Aleš Bohumír - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 05:32

2025-10-15T05:32:49Z

ZRN v 15. 10. 2025, 05:32

2025-10-15T05:32:25Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:34Z

Nová stránka

= Aleš Bohumír =
 <time datetime="1909-11-07">7. listopadu 1909</time> v Řimicích (okr. Olomouc)
 <time datetime="1980-01-18">18. ledna 1980</time> v Praze

Pravoslavný kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953).

Literatura: 
Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 161–164.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-01-18">18. ledna 1980</time> v Praze</span>
-[[Pravoslavná církev v českých zemích|Pravoslavný]] kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953).
+[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-01-18">18. ledna 1980</time> v Praze</span>
-Pravoslavný kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953).
+[[Pravoslavná církev v českých zemích|Pravoslavný]] kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 161–164.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)