JD: stránka založena

2024-11-11T00:33:23Z

stránka založena

Nová stránka

'''Slovníček vybraných cizích pojmů'''
* ''abú'' – otec.
* ''ʻáda'' – zvyk, obyčej, tradice (většinou předislámského původu).
* ''adab –'' 1) žánr středověkého arabského písemnictví spojující prvky krásné a didaktické prózy; 2) kodex kultivovaného chování a vystupování vzdělaného člověka.
* ''ʻadl'' – spravedlnost; vyrovnanost. Vše, co ji narušuje, je pokládáno za špatné, neislámské.
* ''ahl al-bajt –'' „Lid Domu“. Příbuzenstvo proroka Muhammada, zejména pak jeho potomci.
* ''ahl adh-dhimma'' – „Lid Ochrany“. Jinověrci na území muslimského státu, jímž se za odvádění poplatku ''džizji'' dostávalo statutu „lidu chráněného“.
* ''ahl adh''-''dhikr'' – doslova „Lid připomínání si“. Poukazuje na opravdové islámské učence.
* ''ahl al''-''kitáb'' – „Lid Knihy“. Jinověrci, jimž se dostalo Božího zjevení a kteří proto mají být muslimy tolerováni. Jedná se (dle Koránu) o křesťany, židy a sebejce.
* ''ahl as''-''sunna'' – většina muslimů (asi 90 %), kteří dodržují Tradici Prorokovu, uznávají nástupnictví čtyř „chalífů vedených správnou cestou“ (''chulafáʼ rášidún''). Protipól šíi.
* ''achbár –'' doslova „zprávy“. Šíitská Tradice obsahující jejich vlastní ''hadíthy'' (''riwáját'').
* ''ája –'' koranický verš (doslova „znamení“).
* ''ʻálim –'' islámský učenec (pl. ''ʻulamáʼ'').
* ''Alláhu akbar –'' zvolání „Bůh je převeliký“ (tzv. ''takbír''). Nutná součást modliteb i ''azánu''.
* ''amír al-muʼminín –'' „kníže věřících“. Původně titul vojevůdce, později vladaře (''chalífa'').
* ''ʻámm -'' všeobecný; opak zvláštního (''al-cháss''). Frekventovaný pojem islámského práva.
* ''ansár –'' kolektivní označení (doslova pomocníci) medíňanů, kteří po ''hidžře'' přijali islám.
* ''ʻaqída'' – doslova dogma, doktrína či přesvědčení. Závazný „článek“ muslimské věrouky.
* ''asmáʼ Alláh al-husná'' – „Překrásná jména Boží“. Omezený soubor Božích atributů (''sifát'').
* ''asbáb an-nuzúl'' – doslova „příčiny seslání“. Pomocná disciplína koranické exegeze (''tafsír'')
* ''asl'' – kořen, původ, zdroj či princip. Takto se mluví o základech islámu, jeho práva apod.
* ''atabeg'' – původně poručník nezletilého nástupce trůnu v době seldžucké, ''de facto'' samostatný vojenský vládce oblasti.
* ''azán'' – pravidelné svolávání muslimů k modlitbám z minaretů, které provádí ''muezzin''.
* ''baba'' – súfijský mistr, představený mystického bratrstva (turecky „otec“).
* ''bajʻa'' – hold, slib věrnosti, tradiční potvrzení loyality muslimskému vládci.
* ''bajram'' – náboženský svátek (turecky).
* ''bajt al-mál'' – státní pokladna; původně souhrn dobrovolných darů Prorokových druhů.
* ''bán'' – guvernér, místodržící, lokální vládce (z tur.).
* ''bannát'' – oblast, kterou ovládal ''bán'' (z tur.).
* ''bátil'' – neplatný, nesprávný, vadný. Jeden z klíčových termínů islámského práva (''fiqh'').
* ''bátin'' – vnitřní, esoterní. Důležitý islámský pojem, opak vnějšího, exoterního (''záhir'').
* ''barzach'' – v islámské eschatologii sféra mezi tímto a oním světem (''dunjá'' a ''áchira''). Pro súfije se tímto pojmem obvykle rozumí prostor mezi duchovním a materiálním světem.
* ''basmala'' – označení formule ''Ve jménu Boha milosrdného, slitovného'', která stojí na počátku súr Koránu a v praxi uvozuje prakticky každý významnější čin věřícího muslima.
* ''bej, beg'' – vojenská a administrativní hodnost v systému osmanské správy.
* ''bejlerbej'' – místodržící osmanské provincie.
* ''bidʻa'' – nežádoucí novinka. Praktiky či přesvědčení, jež nemají oporu v Písmu či Tradici.
* ''čaršíja'' – obchodní čtvrť středověkého muslimského města na Balkáně (z tur.).
* ''dáʻí –'' doslova „hlasatel“. Obecně muslimský misionář.
* ''dár al-harb'' – „území války“, tedy země nevěřících, které mají být podrobeny muslimům.
* ''dár al-islám'' – „příbytek islámu“, tedy země pod vládou muslimů.
* ''daʻwa'' – doslova „výzva, pozvání“. Poukazuje na povinnost muslima šířit svou víru a nabádat ostatní (ať muslimy či nemuslimy) k dodržování ustanovení Božího řádu (''šaríʻa'').
* ''defterdár'' – vysoce postavený palácový účetní; jistá středověká obdoba ministra financí.
* ''derviš'' – perský název pro náboženské askety a stoupence islámské mystiky (súfismus).
* ''devširme'' – nucený odvod křesťanských chlapců (zejména na Balkánu) do osmanských služeb (nejčastěji vojenských).
* ''dhát (Alláh)'' – podstata Boží, která je (jak učí teologové islámu) naprosto transcendentní.
* ''dhikr'' – doslova připomínání si, rozpomínání se. Súfijská praxe opakování jmen Božích.
* ''díja'' – „cena krve“. Odškodné, které může poškozená strana žádat od pachatele mj. vraždy.
* ''dín'' – náboženství; myslí se jim obvykle islám.
* ''dinár'' – zlatá mince.
* ''dirham'' – stříbrná mince.
* ''díván'' – 1) sbírka díla jednoho autora, nejčastěji básníka; 2) finanční kancelář palácové administrativy; 3) poradní zasedání vladaře složené z vysokých hodnostářů říše.
* ''dragoman'' – tlumočník, též prostředník mezi Osmanskou říší a západními vyslanci.
* ''džáʼiz –'' povolené. Kategorie ''fiqhu''. Obecně platí, že vše, co není zakázáno, je povolené.
* ''džáhilíja'' – „doba nevědomosti“. Takto muslimové označují svou předislámskou historii.
* ''džamáʻa'' – skupina, kolektiv věřících.
* ''džámiʻ'' – páteční (též kongregační) mešita.
* ''džanáza'' – pohřební obřady, které přesně stanovuje islámské právo (''fiqh'').
* ''džanna'' – doslova zahrada; muslimské nebe (ráj).
* ''džihád'' – významný (a různě interpretovaný) koncept islámského myšlení, který může značit jak vnitřní boj za vlastní sebezdokonalení, tak misijní úsilí, ale též „svatou válku“.
* ''džinní'' (kol. ''džinn'') – neviditelná bytost stvořená z ohně. Víra v ně je pro muslimy závazná.
* ''džizja'' – daň (či „poplatek za ochranu“), kterou odvádělo nemuslimské obyvatelstvo muslimských států.
* ''efendi'' – turecký titul vzdělaného člověka, případně hodnostáře státní správy.
* ''emír, amír'' – titul muslimských vladařů či náčelníků kmenů nebo vojevůdců.
* ''falsafa'' – středověká islámská filosofie.
* ''fanáʼ'' - oproštění se od vlastního Ega, vyvanutí vlastního Já, mystické sjednocení, mystický zánik nebo též „súfijská nirvána“. Stěžejní koncept učení islámské mystiky.
* ''faqíh'' – znalec islámského práva, muslimský právník.
* ''faqír'' – jedno z mnoha označení stoupenců islámské mystiky (doslova „chuďas“).
* ''fard'' – povinný, povinnost. Jedna z kategorií islámské právní klasifikace všech činů.
* ''fard al''-''ʻajn'' – individuální povinnost muslima (např. modlitba, půst).
* ''fard al-kifája'' – kolektivní povinnost muslimů (např. pohřbení zesnulého bližního).
* ''Farhád a Šírín'' – oblíbená milostná dvojice klasické perské epiky.
* ''Fátiha'' – „Otevíratelka Knihy“. První súra Koránu.
* ''ferman'' – výnos či rozkaz vydaný panovníkem, např. osmanským sultánem (z tur.).
* ''fetwa, fatwa'' – právní dobrozdání kompetentního znalce, ''muftího.''
* ''fils'' – měděná mince nízké hodnoty.
* ''fiqh'' – islámské právo. Jedna ze základních disciplín muslimských „náboženských věd“.
* ''fitna'' – rozkol, rozbroj. Vnitřní svár, který může narušit či zničit jednotu muslimské obce.
* ''fitra'' – vnitřní dispozice každého člověka nebo též přirozený náboženský sklon jedince.
* ''Frankové'' – obecné středověké muslimské označení užívané pro katolické Evropany.
* ''futúwa'' – bratrstva především mladých obyvatel měst, která byla propojená s mystickými řády a často plnila roli místních domobran.
* ''ghadír'' – jezírko, přeneseně pak šíitský svátek. Místo mezi Mekkou a Medínou, zvané Chumm, kde měl prorok Muhammad údajně předat nástupnická práva imámu <sup>c</sup>Alímu.
* ''ghajba'' – dočasná nepřítomnost skrytého imáma, jehož návrat jako Pána času šíité čekají.
* ''ghazel'' – kratší lyrická báseň rozšířená v arabské, perské i turecké literatuře.
* ''ghazijové'' – bojovníci podnikající nájezdy do zemí nevěřících (např. na osmanském pomezí), případně čestný titul úspěšných vojenských velitelů.
* ''ghazw'' – loupežný beduínský nájezd (z tohoto slova pochází česká „razie“).
* ''ghijár'' – barevné označení oděvů nošených jinověrci (křesťany či židy).
* ''ghúl'' – druh nebezpečných ''džinů'' požírajících pocestné.
* ''ghulát'' – extrémisté. Myslí se tím šíitské odnože, které považují ʻAlího za inkarnaci Boha.
* ''ghusl'' – velká (tedy celková) rituální očista muslimů.
* ''hadára'' – kultura, civilizace. Muslimští myslitelé ji považují za nedílnou součást islámu.
* ''hadd'' – tzv. mezní trest. Sankce zmiňovaná přímo v koranickém textu (např. za loupež, odpadlictví, cizoložství aj.).
* ''hadíth'' – záznam o výroku, činu či postoji proroka Muhammada nebo jeho druhů (''sahába'').
* ''hadíth al-qudsí'' – výrok Boží, který pronesl Muhammad, avšak nebyl zahrnut do Koránu.
* ''hadždž'' – velká pouť do Mekky; povinnost muslimů a součást tzv. „pěti pilířů islámu“.
* ''hadždži'' (spisovně ''hádždž'') – čestný titul muslima, který vykonal pouť do Mekky (''hadždž'').
* ''háfiz'' – čestný titul muslima, který se naučil celý text Koránu nazpaměť.
* ''hál'' – stav. Klíčový pojem súfijské nauky o cestě. Projev (či dar) Božího milosrdenství.
* ''halál'' – povolené, rituálně čisté (např. o masu). Opak zapovězeného – ''harám''.
* ''hamdala'' – velmi frekventovaná náboženská formule „Chvála Bohu“ (''al-hamduliʼlláhi'').
* ''haníf'' – čistý monoteista, který se nehlásil ani ke křesťanství, či židovství (mj. Abraham).
* ''haqíqa'' – Podstata, Skutečnost. Pro mystiky je to ta pravá tvář islámu, skrytá za ''šaríʻou''.
* ''haqq'' – Pravda, Pravdivý. Jedno z tzv. Překrásných jmen Božích, oblíbené mj. mezi súfiji.
* ''harám'' – zakázaný (o činech i o jídle). Opak povoleného, čistého - ''halál''.
* ''haremlik'' – soukromá čili uzavřená (tj. ženská) část tradičního muslimského domu (z tur.).
* ''hidžra'' – přesídlení proroka Muhammada z Mekky do Medíny, počátek letopočtu muslimů
* ''híla'' – právní klička. Způsob, jak dodržet literu šarí<sup>c</sup>atské normy, avšak obejít její smysl.
* ''hodža'' – učitel náboženských disciplín v ''madrase''; obecně titul muslimského vzdělance.
* ''chalífa'' – titul nejvyššího představitele muslimské obce (''umma''); zástupce Posla Božího.
* ''chalwa'' – 1) odloučení v ústraní (součást zkoušek adepta mystické Cesty), 2) „turecký med“ , tj. sladkost připravená z pšeničné mouky, sezamové pasty a medu.
* ''chamr'' – alkohol (původně víno), jehož požívání, výrobu i prodej islámské právo zakazuje.
* ''chán'' – 1) titul některých nearabských (původně mongolských) vladařů; 2) velká budova v městské zástavbě kombinující funkci hostince, ubytovny, skladiště zboží a stájí pro soumary využívána ve středověku cestujícími a kupci.
* ''charrádž'' – pozemková daň.
* ''cháridža'' – nejstarší „sekta“ v islámu, která se vytvořila z části stoupenců ʻAlího po r. 657.
* ''chatíb'' – muslimský kazatel pronášející kázání (''chutbu'') během společné páteční modlitby.
* ''chutba'' – páteční kázání obsahující ponaučení i chvalořečení proroka Muhammada.
* ''ʻibádát –'' ta část islámského práva, která pojednává o povinnostech muslima vůči Bohu.
* ''ʻibádíja –'' umírněná odnož ''cháridži'', která se dochovala dodnes.
* ''Iblís'' - ďábel, satan.
* ''ibn'' – syn.
* ''ʻíd'' – náboženský svátek.
* ''ʻíd al''-''adháʼ'' - tzv. Velký svátek, Svátek obětování. Vyvrcholení obřadů pouti do Mekky.
* ''ʻíd al-fitr'' – tzv. Malý svátek. Třídenní oslavy ukončení postního měsíce ramadánu.
* ''idžmáʻ'' – konsensus muslimských právních autorit. Jeden z pilířů islámského práva (''fiqh'').
* ''idžtihád'' – kvalifikovaný a svobodný právní úsudek kompetentního znalce práva (''faqíh'').
* ''ifrít'' – jedna z „kategorií“ ''džinnů'', obvykle zlých, připomínajících naše čerty či rarášky.
* ''iftár'' – slavnostní přerušení povinného půstu (''sawm'') během měsíce ramadánu.
* ''ihrám'' – stav zasvěcení během pouti do Mekky. Stejně se nazývá zvláštní oděv poutníků.
* ''ihsán'' – konání dobra. Klíčový pojem islámské etiky.
* ''imám'' – 1) obecně vedoucí muslimské modlitby; 2) muž z rodu Prorokova, potomek ʻAlího ibn Abí Tálib a Prorokovy dcery Fátimy; 3) uctivý titul těch nejvýznamnějších muslimů (např. vrcholný teolog al-Ghazzálí nebo zakladatel právního směru Ibn Hanbal).
* ''imán'' – víra. Nezbytná součást každého náboženství.
* ''imáret'' – veřejná vyvařovna pro ty nejchudší provozovaná obvykle z výnosů ''waqfu'' (z tur.)
* ''indžíl'' – evangelium. Muslimové tímto pojmem označují původní zjevení seslané Ježíšovi.
* ''insán kámil'' – Dokonalý člověk. Vrchol Stvoření a klíčový koncept islámské mystiky.
* ''islám'' – doslova: odevzdání se do vůle Boží; náboženství zjevené proroku Muhammadovi.
* ''isnád'' – doslova „podepření“. Seznam tradentů uvádějící vlastní obsah (''matn'') ''hadíthu''.
* ''isráʼ''- zázračná noční cesta Muhammada z Mekky do Jeruzaléma, kde vystoupal do nebes.
* ''íwán'' – prostorný, obvykle bohatě zdobený a do nádvoří otevřený výklenek, jenž býval běžnou součástí tradičního domu nebo madrasy.
* ''janičáři'' – elitní pěchotní složky osmanské armády, původně složené z křesťanských odvedenců zejména z Balkánu. Janičáři sehráli významnou roli v dějinách Osmanské říše.
* ''jazídíja'' – synkretické učení s islámskými prvky vyskytující se především v Kurdistánu.
* ''Kaʻba'' – svatyně stojící uprostřed mešity v Mekce, k níž se obracejí modlitby muslimů.
* ''káfir'' – nevěřící.
* ''kaffára'' – skutek kajícnosti (''tawba'') předepsaný jako povinná sankce u některých přečinů.
* ''káhin –'' staroarabský (předislámský) kouzelník, kněz či šaman.
* ''kalám'' – teologie, spekulativní muslimská náboženská nauka (doslova: „disputace“).
* ''karáma –'' zázrak připisovaný muslimskému „světci“ (''walí'').
* ''karavanseráj'' – ubytovna pro cestující a obchodníky i jejich zvířata, většinou mimo město.
* ''kasb'' – doslova „přisvojení si“. Teologická konstrukce řešící otázku svobodné lidské vůle.
* ''kaškúl'' – dervišská brašna na almužny, obvykle vyrobená z kokosového ořechu.
* ''al''-''Kitáb'' – Kniha, Písmo, uctivé označení Koránu.
* ''Korán'' – soubor zjevení seslaný Bohem skrze archanděla Džibríla proroku Muhammadovi.
* ''kufr –'' bezvěrectví či kacířství.
* ''Lá illáha illáʼlláh – Není boha kromě Boha''. První část vyznání víry islámu (''šaháda'').
* ''Lajlá a Madžnún'' – „islámští Romeo a Julie“; děti dvou znepřátelených arabských kmenů; oblíbené téma perské klasické milostné epiky a častý motiv lyrické poezie.
* ''laqab'' – čestné přízvisko, které se obvykle klade na začátek tradičního arabského jména.
* ''madhhab'' – směr islámského práva (dodnes se dochovaly čtyři směry sunnitského islámu).
* ''madrasa'' – islámské vyšší učení náboženské (vyučující zejména islámské právo, ''fiqh'').
* ''mahdí'' – doslova „správně vedený“ a vztahující se zejména na šíitského skrytého imáma.
* ''mahr'' – „obvěnění“. Opak věna, čili cena, kterou vyplácí ženich otci nevěsty.
* ''makrúh'' – nežádoucí, zavrženíhodné. To, co není přímo zakázané, ale nemělo by se dít.
* ''malak'' – anděl v islámské kosmologii.
* ''mamlúci'' – původně otroci, kteří se přes kariéru v armádě mohli dostat až k nejvyšší moci.
* ''manára'' – minaret.
* ''mandúb'' – doporučený. To, co není islámským právem přímo přikázáno, ale je to bohulibé.
* ''mansúch'' – doslova „zrušený“. Takový verš (''ája'') Koránu, který je zrušen veršem mladším.
* ''mangal'' – zahřívadlo nahrazující zejména v Turecku a na Balkáně kamna, sestávající z vysokého podstavce a obvykle mosazné či měděné pánve, na níž se vkládá žhavé uhlí.
* ''maqám'' – 1) stupeň spirituální vyspělosti poutníka na mystické Cestě. Klíčový pojem islámské mystiky; 2) označení místa posledního odpočinku súfijského světce (''walí'').
* ''marabut'' – maghribské (západoafrické) označení súfijského světce, případně jeho hrobu.
* ''márid'' – rozšířený druh ''džinnů'', obvykle monstrózní a zlá bytost škodící lidem.
* ''masdžid'' – mešita (v tom nejobecnějším slova smyslu).
* ''maslaha'' – obecný prospěch. Jeden z významných konceptů islámského práva (''fiqh'').
* ''mathnawí'' – rýmující se dvojverší; oblíbená forma zejména pro perské mystické poémy.
* ''matn'' – vlastní obsah, sdělení ''hadíthu''.
* ''mawlid'' – doslova „narozeniny“. Slavnost, zejména na počest súfijského světce (''walí'').
* ''mazár'' – poutní místo (zejména hrobka súfijského světce nebo ʻalíjovského imáma).
* ''mihráb'' – výklenek v přední stěně mešity, který ukazuje správný modlitební směr (''qiblu'').
* ''minbar'' – kazatelna v mešitě využívaná při pátečních společných modlitbách.
* ''miʻrádž'' – zázračná cesta proroka Muhammada z Jeruzaléma do sedmi sfér nebeských.
* ''molla'' – termín užívaný pro muslimské učence obecně a zejména pro učitele náboženství.
* ''muʻámalát'' – ta část islámského práva, která se věnuje problematice vztahů mezi lidmi.
* ''mudžáhid'' – ten, kdo se věnuje ''džihádu'' (mj. bojovník „svaté války“).
* ''mudžtahid'' – kvalifikovaný islámský právník, který používá vlastní svobodný úsudek.
* ''muezzin'' – muž, který z vrcholku minaretu svolává pravidelně muslimy k modlitbám.
* ''muftí'' – islámský učenec, který je kompetentní vydávat právní dobrozdání (''fatwa'').
* ''munáfiq'' – pokrytec. Původně obyvatel Medíny, který přijal islám neupřímně (jen naoko).
* ''muqarrabún'' – ta nejvyšší „kategorie“ mezi anděly, archandělé (doslova „přiblížení“).
* ''muríd'' – adept mystické Cesty. Súfijský učedník.
* ''muršid'' – průvodce na mystické Cestě. Súfijský mistr.
* ''murtadd'' – odpadlík od islámu, který podle náboženského práva zasluhuje trest smrti.
* ''musallá'' – muslimská modlitebna.
* ''mushaf'' – fyzická podoba Koránu, tedy text zaznamenaný na papíru v knižní formě.
* ''mušrik'' – doslova „ten, kdo přidružuje k Bohu“, čili modloslužebník, polyteista apod.
* ''mutʻa'' – doslova „rozkoš“. Název pro dočasné manželství, které tvoří šíitskou specifiku.
* ''mutakallimún'' – mutakallimové, tj. tradicionalističtí teologové (od slova ''kalám'', disputace).
* ''nabí'' – prorok. Člověk vedený Bohem (''mahdí''), který je příkladem pro ostatní lidi.
* ''nadžis'' – nečistý. Znečištění způsobuje mj. dotyk alkoholu, nečistých zvířat (vepři, psi), zdechlin, krve, hnisu, zvratků, výkalů a mléka nejedlých zvířat (u šíitů rovněž nevěřících).
* ''nafaqa'' – náklady na živobytí, které je muslimský manžel povinen vyplácet své ženě.
* ''nahda'' – obrození. O islámském obrození hovoříme zejména na přelomu 19. a 20. století.
* ''namáz'' – persky a turecky muslimská modlitba (''salát'').
* ''násich'' – mladší koranický verš (''ája''), jenž ruší platnost toho staršího, je-li s ním v rozporu.
* ''níja'' – upřímný záměr. Klíčový koncept etiky islámu (a mj. podmínka platnosti modlitby).
* ''pádišáh'' – původně perský titul nejvyššího vládce říše užívaný i osmanskými sultány.
* ''paša'' – vysoká osmanská vojenská a administrativní hodnost, která se kladla až za jméno.
* ''pír'' – představený mystického bratrstva (''taríqa''). Súfijský mistr (''šajch'').
* ''qádí'' – islámský soudce.
* ''qarmaté'' – radikální ranně středověké hnutí vzešlé z šíitského ismáʻílijského učení.
* ''qasída'' – oblíbený a klasický poetický útvar rozšířený již od časů předislámské poezie.
* ''qibla'' – modlitební směr k Mekce, podmínka právní platnosti muslimské modlitby.
* ''qijás'' – analogie. Jeden ze čtyř základních pramenů islámského práva (''fiqh'').
* ''qiráʼa mašhúra'' – doslova ''Slavné čtení''. Kanonická redakce Koránu za chalífy ʻUthmána.
* ''qisás'' – příslušná a přiměřená odplata. Důležitý koncept islámského trestního práva.
* ''Qurʼán'' – Korán. Svaté Písmo islámu.
* ''qutb'' – Pól. Nejvyšší stupeň duchovní dokonalosti a vrchol súfijské hierarchie světců.
* ''rabáb'' – předovýchodní oblíbený strunný hudební nástroj.
* ''raʼj'' - svobodný a kompetentní právní názor kvalifikovaného znalce islámského práva.
* ''rakʻa'' – cyklus pohybů (úklon, prostrace aj.), z nichž sestává muslimská modlitba (''salát'').
* ''ramadán'' – muslimský postní měsíc.
* ''rasúl'' – posel. Prorok, který lidem přináší zjevenou Knihu (např. Mojžíš či Ježíš aj.).
* ''ribá'' – lichva. Rozumí se tím jakýkoliv úrok či směna poškozující jednu ze stran obchodu.
* ''ribát'' – opevněný řádový dům některých mystických bratrstev (zejména v Maghribu).
* ''ridda'' – odpadlictví od islámu, které klasické islámské právo trestá smrtí.
* ''rubáʼí'' – čtyřverší, básnický útvar užívaný především perskými klasiky.
* ''sabílkuttáb'' – veřejný zdroj vody (kašna) kombinovaný s koranickou školou financovanou obvykle z výnosu ''waqfů''. Rozšířený typ stavby ve středověké muslimské architektuře.
* ''sadaqa'' – dobrovolná (na rozdíl od ''zakátu'') almužna. Výraz muslimské sociální solidarity.
* ''sadždžáda'' – modlák; modlitební kobereček, obvykle bohatě zdobený.
* ''sahába'' (''asháb'') – generace druhů Prorokových složená z těch nejstarších muslimů, tedy mekkánských přesídlenců (''muhádžirún''), a medínských konvertitů k islámu (''ansár'').
* ''sajjid'' – čestný titul udělovaný potomkům proroka Muhammada (doslova: „pán“).
* ''sákí'' – číšonoš, číšník, oblíbená metaforická postava zejména v perské mystické poezii.
* ''salát'' – povinná muslimská modlitba. Každý muslim by se měl modlit pětkrát denně.
* ''samáʻ'' – doslova „naslouchání“. Proslulý obřad vířivého tance mevlevijských dervišů.
* ''saráj, seráj'' – palácová stavba (zejména v osmanském prostředí).
* ''sawm, sijám'' – povinný půst v měsíci ramadánu. Nezbytná součást tzv. „pěti pilířů islámu“
* ''selamlik –'' mužská (tj. návštěvám přístupná) část tradičního muslimského domu (z tur.).
* ''sifa'' – atribut Boží. Zde patří tzv. Překrásná jména Boží, jako jsou Milosrdný, Slitovný aj.
* ''silsila'' – řetězec. Seznam jmen tradentů, jejichž prostřednictvím byl ''hadíth'' předáván.
* ''simsár, simsára –'' profesionální zprostředkovatel(ka), především v záležitostech sňatků.
* ''síra (nabawíja)'' – tradiční životopis proroka Muhammada.
* ''súfí'' – stoupenec islámské mystiky (''súfismu'').
* ''sultán'' – vládce, panovník (z arabského jména značícího obecně moc či autoritu).
* ''sunna'' – muslimská Tradice. Soubor záznamů o výrocích, činech a postojích proroka Muhammada a jeho druhů (''asháb, sahába'').
* ''súra'' – „kapitola“ Koránu skládající se z veršů (''ája''). Ten sestává ze 114 takových částí.
* ''šaháda'' – islámské vyznání víry (''Není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží'').
* ''šahíd'' – mučedník, padlý hrdina (doslova „svědek“). Muslim, který položil život za islám.
* ''šajch'' – uctivé oslovení. Obecně jakýkoliv starší, vážený muž, v užším smyslu pak náboženská autorita, představený mystického bratrstva, předák klanu, učitel atd.
* ''šajtán'' – satan.
* ''šaríʻa'' – soubor ustanovení Božího řádu určující vztahy lidí k Bohu i vztahy lidí navzájem.
* ''šaríf'' – čestný titul těch, kdož odvozují vlastní původ od Proroka (doslova: „urozený“).
* ''šatahát'' – extatické výkřiky některých mystiků, které byly považovány za výraz rouhačství
* ''šerbet'' – osvěžující ovocný nápoj.
* ''šíʻa'' – jedna ze tří základních „větví“ islámu (od slovního spojení „strana ʻAlího“).
* ''širk'' – přidružování někoho či něčeho k jedinému Bohu; přeneseně pak modloslužebnictí a polyteismus. Pro muslimy je to ten nejodpornější hřích.
* ''šúrá'' – porada, konzultace. Důležitý pojem islámského státoprávního myšlení.
* ''tadžwíd'' – esteticky působivá recitace Koránu. Též nauka o ní.
* ''tafsír'' – exegeze (výklad) Koránu. Jedna z nejdůležitějších islámských náboženských věd.
* ''Tághút'' – starobylá pohanská modla. V současnosti symbol tyranie a zla.
* ''tahára'' – čistota, na níž klade islám velký důraz. Základní podmínka platnosti modlitby aj.
* ''tajammum'' – symbolická rituální očista pískem či prachem, když není k dispozici voda.
* ''takbír'' – velmi časté zvolání „Bůh je převeliký“ (''Alláhu akbar''). Mj. součást volání ''azánu''.
* ''takkíja (tekke)'' – řádový dům islámských mystických bratrstev (''taríqa''); súfijský „klášter“.
* ''taláq'' – muslimský rozvod (zapuzení).
* ''taqíja'' – předstírání konformity, které mohou v ohrožení života využít šíité či cháridžovci.
* ''taqlíd'' – doslova „napodobování“. Nekritické přijímání názorů určité školy či autority.
* ''taqwa'' – bohabojnost či zbožnost. Zásadní pojem muslimské etiky (''achláq'').
* ''taríqa'' – súfijské bratrstvo či řád (doslova: „cesta, způsob, metoda“), respektující vlastní regule, organizační strukturu i autority. Ve „světě islámu“ existovaly stovky ''taríq''.
* ''tartíl'' – recitace Koránu.
* ''tasawwuf'' – súfismus, islámská mystika a teozofie.
* ''tašbíh'' – antropomorfní představy o Bohu.
* ''tawwáf'' – rituální obcházení Kaʻby nebo hrobky některého ze súfijských světců (''awlijáʼ'').
* ''tawba'' – pokání. Významný koncept zejména pro stoupence islámské mystiky (''tasawwuf'').
* ''taʻzíja'' – svátek, šíitské „pašije“. Slavnostní připomínka mučednické smrti imáma Husajna
* ''tawhíd'' – dogma o absolutní jedinosti a jedinečnosti Boží. Duchovní základ islámu.
* ''taʼwíl'' – obrazný, alegorický či symbolický, výklad Koránu.
* ''ʻulamáʼ'' (sg. ''ʻálim'') – obecné označení učenců (zejména těch náboženských) tvořících jistou islámskou obdobu duchovenstva.
* ''umm'' – matka.
* ''umm al-Kitáb'' – doslova „matka Knihy“, tj. nebeský „archetyp“ Koránu.
* ''umma'' – muslimské obec. V moderní terminologii též „národ“.
* ''ʻumra'' – malá pouť do Mekky. Na rozdíl od ''hadždže'' se nejedná o povinnost.
* ''ʻurf'' – zvyklost, obyčej, tradice (většinou předislámského původu).
* ''vilájet'' – osmanská provincie, v jejímž čele stál sultánův místodržící (''bejlerbej'', ''paša'').
* ''wádžib'' – povinný. Jedna z kategorií islámské právní klasifikace všech lidských činů.
* ''wahj'' – zjevení.
* ''walí'' – člověk blízký Bohu. Označovali se tak zejména súfijští světci.
* ''waqf'' – islámská nadace, z níž byly financovány především obecně-prospěšné stavby.
* ''wazír'' – hlava středověké exekutivy říše; středověký ministerský předseda; dnes ministr.
* ''wikála, wakála'' – kombinace ubytovny, hostince a skladu pro cestující obchodníky.
* ''wilája'' – pouto blízkosti mezi člověkem a Bohem. Významný koncept islámské mystiky.
* ''wird'' – příležitostné („breviářové“) modlitby islámských mystických řádů (''taríqa'').
* ''záhid'' – asketa.
* ''záhir'' – vnější, exoterní. Důležitý islámský pojem; opak vnitřního, esoterního (''bátin'').
* ''zakát'' – povinná náboženská daň, jeden z tzv. pěti pilířů islámu (''arkán ad-dín al-chamsa'').
* ''zaqqúm'' – pekelný strom plodící hlavy satanů vzpomínaný v Koránu.
* ''záwija'' – řádový dům mystických bratrstev. Súfijský „klášter“.
* ''zináʼ''- smilstvo, cizoložství. Podle islámského práva jakýkoliv mimomanželský styk.
* ''zuhd'' – askeze.

Islam:Slovníček pojmů - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

imported>JD v 14. 11. 2024, 14:48

JD: stránka založena

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)