Ambros Pavel - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:34Z

Nová stránka

= Ambros Pavel =
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1955-09-19">19. září 1955</time> v Přílepech (okr. Kroměříž)</span>

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog a pedagog. V roce 1975 ukončil maturitou studium na gymnáziu v Holešově a v roce 1976 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova. Teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Praze se sídlem v Litoměřicích. V roce 1982 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Veřejně působil v několika farnostech olomoucké arcidiecéze. Od roku 1987 se podílel na přípravách pastorační iniciativy ''Desetiletí duchovní obnovy národa'' a na neveřejném vyšším studiu jezuitů v ČSSR. V roce 1989–90 přednášel na nově otevřeném katechetickém kurzu. V roce 1990 byl jmenován spirituálem obnoveného Arcibiskupského kněžského semináře a věnoval se vznikajícímu Vysokoškolskému katolickému hnutí. Po roce odešel do Říma, kde působil jako spirituál na Papežské koleji sv. Jana Nepomuckého a v mezinárodní jezuitské koleji Al Gesù. V letech 1991−95 se věnoval studiu teologie křesťanského Východu na Fakultě východních církevních věd Papežského východního institutu. Po obhájení doktorské práce začal roku 1995 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednášet v oborech pastorální, spirituální a ekumenické teologie, mezináboženského dialogu, teologie kultury a misií. V roce 1997 byl jmenován vedoucím Katedry spirituality, mezináboženského dialogu a studií křesťanského východu na této fakultě. Habilitoval se v roce 1997 na CMTF UP pro obor praktická teologie. Roku 2002 převzal z rukou prezidenta Václava Havla profesorský dekret pro obor teologie. V letech 1997−2003 zastával funkci děkana CMTF UP v Olomouci. Od roku 1996 je ředitelem studijního a kulturního střediska českých jezuitů Centrum Aletti. Nově koncipoval a stal se garantem studijních programů humanitních studií a teologie zasvěceného života. Ve své činnosti předsedy oborové rady (2002–19) se soustředil na reformu doktorského studijního programu v oboru teologie. Vnášel do českého prostředí nové přístupy čerpající z tradic křesťanského Východu a Západu. V roce 2013 založil na CMTF UP Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu, který vedl až do svého odchodu z fakulty. Zabývá se především otázkami kontinuity a diskontinuity tradice, nové evangelizace, inkulturace a studií křesťanského Východu. Zvláštní pozornost věnuje otázkám identity, paměti a křesťanského životního stylu v postmoderní a postpravdivé společnosti. Akcentovaným východiskem jeho teologického bádání jsou zkušenost, všednost, rozlišování a eschatologická perspektiva zakotvených v mystice. Rozvíjí teologickou školu založenou [[Špidlík Tomáš|Tomášem Špidlíkem]], jež propracovává komplementární přístup kulturních vztahů na základě spirituality. Jeho život a dílo zpracoval v publikaci ''Kardinál Tomáš Špidlík SJ'' (2012). Věnuje se rovněž popularizaci teologie, víry, spirituality a péče o společný domov. Mezi nejvýznamnější publikace lze zařadit monografie ''Kam směřuje česká katolická církev. Teologie obnovy'' (1999), dále ''Teologicky milovat církev'' (2003), ''Svoboda k alternativám. Kontinuita a diskontinuita křesťanských tradic'' (2008), ''Svátostná pastorace v českém sekulárním kontextu'' (2014), ''Křesťanský Východ a Západ: Inkulturace a interkulturace. Příspěvek k současné recepci tradic v české teologii'' (2017). Je editorem českého vydání ''Encyklopedického slovníku křesťanského Východu'' (2010).

''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''\<br /\>

[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]
[[Kategorie:CNO]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog a pedagog. V roce 1975 ukončil maturitou studium na gymnáziu v Holešově a v roce 1976 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova. Teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Praze se sídlem v Litoměřicích. V roce 1982 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Veřejně působil v několika farnostech olomoucké arcidiecéze. Od roku 1987 se podílel na přípravách pastorační iniciativy ''Desetiletí duchovní obnovy národa'' a na neveřejném vyšším studiu jezuitů v ČSSR. V roce 1989–90 přednášel na nově otevřeném katechetickém kurzu.  V roce 1990 byl jmenován spirituálem obnoveného Arcibiskupského kněžského semináře a věnoval se vznikajícímu Vysokoškolskému katolickému hnutí. Po roce odešel do Říma, kde působil jako spirituál na Papežské koleji sv. Jana Nepomuckého a v mezinárodní jezuitské koleji Al Gesù. V letech 1991−95 se věnoval studiu teologie křesťanského Východu na Fakultě východních církevních věd Papežského východního institutu. Po obhájení doktorské práce začal roku 1995 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednášet v oborech pastorální, spirituální a ekumenické teologie, mezináboženského dialogu, teologie kultury a misií.  V roce 1997 byl jmenován vedoucím Katedry spirituality, mezináboženského dialogu a studií křesťanského východu na této fakultě. Habilitoval se v roce 1997 na CMTF UP pro obor praktická teologie. Roku 2002 převzal z rukou prezidenta Václava Havla profesorský dekret pro obor teologie. V letech 1997−2003 zastával funkci děkana CMTF UP v Olomouci. Od roku 1996 je ředitelem studijního a kulturního střediska českých jezuitů Centrum Aletti. Nově koncipoval a stal se garantem studijních programů humanitních studií a teologie zasvěceného života. Ve své činnosti předsedy oborové rady (2002–19) se soustředil na reformu doktorského studijního programu v oboru teologie. Vnášel do českého prostředí nové přístupy čerpající z tradic křesťanského Východu a Západu. V roce 2013 založil na CMTF UP Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu, který vedl až do svého odchodu z fakulty. Zabývá se především otázkami kontinuity a diskontinuity tradice, nové evangelizace, inkulturace a studií křesťanského Východu. Zvláštní pozornost věnuje otázkám identity, paměti a křesťanského životního stylu v postmoderní a postpravdivé společnosti. Akcentovaným východiskem jeho teologického bádání jsou zkušenost, všednost, rozlišování a eschatologická perspektiva zakotvených v mystice. Rozvíjí teologickou školu založenou [[Špidlík Tomáš|Tomášem Špidlíkem]], jež propracovává komplementární přístup kulturních vztahů na základě spirituality. Jeho život a dílo zpracoval v publikaci ''Kardinál Tomáš Špidlík SJ'' (2012). Věnuje se rovněž popularizaci teologie, víry, spirituality a péče o společný domov. Mezi nejvýznamnější publikace lze zařadit monografie ''Kam směřuje česká katolická církev. Teologie obnovy'' (1999), dále ''Teologicky milovat církev'' (2003), ''Svoboda k alternativám. Kontinuita a diskontinuita křesťanských tradic'' (2008), ''Svátostná pastorace v českém sekulárním kontextu'' (2014), ''Křesťanský Východ a Západ: Inkulturace a interkulturace. Příspěvek k současné recepci tradic v české teologii'' (2017). Je editorem českého vydání ''Encyklopedického slovníku křesťanského Východu'' (2010).
-''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]