Zobrazení zdroje stránky Ling‑pao‑pchaj (Tao)

<span id="entry">Ling‑pao‑pchaj</span> (Lingbaopai 灵宝派), sekta Zázračného klenotu, jedna z nejstarších taoistických sekt; formovat se začala za dynastie Východných Ťin na konci 4. století. Ideově vycházela z posvátných spisů Knihy zázračného klenotu (''[[Ling‑pao‑ťing (Tao)|Ling‑pao‑ťing]]''), jejichž původ se vztahuje k taoistickému mágovi [[Ke, Süan (Tao)|Ke Süan]]ovi do 2. století n. l. Na základě těchto textů systematizoval teoretickou koncepci školy v 5. století [[Lu, Siou-ťing (Tao)|Lu Siou-ťing]], čímž přispěl k jejímu rozšíření. Praktiky sekty byly založeny na používání talismanů, magických předmětů a provádění rituálů. V tom navázala na starší učení nebeských mistrů ([[Tchien‑š’‑tao (Tao)|Tchien-š’-tao]]). Věřící prováděli společné odříkávání textů, které mělo napomoci vnitřní očistě. Do věrouky sekty Zázračného klenotu byly absorbovány některé prvky školy Svrchované čistoty ([[Šang‑čching‑pchaj (Tao)|Šang-čching-pchaj]]), zejména používání meditací. Spočívaly ve vizualizaci božstev, jež se žádala, aby pomáhala vnitřní očistě věřícího a dělala mu ochránce při extatických cestách do nebeských sfér. Od věřících se očekávalo konání dobrých skutků; obřady neměly za cíl jenom pomoci jedincům dosáhnout spásy v podobě nesmrtelnosti, nýbrž se vykonávaly ve prospěch všech lidí. Tento prvek soucítění a víry ve všeobecnou spásu byl převzat z buddhismu, stejně jako i koncepce reinkarnace. Poskytnutím jednoduchých návodů, jako byly modlitby, rituály apod., a svým komunálním charakterem se sekta Zázračného klenotu stala přitažlivou pro široké vrstvy obyvatelstva, byla proto ve své době značně rozšířená. Organizačně ovšem nebyla nijak pevně zformována a v průběhu následujících staletí postupně splynula s jinými sektami a stala se součástí linie Cesta správné jednoty ([[Čeng‑i‑tao (Tao)|Čeng-i-tao]]).

''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]
[[Kategorie:Tao]]