imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:24Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:54Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:39Z

Nová stránka

= Drtikol František =
 <time datetime="1883-03-03">3. března 1883</time> v Příbrami
 <time datetime="1961-01-13">13. ledna 1961</time> v Praze

Buddhista, mystik a duchovní učitel, fotograf. Velmi úspěšnou činnost uměleckého i komerčního fotografa ukončil v roce 1935 a nadále se věnoval malířství a duchovním naukám. Od mládí byl přitom ovlivňován Theosofickou společností a jejím přístupem k náboženství Východu i ke křesťanství v esoterickém pojetí. Poznal také Rudolfa Steinera (1861–1925) a vliv na něj mělo i přátelství s filosofem Ladislavem Klímou (1878–1928). Od poloviny dvacátých let se pod vlivem [[Weinfurter Karel|Karla Weinfurtera]] a zvláště jeho knihy ''Ohnivý keř'' stal členem spolku Psyché, s Weinfurterem se však zase brzy rozešel. V této době začal s meditační praxí a roku 1929 podle svého vyjádření dosáhl duchovního prozření. Na základě toho působil nadále pro desítky posluchačů jako duchovní učitel vlastní cesty formované nejvíce buddhismem v pojetí Nágardžuny (žil asi ve 2. st. n. l.). Do češtiny přeložil německé překlady buddhistických spisů, např. právě Nágardžunovu ''Mádhjamikašástru,'' dále pak ''Tibetskou knihu mrtvých'' (1938 ve verzi přepracované Aloisem Trčkou) či ''Diamantovou sútru'' a další. Základní tibetské texty představil pod jménem Christoforus Drtikol roku 1938 i v časopise ''Logos,'' vydávaném společností Universalia, jejímž byl členem. Přeložil též buddhologické studie (Rosenberg, Ščerbatskoj). Mezi žáky, kteří ho navštěvovali ve vile na Spořilově, tehdy na předměstí Prahy, byli František Hein (1914–1984), Evžen Štekl (1921–2001), [[Kočí Jaroslav|Jaroslav Kočí]], [[Tomášová Emilie „Míla“|Míla Tomášová]] nebo [[Tomáš Eduard|Eduard Tomáš]], ovlivnil také [[Minařík Květoslav|Květoslava Minaříka]] či filosofa Egona Bondyho (1930–2007). Drtikolovy překlady a vlastní texty se v období vlády komunistického režimu šířily jako samizdat. Jeho promluvy a texty i vzpomínky na něj sebral František Hein (1914–1984) a vydal je jako samizdat pod názvěm ''Fráňa Drtikol – osobnost a dílo''. Ve svobodných poměrech je vydal Stanislav Doležal pod názvem ''Duchovní cesta'' ve dvou svazcích v letech 2005 a 2008 (nakladatelství Svět). Drtikolovy texty a promluvy jsou obsaženy i v jemu dedikovaných knihách. Prostřednictvím Evžena Štekla a jeho žáka Jana Lípy (* 1975) dodnes působí společenství Učení Gráni Drtikola, které pečuje o jeho odkaz.

Literatura: 
Karel Funk: ''Mystik a učitel František Drtikol – pokyny pro duchovní cestu.'' Gemma89, Praha 1993 (rozšířené vydání Fontána, Olomouc 2001); Evžen Štekl: ''Síla moudrosti.'' DharmaGaia, Praha 1992 (rozšířené vydání tamtéž 1994); Jan Lípa: ''Učení Fráni Drtikola. Od čakramů k nemyšlení.'' Svět, Praha 2014.

''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Karel Funk: ''Mystik a učitel František Drtikol – pokyny pro duchovní cestu.'' Gemma89, Praha 1993 (rozšířené vydání Fontána, Olomouc 2001); Evžen Štekl: ''Síla moudrosti.'' DharmaGaia, Praha 1992 (rozšířené vydání tamtéž 1994); Jan Lípa: ''Učení Fráni Drtikola. Od čakramů k nemyšlení.'' Svět, Praha 2014.
-''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)

Drtikol František - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20