Farský Karel - Historie editací

ZRN v 16. 10. 2025, 05:22

2025-10-16T05:22:49Z

ZRN v 16. 10. 2025, 05:22

2025-10-16T05:22:10Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:24Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:54Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:39Z

Nová stránka

= Farský Karel =
 <time datetime="1880-07-26">26. července 1880</time> ve Škodějově (okr. Semily)
 <time datetime="1927-06-12">12. června 1927</time> v Praze

První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve ([[Gorazd|Gorazd]]). V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.

Literatura: 
Olga Pešková-Kounovská: ''Farský žije. O zakladateli a prvním patriarchovi církve československé pro mládež k desetiletému výročí jeho smrti.'' Ústřední rada Církve československé, Praha 1937; Miloslav Kaňák: ''Dr. Karel Farský.'' Blahoslav, Praha 1951; Stanislav Lahodný: ''Farský a naše dny''. Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1955; Tomáš Butta a kol.: ''Karel Farský.'' Blahoslav, Praha 2017; Zdeněk Trtík – Václav Kadeřávek: ''Život a víra ThDr. Karla Farského''. Blahoslav, Praha 1982; Otto Rutrle a kol.: ''Patriarcha Dr. K. Farský – novodobý hlasatel Ježíše Krista.'' Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1954; Tomáš Butta (ed.): ''Karel Farský''. CČSH, Praha 2017; Martin Chadima: ''Dr. Karel Farský. I. patriarcha Církve československé (husitské)''. Královéhradecká diecéze CČSH, Hradec Králové 2017; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 112–125; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1927-06-12">12. června 1927</time> v Praze</span>
-První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve ([[Gorazd|Gorazd]]). V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.
+První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve. V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1927-06-12">12. června 1927</time> v Praze</span>
-První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve ([[Gorazd|Gorazd]]). V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.
+První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve ([[Gorazd|Gorazd]]). V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Olga Pešková-Kounovská: ''Farský žije. O zakladateli a prvním patriarchovi církve československé pro mládež k desetiletému výročí jeho smrti.'' Ústřední rada Církve československé, Praha 1937; Miloslav Kaňák: ''Dr. Karel Farský.'' Blahoslav, Praha 1951; Stanislav Lahodný: ''Farský a naše dny''. Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1955; Tomáš Butta a kol.: ''Karel Farský.'' Blahoslav, Praha 2017; Zdeněk Trtík – Václav Kadeřávek: ''Život a víra ThDr. Karla Farského''. Blahoslav, Praha 1982; Otto Rutrle a kol.: ''Patriarcha Dr. K. Farský – novodobý hlasatel Ježíše Krista.'' Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1954; Tomáš Butta (ed.): ''Karel Farský''. CČSH, Praha 2017; Martin Chadima: ''Dr. Karel Farský. I. patriarcha Církve československé (husitské)''. Královéhradecká diecéze CČSH, Hradec Králové 2017; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 112–125; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]