Zobrazení zdroje stránky wu‑wej (Tao)

<span id="entry">wu‑wej</span> (wuwei 无为), „ne-konání, ne-činění“, jeden z ústředních pojmů taoistické filozofie a praxe. Označuje spontánní a neuvědomělé konání, které není iniciováno žádnou vědomou touhou či potřebou, nepřisuzuje činům žádnou pozitivní ani negativní hodnotu a neděje se s ohledem na očekáváný výsledek. Takovéto jednání je v souladu s přirozeností [[tao (Tao)|tao]], jíž je spontaneita ([[c’‑žan (Tao)|c’-žan]]). Stejně jako tao, které vše tvoří, aniž by jakkoli řídilo, měl by i člověk být ve svém konání prost snahy o dosažení výsledku. Wu-wej tedy neznamená nekonat nic neboli pasivitu, ani není jeho smyslem vyhýbání se konání vůbec, nýbrž znamená nezasahovat do přirozeného chodu věcí a nechat mu volný průchod: „Kdo se soustřeďuje na vzdělání, den ze dne si více osvojuje; kdo se soustřeďuje na tao, den ze dne se více oprošťuje. Postupným oprošťováním dospíváme nakonec k nejednání. Nejednáme-li, nezůstává nic, co by nebylo vykonáno. Svět lze získat jen trvalým nevměšováním. Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět.“ (''Tao‑te‑ťing'', kap. 48, DharmaGaia, Praha 2003). Idea wu-wej, kromě toho, že v taoismu představuje zásadní životní postoj v individuálním vývoji, tzv. pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]), byla nabízena i jako koncepce vlády, způsob spravování věcí veřejných, který je v souladu s přírodními zákony, a tudíž harmonický a předcházející chaosu: „Čím více je ve světě zákazů a zápovědí, tím více lid chudne. Čím více je ostrých nástrojů mezi lidem, tím více je zmatků v zemi. Čím více chytrosti a obratnosti má člověk, tím více vzniká výmyslů a výstředností. Čím více se vydává zákonů a nařízení, tím více je zlodějů a lupičů. Proto praví moudrý: Já nezasahuji – a lid se sám rozvíjí; setrvávám v klidu a tichu – a lid se sám napravuje; nevměšuji se – a lid sám od sebe prospívá; nic si nežádám – a lid sám si uchovává jednoduchost.“ (Kap. 57).

''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Ando Vladimír]]
[[Kategorie:Tao]]