Bauer František - Historie editací

ZRN v 5. 11. 2025, 13:56

2025-11-05T13:56:19Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:51Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:35Z

Nová stránka

= Bauer František =
 <time datetime="1897-09-07">7. září 1897</time> v Turnově (okr. Semily)
 <time datetime="1967-10-01">1. října 1967</time> v Praze

Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností. Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) .

''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1967-10-01">1. října 1967</time> v Praze</span>
-Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) .
+Novinář, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Vysvěcen byl v roce 1921, avšak roku 1925 z církve vystoupil a věnoval se žurnalistice. Zároveň studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020); parafrázoval dílo Adolfa Hitlera ''Můj boj - Hitler o svých cílech'' (1936).
 ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) .
-''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)