Ceh Rudolf - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 17:57

2025-10-15T17:57:30Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:23Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:52Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:37Z

Nová stránka

= Ceh Rudolf =
 <time datetime="1911-06-29">29. června 1911</time> ve Špiklicích (dnes Nová Seninka, součást Starého Města, okr. Šumperk)
 <time datetime="1981">1981</time>

Farář [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]], jedna z jejích nejkontroverznějších postav. Pocházel z německojazyčné římskokatolické rodiny, vyučil se zámečníkem a při práci v továrně vystudoval reálku a složil i doplňující maturitu na gymnáziu. V roce 1932 nastoupil na římskokatolickou teologickou fakultu do Olomouce, avšak po rozchodu s církví ji opustil a začal studovat na Husově fakultě v Praze. V červenci 1934 byl vysvěcen na kněze Církve československé (husitské), patrně jako její vůbec jediný kněz německé národnosti. Jako vikář působil v Hosticích (1934–35), pak byl zastupujícím farářem a farářem v Hrotovicích (1935–41). V druhé polovině třicátých let přijal nacistickou a antisemitskou argumentaci tzv. německých křesťanů (''Deutsche Christen''), současně se v letech 1938–39 jako faktický zmocněnec vedení své církve pokoušel o stabilizaci náboženských obcí v odstoupeném pohraničí. Na počátku čtyřicátých let se angažoval v dialogu mezi vedením Církve českomoravské a nacistickým směrem v Německé evangelické církvi. Nedosáhl však kýženého úspěchu a v září 1941 musel narukovat. Koncem války padl do ruského zajetí, po návratu v roce 1946 krátce působil jako vychovatel, snažil se o návrat do duchovní služby, ale nezískal souhlas vedení církve. Nemusel však ani projít retribučním procesem a zakotvil v dělnických povoláních, opakovaně marně se pokoušel o znovuzískání kněžského úřadu.

Literatura: 
Martina Kotlíková: „Rudolf Ceh. Němec a oddaný kněz Církve československé ve složitém období 1934–1950.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): ''Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století.'' Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2006, s. 477–486.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1981">1981</time></span>
-Farář [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]], jedna z jejích nejkontroverznějších postav. Pocházel z německojazyčné římskokatolické rodiny, vyučil se zámečníkem a při práci v továrně vystudoval reálku a složil i doplňující maturitu na gymnáziu. V roce 1932 nastoupil na římskokatolickou teologickou fakultu do Olomouce, avšak po rozchodu s církví ji opustil a začal studovat na Husově fakultě v Praze. V červenci 1934 byl vysvěcen na kněze Církve československé (husitské), patrně jako její vůbec jediný kněz německé národnosti. Jako vikář působil v Hosticích (1934–35), pak byl zastupujícím farářem a farářem v Hrotovicích (1935–41). V druhé polovině třicátých let přijal nacistickou a antisemitskou argumentaci tzv. německých křesťanů (''Deutsche Christen''), současně se v letech 1938–39 jako faktický zmocněnec vedení své církve pokoušel o stabilizaci náboženských obcí v odstoupeném pohraničí. Na počátku čtyřicátých let se angažoval v dialogu mezi vedením Církve českomoravské a nacistickým směrem v Německé evangelické církvi. Nedosáhl však kýženého úspěchu a v září 1941 musel narukovat. Koncem války padl do ruského zajetí, po návratu v roce 1946 krátce působil jako vychovatel, snažil se o návrat do duchovní služby, ale nezískal souhlas vedení církve. Nemusel však ani projít retribučním procesem a zakotvil v dělnických povoláních, opakovaně marně se pokoušel o znovuzískání kněžského úřadu.
+Farář [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]], jedna z jejích nejkontroverznějších postav. Pocházel z německojazyčné [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] rodiny, vyučil se zámečníkem a při práci v továrně vystudoval reálku a složil i doplňující maturitu na gymnáziu. V roce 1932 nastoupil na římskokatolickou teologickou fakultu do Olomouce, avšak po rozchodu s církví ji opustil a začal studovat na Husově fakultě v Praze. V červenci 1934 byl vysvěcen na kněze Církve československé (husitské), patrně jako její vůbec jediný kněz německé národnosti. Jako vikář působil v Hosticích (1934–35), pak byl zastupujícím farářem a farářem v Hrotovicích (1935–41). V druhé polovině třicátých let přijal nacistickou a antisemitskou argumentaci tzv. německých křesťanů (''Deutsche Christen''), současně se v letech 1938–39 jako faktický zmocněnec vedení své církve pokoušel o stabilizaci náboženských obcí v odstoupeném pohraničí. Na počátku čtyřicátých let se angažoval v dialogu mezi vedením Církve českomoravské a nacistickým směrem v Německé evangelické církvi. Nedosáhl však kýženého úspěchu a v září 1941 musel narukovat. Koncem války padl do ruského zajetí, po návratu v roce 1946 krátce působil jako vychovatel, snažil se o návrat do duchovní služby, ale nezískal souhlas vedení církve. Nemusel však ani projít retribučním procesem a zakotvil v dělnických povoláních, opakovaně marně se pokoušel o znovuzískání kněžského úřadu.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Martina Kotlíková: „Rudolf Ceh. Němec a oddaný kněz Církve československé ve složitém období 1934–1950.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): ''Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století.'' Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2006, s. 477–486.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]