Bergmann Hugo Samuel - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 06:15

2025-10-15T06:15:52Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:22Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:51Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:36Z

Nová stránka

= Bergmann Hugo Samuel =
 <time datetime="1883-12-25">25. prosince 1883</time> v Praze
 <time datetime="1975-06-18">18. června 1975</time> v Jeruzalémě (Izrael)

Filosof židovského vyznání. Během studií filosofie v Praze byl členem sionistického studentského spolku Bar Kochba, kterému od roku 1903 předsedal. Ve spolku propagoval výuku hebrejštiny, židovské literatury a historie, po své návštěvě Haliče i jidiš. V letech 1907–19 pracoval jako knihovník Univerzitní knihovny (dnes Národní knihovna) v Praze, kromě doby první světové války, kdy sloužil v rakouské armádě. Roku 1920 stál vedle jiných u zrodu pražské pobočky hnutí Hapoel Hacair (Mladý dělník). Téhož roku emigroval do Palestiny, kde se stal vedoucím Národní a univerzitní knihovny (do roku 1935). V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitě, v roce 1935 byl jmenován profesorem (současně 1935–38 rektor, první v dějinách instituce). Patří mezi zakladatele a editory ''Kiryat Sefer'' (bibliografie), editoval také filosofický čtvrtletník ''Iyyun''. Byl členem strany Ha-Po‘el ha-ca‘ir a později také hnutí Brit Shalom (podpora dvounárodnostního státu), u nichž se stal hlavním mluvčím. V názorech na víru a náboženství se odklonil od převažujícího racionalismu a antropocentrismu. Jeho přístup k náboženské problematice byl ovlivněn Rudolfem Steinerem, Martinem Buberem a Franzem Rosenzweigem, křesťanskými mysliteli i indickými filosofy. Usiloval o to, aby žil svou víru jako přímou zkušenost setkání s Bohem. Zdůrazňoval „dialogovou“ povahu tohoto setkání a hlavní formy jejího vyjádření shledával v modlitbě a naslouchání Božímu hlasu. Jeho myšlenky z oblasti náboženství najdeme v knihách ''Hogim u-Ma´aminim'' (Myslitelé a věřící, 1959) nebo ''Faith and Reason'' (1961) a ''Philosophy of Solomon Maimon'' (1967). Za dílo ''Mavo le-Torat ha-Higgayon'' (Úvod do logiky) obdržel v roce 1954 Israel Prize for Humanities.

Literatura: 
''Encyclopaedia Judaica''; [https://encyclopedia.yivo.org/article/381 yivoencyclopedia.org]; Abraham Zvie Bar-On (ed.): ''On Shmuel Hugo Bergman’s Philosophy.'' Amsterdam 1986; Baruch Shohetman – Shlomo Shunami (eds.): ''Kitve Shemu’el Hugo Bergman. Bibliyografyah, 1903–1967.'' Jerusalem 1968; Scott Spector: „Another Zionism. Hugo Bergmann’s Circumscription of Spiritual Territory.“ ''Journal of Contemporary History'' 34, 1999, 1, s. 87–108; Miriam Sambursky (ed.): ''Schmuel Hugo Bergmann. Tagebücher und Briefe I.–II.''; Dietmar Wiechmann: ''Der Traum vom Frieden. Das bi-nationale Konzept des Brith-Schalom zur Lösung des jüdisch-arabischen Konfliktes in der Zeit von 1925–1933.'' 1998.

''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1975-06-18">18. června 1975</time> v Jeruzalémě (Izrael)</span>
-Filosof židovského vyznání. Během studií filosofie v Praze byl členem sionistického studentského spolku Bar Kochba, kterému od roku 1903 předsedal. Ve spolku propagoval výuku hebrejštiny, židovské literatury a historie, po své návštěvě Haliče i jidiš. V letech 1907–19 pracoval jako knihovník Univerzitní knihovny (dnes Národní knihovna) v Praze, kromě doby první světové války, kdy sloužil v rakouské armádě. Roku 1920 stál vedle jiných u zrodu pražské pobočky hnutí Hapoel Hacair (Mladý dělník). Téhož roku emigroval do Palestiny, kde se stal vedoucím Národní a univerzitní knihovny (do roku 1935). V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitě, v roce 1935 byl jmenován profesorem (současně 1935–38 rektor, první v dějinách instituce). Patří mezi zakladatele a editory ''Kiryat Sefer'' (bibliografie), editoval také filosofický čtvrtletník ''Iyyun''. Byl členem strany Ha-Po‘el ha-ca‘ir a později také hnutí Brit Shalom (podpora dvounárodnostního státu), u nichž se stal hlavním mluvčím. V názorech na víru a náboženství se odklonil od převažujícího racionalismu a antropocentrismu. Jeho přístup k náboženské problematice byl ovlivněn Rudolfem Steinerem, Martinem Buberem a Franzem Rosenzweigem, křesťanskými mysliteli i indickými filosofy. Usiloval o to, aby žil svou víru jako přímou zkušenost setkání s Bohem. Zdůrazňoval „dialogovou“ povahu tohoto setkání a hlavní formy jejího vyjádření shledával v modlitbě a naslouchání Božímu hlasu. Jeho myšlenky z oblasti náboženství najdeme v knihách ''Hogim u-Ma´aminim'' (Myslitelé a věřící, 1959) nebo ''Faith and Reason'' (1961) a ''Philosophy of Solomon Maimon'' (1967). Za dílo ''Mavo le-Torat ha-Higgayon'' (Úvod do logiky) obdržel v roce 1954 Israel Prize for Humanities.
+Filosof [[Federace židovských obcí|židovského vyznání]]. Během studií filosofie v Praze byl členem sionistického studentského spolku Bar Kochba, kterému od roku 1903 předsedal. Ve spolku propagoval výuku hebrejštiny, židovské literatury a historie, po své návštěvě Haliče i jidiš. V letech 1907–19 pracoval jako knihovník Univerzitní knihovny (dnes Národní knihovna) v Praze, kromě doby první světové války, kdy sloužil v rakouské armádě. Roku 1920 stál vedle jiných u zrodu pražské pobočky hnutí Hapoel Hacair (Mladý dělník). Téhož roku emigroval do Palestiny, kde se stal vedoucím Národní a univerzitní knihovny (do roku 1935). V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitě, v roce 1935 byl jmenován profesorem (současně 1935–38 rektor, první v dějinách instituce). Patří mezi zakladatele a editory ''Kiryat Sefer'' (bibliografie), editoval také filosofický čtvrtletník ''Iyyun''. Byl členem strany Ha-Po‘el ha-ca‘ir a později také hnutí Brit Shalom (podpora dvounárodnostního státu), u nichž se stal hlavním mluvčím. V názorech na víru a náboženství se odklonil od převažujícího racionalismu a antropocentrismu. Jeho přístup k náboženské problematice byl ovlivněn Rudolfem Steinerem, Martinem Buberem a Franzem Rosenzweigem, křesťanskými mysliteli i indickými filosofy. Usiloval o to, aby žil svou víru jako přímou zkušenost setkání s Bohem. Zdůrazňoval „dialogovou“ povahu tohoto setkání a hlavní formy jejího vyjádření shledával v modlitbě a naslouchání Božímu hlasu. Jeho myšlenky z oblasti náboženství najdeme v knihách ''Hogim u-Ma´aminim'' (Myslitelé a věřící, 1959) nebo ''Faith and Reason'' (1961) a ''Philosophy of Solomon Maimon'' (1967). Za dílo ''Mavo le-Torat ha-Higgayon'' (Úvod do logiky) obdržel v roce 1954 Israel Prize for Humanities.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 ''Encyclopaedia Judaica''; [https://encyclopedia.yivo.org/article/381 yivoencyclopedia.org]; Abraham Zvie Bar-On (ed.): ''On Shmuel Hugo Bergman’s Philosophy.'' Amsterdam 1986; Baruch Shohetman – Shlomo Shunami (eds.): ''Kitve Shemu’el Hugo Bergman. Bibliyografyah, 1903–1967.'' Jerusalem 1968; Scott Spector: „Another Zionism. Hugo Bergmann’s Circumscription of Spiritual Territory.“ ''Journal of Contemporary History'' 34, 1999, 1, s. 87–108; Miriam Sambursky (ed.): ''Schmuel Hugo Bergmann. Tagebücher und Briefe I.–II.''; Dietmar Wiechmann: ''Der Traum vom Frieden. Das bi-nationale Konzept des Brith-Schalom zur Lösung des jüdisch-arabischen Konfliktes in der Zeit von 1925–1933.'' 1998.
-''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)