Řádek 12:

Islám vznikl na Arabském poloostrově v 7. století v nábožensky pestrém prostředí, kde se víra v astrální božstva, v božstva přírodních sil a v různé démony vyskytovala vedle [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] a [[křesťanství (JKI-K)|ikřesťanství]] v několika jeho podobách. Podobně jako jinde v semitském prostředí bylo i zde povědomí o nejvyšším Bohu. Právě on jako jediný Bůh (''[[Alláh (JKI-I)|al Láh]]'') údajně začal roku 610 promlouvat prostřednictvím anděla Džibríla ([[anděl Gabriel (JKI-I)|Gabriela]]) k [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovi Ibn Abdulláhovi]] (?570–632) na místě, kam se Muhammad uchyloval k rozjímání. Bylo poblíž města [[Mekka (JKI-I)|Mekky]], kde Muhammad žil se svou manželkou Chadídžou. Muhammad prý pochyboval o pravosti svých zjevení, ale po čase je přijal jako proroctví a sděloval je v malém okruhu posluchačů. Teprve po třech letech s nimi vystoupil veřejně. Cítil se jako [[proroci (JKI-I)|prorok]], který svým poselstvím o jediném Bohu navazuje na předchozí proroky, jejichž slova ovšem nebyla (plně) přijata nebo byla zapomenuta. Postupem času narůstal v Mekce odpor proti jeho výlučné [[jedinost boží (JKI-I)|monoteistické zvěsti]] a když v roce 619 zemřela Chadídža i Muhammadův vlivný strýc Abú Tálib, který jej podporoval a chránil, musel Muhammad Mekku tajně s několika svými druhy opustit. Roku 622 využil pozvání obyvatel Jathribu, kteří mu nabídli ochranu a slíbili poslušnost jeho prorockým slovům.

Islám vznikl na Arabském poloostrově v 7. století v nábožensky pestrém prostředí, kde se víra v astrální božstva, v božstva přírodních sil a v různé démony vyskytovala vedle [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] a [[křesťanství (JKI-K)|ikřesťanství]] v několika jeho podobách. Podobně jako jinde v semitském prostředí bylo i zde povědomí o nejvyšším Bohu. Právě on jako jediný Bůh (''[[Alláh (JKI-I)|al Láh]]'') údajně začal roku 610 promlouvat prostřednictvím anděla Džibríla ([[anděl Gabriel (JKI-I)|Gabriela]]) k [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovi Ibn Abdulláhovi]] (?570–632) na místě, kam se Muhammad uchyloval k rozjímání. Bylo poblíž města [[Mekka (JKI-I)|Mekky]], kde Muhammad žil se svou manželkou Chadídžou. Muhammad prý pochyboval o pravosti svých zjevení, ale po čase je přijal jako proroctví a sděloval je v malém okruhu posluchačů. Teprve po třech letech s nimi vystoupil veřejně. Cítil se jako [[proroci (JKI-I)|prorok]], který svým poselstvím o jediném Bohu navazuje na předchozí proroky, jejichž slova ovšem nebyla (plně) přijata nebo byla zapomenuta. Postupem času narůstal v Mekce odpor proti jeho výlučné [[jedinost boží (JKI-I)|monoteistické zvěsti]] a když v roce 619 zemřela Chadídža i Muhammadův vlivný strýc Abú Tálib, který jej podporoval a chránil, musel Muhammad Mekku tajně s několika svými druhy opustit. Roku 622 využil pozvání obyvatel Jathribu, kteří mu nabídli ochranu a slíbili poslušnost jeho prorockým slovům.

−

Odchod do Jathribu znamenal přelom, později vyznačený i tím, že začátek roku, v němž se udál, se stal počátkem muslimského [[kalendář (JKI-I)|kalendář]]. Obec se přejmenovala na ''Madínat an-nabí'' (Město Prorokovo, [[Medína (JKI-I)|Medínu]]), Muhammad ji politicky i vojensky konsolidoval a s vojskem muslimů roku 630 po několika střetech definitivně porazil nepřátelskou Mekku a slavně se do ní navrátil. Než roku 632 zemřel, podařilo se muslimům ovládnout a sjednotit celý Arabský poloostrov. Muhammad po sobě zanechal zjevení, která jeho stoupenci znali zpaměti a která byla nedlouho po jeho smrti shrnuta do souboru, nazvaného [[korán (JKI-I)|Korán]] (ve významu „přednášení“, „recitace“, popř. „čtení“).

+

Odchod do Jathribu znamenal přelom, později vyznačený i tím, že začátek roku, v němž se udál, se stal počátkem muslimského [[kalendář (JKI-I)|kalendáře]]. Obec se přejmenovala na ''Madínat an-nabí'' (Město Prorokovo, [[Medína (JKI-I)|Medínu]]), Muhammad ji politicky i vojensky konsolidoval a s vojskem muslimů roku 630 po několika střetech definitivně porazil nepřátelskou Mekku a slavně se do ní navrátil. Než roku 632 zemřel, podařilo se muslimům ovládnout a sjednotit celý Arabský poloostrov. Muhammad po sobě zanechal zjevení, která jeho stoupenci znali zpaměti a která byla nedlouho po jeho smrti shrnuta do souboru, nazvaného [[korán (JKI-I)|Korán]] (ve významu „přednášení“, „recitace“, popř. „čtení“).

Společenství muslimů vedli po Muhammadově smrti „náměstkové posla božího“ – [[chalífa (JKI-I)|chalífové]]. K vládě prvních čtyř se muslimové vztahují jako k ideálnímu věku jednotného a vítězného islámu. Abú Bakr as-Siddíq (vládl v letech 632–634) zvládl zmatek po Muhammadově smrti a zabránil rozpadu obce muslimů. 'Umar ibn al-Chattáb (v čele od roku 634 do roku 644) pak vedl rychlou expanzi islámu díky vítězství nad byzantskou a perskou říší. Třetí idealizovaný chalífa 'Uthmán ibn 'Affán (vládl 644–656) se sice zasloužil o vznik kanonického textu Koránu, ale preferencí příbuzných ze svého rodu Umajjovců ještě zvýšil napětí kolem způsobu volby mužů do čela muslimské pospolitosti. Po jeho násilné smrti byl zvolen chalífou [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|'Alí ibn Abí Tálib]] (vládl 656–661), Muhammadův bratranec a zeť (manžel jeho dcery [[Fátima (JKI-I)|Fátimy]]), zastupující to křídlo muslimů, které si za chalífy přálo Muhammadovy mužské příbuzné. Po vraždě 'Alího se k moci dostali Umajjovci. Do čela odporu proti jejich málo příkladnému způsobu života se postavil 'Alího syn [[Husajn (JKI-I)|al-Husajn]]; padl ale roku 680 v boji dříve, než došlo k válce Umajjovci. Jeho smrtí se obec muslimů definitivně rozdělila na následovníky 'Alího, [[ší‘a (JKI-I)|ší'ity]], a hlavní proud muslimů, jenž byl později nazván [[sunna (JKI-I)|sunnity]].

Společenství muslimů vedli po Muhammadově smrti „náměstkové posla božího“ – [[chalífa (JKI-I)|chalífové]]. K vládě prvních čtyř se muslimové vztahují jako k ideálnímu věku jednotného a vítězného islámu. Abú Bakr as-Siddíq (vládl v letech 632–634) zvládl zmatek po Muhammadově smrti a zabránil rozpadu obce muslimů. 'Umar ibn al-Chattáb (v čele od roku 634 do roku 644) pak vedl rychlou expanzi islámu díky vítězství nad byzantskou a perskou říší. Třetí idealizovaný chalífa 'Uthmán ibn 'Affán (vládl 644–656) se sice zasloužil o vznik kanonického textu Koránu, ale preferencí příbuzných ze svého rodu Umajjovců ještě zvýšil napětí kolem způsobu volby mužů do čela muslimské pospolitosti. Po jeho násilné smrti byl zvolen chalífou [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|'Alí ibn Abí Tálib]] (vládl 656–661), Muhammadův bratranec a zeť (manžel jeho dcery [[Fátima (JKI-I)|Fátimy]]), zastupující to křídlo muslimů, které si za chalífy přálo Muhammadovy mužské příbuzné. Po vraždě 'Alího se k moci dostali Umajjovci. Do čela odporu proti jejich málo příkladnému způsobu života se postavil 'Alího syn [[Husajn (JKI-I)|al-Husajn]]; padl ale roku 680 v boji dříve, než došlo k válce Umajjovci. Jeho smrtí se obec muslimů definitivně rozdělila na následovníky 'Alího, [[ší‘a (JKI-I)|ší'ity]], a hlavní proud muslimů, jenž byl později nazván [[sunna (JKI-I)|sunnity]].

Řádek 24:

[[islám (JKI-I)|Islám]] je monoteistické náboženství a poddanost člověka [[jedinost boží (JKI-I)|jedinému Bohu]] je jeho základem i cílem. Kromě víry v jediného Boha předpisuje islám [[muslim (JKI-I)|muslimům]] (těm, kteří jsou Bohu poddáni) také víru v předchozí [[proroci (JKI-I)|proroky]] (včetně proroka '''Ísy'' – [[Ježíš (JKI-I)|Ježíše]]), zjevené knihy, [[andělé (JKI-I)|anděly]] a [[džinnové (JKI-I)|džinny]] a víru ve všeobecné [[zmrtvýchvstání (JKI-I)|zmrtvýchvstání]] a [[poslední soud (JKI-I)|poslední soud]]. K tomu se někdy přidává i víra v to, že Bůh vše řídí a vše (předem) ustanovuje.

[[islám (JKI-I)|Islám]] je monoteistické náboženství a poddanost člověka [[jedinost boží (JKI-I)|jedinému Bohu]] je jeho základem i cílem. Kromě víry v jediného Boha předpisuje islám [[muslim (JKI-I)|muslimům]] (těm, kteří jsou Bohu poddáni) také víru v předchozí [[proroci (JKI-I)|proroky]] (včetně proroka '''Ísy'' – [[Ježíš (JKI-I)|Ježíše]]), zjevené knihy, [[andělé (JKI-I)|anděly]] a [[džinnové (JKI-I)|džinny]] a víru ve všeobecné [[zmrtvýchvstání (JKI-I)|zmrtvýchvstání]] a [[poslední soud (JKI-I)|poslední soud]]. K tomu se někdy přidává i víra v to, že Bůh vše řídí a vše (předem) ustanovuje.

−

Výše zmíněnými zjevenými knihami, dochovanými až dosud, jsou Tóra (zjevená [[Mojžíš (JKI-I)|Mojžíšovi]]), Žalmy (Davidovi), [[evangelium (JKI-I)|Evangelium]] (Ježíšovi) a [[korán (JKI-I)|Korán]], zjevený Muhammadovi. Korán má mezi těmito knihami jedinečné postavení, neboť je posledním a dokonalým zjevením, které předchozí knihy nahrazuje. Kromě úvodního textu, jenž je [[modlitba (JKI-I)|modlitbou]] (''súra'' Fátiha), je mluvčím v ostatních súrách sám Bůh. V těch, které jsou označeny jako mekkánské, často a naléhavě volá lidi k poslušnosti, připomíná jim příběhy předchozích proroků, obvykle v jiné podobě známých i z kanonických textů judaismu a křesťanství, a líčí budoucí odměny a tresty. V medínských súrách převažují řešení praktických otázek života muslimů a jejich společenství. Při redakci za 'Uthmána bylo celkem 114 súr seřazeno od nejdelší po nejkratší (s výjimkou Fátihy) a uvozeno formulí „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ (tzv. ''[[basmala (JKI-I)|basmala]]''). Ve zbožnosti muslimů má Korán ústřední a zcela zásadní postavení: pasáže z něj jsou součástí modliteb, je hojně recitován a čten, muslimové ho umějí i nazpaměť, s kaligraficky provedenými verši z něho se setkávají v muslimských zemích téměř všude, jeho [[arabština (JKI-I)|arabština]] slouží jako jazyková norma.

+

Výše zmíněnými zjevenými knihami, dochovanými až dosud, jsou Tóra (zjevená [[Mojžíš (JKI-I)|Mojžíšovi]]), Žalmy (Davidovi), [[evangelium (JKI-I)|Evangelium]] (Ježíšovi) a [[korán (JKI-I)|Korán]], zjevený Muhammadovi. Korán má mezi těmito knihami jedinečné postavení, neboť je posledním a dokonalým zjevením, které předchozí knihy nahrazuje. Kromě úvodního textu, jenž je [[modlitba (JKI-I)|modlitbou]] (''súra'' [[Fátiha (Islam)|Fátiha]]), je mluvčím v ostatních súrách sám [[Alláh (Islam)|Bůh]]. V těch, které jsou označeny jako mekkánské, často a naléhavě volá lidi k poslušnosti, připomíná jim příběhy předchozích proroků, obvykle v jiné podobě známých i z kanonických textů judaismu a křesťanství, a líčí budoucí odměny a tresty. V medínských súrách převažují řešení praktických otázek života muslimů a jejich společenství. Při redakci za 'Uthmána bylo celkem 114 súr seřazeno od nejdelší po nejkratší (s výjimkou Fátihy) a uvozeno formulí „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ (tzv. ''[[basmala (JKI-I)|basmala]]''). Ve zbožnosti muslimů má Korán ústřední a zcela zásadní postavení: pasáže z něj jsou součástí modliteb, je hojně recitován a čten, muslimové ho umějí i nazpaměť, s kaligraficky provedenými verši z něho se setkávají v muslimských zemích téměř všude, jeho [[arabština (JKI-I)|arabština]] slouží jako jazyková norma.

−

Vzhledem k tomu, že vztah muslima k Bohu má především podobu poslušnosti, zaobírá se islámské myšlení spíše otázkami právní povahy než otázkami věroučnými. Soubor právních norem (''[[šarí‘a (JKI-I)|šarí'a]]''), kodifikujících povinnosti člověka k Bohu i jeho vztahy k jiným lidem, má základ v Koránu a ve výrocích, které jsou více či méně věrohodně připisovány Muhammadovi a jeho druhům, ale po celou historii je s použitím stanovených pravidel rozpracováván a aktualizován v nových výkladech a aplikacích. Nachází se ve čtyřech základních podobách podle právních škol (''madhabů'', některé další madhaby přitom již zanikly), které se vyvinuly v odlišných historických a geografických podmínkách. Účelem islámské [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]] vědy je přiřadit každý čin člověka do jedné z pěti kategorií: mezi činy povinné, doporučené, indiferentní (nepřikázané ani nezakázané), zavrženíhodné a zakázané (a tedy trestné).

+

Vzhledem k tomu, že vztah muslima k [[Alláh (Islam)|Bohu]] má především podobu poslušnosti, zaobírá se islámské myšlení spíše otázkami právní povahy než otázkami věroučnými. Soubor právních norem (''[[šarí‘a (JKI-I)|šarí'a]]''), kodifikujících povinnosti člověka k Bohu i jeho vztahy k jiným lidem, má základ v Koránu a ve [[hadíth (Islam)|výrocích]], které jsou více či méně věrohodně připisovány Muhammadovi a jeho druhům, ale po celou historii je s použitím stanovených pravidel rozpracováván a aktualizován v nových výkladech a aplikacích. Nachází se ve čtyřech základních podobách podle právních škol (''madhabů'', některé další madhaby přitom již zanikly), které se vyvinuly v odlišných historických a geografických podmínkách. Účelem islámské [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]] vědy je přiřadit každý čin člověka do jedné z pěti kategorií: mezi činy povinné, doporučené, indiferentní (nepřikázané ani nezakázané), zavrženíhodné a zakázané (a tedy trestné).

−

Jádrem souboru povinností muslima vůči Bohu je tzv. [[pět sloupů víry (JKI-I)|pět pilířů]] či sloupů islámu. Především plněním těchto povinností se projevuje poddanost člověka Bohu, a tedy jeho příslušnost k islámu. Prvním pilířem je [[vyznání víry (JKI-I)|vyznání víry]], které zní: „Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je poslem božím“. Tímto vyznáním je dovršena konverze k islámu a toto vyznání muslima provází při každé modlitbě a (spolu s ''basmalou'') mu připomíná jeho náboženství v mnoha všedních situacích. [[modlitba (JKI-I)|Modlitba]] je dalším pilířem islámu; její platnost je ovšem vázána na řadu podmínek v rozsahu od upřímnosti srdce až k čistotě těla. Povinných je pět modliteb denně, přičemž muži mají za povinnost přijít ke společné páteční polední modlitbě do mešity či modlitebny a vyslechnout kázání. Tradičně je na třetím místě mezi pilíři islámu jmenována [[almužna (JKI-I)|almužna]]. Její základ, povinný pro muslima disponujícího majetkem v určité výši, se v muslimských společnostech stával státní daní. Výše povinné almužny byla u každého zemědělského produktu jiná; v peněžní ekonomice je stanovena na 2,5 %. Sociální cítění, na jehož rozvinutí islám dává velký důraz, vede muslimy i k dobrovolným almužnám. Čtvrtým pilířem je [[půst (JKI-I)|půst]] během celého měsíce ''[[ramadán (JKI-I)|ramadánu]]'', a to od jídla, pití a pohlavního styku v době od východu do západu slunce. Pátým pilířem je (obvykle) šestidenní [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]], vykonaná nejméně jednou za život v určený čas a společně s ostatními poutníky. K těmto pilířům se více či méně těsně přimyká i zásada usilovat o šíření islámu (''[[džihád (JKI-I)|džihád]]''), která může mít běžnou podobu snahy o prohloubení vlastní zbožnosti, ale výjimečně i podobu společné násilné aktivity.

+

Jádrem souboru povinností muslima vůči Bohu je tzv. [[pět sloupů víry (JKI-I)|pět pilířů]] či sloupů islámu. Především plněním těchto povinností se projevuje poddanost člověka Bohu, a tedy jeho příslušnost k islámu. Prvním pilířem je [[vyznání víry (JKI-I)|vyznání víry]], které zní: „Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je poslem božím“. Tímto vyznáním je dovršena konverze k islámu a toto vyznání muslima provází při každé modlitbě a (spolu s ''[[basmala (JKI-I)|basmalou]]'') mu připomíná jeho náboženství v mnoha všedních situacích. [[modlitba (JKI-I)|Modlitba]] je dalším pilířem islámu; její platnost je ovšem vázána na řadu podmínek v rozsahu od upřímnosti srdce až k čistotě těla. Povinných je pět modliteb denně, přičemž muži mají za povinnost přijít ke společné páteční polední modlitbě do mešity či modlitebny a vyslechnout kázání. Tradičně je na třetím místě mezi pilíři islámu jmenována [[almužna (JKI-I)|almužna]]. Její základ, povinný pro muslima disponujícího majetkem v určité výši, se v muslimských společnostech stával státní daní. Výše povinné almužny byla u každého zemědělského produktu jiná; v peněžní ekonomice je stanovena na 2,5 %. Sociální cítění, na jehož rozvinutí islám dává velký důraz, vede muslimy i k dobrovolným almužnám. Čtvrtým pilířem je [[půst (JKI-I)|půst]] během celého měsíce ''[[ramadán (JKI-I)|ramadánu]]'', a to od jídla, pití a pohlavního styku v době od východu do západu slunce. Pátým pilířem je (obvykle) šestidenní [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]], vykonaná nejméně jednou za život v určený čas a společně s ostatními poutníky. K těmto pilířům se více či méně těsně přimyká i zásada usilovat o šíření islámu (''[[džihád (JKI-I)|džihád]]''), která může mít běžnou podobu snahy o prohloubení vlastní zbožnosti, ale výjimečně i podobu společné násilné aktivity.

−

S pilíři islámu jsou spojeny dva nejvýznamnější [[svátky (JKI-I)|svátky]] muslimů. V době, kdy vrcholí společná pouť do Mekky, nastává svátek obětování (velký svátek), jímž si muslimové připomínají víru [[Ibráhím (JKI-I)|Ibráhíma]], s níž byl připraven obětovat svého syna [[Ismá‘íl (JKI-I)|Isma'íla]] (v judaismu a v křesťanství vystupuje v tomto [[Abraham (JKI-J)|Abrahamově]] příběhu jeho syn [[Izák (JKI-J)|Izák]] a nikoliv Izmael). Druhým svátkem je období po ukončení půstu v měsíci ''ramadán'' – oslavy konce půstu mohou trvat i tři dny. Kromě Nového roku se dalšími svátky připomínají události z [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadova]] života: jeho narození, začátek zjevování či jeho cesta do nebes a zpět. [[ší‘a (JKI-I)|Ší'ité]] si navíc připomínají smrt [[Husajn (JKI-I)|Husajna]], jejž považují za mučedníka, nebo ustanovení [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího]] Muhammadovým nástupcem. Existuje ovšem mnoho dalších lokálních svátků a významných dnů.

+

S pilíři islámu jsou spojeny dva nejvýznamnější [[svátky (JKI-I)|svátky]] muslimů. V době, kdy vrcholí společná [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]], nastává svátek obětování (velký svátek), jímž si muslimové připomínají víru [[Ibráhím (JKI-I)|Ibráhíma]], s níž byl připraven obětovat svého syna [[Ismá‘íl (JKI-I)|Isma'íla]] (v judaismu a v křesťanství vystupuje v tomto [[Abraham (JKI-J)|Abrahamově]] příběhu jeho syn [[Izák (JKI-J)|Izák]] a nikoliv Izmael). Druhým svátkem je období po ukončení půstu v měsíci ''ramadán'' – oslavy konce půstu mohou trvat i tři dny. Kromě Nového roku se dalšími svátky připomínají události z [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadova]] života: jeho narození, začátek zjevování či jeho cesta do nebes a zpět. [[ší‘a (JKI-I)|Ší'ité]] si navíc připomínají smrt [[Husajn (JKI-I)|Husajna]], jejž považují za mučedníka, nebo ustanovení [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího]] Muhammadovým nástupcem. Existuje ovšem mnoho dalších lokálních svátků a významných dnů.

−

Společenství muslimů se během své historie bohatě diferencovalo. Jedna osa této různosti je na jedné straně vyznačena střízlivou a přísnou ortodoxií, zaměřenou na poslušnost, a na druhé straně otevřeností k vnitřnímu prožívání Boží existence. Islámská [[mystika (JKI-I)|mystika]] – ''súfismus'' – je velmi různorodý proud, který tvoří [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstva]] a řády obvykle nábožensky horlivých muslimů, ochotných i k [[askeze (JKI-I)|askezi]] a toužících po osobním vztahu k Bohu. Do své mystické praxe jsou schopni integrovat prvky jiných kultur a náboženství, a ''súfismus'' se tak stává podkladem pro lidovou, často ne zcela ortodoxní, ale misijně velmi úspěšnou zbožnost. V [[lidový islám (JKI-I)|lidové zbožnosti]] s její úctou ke [[světci (JKI-I)|světcům]] a jejich hrobům, s pověrečností či vírou v [[zázrak (JKI-I)|zázraky]] nacházejí přísně ortodoxní muslimové případy porušování zásadního požadavku na uznání jedinnosti boží, což může vést ke konfliktům. Jinou osu různosti tvoří již zmíněné počáteční rozdělení muslimské obce na menšinové ší'ity a většinové sunnity a množství schizmatických skupin v minulosti i současnosti. Další osa různosti je samozřejmě dána etnickou příslušností muslimů.

+

Společenství muslimů se během své historie bohatě diferencovalo. Jedna osa této různosti je na jedné straně vyznačena střízlivou a přísnou ortodoxií, zaměřenou na poslušnost, a na druhé straně otevřeností k vnitřnímu prožívání Boží existence. Islámská [[mystika (JKI-I)|mystika]] – ''[[súfismus (Islam)|súfismus]]'' – je velmi různorodý proud, který tvoří [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstva]] a řády obvykle nábožensky horlivých muslimů, ochotných i k [[askeze (JKI-I)|askezi]] a toužících po osobním vztahu k Bohu. Do své mystické praxe jsou schopni integrovat prvky jiných kultur a náboženství, a ''súfismus'' se tak stává podkladem pro lidovou, často ne zcela ortodoxní, ale misijně velmi úspěšnou zbožnost. V [[lidový islám (JKI-I)|lidové zbožnosti]] s její úctou ke [[světci (JKI-I)|světcům]] a jejich hrobům, s pověrečností či vírou v [[zázrak (JKI-I)|zázraky]] nacházejí přísně ortodoxní muslimové případy porušování zásadního požadavku na uznání jedinnosti boží, což může vést ke konfliktům. Jinou osu různosti tvoří již zmíněné počáteční rozdělení muslimské obce na menšinové ší'ity a většinové sunnity a množství schizmatických skupin v minulosti i současnosti. Další osa různosti je samozřejmě dána etnickou příslušností muslimů.

== Islám v českých zemích ==

== Islám v českých zemích ==

Řádek 131:

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]

[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]

[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]

+

----

+

<div class="see-also">[[CNO|České náboženské osobnosti 20. a 21. století]]: [[Abbás al-Mu’tasim Muhammad|Abbás al-Mu’tasim Muhammad]], [[ar-Ráwí Muníb Hasan|ar-Ráwí Muníb Hasan]], [[Bahbouh Charif|Bahbouh Charif]], [[Bečka Jiří (Abdalláh)|Bečka Jiří (Abdalláh)]], [[Brikcius Alois Bohdan (Mohamed Abdalláh)|Brikcius Alois Bohdan (Mohamed Abdalláh)]], [[Hrbek Ivan|Hrbek Ivan]], [[Pelikán Petr|Pelikán Petr]], [[Sáňka Vladimír|Sáňka Vladimír]], [[Šilhavý Mohamed Ali (Přemysl)|Šilhavý Mohamed Ali (Přemysl)]]</div>

[[Kategorie:CCNS]]

[[Kategorie:CCNS]]

Ústředí muslimských obcí - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:21

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:58

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:59

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 15:26

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:52
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 12. 11. 2024, 17:39
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 17:58
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 16:59
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 16:29
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 15:26
(Žádný rozdíl)