Badal Milan Norbert - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:50Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:35Z

Nová stránka

= Badal Milan Norbert =
 <time datetime="1956-08-05">5. srpna 1956</time> v Opočně (okr. Rychnov nad Kněžnou)
 <time datetime="2019-03-24">24. března 2019</time> v Praze

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, kulturní publicista. Dominikán a později člen Řádu sv. Lazara. Po absolvování gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V sedmdesátých letech byl sledován Státní bezpečností a jeho výslech vedl ke zlomovým událostem v životě i víře. V roce 1980 vstoupil tajně do dominikánského řádu, kde přijal jméno Norbert, a absolvoval teologická studia. Řádové sliby složil v roce 1988, na jáhna byl vysvěcen 1989 v Lipsku, na kněze 1991 v Praze. V letech 1985–90 vydával samizdatový teologický časopis ''Sursum'', na který po revoluci volně navázal časopis ''Salve''. V devadesátých letech působil jako kaplan a rektor kostela sv. Michaela v Brně, později i jako vikář u Nejsv. Salvátora v Praze. V letech 1996–2003 byl šéfredaktorem ''Katolického týdeníku''. Vyučoval na Biskupském gymnáziu v Brně a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Byl poradcem lidoveckých politiků Pavla Tollnera (*1949) a [[Kasal Jan|Jana Kasala]], arcibiskupa [[Duka Dominik|Dominika Duky]]. Od roku 2010 působil jako osobní tajemník a kaplan kardinála Duky, později i jako vedoucí tiskového odboru pražského arcibiskupství. V duchovní správě působil naposledy v Hostivici. Byl členem Rady České televize (2003–09) a Rady Českého rozhlasu (2010–16), v níž krátce zastával i funkci místopředsedy. V prosinci 2018 byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly na Karlštejně. Pohřben je v karlštejnské kanovnické hrobce na Olšanských hřbitovech. Publikoval humoristické a esejistické texty, např. ''Desatero nepovídek'' (1991), ''Apokryfy pro kočku'' (1996), ''Zcestopisy'' (2003), ''Ranní rozcvičky'' (2005), ''Rozcvičky před usnutím'' (2008), ''Liga destilatérů a kurzy hladovění'' (2008), ''Ctnosti a neřesti na Kuksu M. B. Brauna'' (2008), ''Gastrošílenci'' (2016). Spolu s Dominikem Dukou vydal ''Bílou knihu církve s černou kapitolou'' (2009). Psal též pod pseudonymem Milan Bodal a provozoval blog Badalissimo.

''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, kulturní publicista. Dominikán a později člen Řádu sv. Lazara. Po absolvování gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V sedmdesátých letech byl sledován Státní bezpečností a jeho výslech vedl ke zlomovým událostem v životě i víře. V roce 1980 vstoupil tajně do dominikánského řádu, kde přijal jméno Norbert, a absolvoval teologická studia. Řádové sliby složil v roce 1988, na jáhna byl vysvěcen 1989 v Lipsku, na kněze 1991 v Praze. V letech 1985–90 vydával samizdatový teologický časopis ''Sursum'', na který po revoluci volně navázal časopis ''Salve''. V devadesátých letech působil jako kaplan a rektor kostela sv. Michaela v Brně, později i jako vikář u Nejsv. Salvátora v Praze. V letech 1996–2003 byl šéfredaktorem ''Katolického týdeníku''. Vyučoval na Biskupském gymnáziu v Brně a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Byl poradcem lidoveckých politiků Pavla Tollnera (*1949) a [[Kasal Jan|Jana Kasala]], arcibiskupa [[Duka Dominik|Dominika Duky]]. Od roku 2010 působil jako osobní tajemník a kaplan kardinála Duky, později i jako vedoucí tiskového odboru pražského arcibiskupství. V duchovní správě působil naposledy v Hostivici. Byl členem Rady České televize (2003–09) a Rady Českého rozhlasu (2010–16), v níž krátce zastával i funkci místopředsedy. V prosinci 2018 byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly na Karlštejně. Pohřben je v karlštejnské kanovnické hrobce na Olšanských hřbitovech. Publikoval humoristické a esejistické texty, např. ''Desatero nepovídek'' (1991), ''Apokryfy pro kočku'' (1996), ''Zcestopisy'' (2003), ''Ranní rozcvičky'' (2005), ''Rozcvičky před usnutím'' (2008), ''Liga destilatérů a kurzy hladovění'' (2008), ''Ctnosti a neřesti na Kuksu M. B. Brauna'' (2008), ''Gastrošílenci'' (2016). Spolu s Dominikem Dukou vydal ''Bílou knihu církve s černou kapitolou'' (2009). Psal též pod pseudonymem Milan Bodal a provozoval blog Badalissimo.
-''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)