Bouše Zdeněk Bonaventura - Historie editací

ZRN v 5. 11. 2025, 14:50

2025-11-05T14:50:00Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:22Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:52Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:36Z

Nová stránka

= Bouše Zdeněk Bonaventura =
 <time datetime="1918-05-16">16. května 1918</time> v Plzni
 <time datetime="2002-04-16">16. dubna 2002</time> v Praze

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Studoval teologii v Praze, kněžské svěcení přijal v roce 1942. Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. V roce 1946 vstoupil do františkánského řádu a přijal řeholní jméno Bonaventura. Po roce 1948 byl internován v klášterech v Hejnicích a Želivě. V letech 1968–72 působil jako kaplan v pražských Záběhlicích, současně 1969–70 přednášel liturgiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Byl členem pražské liturgické překladatelské skupiny, která po druhém vatikánském koncilu vytvořila většinu dnes v římskokatolické církvi užívaných českých překladů liturgických textů. Po ztrátě státního souhlasu k duchovenské činnosti pracoval v civilních zaměstních. Podepsal Chartu 77, publikoval v samizdatu. Po roce 1990 vypomáhal v duchovní správě v Ústí nad Labem a od roku 1999 žil opět v Praze. Jeho teologické myšlení se vyznačovalo důrazem na reformu církve a návrat k jádru evangelia. Mezi jeho významná díla patří ''Paradox křesťanství'' (1978), ''Epilegomena'' (2000), ''Malá katolická liturgika: tradice, kritika, budoucnost'' (2004).

Literatura: 
Ctirad V. Pospíšil: Bonaventura Bouše, nepohodlný „muž bolesti“. ''Teologický sborník'' 1999/1, s. 8–9.

''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2002-04-16">16. dubna 2002</time> v Praze</span>
-[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Studoval teologii v Praze, kněžské svěcení přijal v roce 1942. Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. V roce 1946 vstoupil do františkánského řádu a přijal řeholní jméno Bonaventura. Po roce 1948 byl internován v klášterech v Hejnicích a Želivě. V letech 1968–72 působil jako kaplan v pražských Záběhlicích, současně 1969–70 přednášel liturgiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Byl členem pražské liturgické překladatelské skupiny, která po druhém vatikánském koncilu vytvořila většinu dnes v římskokatolické církvi užívaných českých překladů liturgických textů. Po ztrátě státního souhlasu k duchovenské činnosti pracoval v civilních zaměstních. Podepsal Chartu 77, publikoval v samizdatu. Po roce 1990 vypomáhal v duchovní správě v Ústí nad Labem a od roku 1999 žil opět v Praze. Jeho teologické myšlení se vyznačovalo důrazem na reformu církve a návrat k jádru evangelia. Mezi jeho významná díla patří ''Paradox křesťanství'' (1978), ''Epilegomena'' (2000), ''Malá katolická liturgika: tradice, kritika, budoucnost'' (2004).
+[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Studoval teologii v Praze, kněžské svěcení přijal v roce 1942. Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. V roce 1946 vstoupil do františkánského řádu a přijal řeholní jméno Bonaventura. Po roce 1948 byl internován v klášterech v Hejnicích a Želivě. V letech 1968–72 působil jako kaplan v pražských Záběhlicích, současně 1969–70 přednášel liturgiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Úvahám o liturgické reformě se přitom věnoval již ve čtyřicátých letech, z těchto textů byl později sestaven ''Pokus o katolickou liturgiku'' (1985). Byl členem pražské liturgické překladatelské skupiny, která po druhém vatikánském koncilu vytvořila většinu dnes v římskokatolické církvi užívaných českých překladů liturgických textů. Po ztrátě státního souhlasu k duchovenské činnosti pracoval v civilních zaměstních. Podepsal Chartu 77, publikoval v samizdatu. Po roce 1990 vypomáhal v duchovní správě v Ústí nad Labem a od roku 1999 žil opět v Praze. Jeho teologické myšlení se vyznačovalo důrazem na reformu církve a návrat k jádru evangelia. Mezi jeho významná díla patří ''Paradox křesťanství'' (1978), ''Epilegomena'' (2000), ''Malá katolická liturgika: tradice, kritika, budoucnost'' (2004).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Ctirad V. Pospíšil: Bonaventura Bouše, nepohodlný „muž bolesti“. ''Teologický sborník'' 1999/1, s. 8–9.
-''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)