Gorazd - Historie editací

ZRN v 16. 10. 2025, 05:40

2025-10-16T05:40:56Z

ZRN v 16. 10. 2025, 05:40

2025-10-16T05:40:37Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:25Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:55Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:40Z

Nová stránka

= Gorazd =
 <time datetime="1879-05-26">26. května 1879</time> v Hrubé Vrbce (okr. Hodonín)
 <time datetime="1942-09-04">4. září 1942</time> v Praze

Pravoslavný biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval římskokatolickou teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis ''Právo národa'' (od 1920 ''Český zápas'') a v lednu 1920 se podílel na vzniku Církve československé (husitské). Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu [[Farský Karel|Karla Farského]]. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, [[Čikl Václav Alois|Václavem Čiklem]] a [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl ''O úkolech a orientaci Církve československé'' (1922), ''Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve'' (1933), ''Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu'' (1936), ''Pravoslavný katechismus'' (1940) a ''Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie'' (1941).

Literatura: 
Jaroslav Šuvarský: ''Biskup Gorazd.'' ÚCN (Metropolitní rada pravoslavné církve v ČSSR), Praha 1979; Pavel Aleš: ''Gorazd – Z díla.'' Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1988; Pavel Aleš: ''Pastýř a martyr.'' Univerzita P. J. Šafárika, Košice 1995; Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 152–158; Pavel Marek: ''Biskup Gorazd (Pavlík). Životní příběh hledání ideální církve pro 20. století''. Univerzita Palackého, Olomouc 2019; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 391–393.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-04">4. září 1942</time> v Praze</span>
-[[Církev pravoslavná|Pravoslavný]] biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval [[Církev římskokatolická|římskokatolickou]] teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis ''Právo národa'' (od 1920 ''Český zápas'') a v lednu 1920 se podílel na vzniku [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu [[Farský Karel|Karla Farského]]. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, [[Čikl Václav Alois|Václavem Čiklem]] a [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl ''O úkolech a orientaci Církve československé'' (1922), ''Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve'' (1933), ''Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu'' (1936), ''Pravoslavný katechismus'' (1940) a ''Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie'' (1941).
+[[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval [[Církev římskokatolická|římskokatolickou]] teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis ''Právo národa'' (od 1920 ''Český zápas'') a v lednu 1920 se podílel na vzniku [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu [[Farský Karel|Karla Farského]]. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, [[Čikl Václav Alois|Václavem Čiklem]] a [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl ''O úkolech a orientaci Církve československé'' (1922), ''Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve'' (1933), ''Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu'' (1936), ''Pravoslavný katechismus'' (1940) a ''Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie'' (1941).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-04">4. září 1942</time> v Praze</span>
-Pravoslavný biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval římskokatolickou teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis ''Právo národa'' (od 1920 ''Český zápas'') a v lednu 1920 se podílel na vzniku Církve československé (husitské). Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu [[Farský Karel|Karla Farského]]. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, [[Čikl Václav Alois|Václavem Čiklem]] a [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl ''O úkolech a orientaci Církve československé'' (1922), ''Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve'' (1933), ''Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu'' (1936), ''Pravoslavný katechismus'' (1940) a ''Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie'' (1941).
+[[Církev pravoslavná|Pravoslavný]] biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval [[Církev římskokatolická|římskokatolickou]] teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis ''Právo národa'' (od 1920 ''Český zápas'') a v lednu 1920 se podílel na vzniku [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu [[Farský Karel|Karla Farského]]. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, [[Čikl Václav Alois|Václavem Čiklem]] a [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl ''O úkolech a orientaci Církve československé'' (1922), ''Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve'' (1933), ''Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu'' (1936), ''Pravoslavný katechismus'' (1940) a ''Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie'' (1941).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Jaroslav Šuvarský: ''Biskup Gorazd.'' ÚCN (Metropolitní rada pravoslavné církve v ČSSR), Praha 1979; Pavel Aleš: ''Gorazd – Z díla.'' Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1988; Pavel Aleš: ''Pastýř a martyr.'' Univerzita P. J. Šafárika, Košice 1995; Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 152–158; Pavel Marek: ''Biskup Gorazd (Pavlík). Životní příběh hledání ideální církve pro 20. století''. Univerzita Palackého, Olomouc 2019; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 391–393.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]