Barták Josef Pavel - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 06:02

2025-10-15T06:02:21Z

ZRN v 15. 10. 2025, 06:01

2025-10-15T06:01:05Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:51Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:35Z

Nová stránka

= Barták Josef Pavel =
 <time datetime="1887-12-25">25. prosince 1887</time> v Sedloňově (okr. Rychnov nad Kněžnou)
 <time datetime="1964-09-30">30. září 1964</time> v Georgii (Spojené státy americké)

Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1964-09-30">30. září 1964</time> v Georgii (Spojené státy americké)</span>
-Superintendent [[Evangelická církev metodistická|metodistické církve]]. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).
+Superintendent [[Evangelická církev metodistická|metodistické církve]]. Pocházel z [[Českobratrská církev evangelická|evangelické]] rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1964-09-30">30. září 1964</time> v Georgii (Spojené státy americké)</span>
-Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).
+Superintendent [[Evangelická církev metodistická|metodistické církve]]. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)