Andrej - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 05:41

2025-10-15T05:41:26Z

ZRN v 15. 10. 2025, 05:40

2025-10-15T05:40:36Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:34Z

Nová stránka

= Andrej =
 <time datetime="1896-02-08">8. února 1896</time> v Saražinkách (Ukrajina)
 <time datetime="1980-02-13">13. února 1980</time> v Rumburku (okr. Děčín)

Pravoslavný kněz a architekt, občanským jménem Vsevolod Kolomackij. Studoval církevní školu v Kyjevě-Podolí (Ukrajina), studia ale nedokončil a v letech 1916–20 bojoval v československých legiích a v ukrajinské dobrovolnické armádě. Na tehdejší Podkarpatské Rusi získal československé občanství a působil v armádě jako důstojník v Mukačevě. V roce 1924 na vlastní žádost odešel z armády a byl vysvěcen na kněze, odešel sloužit do Ruské u Mukačeva. V letech 1926–38 sám vystavěl osmnáct dřevěných chrámů. Na pozvání biskupa Gorazda se v roce 1933 přestěhoval na Moravu, kde vystavěl sedm nových zděných chrámů, např. katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci (1937–39). Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn a poslán na nucené práce, po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu sloužil v Praze tajné pravoslavné bohoslužby, v roce 1945 se účastnil bojů pražského povstání. Po válce se stal mnichem v monastýru v Ladomirové na Slovensku, kde přijal jméno Andrej, a vystavěl několik dalších pravoslavných chrámů. Později působil jako duchovní semináře nové teologické fakulty v Prešově. V roce 1952 byl komunistickým režimem odvolán ze všech funkcí a přeložen do Rumburku, v roce 1957 zde vlastními silami opravil kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou na Strážném vrchu. V roce 1973 byl vyznamenán Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Celkem je autorem dvaceti pravoslavných chrámů, mj. v Užhorodě, Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku u Bouzova (1937), Třebíči (1940), Čelechovicích (1942) či Prešově, na dalších asi sedmdesáti se podílel. Byl také redaktorem církevních novin.

Literatura: 
Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 181–185; Svatava Maria Kabošová: „Stále živý podvižnik archimandrita Andrej (Vsevolod Kolomacký) a jeho vliv nejen na společnost 20. století.“ In Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.), ''Osobnost v církvi a politice.'' CDK, Brno 2006, s. 295–308.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-02-13">13. února 1980</time> v Rumburku (okr. Děčín)</span>
-[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz a architekt, občanským jménem Vsevolod Kolomackij. Studoval církevní školu v Kyjevě-Podolí (Ukrajina), studia ale nedokončil a v letech 1916–20 bojoval v československých legiích a v ukrajinské dobrovolnické armádě. Na tehdejší Podkarpatské Rusi získal československé občanství a působil v armádě jako důstojník v Mukačevě. V roce 1924 na vlastní žádost odešel z armády a byl vysvěcen na kněze, odešel sloužit do Ruské u Mukačeva. V letech 1926–38 sám vystavěl osmnáct dřevěných chrámů. Na pozvání biskupa Gorazda se v roce 1933 přestěhoval na Moravu, kde vystavěl sedm nových zděných chrámů, např. katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci (1937–39). Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn a poslán na nucené práce, po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu sloužil v Praze tajné pravoslavné bohoslužby, v roce 1945 se účastnil bojů pražského povstání. Po válce se stal mnichem v monastýru v Ladomirové na Slovensku, kde přijal jméno Andrej, a vystavěl několik dalších pravoslavných chrámů. Později působil jako duchovní semináře nové teologické fakulty v Prešově. V roce 1952 byl komunistickým režimem odvolán ze všech funkcí a přeložen do Rumburku, v roce 1957 zde vlastními silami opravil kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou na Strážném vrchu. V roce 1973 byl vyznamenán Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Celkem je autorem dvaceti pravoslavných chrámů, mj. v Užhorodě, Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku u Bouzova (1937), Třebíči (1940), Čelechovicích (1942) či Prešově, na dalších asi sedmdesáti se podílel. Byl také redaktorem církevních novin.
+[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz a architekt, občanským jménem Vsevolod Kolomackij. Studoval církevní školu v Kyjevě-Podolí (Ukrajina), studia ale nedokončil a v letech 1916–20 bojoval v československých legiích a v ukrajinské dobrovolnické armádě. Na tehdejší Podkarpatské Rusi získal československé občanství a působil v armádě jako důstojník v Mukačevě. V roce 1924 na vlastní žádost odešel z armády a byl vysvěcen na kněze, odešel sloužit do Ruské u Mukačeva. V letech 1926–38 sám vystavěl osmnáct dřevěných chrámů. Na pozvání biskupa [[Gorazd|Gorazda]] se v roce 1933 přestěhoval na Moravu, kde vystavěl sedm nových zděných chrámů, např. katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci (1937–39). Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn a poslán na nucené práce, po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu sloužil v Praze tajné pravoslavné bohoslužby, v roce 1945 se účastnil bojů pražského povstání. Po válce se stal mnichem v monastýru v Ladomirové na Slovensku, kde přijal jméno Andrej, a vystavěl několik dalších pravoslavných chrámů. Později působil jako duchovní semináře nové teologické fakulty v Prešově. V roce 1952 byl komunistickým režimem odvolán ze všech funkcí a přeložen do Rumburku, v roce 1957 zde vlastními silami opravil kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou na Strážném vrchu. V roce 1973 byl vyznamenán Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Celkem je autorem dvaceti pravoslavných chrámů, mj. v Užhorodě, Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku u Bouzova (1937), Třebíči (1940), Čelechovicích (1942) či Prešově, na dalších asi sedmdesáti se podílel. Byl také redaktorem církevních novin.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-02-13">13. února 1980</time> v Rumburku (okr. Děčín)</span>
-Pravoslavný kněz a architekt, občanským jménem Vsevolod Kolomackij. Studoval církevní školu v Kyjevě-Podolí (Ukrajina), studia ale nedokončil a v letech 1916–20 bojoval v československých legiích a v ukrajinské dobrovolnické armádě. Na tehdejší Podkarpatské Rusi získal československé občanství a působil v armádě jako důstojník v Mukačevě. V roce 1924 na vlastní žádost odešel z armády a byl vysvěcen na kněze, odešel sloužit do Ruské u Mukačeva. V letech 1926–38 sám vystavěl osmnáct dřevěných chrámů. Na pozvání biskupa Gorazda se v roce 1933 přestěhoval na Moravu, kde vystavěl sedm nových zděných chrámů, např. katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci (1937–39). Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn a poslán na nucené práce, po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu sloužil v Praze tajné pravoslavné bohoslužby, v roce 1945 se účastnil bojů pražského povstání. Po válce se stal mnichem v monastýru v Ladomirové na Slovensku, kde přijal jméno Andrej, a vystavěl několik dalších pravoslavných chrámů. Později působil jako duchovní semináře nové teologické fakulty v Prešově. V roce 1952 byl komunistickým režimem odvolán ze všech funkcí a přeložen do Rumburku, v roce 1957 zde vlastními silami opravil kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou na Strážném vrchu. V roce 1973 byl vyznamenán Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Celkem je autorem dvaceti pravoslavných chrámů, mj. v Užhorodě, Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku u Bouzova (1937), Třebíči (1940), Čelechovicích (1942) či Prešově, na dalších asi sedmdesáti se podílel. Byl také redaktorem církevních novin.
+[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz a architekt, občanským jménem Vsevolod Kolomackij. Studoval církevní školu v Kyjevě-Podolí (Ukrajina), studia ale nedokončil a v letech 1916–20 bojoval v československých legiích a v ukrajinské dobrovolnické armádě. Na tehdejší Podkarpatské Rusi získal československé občanství a působil v armádě jako důstojník v Mukačevě. V roce 1924 na vlastní žádost odešel z armády a byl vysvěcen na kněze, odešel sloužit do Ruské u Mukačeva. V letech 1926–38 sám vystavěl osmnáct dřevěných chrámů. Na pozvání biskupa Gorazda se v roce 1933 přestěhoval na Moravu, kde vystavěl sedm nových zděných chrámů, např. katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci (1937–39). Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn a poslán na nucené práce, po roce byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu sloužil v Praze tajné pravoslavné bohoslužby, v roce 1945 se účastnil bojů pražského povstání. Po válce se stal mnichem v monastýru v Ladomirové na Slovensku, kde přijal jméno Andrej, a vystavěl několik dalších pravoslavných chrámů. Později působil jako duchovní semináře nové teologické fakulty v Prešově. V roce 1952 byl komunistickým režimem odvolán ze všech funkcí a přeložen do Rumburku, v roce 1957 zde vlastními silami opravil kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou na Strážném vrchu. V roce 1973 byl vyznamenán Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Celkem je autorem dvaceti pravoslavných chrámů, mj. v Užhorodě, Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku u Bouzova (1937), Třebíči (1940), Čelechovicích (1942) či Prešově, na dalších asi sedmdesáti se podílel. Byl také redaktorem církevních novin.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 181–185; Svatava Maria Kabošová: „Stále živý podvižnik archimandrita Andrej (Vsevolod Kolomacký) a jeho vliv nejen na společnost 20. století.“ In Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.), ''Osobnost v církvi a politice.'' CDK, Brno 2006, s. 295–308.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)