Glücklich Julius - Historie editací

ZRN v 16. 10. 2025, 05:37

2025-10-16T05:37:32Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:25Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:55Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:40Z

Nová stránka

= Glücklich Julius =
 <time datetime="1876-05-10">10. května 1876</time> v Březových Horách (dnes součást Příbrami, okr. Příbram)
 <time datetime="1950-09-28">28. září 1950</time> v Praze

Historik, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z rodiny židovského obchodníka, ale vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do ''Naší doby''), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v ''Českém časopise historickém''. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (''Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619'', 1908; ''O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…'', 1911; ''Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616'', 1912; ''Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním'', 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, ''Sebrané spisy'' 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche.

Literatura: 
J. Helsnerová: „Život pozapomenutého Gollova žáka Julia Glücklicha.“ In: ''Historie 2006''. Ostravská univerzita, Ostrava 2007, s. 142–152; Tomáš Borovský: „Julius Glücklich a František Hrubý: Dvě tváře pozitivistické vědy v Brně.“ In: Tomáš Borovský (ed.): ''Historici na brněnské univerzitě.'' Archiv města Brna, Brno 2008, s. 61–82.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1950-09-28">28. září 1950</time> v Praze</span>
-Historik, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z rodiny židovského obchodníka, ale vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do ''Naší doby''), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v ''Českém časopise historickém''. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (''Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619'', 1908; ''O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…'', 1911; ''Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616'', 1912; ''Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním'', 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, ''Sebrané spisy'' 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche.
+Historik, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z rodiny [[Federace židovských obcí|židovského obchodníka]], ale vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do ''Naší doby''), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v ''Českém časopise historickém''. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (''Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619'', 1908; ''O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…'', 1911; ''Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616'', 1912; ''Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním'', 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, ''Sebrané spisy'' 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 J. Helsnerová: „Život pozapomenutého Gollova žáka Julia Glücklicha.“ In: ''Historie 2006''. Ostravská univerzita, Ostrava 2007, s. 142–152; Tomáš Borovský: „Julius Glücklich a František Hrubý: Dvě tváře pozitivistické vědy v Brně.“ In: Tomáš Borovský (ed.): ''Historici na brněnské univerzitě.'' Archiv města Brna, Brno 2008, s. 61–82.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)