Dlouhý-Pokorný Emil - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 18:23

2025-10-15T18:23:08Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:23Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:53Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:38Z

Nová stránka

= Dlouhý-Pokorný Emil =
 <time datetime="1876-03-12">12. března 1876</time> v Brandýse nad Labem (okr. Praha-východ)
 <time datetime="1936-09-05">5. září 1936</time> v Brně

Zakladatelská osobnost [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. V letech 1886–90 absolvoval katolickou německou teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Do roku 1906 působil jako kaplan a katecheta v Praze a zároveň byl do roku 1903 aktivním politikem v řadách křesťansko-sociálního hnutí, v němž je považován za zakladatele křesťansko-demokratického proudu. Po vystoupení z římskokatolické církve byl v letech 1907–10 členem Starokatolické církve, poté do roku 1918 Jednoty bratrské. V roce 1919 přišel s myšlenkou založení národní církve bez dogmat, později rozvíjel vizi světové křesťanské společnosti a usiloval o zastavení procesu sekularizace české společnosti. Na popud [[Gorazd|Gorazda]] (tehdy ještě Matěje Pavlíka) se přiblížil reformnímu hnutí uvnitř římskokatolické církve a v roce 1920 vstoupil do Církve československé (husitské). Roku 1925 opustil místo vrchního komisaře berní správy a stal se farářem na plný úvazek v pražských Dejvicích, kde celkově působil v letech 1923–31. Z církevní služby odešel po sporech s tehdejším vedením církve, naopak jeho syn Emil v CČS(H) zůstal jako kněz v letech 1928–55. Dlouhý-Pokorný působil také jako redaktor ''Katolické moderny'' a ''Církve československé''.

Literatura: 
Pavel Marek: ''Emil Dlouhý-Pokorný. Život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty''. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007; Pavel Marek – Vladimír Červený – Jiří Lach: ''Od Katolické moderny k českému církevnímu rozkolu. Nástin života a díla Emila Dlouhého-Pokorného.'' Gloria, Rosice u Brna 2000; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 104–106.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1936-09-05">5. září 1936</time> v Brně</span>
-Zakladatelská osobnost [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. V letech 1886–90 absolvoval katolickou německou teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Do roku 1906 působil jako kaplan a katecheta v Praze a zároveň byl do roku 1903 aktivním politikem v řadách křesťansko-sociálního hnutí, v němž je považován za zakladatele křesťansko-demokratického proudu. Po vystoupení z římskokatolické církve byl v letech 1907–10 členem Starokatolické církve, poté do roku 1918 Jednoty bratrské. V roce 1919 přišel s myšlenkou založení národní církve bez dogmat, později rozvíjel vizi světové křesťanské společnosti a usiloval o zastavení procesu sekularizace české společnosti. Na popud [[Gorazd|Gorazda]] (tehdy ještě Matěje Pavlíka) se přiblížil reformnímu hnutí uvnitř římskokatolické církve a v roce 1920 vstoupil do Církve československé (husitské). Roku 1925 opustil místo vrchního komisaře berní správy a stal se farářem na plný úvazek v pražských Dejvicích, kde celkově působil v letech 1923–31. Z církevní služby odešel po sporech s tehdejším vedením církve, naopak jeho syn Emil v CČS(H) zůstal jako kněz v letech 1928–55. Dlouhý-Pokorný působil také jako redaktor ''Katolické moderny'' a ''Církve československé''.
+Zakladatelská osobnost [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. V letech 1886–90 absolvoval [[Církev římskokatolická|katolickou]] německou teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Do roku 1906 působil jako kaplan a katecheta v Praze a zároveň byl do roku 1903 aktivním politikem v řadách křesťansko-sociálního hnutí, v němž je považován za zakladatele křesťansko-demokratického proudu. Po vystoupení z římskokatolické církve byl v letech 1907–10 členem Starokatolické církve, poté do roku 1918 Jednoty bratrské. V roce 1919 přišel s myšlenkou založení národní církve bez dogmat, později rozvíjel vizi světové křesťanské společnosti a usiloval o zastavení procesu sekularizace české společnosti. Na popud [[Gorazd|Gorazda]] (tehdy ještě Matěje Pavlíka) se přiblížil reformnímu hnutí uvnitř římskokatolické církve a v roce 1920 vstoupil do Církve československé (husitské). Roku 1925 opustil místo vrchního komisaře berní správy a stal se farářem na plný úvazek v pražských Dejvicích, kde celkově působil v letech 1923–31. Z církevní služby odešel po sporech s tehdejším vedením církve, naopak jeho syn Emil v CČS(H) zůstal jako kněz v letech 1928–55. Dlouhý-Pokorný působil také jako redaktor ''Katolické moderny'' a ''Církve československé''.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Pavel Marek: ''Emil Dlouhý-Pokorný. Život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty''. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007; Pavel Marek – Vladimír Červený – Jiří Lach: ''Od Katolické moderny k českému církevnímu rozkolu. Nástin života a díla Emila Dlouhého-Pokorného.'' Gloria, Rosice u Brna 2000; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 104–106.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)