Drápal Dan - Historie editací

ZRN v 15. 10. 2025, 18:30

2025-10-15T18:30:14Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:24Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:53Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:39Z

Nová stránka

= Drápal Dan =
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1949-03-23">23. března 1949</time> v Brně</span>

Evangelikální kazatel, vikář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a představitel Církve Křesťanská společenství. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1972), avšak po absolutoriu nezískal souhlas k duchovenské činnosti. Teprve v roce 1977 se stal vikářem sboru ČCE v Praze-Holešovicích (tzv. Maniny). Jako vikář prožil evangelikální obrácení a aktivizoval sborový život, současně se zejména od druhé poloviny osmdesátých let dostával do stále výraznějších konfliktů s mateřskou církví – kvůli evangelikální teologii, bohoslužebné praxi i „přetahování“ zejména mladých věřících z jiných sborů, na přelomu osmdesátých a devadesátých let rovněž kvůli pořádání velkých naddenominačních misijních shromáždění. V květnu 1990 i se svým sborem vystoupil z ČCE – v pracovněprávním vztahu vůči ČCE zůstal nicméně až do června – a vytvořil Křesťanskou společnost Maniny, později Křesťanské společenství Prahy, které se stalo základem dnešní Církve Křesťanská společenství, takto státem registrované v roce 2002. Do roku 2004 byl Drápal seniorem (= nejvyšším představitelem) Církve Křesťanská společenství, pak se stáhl do soukromí mimo dění v Křesťanských společenstvích. Začal se věnovat překladu bible v rámci Českého studijního překladu (publikován 2009; již dříve se podílel na překladu ''Spisy apoštolských otců'', 1985) a náboženské publicistice, několikrát neúspěšně kandidoval do parlamentu. Drápal do českého prostředí masivně uvedl moderní evangelikalismus a (neo)charismatické křesťanství, zejména Dereka Prince – třebaže nikoli jako jediný; od některých evangelikálních důrazů později ustoupil. V tomto duchu se nesla jeho publikační činnost v devadesátých letech i později (''Uzdravování'', 1993; ''Křest – jablko sváru?'', 1994; ''Hledání a jistota'', 1997; ''Příručka pro četbu Písma'', 2000; ''Manželství a mnoho otázek kolem něj'', 2000; ''Apoštolská služba'', 2004; ''Jak je to se křtem v Duchu'', 2006; ''Hledání a jistota'', 2006; ''Problémy sytých'', 2008; ''Úvahy nad žalmy'', 2008; ''Jak připravovat kázání'', 2011; ''Večeře Páně'', 2012; ''Vztahy, sex, rodina'', 2013; ''Inspirovanost Písma'', 2013, s J. Hedánkem; ''Spor o Joba'', 2015; ''Biblické studie'', 2015–17), po roce 2004 stále častěji doplňovaná také překlady i „klasičtějších“ evangelikálních autorů. Zároveň shromáždil materiál k dějinám této evangelikální vlny (''Budování sboru'', 1999; ''Historie Křesťanského společenství Praha'', 2008–11).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1949-03-23">23. března 1949</time> v Brně</span>
-Evangelikální kazatel, vikář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a představitel Církve Křesťanská společenství. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1972), avšak po absolutoriu nezískal souhlas k duchovenské činnosti. Teprve v roce 1977 se stal vikářem sboru ČCE v Praze-Holešovicích (tzv. Maniny). Jako vikář prožil evangelikální obrácení a aktivizoval sborový život, současně se zejména od druhé poloviny osmdesátých let dostával do stále výraznějších konfliktů s mateřskou církví – kvůli evangelikální teologii, bohoslužebné praxi i „přetahování“ zejména mladých věřících z jiných sborů, na přelomu osmdesátých a devadesátých let rovněž kvůli pořádání velkých naddenominačních misijních shromáždění. V květnu 1990 i se svým sborem vystoupil z ČCE – v pracovněprávním vztahu vůči ČCE zůstal nicméně až do června – a vytvořil Křesťanskou společnost Maniny, později Křesťanské společenství Prahy, které se stalo základem dnešní Církve Křesťanská společenství, takto státem registrované v roce 2002. Do roku 2004 byl Drápal seniorem (= nejvyšším představitelem) Církve Křesťanská společenství, pak se stáhl do soukromí mimo dění v Křesťanských společenstvích. Začal se věnovat překladu bible v rámci Českého studijního překladu (publikován 2009; již dříve se podílel na překladu ''Spisy apoštolských otců'', 1985) a náboženské publicistice, několikrát neúspěšně kandidoval do parlamentu. Drápal do českého prostředí masivně uvedl moderní evangelikalismus a (neo)charismatické křesťanství, zejména Dereka Prince – třebaže nikoli jako jediný; od některých evangelikálních důrazů později ustoupil. V tomto duchu se nesla jeho publikační činnost v devadesátých letech i později (''Uzdravování'', 1993; ''Křest – jablko sváru?'', 1994; ''Hledání a jistota'', 1997; ''Příručka pro četbu Písma'', 2000; ''Manželství a mnoho otázek kolem něj'', 2000; ''Apoštolská služba'', 2004; ''Jak je to se křtem v Duchu'', 2006; ''Hledání a jistota'', 2006; ''Problémy sytých'', 2008; ''Úvahy nad žalmy'', 2008; ''Jak připravovat kázání'', 2011; ''Večeře Páně'', 2012; ''Vztahy, sex, rodina'', 2013; ''Inspirovanost Písma'', 2013, s J. Hedánkem; ''Spor o Joba'', 2015; ''Biblické studie'', 2015–17), po roce 2004 stále častěji doplňovaná také překlady i „klasičtějších“ evangelikálních autorů. Zároveň shromáždil materiál k dějinám této evangelikální vlny (''Budování sboru'', 1999; ''Historie Křesťanského společenství Praha'', 2008–11).
+Evangelikální kazatel, vikář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a představitel [[Církev Křesťanská společenství|Církve Křesťanská společenství]]. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1972), avšak po absolutoriu nezískal souhlas k duchovenské činnosti. Teprve v roce 1977 se stal vikářem sboru ČCE v Praze-Holešovicích (tzv. Maniny). Jako vikář prožil evangelikální obrácení a aktivizoval sborový život, současně se zejména od druhé poloviny osmdesátých let dostával do stále výraznějších konfliktů s mateřskou církví – kvůli evangelikální teologii, bohoslužebné praxi i „přetahování“ zejména mladých věřících z jiných sborů, na přelomu osmdesátých a devadesátých let rovněž kvůli pořádání velkých naddenominačních misijních shromáždění. V květnu 1990 i se svým sborem vystoupil z ČCE – v pracovněprávním vztahu vůči ČCE zůstal nicméně až do června – a vytvořil Křesťanskou společnost Maniny, později Křesťanské společenství Prahy, které se stalo základem dnešní Církve Křesťanská společenství, takto státem registrované v roce 2002. Do roku 2004 byl Drápal seniorem (= nejvyšším představitelem) Církve Křesťanská společenství, pak se stáhl do soukromí mimo dění v Křesťanských společenstvích. Začal se věnovat překladu bible v rámci Českého studijního překladu (publikován 2009; již dříve se podílel na překladu ''Spisy apoštolských otců'', 1985) a náboženské publicistice, několikrát neúspěšně kandidoval do parlamentu. Drápal do českého prostředí masivně uvedl moderní evangelikalismus a (neo)charismatické křesťanství, zejména Dereka Prince – třebaže nikoli jako jediný; od některých evangelikálních důrazů později ustoupil. V tomto duchu se nesla jeho publikační činnost v devadesátých letech i později (''Uzdravování'', 1993; ''Křest – jablko sváru?'', 1994; ''Hledání a jistota'', 1997; ''Příručka pro četbu Písma'', 2000; ''Manželství a mnoho otázek kolem něj'', 2000; ''Apoštolská služba'', 2004; ''Jak je to se křtem v Duchu'', 2006; ''Hledání a jistota'', 2006; ''Problémy sytých'', 2008; ''Úvahy nad žalmy'', 2008; ''Jak připravovat kázání'', 2011; ''Večeře Páně'', 2012; ''Vztahy, sex, rodina'', 2013; ''Inspirovanost Písma'', 2013, s J. Hedánkem; ''Spor o Joba'', 2015; ''Biblické studie'', 2015–17), po roce 2004 stále častěji doplňovaná také překlady i „klasičtějších“ evangelikálních autorů. Zároveň shromáždil materiál k dějinám této evangelikální vlny (''Budování sboru'', 1999; ''Historie Křesťanského společenství Praha'', 2008–11).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Evangelikální kazatel, vikář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a představitel Církve Křesťanská společenství. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1972), avšak po absolutoriu nezískal souhlas k duchovenské činnosti. Teprve v roce 1977 se stal vikářem sboru ČCE v Praze-Holešovicích (tzv. Maniny). Jako vikář prožil evangelikální obrácení a aktivizoval sborový život, současně se zejména od druhé poloviny osmdesátých let dostával do stále výraznějších konfliktů s mateřskou církví – kvůli evangelikální teologii, bohoslužebné praxi i „přetahování“ zejména mladých věřících z jiných sborů, na přelomu osmdesátých a devadesátých let rovněž kvůli pořádání velkých naddenominačních misijních shromáždění. V květnu 1990 i se svým sborem vystoupil z ČCE – v pracovněprávním vztahu vůči ČCE zůstal nicméně až do června – a vytvořil Křesťanskou společnost Maniny, později Křesťanské společenství Prahy, které se stalo základem dnešní Církve Křesťanská společenství, takto státem registrované v roce 2002. Do roku 2004 byl Drápal seniorem (= nejvyšším představitelem) Církve Křesťanská společenství, pak se stáhl do soukromí mimo dění v Křesťanských společenstvích. Začal se věnovat překladu bible v rámci Českého studijního překladu (publikován 2009; již dříve se podílel na překladu ''Spisy apoštolských otců'', 1985) a náboženské publicistice, několikrát neúspěšně kandidoval do parlamentu. Drápal do českého prostředí masivně uvedl moderní evangelikalismus a (neo)charismatické křesťanství, zejména Dereka Prince – třebaže nikoli jako jediný; od některých evangelikálních důrazů později ustoupil. V tomto duchu se nesla jeho publikační činnost v devadesátých letech i později (''Uzdravování'', 1993; ''Křest – jablko sváru?'', 1994; ''Hledání a jistota'', 1997; ''Příručka pro četbu Písma'', 2000; ''Manželství a mnoho otázek kolem něj'', 2000; ''Apoštolská služba'', 2004; ''Jak je to se křtem v Duchu'', 2006; ''Hledání a jistota'', 2006; ''Problémy sytých'', 2008; ''Úvahy nad žalmy'', 2008; ''Jak připravovat kázání'', 2011; ''Večeře Páně'', 2012; ''Vztahy, sex, rodina'', 2013; ''Inspirovanost Písma'', 2013, s J. Hedánkem; ''Spor o Joba'', 2015; ''Biblické studie'', 2015–17), po roce 2004 stále častěji doplňovaná také překlady i „klasičtějších“ evangelikálních autorů. Zároveň shromáždil materiál k dějinám této evangelikální vlny (''Budování sboru'', 1999; ''Historie Křesťanského společenství Praha'', 2008–11).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]