Čapek Norbert Fabián - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 18:08

2025-10-15T18:08:27Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:23Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:53Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:37Z

Nová stránka

= Čapek Norbert Fabián =
 <time datetime="1870-06-03">3. června 1870</time> v Radomyšli (okr. Strakonice)
 <time datetime="1942-10-30">30. října 1942</time> v Dachau (okr. Německo)

Unitářský duchovní. Narodil se do matrikově katolické rodiny, jako mladík se u svého strýce ve Vídni seznámil s baptismem. Od roku 1888 působil jako baptistický misionář v Prešpurku (Bratislava), v letech 1891–94 absolvoval misijní seminář v Hamburku a další tři roky působil v Sasku. V roce 1898 přišel na Moravu, kde založil brněnský baptistický sbor, dále se přitom podílel na misii na Moravě a v Uhrách (Slovensko) a vydával náboženskou literaturu (mj. brožura ''Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů'', 1903). Se svým sborem se však postupně rozcházel, a to jak z teologických a ideových důvodů (Čapek stále zřetelněji směřoval nejen k necírkevnímu „svobodnému“ křesťanství, ale i za hranice křesťanské víry, začal se věnovat rovněž praktické psychologii), tak z důvodů organizačních (rozdělení kompetencí, ekonomické zajištění stavby nové modlitebny). Několik rozkolů se podařilo urovnat, v roce 1913 byl však kazatel Čapek sborem vyloučen a následujícího roku odešel do Spojených států, kde byl v letech 1914–15 kazatelem baptistického sboru v New Yorku, 1915–19 v Newarku. Další dva roky působil jako novinář a v roce 1921 se do Československa vrátil jako hlasatel unitářských myšlenek (s unitářstvím se poprvé seznámil v roce 1910 vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]], k americké konverzi jej přiměl zájem jeho dětí o vzdělávací program kongregace v Orange). V Československu Čapek přednášel na populárněpsychologická i náboženská témata, v roce 1922 založil Pražskou obec svobodného bratrství a v následujícím roce celorepublikový spolek. Začal vydávat časopis ''Cesty a cíle'' (1922–41, od roku 1945 s názvem ''Cesty světla'') a v roce 1930 spolek přetvořil do Náboženské společnosti československých unitářů. V organizaci a duchovním vedení církve, která téhož roku dosáhla státního uznání, Čapkovi pomáhali jeho manželka Mája (1888–1966), dcera [[Hašplová Bohdana|Bohdana Hašplová]] a zeť [[Hašpl Karel|Karel Hašpl]], dočasně rovněž [[Šíma Jaroslav|Jaroslav Šíma]]. Nadále byl literárně činný (největší teologický význam má dílo ''Tvůrčí náboženství'' z roku 1935, napsané společně s Hašplem a Šímou), v roce 1923 zavedl tzv. květinovou slavnost, již převzala řada zahraničních unitářských společenství. Ve svém unitářském období byl Čapek originálním kombinátorem myšlenek svobodného křesťanství s podněty dalších náboženských tradic a moderní vědy (psychologie, sociologie ad.), úspěšným řečníkem i autorem řady duchovních písní (uplatňujících se v baptistické i unitářské spiritualitě), nebyl však žádným hlubokým teologickým myslitelem a jeho vize moderního náboženství dokázala oslovit jen několik tisíc obdobně orientovaných zájemců. V roce 1934 mu udělila čestný doktorát americká Meadville Theological School. V březnu 1941 byl Čapek zatčen a obviněn z poslouchání nepřátelského rozhlasu a z velezrady, a i když byl ve druhém případě osvobozen, byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel.

Literatura: 
Richard Henry: ''Norbert Fabian Capek. A Spiritual Journey''. Skinner House, 1999; Luděk Pivoňka: ''Život a víra N. F. Čapka''. Obec unitářů, Plzeň 2007; Petr Tvrdek: ''Norbert Fabián Čapek. Život a dílo''. Unitaria, Praha 1995; Radovan Lovčí – Kristýna Kolajová Ledererová – Petr Samojský a kol: ''Požehnáni ohněm. Významné osobnosti unitářské historie.'' Unitaria, Praha 2014, s. 143–147.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-10-30">30. října 1942</time> v Dachau (okr. Německo)</span>
-Unitářský duchovní. Narodil se do matrikově katolické rodiny, jako mladík se u svého strýce ve Vídni seznámil s baptismem. Od roku 1888 působil jako baptistický misionář v Prešpurku (Bratislava), v letech 1891–94 absolvoval misijní seminář v Hamburku a další tři roky působil v Sasku. V roce 1898 přišel na Moravu, kde založil brněnský baptistický sbor, dále se přitom podílel na misii na Moravě a v Uhrách (Slovensko) a vydával náboženskou literaturu (mj. brožura ''Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů'', 1903). Se svým sborem se však postupně rozcházel, a to jak z teologických a ideových důvodů (Čapek stále zřetelněji směřoval nejen k necírkevnímu „svobodnému“ křesťanství, ale i za hranice křesťanské víry, začal se věnovat rovněž praktické psychologii), tak z důvodů organizačních (rozdělení kompetencí, ekonomické zajištění stavby nové modlitebny). Několik rozkolů se podařilo urovnat, v roce 1913 byl však kazatel Čapek sborem vyloučen a následujícího roku odešel do Spojených států, kde byl v letech 1914–15 kazatelem baptistického sboru v New Yorku, 1915–19 v Newarku. Další dva roky působil jako novinář a v roce 1921 se do Československa vrátil jako hlasatel unitářských myšlenek (s unitářstvím se poprvé seznámil v roce 1910 vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]], k americké konverzi jej přiměl zájem jeho dětí o vzdělávací program kongregace v Orange). V Československu Čapek přednášel na populárněpsychologická i náboženská témata, v roce 1922 založil Pražskou obec svobodného bratrství a v následujícím roce celorepublikový spolek. Začal vydávat časopis ''Cesty a cíle'' (1922–41, od roku 1945 s názvem ''Cesty světla'') a v roce 1930 spolek přetvořil do Náboženské společnosti československých unitářů. V organizaci a duchovním vedení církve, která téhož roku dosáhla státního uznání, Čapkovi pomáhali jeho manželka Mája (1888–1966), dcera [[Hašplová Bohdana|Bohdana Hašplová]] a zeť [[Hašpl Karel|Karel Hašpl]], dočasně rovněž [[Šíma Jaroslav|Jaroslav Šíma]]. Nadále byl literárně činný (největší teologický význam má dílo ''Tvůrčí náboženství'' z roku 1935, napsané společně s Hašplem a Šímou), v roce 1923 zavedl tzv. květinovou slavnost, již převzala řada zahraničních unitářských společenství. Ve svém unitářském období byl Čapek originálním kombinátorem myšlenek svobodného křesťanství s podněty dalších náboženských tradic a moderní vědy (psychologie, sociologie ad.), úspěšným řečníkem i autorem řady duchovních písní (uplatňujících se v baptistické i unitářské spiritualitě), nebyl však žádným hlubokým teologickým myslitelem a jeho vize moderního náboženství dokázala oslovit jen několik tisíc obdobně orientovaných zájemců. V roce 1934 mu udělila čestný doktorát americká Meadville Theological School. V březnu 1941 byl Čapek zatčen a obviněn z poslouchání nepřátelského rozhlasu a z velezrady, a i když byl ve druhém případě osvobozen, byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel.
+[[Náboženská společnost českých unitářů|Unitářský]] duchovní. Narodil se do matrikově katolické rodiny, jako mladík se u svého strýce ve Vídni seznámil s baptismem. Od roku 1888 působil jako baptistický misionář v Prešpurku (Bratislava), v letech 1891–94 absolvoval misijní seminář v Hamburku a další tři roky působil v Sasku. V roce 1898 přišel na Moravu, kde založil brněnský baptistický sbor, dále se přitom podílel na misii na Moravě a v Uhrách (Slovensko) a vydával náboženskou literaturu (mj. brožura ''Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů'', 1903). Se svým sborem se však postupně rozcházel, a to jak z teologických a ideových důvodů (Čapek stále zřetelněji směřoval nejen k necírkevnímu „svobodnému“ křesťanství, ale i za hranice křesťanské víry, začal se věnovat rovněž praktické psychologii), tak z důvodů organizačních (rozdělení kompetencí, ekonomické zajištění stavby nové modlitebny). Několik rozkolů se podařilo urovnat, v roce 1913 byl však kazatel Čapek sborem vyloučen a následujícího roku odešel do Spojených států, kde byl v letech 1914–15 kazatelem baptistického sboru v New Yorku, 1915–19 v Newarku. Další dva roky působil jako novinář a v roce 1921 se do Československa vrátil jako hlasatel unitářských myšlenek (s unitářstvím se poprvé seznámil v roce 1910 vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]], k americké konverzi jej přiměl zájem jeho dětí o vzdělávací program kongregace v Orange). V Československu Čapek přednášel na populárněpsychologická i náboženská témata, v roce 1922 založil Pražskou obec svobodného bratrství a v následujícím roce celorepublikový spolek. Začal vydávat časopis ''Cesty a cíle'' (1922–41, od roku 1945 s názvem ''Cesty světla'') a v roce 1930 spolek přetvořil do Náboženské společnosti československých unitářů. V organizaci a duchovním vedení církve, která téhož roku dosáhla státního uznání, Čapkovi pomáhali jeho manželka Mája (1888–1966), dcera [[Hašplová Bohdana|Bohdana Hašplová]] a zeť [[Hašpl Karel|Karel Hašpl]], dočasně rovněž [[Šíma Jaroslav|Jaroslav Šíma]]. Nadále byl literárně činný (největší teologický význam má dílo ''Tvůrčí náboženství'' z roku 1935, napsané společně s Hašplem a Šímou), v roce 1923 zavedl tzv. květinovou slavnost, již převzala řada zahraničních unitářských společenství. Ve svém unitářském období byl Čapek originálním kombinátorem myšlenek svobodného křesťanství s podněty dalších náboženských tradic a moderní vědy (psychologie, sociologie ad.), úspěšným řečníkem i autorem řady duchovních písní (uplatňujících se v baptistické i unitářské spiritualitě), nebyl však žádným hlubokým teologickým myslitelem a jeho vize moderního náboženství dokázala oslovit jen několik tisíc obdobně orientovaných zájemců. V roce 1934 mu udělila čestný doktorát americká Meadville Theological School. V březnu 1941 byl Čapek zatčen a obviněn z poslouchání nepřátelského rozhlasu a z velezrady, a i když byl ve druhém případě osvobozen, byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Richard Henry: ''Norbert Fabian Capek. A Spiritual Journey''. Skinner House, 1999; Luděk Pivoňka: ''Život a víra N. F. Čapka''. Obec unitářů, Plzeň 2007; Petr Tvrdek: ''Norbert Fabián Čapek. Život a dílo''. Unitaria, Praha 1995; Radovan Lovčí – Kristýna Kolajová Ledererová – Petr Samojský a kol: ''Požehnáni ohněm. Významné osobnosti unitářské historie.'' Unitaria, Praha 2014, s. 143–147.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)