na nebi. Vlnovitý tvar tahů asociuje představu z nebes proudící [[čchi (Tao)|čchi]]. U nemálo taoistických písemností bývalo tradičně prohlašováno, že byly získány napsané právě v oblačném písmu – buď tím, že je držiteli věnovaly nesmrtelné bytosti ([[čen‑žen (Tao)|čen-žen]]), které jej z nebes navštívily, anebo že je sám v meditačním vytržení při kontaktu s těmito bytostmi napsal. Znaky psané v tomto písmu se používají na různé amulety a talismany, jejichž účelem je chránit před zlými silami a zahánět nemoci. Nebeským písmem se mimoto označují i mračné útvary na nebi připomínající čínské znaky. Rovněž se o nich tvrdí, že jsou vzkazem bytostí z vyšších sfér, jemuž může porozumět jenom zasvěcený člověk. Nazývají se i přírodním nebeským písmem.<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]<br /> [[Kategorie:Tao]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao&diff=295209 2026-08-24T08:23:00Z

<p>JD: Opravené ISBN, úprava</p> <hr /> <div>&lt;h2&gt;&lt;span style=&quot;font-size: larger;“&gt;Slovník taoismu&lt;/span&gt; (2010)&lt;br/&gt;<br /> Vladimír Ando&lt;/h2&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;<br /> &lt;div&gt;[[Soubor:Tao_obalka_1.jpg|370px]]&lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;logos-row&quot;&gt;[[Soubor:Logo_SOU_2.jpg|87px|link=https://www.soc.cas.cz/]]<br /> [[Soubor:Logo_Strategie_V3_1.png|125px|link=http://av21.avcr.cz/]][[Soubor:Logo_Libri_1.png|87px|link=https://libri.cz/]]&lt;/div&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Slovník taoismu byl psán pro úspěšně se rozvíjející ediční řadu nakladatelství Libri, kde vyšel pod titulem ''Malá encyklopedie taoismu'' (2010). Autor při jeho koncipování vycházel především z klasických čínských textů a jejich výkladů, proto neshledal důvody k úpravám textu pro naši edici. Slovník tak s výjimkou názvu, opravy tiskových chyb a několika obrázků, které z původního vydání nechtěně vypadly, publikujeme bez jakýchkoli změn.<br /> <br /> Původní knižní vydání ''Malé encyklopedie taoismu'' lektoroval (†) prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.<br /> <br /> Internetové vydání připravil Zdeněk R. Nešpor.<br /> <br /> Knižní vydání: Libri, Praha 2002. ISBN 978-80-7277-455-5.<br /> <br /> [[:Kategorie:Tao|Všechna hesla]]<br /> <br /> [[Tao:Tao|Taoismus — obecná charakteristika a stručný historický nástin]]<br /> <br /> [[Tao:index_pinyin|Rejstřík hesel v pinyinu]]<br /> <br /> [[Tao:literatura|Doporučená literatura]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Tao&diff=295208 2026-08-24T08:20:06Z

<p>JD: Založení stránky</p> <hr /> <div>&lt;h2&gt;&lt;span style=&quot;font-size: larger;“&gt;Slovník taoismu&lt;/span&gt; (2010)&lt;br/&gt;<br /> Vladimír Ando&lt;/h2&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;photo&quot;&gt;<br /> &lt;div&gt;[[Soubor:Tao_obalka_1.jpg|370px]]&lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div id=&quot;logos-row&quot;&gt;[[Soubor:Logo_SOU_2.jpg|87px|link=https://www.soc.cas.cz/]]<br /> [[Soubor:Logo_Strategie_V3_1.png|125px|link=http://av21.avcr.cz/]][[Soubor:Logo_Libri_1.png|87px|link=https://libri.cz/]]&lt;/div&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Slovník taoismu byl psán pro úspěšně se rozvíjející ediční řadu nakladatelství Libri, kde vyšel pod titulem ''Malá encyklopedie taoismu'' (2010). Autor při jeho koncipování vycházel především z klasických čínských textů a jejich výkladů, proto neshledal důvody k úpravám textu pro naši edici. Slovník tak s výjimkou názvu, opravy tiskových chyb a několika obrázků, které z původního vydání nechtěně vypadly, publikujeme bez jakýchkoli změn.<br /> <br /> Původní knižní vydání Malé encyklopedie taoismu lektoroval (†) prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.<br /> <br /> Internetové vydání připravil Zdeněk R. Nešpor.<br /> <br /> Knižní vydání: Libri, Praha 2002. ISBN 80-7277-455-5.<br /> <br /> [[:Kategorie:Tao|Všechna hesla]]<br /> <br /> [[Tao:Tao|Taoismus — obecná charakteristika a stručný historický nástin]]<br /> <br /> [[Tao:index_pinyin|Rejstřík hesel v pinyinu]]<br /> <br /> [[Tao:literatura|Doporučená literatura]]</div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_obalka_1.jpg&diff=295207 2026-08-24T08:19:54Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_tchien-%C5%A1u_Obla%C4%8Dn%C3%A9_p%C3%ADsmo.jpg&diff=295206 2026-08-24T07:46:09Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_tchien-cun_Talisman_symbolizuj%C3%ADc%C3%AD_bo%C5%BEstvo.jpg&diff=295205 2026-08-24T07:46:09Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_Tchaj-%C5%A5i-tchu_Jinjangov%C3%A1_ryba.jpg&diff=295204 2026-08-24T07:46:09Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_tchaj-%C5%A5i_Symbolick%C3%BD_n%C3%A1kres_vzniku_byt%C3%AD_z_tchaj-%C5%A5i.jpg&diff=295203 2026-08-24T07:46:08Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_sien_Taoisti%C4%8Dt%C3%AD_nesmrteln%C3%AD.jpg&diff=295202 2026-08-24T07:46:08Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD https://rg-encyklopedie-dev.soc.cas.cz/index.php?title=Soubor:Tao_pcho_Sedm_du%C5%A1%C3%AD_pcho_2.jpg&diff=295201 2026-08-24T07:46:08Z

<p>JD: </p> <hr /> <div></div>

JD