Hejdánek Ladislav - Historie editací

ZRN v 5. 11. 2025, 14:39

2025-11-05T14:39:43Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:26Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:56Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:41Z

Nová stránka

= Hejdánek Ladislav =
 <time datetime="1927-05-10">10. května 1927</time> v Praze
 <time datetime="2020-04-28">28. dubna 2020</time> v Praze

Filosof, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. V mládí se účastnil aktivit československé YMCA, byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA před jejím zrušením v roce 1949. Po maturitě na reálném gymnáziu v rodišti studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě UK, ale po roce přestoupil na Filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii (absolv. 1952). Následně pracoval v mimoakademické sféře, od konce padesátých let se podílel na aktivitách evangelického intelektuálního společenství Nová orientace, v polovině šedesátých let začal publikovat v literárních časopisech. V letech 1968–71 byl vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu, resp. Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, pak byl 1971–72 vězněn. Po propuštění pracoval jako noční hlídač, vrátný, topič a skladník. Podílel se na činnosti disentu, organizoval bytové filosofické semináře, byl jedním z prvních signatářů a v roce 1979 mluvčím Charty 77. V samizdatu vydával ''Dopisy příteli'' (1977–85, knižně 1993) a další práce, jimiž reagoval na aktuální politickou a společenskou situaci – obhajoval přitom „pravý“, s realitou východního bloku neslučitelný socialismus, stejně jako kritizoval selhání vlastí církve. V roce 1985 založil filosofický časopis ''Reflexe'' (do roku 1990 samizdat), 1987–89 byl členem redakční rady samizdatových ''Lidových novin''. V roce 1990 se habilitoval z filosofie na Evangelické teologické fakultě UK (na základě habilitační práce podané na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v roce 1970), zároveň začal učit na Filosofické fakultě (působil zde do roku 1996), v roce 1992 byl jmenován profesorem. Vyučovat přestal na konci devadesátých let. Byl nositelem čestných doktorátů univerzit v Amsterodamu (1984) a Ústí nad Labem (2010), francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví (1992) a Řádu T. G. Masaryka (1995). Jako filosof zkoumal v návaznosti na biblickou i kontinentální filosofickou tradici fenomény pravdy a víry jako tzv. nepředmětné skutečnosti, vycházející z autentického bytí člověka jako osoby, nestojícího v zajetí (metafyzického) systému (''Filosofie a víra'', 1990; ''Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti'', 1997; ''Setkání a odstup,'' 2010; ''O umění'', 2014).

Literatura: 
Milan Balabán (ed.): ''Logos a svět. Sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana''. OIKOYMENH, Praha 1997; Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 156–161; Pavel Keřkovský: „Angažovaný filosof Ladislav Hejdánek.“ ''Cesta církve VIII.'' ČCE, Praha 2017, s. 108–116; Martin Šimsa (ed.): ''Nepředmětné výzvy české filosofii. K myšlení Ladislava Hejdánka.'' Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem 2013.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2020-04-28">28. dubna 2020</time> v Praze</span>
-Filosof, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. V mládí se účastnil aktivit československé YMCA, byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA před jejím zrušením v roce 1949. Po maturitě na reálném gymnáziu v rodišti studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě UK, ale po roce přestoupil na Filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii (absolv. 1952). Následně pracoval v mimoakademické sféře, od konce padesátých let se podílel na aktivitách evangelického intelektuálního společenství Nová orientace, v polovině šedesátých let začal publikovat v literárních časopisech. V letech 1968–71 byl vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu, resp. Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, pak byl 1971–72 vězněn. Po propuštění pracoval jako noční hlídač, vrátný, topič a skladník. Podílel se na činnosti disentu, organizoval bytové filosofické semináře, byl jedním z prvních signatářů a v roce 1979 mluvčím Charty 77. V samizdatu vydával ''Dopisy příteli'' (1977–85, knižně 1993) a další práce, jimiž reagoval na aktuální politickou a společenskou situaci – obhajoval přitom „pravý“, s realitou východního bloku neslučitelný socialismus, stejně jako kritizoval selhání vlastí církve. V roce 1985 založil filosofický časopis ''Reflexe'' (do roku 1990 samizdat), 1987–89 byl členem redakční rady samizdatových ''Lidových novin''. V roce 1990 se habilitoval z filosofie na Evangelické teologické fakultě UK (na základě habilitační práce podané na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v roce 1970), zároveň začal učit na Filosofické fakultě (působil zde do roku 1996), v roce 1992 byl jmenován profesorem. Vyučovat přestal na konci devadesátých let. Byl nositelem čestných doktorátů univerzit v Amsterodamu (1984) a Ústí nad Labem (2010), francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví (1992) a Řádu T. G. Masaryka (1995). Jako filosof zkoumal v návaznosti na biblickou i kontinentální filosofickou tradici fenomény pravdy a víry jako tzv. nepředmětné skutečnosti, vycházející z autentického bytí člověka jako osoby, nestojícího v zajetí (metafyzického) systému (''Filosofie a víra'', 1990; ''Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti'', 1997; ''Setkání a odstup,'' 2010; ''O umění'', 2014).
+Filosof, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. V mládí se účastnil aktivit československé YMCA, byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA před jejím zrušením v roce 1949. Po maturitě na reálném gymnáziu v rodišti studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě UK, ale po roce přestoupil na Filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii (absolv. 1952). Následně pracoval v mimoakademické sféře, od konce padesátých let se podílel na aktivitách evangelického intelektuálního společenství Nová orientace, v polovině šedesátých let začal publikovat v literárních časopisech. V letech 1968–71 byl vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu, resp. Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, pak byl pro své občanské postoje 1971–72 vězněn. Po propuštění pracoval jako noční hlídač, vrátný, topič a skladník. Podílel se na činnosti disentu, organizoval bytové filosofické semináře, byl jedním z prvních signatářů a v roce 1979 mluvčím Charty 77. V samizdatu vydával ''Dopisy příteli'' (1977–85, knižně 1993) a další práce, jimiž reagoval na aktuální politickou a společenskou situaci – obhajoval přitom „pravý“, s realitou východního bloku neslučitelný socialismus, stejně jako kritizoval selhání vlastí církve. V roce 1985 založil filosofický časopis ''Reflexe'' (do roku 1990 samizdat), 1987–89 byl členem redakční rady samizdatových ''Lidových novin''. V roce 1990 se habilitoval z filosofie na Evangelické teologické fakultě UK (na základě habilitační práce podané na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v roce 1970), zároveň začal učit na Filosofické fakultě (působil zde do roku 1996), v roce 1992 byl jmenován profesorem. Vyučovat přestal na konci devadesátých let. Byl nositelem čestných doktorátů univerzit v Amsterodamu (1984) a Ústí nad Labem (2010), francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví (1992) a Řádu T. G. Masaryka (1995). Jako filosof zkoumal v návaznosti na biblickou i kontinentální filosofickou tradici fenomény pravdy a víry jako tzv. nepředmětné skutečnosti, vycházející z autentického bytí člověka jako osoby, nestojícího v zajetí (metafyzického) systému (''Filosofie a víra'', 1990; ''Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti'', 1997; ''Setkání a odstup,'' 2010; ''O umění'', 2014).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Milan Balabán (ed.): ''Logos a svět. Sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana''. OIKOYMENH, Praha 1997; Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 156–161; Pavel Keřkovský: „Angažovaný filosof Ladislav Hejdánek.“ ''Cesta církve VIII.'' ČCE, Praha 2017, s. 108–116; Martin Šimsa (ed.): ''Nepředmětné výzvy české filosofii. K myšlení Ladislava Hejdánka.'' Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem 2013.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)