Bednář František - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 06:09

2025-10-15T06:09:41Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:22Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:51Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:35Z

Nová stránka

= Bednář František =
 <time datetime="1884-07-10">10. července 1884</time> ve Víru (okr. Žďár nad Sázavou)
 <time datetime="1963-07-11">11. července 1963</time> v Praze

Farář a teolog reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z evangelické rodiny, krátce studoval v Praze práva, pak ve Vídni evangelickou teologii (ThDr. 1912, během studia stáže v Halle, Erlangen a Edinburghu). V letech 1909–12 působil jako reformovaný vikář a 1912–19 farář v Kloboukách u Brna, 1919–27 byl farářem českobratrského evangelického sboru v Praze u Klimenta. Zároveň se v roce 1922 habilitoval z církevního práva a praktické teologie na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě, kde byl roku 1926 jmenován řádným profesorem. Na fakultě (od 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakultě) působil do svého penzionování v roce 1952, v letech 1927–28, 1933–34, 1938–39 a 1945–46 jako její děkan. Bednář byl stoupencem a prosazovatelem liberálního, modernistického pojetí křesťanství, překračujícího církevní hranice. V praktické teologii neváhal uplatňovat sociologické a psychologické principy, výrazně se angažoval v tematizaci a řešení sociálních problémů, žádal církevní odluku od státu. V tomto duchu přispíval do revue ''Kalich'' a do časopisu ''Hus'', jehož vedení převzal po [[Kozák František|F. Kozákovi]] a [[Císař Ferdinand|F. Císařovi]] (1926–43), knižně vydal především ''Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu'' (1923), ''Církev a stát'' (1934), ''Zmatené lidstvo a protestantism'' (1934). Jako amatérský historik zpracoval dějiny obou sborů, v nichž působil, a několik dalších studií, z nichž nejvýznamnější jsou rozbor „prehistorie“ tolerančního patentu na Moravě (''Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777–1781'', 1931). Edičně zpracoval představení jednotlivých sborů ČCE (''Památník českobratrské církve evangelické'', 1924) a vzpomínky na duchovní předchůdce a učitele (''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře'', 1934, spolueditor [[Havelka Emanuel|E. Havelka]]; ''Památce dra Frant. Kozáka a seniora Jana Pelíška,'' 1933). Během druhé světové války se věnoval ediční činnosti z dějin české reformace.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1963-07-11">11. července 1963</time> v Praze</span>
-Farář a teolog reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z evangelické rodiny, krátce studoval v Praze práva, pak ve Vídni evangelickou teologii (ThDr. 1912, během studia stáže v Halle, Erlangen a Edinburghu). V letech 1909–12 působil jako reformovaný vikář a 1912–19 farář v Kloboukách u Brna, 1919–27 byl farářem českobratrského evangelického sboru v Praze u Klimenta. Zároveň se v roce 1922 habilitoval z církevního práva a praktické teologie na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě, kde byl roku 1926 jmenován řádným profesorem. Na fakultě (od 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakultě) působil do svého penzionování v roce 1952, v letech 1927–28, 1933–34, 1938–39 a 1945–46 jako její děkan. Bednář byl stoupencem a prosazovatelem liberálního, modernistického pojetí křesťanství, překračujícího církevní hranice. V praktické teologii neváhal uplatňovat sociologické a psychologické principy, výrazně se angažoval v tematizaci a řešení sociálních problémů, žádal církevní odluku od státu. V tomto duchu přispíval do revue ''Kalich'' a do časopisu ''Hus'', jehož vedení převzal po [[Kozák František|F. Kozákovi]] a [[Císař Ferdinand|F. Císařovi]] (1926–43), knižně vydal především ''Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu'' (1923), ''Církev a stát'' (1934), ''Zmatené lidstvo a protestantism'' (1934). Jako amatérský historik zpracoval dějiny obou sborů, v nichž působil, a několik dalších studií, z nichž nejvýznamnější jsou rozbor „prehistorie“ tolerančního patentu na Moravě (''Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777–1781'', 1931). Edičně zpracoval představení jednotlivých sborů ČCE (''Památník českobratrské církve evangelické'', 1924) a vzpomínky na duchovní předchůdce a učitele (''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře'', 1934, spolueditor [[Havelka Emanuel|E. Havelka]]; ''Památce dra Frant. Kozáka a seniora Jana Pelíška,'' 1933). Během druhé světové války se věnoval ediční činnosti z dějin české reformace.
+Farář a teolog reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z evangelické rodiny, krátce studoval v Praze práva, pak ve Vídni evangelickou teologii (ThDr. 1912, během studia stáže v Halle, Erlangen a Edinburghu). V letech 1909–12 působil jako reformovaný vikář a 1912–19 farář v Kloboukách u Brna, 1919–27 byl farářem českobratrského evangelického sboru v Praze u Klimenta. Zároveň v roce 1922 habilitoval z církevního práva a praktické teologie na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě, kde byl roku 1926 jmenován řádným profesorem. Na fakultě (od 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakultě) působil do svého penzionování v roce 1952, v letech 1927–28, 1933–34, 1938–39 a 1945–46 jako její děkan. Bednář byl stoupencem a prosazovatelem liberálního, modernistického pojetí křesťanství, překračujícího církevní hranice. V praktické teologii neváhal uplatňovat sociologické a psychologické principy, výrazně se angažoval v tematizaci a řešení sociálních problémů, žádal církevní odluku od státu. V tomto duchu přispíval do revue ''Kalich'' a do časopisu ''Hus'', jehož vedení převzal po [[Kozák František|F. Kozákovi]] a [[Císař Ferdinand|F. Císařovi]] (1926–43), knižně vydal především ''Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu'' (1923), ''Církev a stát'' (1934), ''Zmatené lidstvo a protestantism'' (1934). Jako amatérský historik zpracoval dějiny obou sborů, v nichž působil, a několik dalších studií, z nichž nejvýznamnější jsou rozbor „prehistorie“ tolerančního patentu na Moravě (''Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777–1781'', 1931). Edičně zpracoval představení jednotlivých sborů ČCE (''Památník českobratrské církve evangelické'', 1924) a vzpomínky na duchovní předchůdce a učitele (''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře'', 1934, spolueditor [[Havelka Emanuel|E. Havelka]]; ''Památce dra Frant. Kozáka a seniora Jana Pelíška,'' 1933). Během druhé světové války se věnoval ediční činnosti z dějin české reformace.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Farář a teolog reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z evangelické rodiny, krátce studoval v Praze práva, pak ve Vídni evangelickou teologii (ThDr. 1912, během studia stáže v Halle, Erlangen a Edinburghu). V letech 1909–12 působil jako reformovaný vikář a 1912–19 farář v Kloboukách u Brna, 1919–27 byl farářem českobratrského evangelického sboru v Praze u Klimenta. Zároveň se v roce 1922 habilitoval z církevního práva a praktické teologie na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě, kde byl roku 1926 jmenován řádným profesorem. Na fakultě (od 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakultě) působil do svého penzionování v roce 1952, v letech 1927–28, 1933–34, 1938–39 a 1945–46 jako její děkan. Bednář byl stoupencem a prosazovatelem liberálního, modernistického pojetí křesťanství, překračujícího církevní hranice. V praktické teologii neváhal uplatňovat sociologické a psychologické principy, výrazně se angažoval v tematizaci a řešení sociálních problémů, žádal církevní odluku od státu. V tomto duchu přispíval do revue ''Kalich'' a do časopisu ''Hus'', jehož vedení převzal po [[Kozák František|F. Kozákovi]] a [[Císař Ferdinand|F. Císařovi]] (1926–43), knižně vydal především ''Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu'' (1923), ''Církev a stát'' (1934), ''Zmatené lidstvo a protestantism'' (1934). Jako amatérský historik zpracoval dějiny obou sborů, v nichž působil, a několik dalších studií, z nichž nejvýznamnější jsou rozbor „prehistorie“ tolerančního patentu na Moravě (''Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777–1781'', 1931). Edičně zpracoval představení jednotlivých sborů ČCE (''Památník českobratrské církve evangelické'', 1924) a vzpomínky na duchovní předchůdce a učitele (''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře'', 1934, spolueditor [[Havelka Emanuel|E. Havelka]]; ''Památce dra Frant. Kozáka a seniora Jana Pelíška,'' 1933). Během druhé světové války se věnoval ediční činnosti z dějin české reformace.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)