Herben Jan - Historie editací

ZRN v 16. 10. 2025, 18:02

2025-10-16T18:02:07Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:26Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:56Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:42Z

Nová stránka

= Herben Jan =
 <time datetime="1857-05-07">7. května 1857</time> v Brumovicích (okr. Břeclav)
 <time datetime="1936-12-24">24. prosince 1936</time> v Praze

Novinář a spisovatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se v římskokatolické rodině. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1878) studoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (absolv. 1883, PhDr. 1886), pak začal pracovat jako novinář. Významné bylo seznámení s [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masarykem]], jehož celoživotním horlivým stoupencem se stal, pod Masarykovým vlivem rovněž v roce 1899 přestoupil do reformované církve. V letech 1885–86 byl redaktorem mladočeských ''Národních listů'' (propuštěn kvůli sporu o Rukopisy), pak založil a vedl realistický čtrnáctideník ''Čas'', roku 1889 přeměněný na týdeník a 1901 na deník (zastaven 1915). I když ''Čas'' neměl mnoho čtenářů, jeho kulturní a politický vliv byl značný, Herben mj. objevil Vojtěcha Rakouse, [[Karafiát Jan|Jana Karafiáta]] a Petra Bezruče. V roce 1900 se spolupodílel na vzniku České strany lidové (realistické), 1905 byl kvůli podezření z defraudace ze strany vyloučen, byl však rehabilitován. Během první světové války vydával list ''Novina'', pak se vrátil do ''Národních listů''. Podílel se na činnosti Maffie (domácího odboje), od října 1918 byl členem revolučního Národního výboru, resp. Národního shromáždění (za státoprávní, resp. národní demokracii). V říjnu 1925 se senátorského mandátu vzdal pro neshody s vedením strany a vstoupil do nové prohradní Národní strany práce, za niž byl zvolen do pražského zastupitelstva (v celorepublikových volbách strana propadla); 1930 se stal členem národněsocialistické strany. Herben proslul jako politický polemik, podporující názory T. G. Masaryka (''Boj o podvržené rukopisy'', 1911; ''Masarykova sekta a Gollova škola'', 1912; ''Tábor je náš program'', 1920), a to i prostřednictvím historických argumentů – snažil se doložit kulturní význam české reformace a odsoudit dobu protireformace, doložit Masarykovu tezi o „pokračování“ reformace v českém obrození (''Jan Nepomucký'', 1893; ''Otázka náboženská v našem probuzení'', 1927); je rovněž autorem několika apologetických životopisů T. G. Masaryka (1918, 1926–27). Významný byl i jako spisovatel, především realisticky podané vesnické kroniky ''Do třetího a čtvrtého pokolení'' (1889–92, v dalších vyd. upravováno, nedokončeno) a poetického souboru črt jihočeské vesnice ''Hostišov'' (1907; z pozůstalosti obdobně ''Brumovice'', 1946). Starší i nově sepsané paměti vydal v ''Knize vzpomínek'' (1935).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1936-12-24">24. prosince 1936</time> v Praze</span>
-Novinář a spisovatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se v římskokatolické rodině. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1878) studoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (absolv. 1883, PhDr. 1886), pak začal pracovat jako novinář. Významné bylo seznámení s [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masarykem]], jehož celoživotním horlivým stoupencem se stal, pod Masarykovým vlivem rovněž v roce 1899 přestoupil do reformované církve. V letech 1885–86 byl redaktorem mladočeských ''Národních listů'' (propuštěn kvůli sporu o Rukopisy), pak založil a vedl realistický čtrnáctideník ''Čas'', roku 1889 přeměněný na týdeník a 1901 na deník (zastaven 1915). I když ''Čas'' neměl mnoho čtenářů, jeho kulturní a politický vliv byl značný, Herben mj. objevil Vojtěcha Rakouse, [[Karafiát Jan|Jana Karafiáta]] a Petra Bezruče. V roce 1900 se spolupodílel na vzniku České strany lidové (realistické), 1905 byl kvůli podezření z defraudace ze strany vyloučen, byl však rehabilitován. Během první světové války vydával list ''Novina'', pak se vrátil do ''Národních listů''. Podílel se na činnosti Maffie (domácího odboje), od října 1918 byl členem revolučního Národního výboru, resp. Národního shromáždění (za státoprávní, resp. národní demokracii). V říjnu 1925 se senátorského mandátu vzdal pro neshody s vedením strany a vstoupil do nové prohradní Národní strany práce, za niž byl zvolen do pražského zastupitelstva (v celorepublikových volbách strana propadla); 1930 se stal členem národněsocialistické strany. Herben proslul jako politický polemik, podporující názory T. G. Masaryka (''Boj o podvržené rukopisy'', 1911; ''Masarykova sekta a Gollova škola'', 1912; ''Tábor je náš program'', 1920), a to i prostřednictvím historických argumentů – snažil se doložit kulturní význam české reformace a odsoudit dobu protireformace, doložit Masarykovu tezi o „pokračování“ reformace v českém obrození (''Jan Nepomucký'', 1893; ''Otázka náboženská v našem probuzení'', 1927); je rovněž autorem několika apologetických životopisů T. G. Masaryka (1918, 1926–27). Významný byl i jako spisovatel, především realisticky podané vesnické kroniky ''Do třetího a čtvrtého pokolení'' (1889–92, v dalších vyd. upravováno, nedokončeno) a poetického souboru črt jihočeské vesnice ''Hostišov'' (1907; z pozůstalosti obdobně ''Brumovice'', 1946). Starší i nově sepsané paměti vydal v ''Knize vzpomínek'' (1935).
+Novinář a spisovatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se v [[Církev římskokatolická|římskokatolické rodině]]. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1878) studoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (absolv. 1883, PhDr. 1886), pak začal pracovat jako novinář. Významné bylo seznámení s [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masarykem]], jehož celoživotním horlivým stoupencem se stal, pod Masarykovým vlivem rovněž v roce 1899 přestoupil do reformované církve. V letech 1885–86 byl redaktorem mladočeských ''Národních listů'' (propuštěn kvůli sporu o Rukopisy), pak založil a vedl realistický čtrnáctideník ''Čas'', roku 1889 přeměněný na týdeník a 1901 na deník (zastaven 1915). I když ''Čas'' neměl mnoho čtenářů, jeho kulturní a politický vliv byl značný, Herben mj. objevil Vojtěcha Rakouse, [[Karafiát Jan|Jana Karafiáta]] a Petra Bezruče. V roce 1900 se spolupodílel na vzniku České strany lidové (realistické), 1905 byl kvůli podezření z defraudace ze strany vyloučen, byl však rehabilitován. Během první světové války vydával list ''Novina'', pak se vrátil do ''Národních listů''. Podílel se na činnosti Maffie (domácího odboje), od října 1918 byl členem revolučního Národního výboru, resp. Národního shromáždění (za státoprávní, resp. národní demokracii). V říjnu 1925 se senátorského mandátu vzdal pro neshody s vedením strany a vstoupil do nové prohradní Národní strany práce, za niž byl zvolen do pražského zastupitelstva (v celorepublikových volbách strana propadla); 1930 se stal členem národněsocialistické strany. Herben proslul jako politický polemik, podporující názory T. G. Masaryka (''Boj o podvržené rukopisy'', 1911; ''Masarykova sekta a Gollova škola'', 1912; ''Tábor je náš program'', 1920), a to i prostřednictvím historických argumentů – snažil se doložit kulturní význam české reformace a odsoudit dobu protireformace, doložit Masarykovu tezi o „pokračování“ reformace v českém obrození (''Jan Nepomucký'', 1893; ''Otázka náboženská v našem probuzení'', 1927); je rovněž autorem několika apologetických životopisů T. G. Masaryka (1918, 1926–27). Významný byl i jako spisovatel, především realisticky podané vesnické kroniky ''Do třetího a čtvrtého pokolení'' (1889–92, v dalších vyd. upravováno, nedokončeno) a poetického souboru črt jihočeské vesnice ''Hostišov'' (1907; z pozůstalosti obdobně ''Brumovice'', 1946). Starší i nově sepsané paměti vydal v ''Knize vzpomínek'' (1935).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Novinář a spisovatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se v římskokatolické rodině. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1878) studoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (absolv. 1883, PhDr. 1886), pak začal pracovat jako novinář. Významné bylo seznámení s [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masarykem]], jehož celoživotním horlivým stoupencem se stal, pod Masarykovým vlivem rovněž v roce 1899 přestoupil do reformované církve. V letech 1885–86 byl redaktorem mladočeských ''Národních listů'' (propuštěn kvůli sporu o Rukopisy), pak založil a vedl realistický čtrnáctideník ''Čas'', roku 1889 přeměněný na týdeník a 1901 na deník (zastaven 1915). I když ''Čas'' neměl mnoho čtenářů, jeho kulturní a politický vliv byl značný, Herben mj. objevil Vojtěcha Rakouse, [[Karafiát Jan|Jana Karafiáta]] a Petra Bezruče. V roce 1900 se spolupodílel na vzniku České strany lidové (realistické), 1905 byl kvůli podezření z defraudace ze strany vyloučen, byl však rehabilitován. Během první světové války vydával list ''Novina'', pak se vrátil do ''Národních listů''. Podílel se na činnosti Maffie (domácího odboje), od října 1918 byl členem revolučního Národního výboru, resp. Národního shromáždění (za státoprávní, resp. národní demokracii). V říjnu 1925 se senátorského mandátu vzdal pro neshody s vedením strany a vstoupil do nové prohradní Národní strany práce, za niž byl zvolen do pražského zastupitelstva (v celorepublikových volbách strana propadla); 1930 se stal členem národněsocialistické strany. Herben proslul jako politický polemik, podporující názory T. G. Masaryka (''Boj o podvržené rukopisy'', 1911; ''Masarykova sekta a Gollova škola'', 1912; ''Tábor je náš program'', 1920), a to i prostřednictvím historických argumentů – snažil se doložit kulturní význam české reformace a odsoudit dobu protireformace, doložit Masarykovu tezi o „pokračování“ reformace v českém obrození (''Jan Nepomucký'', 1893; ''Otázka náboženská v našem probuzení'', 1927); je rovněž autorem několika apologetických životopisů T. G. Masaryka (1918, 1926–27). Významný byl i jako spisovatel, především realisticky podané vesnické kroniky ''Do třetího a čtvrtého pokolení'' (1889–92, v dalších vyd. upravováno, nedokončeno) a poetického souboru črt jihočeské vesnice ''Hostišov'' (1907; z pozůstalosti obdobně ''Brumovice'', 1946). Starší i nově sepsané paměti vydal v ''Knize vzpomínek'' (1935).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]