Adlof Alois - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 05:31

2025-10-15T05:31:15Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:34Z

Nová stránka

= Adlof Alois =
 <time datetime="1861-08-16">16. srpna 1861</time> v Hořicích (okr. Jičín)
 <time datetime="1927-03-25">25. března 1927</time> v Praze

Kazatel Svobodné reformované církve / Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z chudé římskokatolické rodiny, v dětství osiřel po otci. V mládí (během středoškolských studií) se s římskokatolickou církví rozešel, což vedlo k několika školním incidentům, formálně církev opustil s dosažením dospělosti. V té době již byl faktickým členem Svobodné reformované církve, fungující nicméně jen jako spolek (tak tomu bylo po celý Adlofův život). Studoval na nižších gymnáziích v Gnadenfrei (dnes Piława Górna, 1875–77) a v Nieském (1877–79), vyšší gymnázium absolvoval v Praze (maturita 1883). Ekonomická podpora americké kongregacionistické misie, jež mu umožnila středoškolská studia, pokračovala nadále, Adlof studoval na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku (1884–86). V roce 1888 se stal předsedou Křesťanského spolku mladíků a roku 1889 byl ordinován jako kazatel Svobodné reformované církve. Působil převážně v Praze, měl však velkou zásluhu na rozšiřování církve a její organizační konsolidaci (od roku 1904 byl členem a v letech 1919–24 předsedou církevního výboru). Nemenší vliv měl jako vydavatel ''Křesťanského kancionálu'' (1897) a populárních náboženských časopisů (''Mladý křesťan'', 1893–1916, s výjimkou roku 1902; ''Světlo'', 1918–24), vedle toho překládal teologické spisy a publikoval kratší vlastní pojednání (''Výklad epištoly Pavla k Římanům'', 1902; ''Nástin dějin svobodných církví křesťanských'', 1905; ''Biblické letopisy'', 1912; ''Výklad modlitby Páně'', 1922). Časopisecky a posléze i knižně publikoval rovněž umělecky nevýrazné povídky hájící probuzenecké náboženské principy (''Nalezené poklady'', 1903; ''Svítá!'', 1906; ''Když kvetly chrpy'', 1907; ''Horecká paní'', 1915), jeho prvotinou bylo beletrizované zpracování vlastní náboženské konverze (''Kněz a student'', 1890), posledním dílem ''Vzpomínky na dětství'' (1927).

Literatura: 
''Alois Adlof – 150 let. Život, služba, odkaz''. Církev bratrská, Praha 2012.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1927-03-25">25. března 1927</time> v Praze</span>
-Kazatel Svobodné reformované církve / Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z chudé římskokatolické rodiny, v dětství osiřel po otci. V mládí (během středoškolských studií) se s římskokatolickou církví rozešel, což vedlo k několika školním incidentům, formálně církev opustil s dosažením dospělosti. V té době již byl faktickým členem Svobodné reformované církve, fungující nicméně jen jako spolek (tak tomu bylo po celý Adlofův život). Studoval na nižších gymnáziích v Gnadenfrei (dnes Piława Górna, 1875–77) a v Nieském (1877–79), vyšší gymnázium absolvoval v Praze (maturita 1883). Ekonomická podpora americké kongregacionistické misie, jež mu umožnila středoškolská studia, pokračovala nadále, Adlof studoval na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku (1884–86). V roce 1888 se stal předsedou Křesťanského spolku mladíků a roku 1889 byl ordinován jako kazatel Svobodné reformované církve. Působil převážně v Praze, měl však velkou zásluhu na rozšiřování církve a její organizační konsolidaci (od roku 1904 byl členem a v letech 1919–24 předsedou církevního výboru). Nemenší vliv měl jako vydavatel ''Křesťanského kancionálu'' (1897) a populárních náboženských časopisů (''Mladý křesťan'', 1893–1916, s výjimkou roku 1902; ''Světlo'', 1918–24), vedle toho překládal teologické spisy a publikoval kratší vlastní pojednání (''Výklad epištoly Pavla k Římanům'', 1902; ''Nástin dějin svobodných církví křesťanských'', 1905; ''Biblické letopisy'', 1912; ''Výklad modlitby Páně'', 1922). Časopisecky a posléze i knižně publikoval rovněž umělecky nevýrazné povídky hájící probuzenecké náboženské principy (''Nalezené poklady'', 1903; ''Svítá!'', 1906; ''Když kvetly chrpy'', 1907; ''Horecká paní'', 1915), jeho prvotinou bylo beletrizované zpracování vlastní náboženské konverze (''Kněz a student'', 1890), posledním dílem ''Vzpomínky na dětství'' (1927).
+Kazatel Svobodné reformované církve / Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z chudé [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] rodiny, v dětství osiřel po otci. V mládí (během středoškolských studií) se s římskokatolickou církví rozešel, což vedlo k několika školním incidentům, formálně církev opustil s dosažením dospělosti. V té době již byl faktickým členem Svobodné reformované církve, fungující nicméně jen jako spolek (tak tomu bylo po celý Adlofův život). Studoval na nižších gymnáziích v Gnadenfrei (dnes Piława Górna, 1875–77) a v Nieském (1877–79), vyšší gymnázium absolvoval v Praze (maturita 1883). Ekonomická podpora americké kongregacionistické misie, jež mu umožnila středoškolská studia, pokračovala nadále, Adlof studoval na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku (1884–86). V roce 1888 se stal předsedou Křesťanského spolku mladíků a roku 1889 byl ordinován jako kazatel Svobodné reformované církve. Působil převážně v Praze, měl však velkou zásluhu na rozšiřování církve a její organizační konsolidaci (od roku 1904 byl členem a v letech 1919–24 předsedou církevního výboru). Nemenší vliv měl jako vydavatel ''Křesťanského kancionálu'' (1897) a populárních náboženských časopisů (''Mladý křesťan'', 1893–1916, s výjimkou roku 1902; ''Světlo'', 1918–24), vedle toho překládal teologické spisy a publikoval kratší vlastní pojednání (''Výklad epištoly Pavla k Římanům'', 1902; ''Nástin dějin svobodných církví křesťanských'', 1905; ''Biblické letopisy'', 1912; ''Výklad modlitby Páně'', 1922). Časopisecky a posléze i knižně publikoval rovněž umělecky nevýrazné povídky hájící probuzenecké náboženské principy (''Nalezené poklady'', 1903; ''Svítá!'', 1906; ''Když kvetly chrpy'', 1907; ''Horecká paní'', 1915), jeho prvotinou bylo beletrizované zpracování vlastní náboženské konverze (''Kněz a student'', 1890), posledním dílem ''Vzpomínky na dětství'' (1927).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 ''Alois Adlof – 150 let. Život, služba, odkaz''. Církev bratrská, Praha 2012.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)