Boublík Vladimír - Historie editací

ZRN v 5. 11. 2025, 14:47

2025-11-05T14:47:30Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:22Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:51Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:36Z

Nová stránka

= Boublík Vladimír =
 <time datetime="1928-11-16">16. listopadu 1928</time> v Mokrosukách (okr. Klatovy)
 <time datetime="1974-09-25">25. září 1974</time> v Klatovech

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000), ''Duchovní deník'' (2010), ''Broučku a cvoku přenáramný…''(2022).

''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1974-09-25">25. září 1974</time> v Klatovech</span>
-[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000), ''Duchovní deník'' (2010), ''Broučku a cvoku přenáramný…''(2022).
+[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''La predestinazione'' (1961), ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''L'uomi in Cristo Gesú'' (1971), ''L'uomo nell'attesa di Cristo'' (1972), ''Teologia delle religioni'' (1973); posthumně vyšly české překlady ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000).
 ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000), ''Duchovní deník'' (2010), ''Broučku a cvoku přenáramný…''(2022).
-''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)