Aleš Pavel - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 05:33

2025-10-15T05:33:53Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:34Z

Nová stránka

= Aleš Pavel =
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1935-04-08">8. dubna 1935</time> v Řimicích (okr. Olomouc)</span>

Pravoslavný kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008).

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1935-04-08">8. dubna 1935</time> v Řimicích (okr. Olomouc)</span>
-Pravoslavný kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008).
+[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008).
 ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Pravoslavný kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008).
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]