CNO:CNO - Historie editací

ZRN v 3. 11. 2025, 19:01

2025-11-03T19:01:44Z

ZRN v 14. 10. 2025, 16:37

2025-10-14T16:37:27Z

ZRN v 14. 10. 2025, 16:31

2025-10-14T16:31:59Z

ZRN v 14. 10. 2025, 16:30

2025-10-14T16:30:18Z

JD: Založena nová stránka s textem „'''O slovníku České náboženské osobnosti 20. a 21. století''' Biografické slovníky náboženských osobností existují a nově vznikají v ř…“

2025-10-14T05:13:32Z

Založena nová stránka s textem „'''O slovníku České náboženské osobnosti 20. a 21. století''' Biografické slovníky náboženských osobností existují a nově vznikají v ř…“

Nová stránka

'''O slovníku České náboženské osobnosti 20. a 21. století'''

Biografické slovníky náboženských osobností existují a nově vznikají v řadě zemí, ve střední Evropě namátkou třeba v Německu, Rakousku, Polsku či na Slovensku. Původně šlo především o snahu menšinových náboženských organizací podchytit vlastní historii a sociokulturní význam, který byl majoritní společností přehlížen či záměrně marginalizován. Tak tomu bylo v meziválečném období i v českém případě, kdy vznikly první biografické slovníky evangelických a židovských osobností, protože jejich zastoupení v ''Ottově slovníku naučném'' a podobných encyklopediích bylo nedostatečné. Nejvýznamnější z nich je slovník moderních českých evangelíků Jana Toula ''Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny'' z roku 1931. Později se k podobnému kroku – u nás i ve světě – uchylovala také menší náboženská společenství, která tím legitimizovala svůj význam a připomínala si významné osobnosti především z řad ordinovaných církevních pracovníků. V našem prostředí tak existují biografické slovníky Církve bratrské (v rámci sborníku ''Sto let ve službě evangelia'', 1981), kazatelů Bratrské jednoty baptistů (2005) či Evangelické církve metodistické (2007) a další. S různými encyklopediemi a příručkami tohoto typu se můžeme setkat dodnes: u příležitosti sta let své existence vydala obsáhlý ''Biografický slovník'' Církev československá husitská (2020).

Protináboženské tažení komunistického režimu, navazující často na starší antiklerikální tendence, vedlo ovšem zejména v českém prostředí k tomu, že marginalizovanými a málo známými se stali i představitelé největších církví a náboženských společností. Mnohdy včetně oficiálních a nejvýše postavených, a tím spíš v případě těch, kteří proti komunistickému režimu různým způsobem bojovali nebo kteří se stali jeho oběťmi. Kolem roku 1989 se nakrátko zdálo, že tento trend skončí a tradiční náboženství se výrazněji vrátí do veřejného prostoru, brzy se to však ukázalo jako iluzorní. Na komunistickou marginalizaci náboženství a církví navázala postupující sekularizace a odklon od tradičních forem religiozity. Historik náboženství Jiří Hanuš proto cítil potřebu vydat ''Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů'' (2005), který by neznalost důležitých osobností římskokatolického (a řeckokatolického) společenství reparoval.

Kvalitní samostatné zpracování moderních osobností českého katolicismu vyvolalo podobnou potřebu také v případě historiografie dalších náboženských organizací, umocněnou i aktuálním růstem významu religiozity ve veřejném prostoru. Nehledě k sekularizaci a rychlé pluralizaci náboženské scény, význam religiozity rozhodně neklesá a abychom mu mohli porozumět, je potřeba seznámit se s jeho různými protagonisty. I když se totiž o náboženství vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, často dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií. Dokonce i akademičtí pracovníci a veřejní intelektuálové si někdy pletou jednotlivé církve a náboženské směry, špatně zařazují osobnosti k nim se hlásící a podobně. Proto vznikl pod vedením Zdeňka R. Nešpora ''Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století'' (2019).

Slovník nekatolických osobností zahrnul 571 hesel mužů a žen působících v evangelických, pravoslavných a dalších nekatolických křesťanských církvích, ale také v židovských a dalších mimokřesťanských náboženských organizacích. Nešlo přitom jen o „zasloužilé církevní pracovníky“, tím méně pouze ordinované k duchovní službě, pokusili jsme se nalézt osoby největšího celospolečenského sociokulturního významu a takové, jejichž osudy a působení – v pozitivním i negativním smyslu – promlouvají k širší, převážně odcírkevněné společnosti. Poprvé v české encyklopedistice jsme se pokusili postihnout také obtížně vymezitelnou kategorii „mystiků“, „okultistů“ či dalších moderních „hledačů posvátna“.

Slovník nekatolických náboženských osobností byl záměrně koncipován jako pendant k Hanušovu slovníku osobností římsko- a řeckokatolických, v naději že časem dojde k jejich společnému – jistěže doplněnému a všemožně vylepšenému – vydání. Aktuální akademické angažmá Jiřího Hanuše, stejně jako velká časová prodleva od zpracování a publikace jeho díla tento záměr naneštěstí zhatily. Všeobecný slovník moderních českých náboženských osobností tak nakonec v roce 2025 vznikl především zásadním rozšířením „nekatolického“ slovníku z roku 2019. Z téměř pěti set osob, zahrnutých do Hanušova ''Malého slovníku'', jsme nakonec vzhledem k proporcionalitě přijali jen necelé čtyři stovky – a zároveň jsme tuto paletu rozšířili o dvě stovky osobností novějších nebo těch, jež náš předchůdce do své encyklopedie z různých důvodů nezařadil. Šest set osob ze slovníku nekatolíků, jejichž hesla byla znovu přehlédnuta a aktualizována, jsme na základě podobných kritérií doplnili o dalších osm desítek. Slovník ''České náboženské osobnosti 20. a 21. století'' tedy obsahuje 1175 biografických hesel, pokrývajících všechna náboženská společenství působící – ne nutně oficiálně – v českých zemích, respektive nynější České republice v průběhu 20. a na počátku 21. století.

Pro výběr osobností zařazených do slovníku byly klíčové dvě skutečnosti, v ideálním případě jejich kombinace: (1.) veřejná, ideálně celospolečenská činnost, známost či význam a (2.) aktivní náboženské působení alespoň na úrovni malého či lokálního (církevního) společenství přinejmenším po část života. Nehledali jsme formální („matrikové“) členy církví, nýbrž ty, v jejichž životě religiozita hrála či hraje významnou úlohu a projevuje se nějakou formou veřejné služby – nejen duchovní, ale třeba i literární, vědecké, umělecké a jiné, a to nejenom v bezprostředním, ale třeba i v přeneseném, virtuálním společenství obdobně smýšlejících. Tato veřejná činnost by přitom měla zasahovat širší společenství než jen vyznavače daných náboženských představ či praktikanty určitého typu religiozity – nešlo nám o přehled „zasloužilých duchovních“, nýbrž o osobnosti, které alespoň v určité míře chtěly a dokázaly vlastní religiozitu komunikovat navenek. V některých uzavřenějších společenstvích to prakticky znamenalo jen jejich oficiální představitele (a ani v těchto případech ne všechny), jinde naopak spíše „laické aktivisty“, nebo dokonce veřejně známé hraniční osobnosti.

Kromě již uvedeného časového rozpětí jsme slovník omezili také geograficky, nikoli však jazykově. S pochopitelnou převahou Čechů jsou v něm zastoupeny osobnosti různých národů a etnik působící nebo narozené na historickém území Čech, Moravy a českého Slezska – Němci, Poláci, Slováci a další. Nadnárodní rozměr habsburské monarchie a dělení Těšínska po první světové válce, vysídlení německojazyčného obyvatelstva po druhé světové válce, represe komunistického režimu a v neposlední řadě rozdělení společného československého státu vedly k tomu, že veřejnou proslulost tyto osobnosti získávaly nejen v Československu a nynější České republice – byť takových samozřejmě bylo nejvíc – ale i na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Německu, Izraeli a v dalších zemích. Některé z nich, ať už působily kdekoli, přitom v různých oborech získaly skutečně mezinárodní vliv a renomé, to však rozhodně neznamená jejich absolutní přednost před ostatními. V určitých případech nezastupitelná činnost a různá omezení na české půdě zabránila zasloužené mezinárodní proslulosti, jindy naopak významná akademická či veřejná činnost v zahraničí dosud nevyvážila zapomenutí doma.

Ani zastoupení jednotlivých církví a náboženských směrů není zcela proporcionální: snažili jsme se zohlednit nejen kulturní a společenský význam církví a náboženských organizací, ale i příslušných konkrétních osobností. Představitelé a další významní členové velkých církví jsou tedy ve slovníku zastoupeni častěji – téměř polovinu hesel tvoří osobnosti spjaté s římskokatolickou církví –, ale nikoli výlučně. Jak už bylo řečeno, zařazujeme také náboženské osobnosti necírkevní a zohledňujeme skutečnost, že nemálo významných osobností během svého života prošlo několika náboženskými organizacemi, nebo mohlo religijní zájmy a identitu zcela ztratit, či naopak nově získat. V těchto případech na změny náboženského zařazení upozorňujeme, hlouběji však sledujeme – a do dalších částí ''Religionistické encyklopedie'' promítáme – jen ty, které měly veřejný význam a ohlas. Pokud se kupříkladu daná osobnost narodila v určité církvi, avšak přestoupila do jiné církve dříve, než stačila jakkoli vyniknout, zdůrazňujeme pouze pozdější náboženskou příslušnost.

Společenský a kulturní přínos většiny zařazených osob byl samozřejmě pozitivní, to však neznamená, že by do slovníku nebyly zařazeny osobnosti rozporné nebo dokonce ty, jejichž ohlas a význam byl hlavně záporný a odstrašující. Vedle osobností nezpochybnitelného renomé jsme zařadili také excentriky a blouznivce. Výběr zařazených osobností jsme se snažili diskutovat v autorském kolektivu, především v tandemu Zdeněk R. Nešpor a Zdeněk Vojtíšek, i s dalšími odborníky na dějiny jednotlivých církví a náboženských směrů; odpovědnost za konečný výběr ovšem neseme sami. V nikoli zcela výjimečných případech jsme na zpracování hesel rezignovali kvůli nedostatku nebo neověřitelnosti informací.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Slovník nekatolických osobností zahrnul 571 hesel mužů a žen působících v evangelických, pravoslavných a dalších nekatolických křesťanských církvích, ale také v židovských a dalších mimokřesťanských náboženských organizacích. Nešlo přitom jen o „zasloužilé církevní pracovníky“, tím méně pouze ordinované k duchovní službě, pokusili jsme se nalézt osoby největšího celospolečenského významu a takové, jejichž osudy a působení – v pozitivním i negativním smyslu – promlouvají k širší, převážně odcírkevněné společnosti. Poprvé v české encyklopedistice jsme se pokusili postihnout také obtížně vymezitelnou kategorii „mystiků“, „okultistů“ či dalších moderních „hledačů posvátna“.
-Slovník nekatolických náboženských osobností byl záměrně koncipován jako pendant k Hanušovu slovníku osobností římsko- a řeckokatolických, v naději že časem dojde k jejich společnému – jistěže doplněnému a všemožně vylepšenému – vydání. Aktuální akademické angažmá Jiřího Hanuše, stejně jako velká časová prodleva od zpracování a publikace jeho díla tento záměr naneštěstí zhatily. Všeobecný slovník moderních českých náboženských osobností tak nakonec v roce 2025 vznikl především zásadním rozšířením „nekatolického“ slovníku z roku 2019. Z téměř pěti set osob, zahrnutých do Hanušova ''Malého slovníku'', jsme nakonec vzhledem k proporcionalitě přijali jen necelé čtyři stovky – a zároveň jsme tuto paletu rozšířili o dvě stovky osobností novějších nebo těch, jež náš předchůdce do své encyklopedie z různých důvodů nezařadil. Šest set osob ze slovníku nekatolíků, jejichž hesla byla znovu přehlédnuta a aktualizována, jsme na základě podobných kritérií doplnili o dalších osm desítek. Slovník ''České náboženské osobnosti 20. a 21. století'' tedy obsahuje 1176 biografických hesel, pokrývajících všechna významnější náboženská společenství působící – ne nutně oficiálně – v českých zemích, respektive nynější České republice v průběhu 20. a na počátku 21. století.
+Slovník nekatolických náboženských osobností byl záměrně koncipován jako pendant k Hanušovu slovníku osobností římsko- a řeckokatolických, v naději že časem dojde k jejich společnému – jistěže doplněnému a všemožně vylepšenému – vydání. Aktuální akademické angažmá Jiřího Hanuše, stejně jako velká časová prodleva od zpracování a publikace jeho díla tento záměr naneštěstí zhatily. Všeobecný slovník moderních českých náboženských osobností tak nakonec v roce 2025 vznikl především zásadním rozšířením „nekatolického“ slovníku z roku 2019. Z téměř pěti set osob, zahrnutých do Hanušova ''Malého slovníku'', jsme nakonec vzhledem k proporcionalitě přijali jen necelé čtyři stovky – a zároveň jsme tuto paletu rozšířili o dvě stovky osobností novějších nebo těch, jež náš předchůdce do své encyklopedie z různých důvodů nezařadil. Šest set osob ze slovníku nekatolíků, jejichž hesla byla znovu přehlédnuta a aktualizována, jsme na základě podobných kritérií doplnili o dalších osm desítek. Slovník ''České náboženské osobnosti 20. a 21. století'' tedy obsahuje 1175 biografických hesel, pokrývajících všechna významnější náboženská společenství působící – ne nutně oficiálně – v českých zemích, respektive nynější České republice v průběhu 20. a na počátku 21. století.
 Pro výběr osobností zařazených do slovníku byly klíčové dvě skutečnosti, v ideálním případě jejich kombinace: (1.) veřejná, ideálně celospolečenská činnost, známost či význam a (2.) aktivní náboženské působení alespoň na úrovni malého či lokálního (církevního) společenství přinejmenším po část života. Nehledali jsme formální („matrikové“) členy církví, nýbrž ty, v jejichž životě religiozita hrála či hraje významnou úlohu a projevuje se nějakou formou veřejné služby – nejen duchovní, ale třeba i literární, vědecké, umělecké a jiné, a to nejenom v bezprostředním, ale třeba i v přeneseném, virtuálním společenství obdobně smýšlejících. Tato veřejná činnost by přitom měla zasahovat širší společenství než jen vyznavače daných náboženských představ či praktikanty určitého typu religiozity – nešlo nám o přehled „zasloužilých duchovních“, nýbrž o osobnosti, které alespoň v určité míře chtěly a dokázaly vlastní religiozitu komunikovat navenek. V některých uzavřenějších společenstvích to prakticky znamenalo jen jejich oficiální představitele (a ani v těchto případech ne všechny), jinde naopak spíše „laické aktivisty“, nebo dokonce veřejně známé hraniční osobnosti.

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Kvalitní samostatné zpracování moderních osobností českého katolicismu vyvolalo podobnou potřebu také v případě historiografie dalších náboženských organizací, umocněnou i aktuálním růstem významu religiozity ve veřejném prostoru. Nehledě k sekularizaci a rychlé pluralizaci náboženské scény, význam religiozity rozhodně neklesá a abychom mu mohli porozumět, je potřeba seznámit se s jeho různými protagonisty. I když se totiž o náboženství vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, často dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií. Dokonce i akademičtí pracovníci a veřejní intelektuálové si někdy pletou jednotlivé církve a náboženské směry, špatně zařazují osobnosti k nim se hlásící a podobně. Proto vznikl pod vedením Zdeňka R. Nešpora ''Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století'' (2019).
-Slovník nekatolických osobností zahrnul 571 hesel mužů a žen působících v evangelických, pravoslavných a dalších nekatolických křesťanských církvích, ale také v židovských a dalších mimokřesťanských náboženských organizacích. Nešlo přitom jen o „zasloužilé církevní pracovníky“, tím méně pouze ordinované k duchovní službě, pokusili jsme se nalézt osoby největšího celospolečenského sociokulturního významu a takové, jejichž osudy a působení – v pozitivním i negativním smyslu – promlouvají k širší, převážně odcírkevněné společnosti. Poprvé v české encyklopedistice jsme se pokusili postihnout také obtížně vymezitelnou kategorii „mystiků“, „okultistů“ či dalších moderních „hledačů posvátna“.
+Slovník nekatolických osobností zahrnul 571 hesel mužů a žen působících v evangelických, pravoslavných a dalších nekatolických křesťanských církvích, ale také v židovských a dalších mimokřesťanských náboženských organizacích. Nešlo přitom jen o „zasloužilé církevní pracovníky“, tím méně pouze ordinované k duchovní službě, pokusili jsme se nalézt osoby největšího celospolečenského významu a takové, jejichž osudy a působení – v pozitivním i negativním smyslu – promlouvají k širší, převážně odcírkevněné společnosti. Poprvé v české encyklopedistice jsme se pokusili postihnout také obtížně vymezitelnou kategorii „mystiků“, „okultistů“ či dalších moderních „hledačů posvátna“.
-Slovník nekatolických náboženských osobností byl záměrně koncipován jako pendant k Hanušovu slovníku osobností římsko- a řeckokatolických, v naději že časem dojde k jejich společnému – jistěže doplněnému a všemožně vylepšenému – vydání. Aktuální akademické angažmá Jiřího Hanuše, stejně jako velká časová prodleva od zpracování a publikace jeho díla tento záměr naneštěstí zhatily. Všeobecný slovník moderních českých náboženských osobností tak nakonec v roce 2025 vznikl především zásadním rozšířením „nekatolického“ slovníku z roku 2019. Z téměř pěti set osob, zahrnutých do Hanušova ''Malého slovníku'', jsme nakonec vzhledem k proporcionalitě přijali jen necelé čtyři stovky – a zároveň jsme tuto paletu rozšířili o dvě stovky osobností novějších nebo těch, jež náš předchůdce do své encyklopedie z různých důvodů nezařadil. Šest set osob ze slovníku nekatolíků, jejichž hesla byla znovu přehlédnuta a aktualizována, jsme na základě podobných kritérií doplnili o dalších osm desítek. Slovník ''České náboženské osobnosti 20. a 21. století'' tedy obsahuje 1176 biografických hesel, pokrývajících všechna náboženská společenství působící – ne nutně oficiálně – v českých zemích, respektive nynější České republice v průběhu 20. a na počátku 21. století.
+Slovník nekatolických náboženských osobností byl záměrně koncipován jako pendant k Hanušovu slovníku osobností římsko- a řeckokatolických, v naději že časem dojde k jejich společnému – jistěže doplněnému a všemožně vylepšenému – vydání. Aktuální akademické angažmá Jiřího Hanuše, stejně jako velká časová prodleva od zpracování a publikace jeho díla tento záměr naneštěstí zhatily. Všeobecný slovník moderních českých náboženských osobností tak nakonec v roce 2025 vznikl především zásadním rozšířením „nekatolického“ slovníku z roku 2019. Z téměř pěti set osob, zahrnutých do Hanušova ''Malého slovníku'', jsme nakonec vzhledem k proporcionalitě přijali jen necelé čtyři stovky – a zároveň jsme tuto paletu rozšířili o dvě stovky osobností novějších nebo těch, jež náš předchůdce do své encyklopedie z různých důvodů nezařadil. Šest set osob ze slovníku nekatolíků, jejichž hesla byla znovu přehlédnuta a aktualizována, jsme na základě podobných kritérií doplnili o dalších osm desítek. Slovník ''České náboženské osobnosti 20. a 21. století'' tedy obsahuje 1176 biografických hesel, pokrývajících všechna významnější náboženská společenství působící – ne nutně oficiálně – v českých zemích, respektive nynější České republice v průběhu 20. a na počátku 21. století.
 Pro výběr osobností zařazených do slovníku byly klíčové dvě skutečnosti, v ideálním případě jejich kombinace: (1.) veřejná, ideálně celospolečenská činnost, známost či význam a (2.) aktivní náboženské působení alespoň na úrovni malého či lokálního (církevního) společenství přinejmenším po část života. Nehledali jsme formální („matrikové“) členy církví, nýbrž ty, v jejichž životě religiozita hrála či hraje významnou úlohu a projevuje se nějakou formou veřejné služby – nejen duchovní, ale třeba i literární, vědecké, umělecké a jiné, a to nejenom v bezprostředním, ale třeba i v přeneseném, virtuálním společenství obdobně smýšlejících. Tato veřejná činnost by přitom měla zasahovat širší společenství než jen vyznavače daných náboženských představ či praktikanty určitého typu religiozity – nešlo nám o přehled „zasloužilých duchovních“, nýbrž o osobnosti, které alespoň v určité míře chtěly a dokázaly vlastní religiozitu komunikovat navenek. V některých uzavřenějších společenstvích to prakticky znamenalo jen jejich oficiální představitele (a ani v těchto případech ne všechny), jinde naopak spíše „laické aktivisty“, nebo dokonce veřejně známé hraniční osobnosti.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Biografické slovníky náboženských osobností existují a nově vznikají v řadě zemí, ve střední Evropě namátkou třeba v Německu, Rakousku, Polsku či na Slovensku. Původně šlo především o snahu menšinových náboženských organizací podchytit vlastní historii a sociokulturní význam, který byl majoritní společností přehlížen či záměrně marginalizován. Tak tomu bylo v meziválečném období i v českém případě, kdy vznikly první biografické slovníky evangelických a židovských osobností, protože jejich zastoupení v ''Ottově slovníku naučném'' a podobných encyklopediích bylo nedostatečné. Nejvýznamnější z nich je slovník moderních českých evangelíků Jana Toula ''Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny'' z roku 1931. Později se k podobnému kroku – u nás i ve světě – uchylovala také menší náboženská společenství, která tím legitimizovala svůj význam a připomínala si významné osobnosti především z řad ordinovaných církevních pracovníků. V našem prostředí tak existují biografické slovníky Církve bratrské (v rámci sborníku ''Sto let ve službě evangelia'', 1981), kazatelů Bratrské jednoty baptistů (2005) či Evangelické církve metodistické (2007) a další. S různými encyklopediemi a příručkami tohoto typu se můžeme setkat dodnes: u příležitosti sta let své existence vydala obsáhlý ''Biografický slovník'' Církev československá husitská (2020).
-Protináboženské tažení komunistického režimu, navazující často na starší antiklerikální tendence, vedlo ovšem zejména v českém prostředí k tomu, že marginalizovanými a málo známými se stali i představitelé největších církví a náboženských společností. Mnohdy včetně oficiálních a nejvýše postavených, a tím spíš v případě těch, kteří proti komunistickému režimu různým způsobem bojovali nebo kteří se stali jeho oběťmi. Kolem roku 1989 se nakrátko zdálo, že tento trend skončí a tradiční náboženství se výrazněji vrátí do veřejného prostoru, brzy se to však ukázalo jako iluzorní. Na komunistickou marginalizaci náboženství a církví navázala postupující sekularizace a odklon od tradičních forem religiozity. Historik náboženství Jiří Hanuš proto cítil potřebu vydat ''Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů'' (2005), který by neznalost důležitých osobností římskokatolického (a řeckokatolického) společenství reparoval.
+Protináboženské tažení komunistického režimu, navazující často na starší antiklerikální tendence, vedlo ovšem zejména v českém prostředí k tomu, že marginalizovanými a málo známými se stali i představitelé největších církví a náboženských společností. Mnohdy včetně oficiálních a nejvýše postavených, a tím spíš v případě těch, kteří proti komunistickému režimu různým způsobem bojovali, nebo kteří se stali jeho oběťmi. Kolem roku 1989 se nakrátko zdálo, že tento trend skončí a tradiční náboženství se výrazněji vrátí do veřejného prostoru, brzy se to však ukázalo jako iluzorní. Na komunistickou marginalizaci náboženství a církví navázala postupující sekularizace a odklon od tradičních forem religiozity. Historik náboženství Jiří Hanuš proto cítil potřebu vydat ''Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů'' (2005), který by neznalost důležitých osobností římskokatolického (a řeckokatolického) společenství reparoval.
 Kvalitní samostatné zpracování moderních osobností českého katolicismu vyvolalo podobnou potřebu také v případě historiografie dalších náboženských organizací, umocněnou i aktuálním růstem významu religiozity ve veřejném prostoru. Nehledě k sekularizaci a rychlé pluralizaci náboženské scény, význam religiozity rozhodně neklesá a abychom mu mohli porozumět, je potřeba seznámit se s jeho různými protagonisty. I když se totiž o náboženství vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, často dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií. Dokonce i akademičtí pracovníci a veřejní intelektuálové si někdy pletou jednotlivé církve a náboženské směry, špatně zařazují osobnosti k nim se hlásící a podobně. Proto vznikl pod vedením Zdeňka R. Nešpora ''Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století'' (2019).