Jirku Anton - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:28Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:58Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:44Z

Nová stránka

= Jirku Anton =
 <time datetime="1885-04-27">27. dubna 1885</time> v Hruškách (okr. Břeclav)
 <time datetime="1972-12-03">3. prosince 1972</time> ve Štýrském Hradci (Rakousko)

Německý evangelický teolog. Pocházel z evangelické augsburské rodiny ekonomického správce, studoval na gymnáziích v Brně, Kremži a Uherském Hradišti (maturita 1904). Po maturitě studoval na vídeňské evangelické teologické fakultě a zároveň na tamní univerzitě semitské jazyky (Dr. phil. 1908), postgraduálně v Berlíně a Rostocku (ThLic. 1913). V roce 1914 se habilitoval ze starozákonní vědy v Kielu. Během první světové války sloužil jako polní duchovní v rakouskouherské armádě, aktivně se přitom podílel na německém nacionálním hnutí. Po propuštění z armády krátce učil v Halle (1919), pak se vrátil do Kielu jako titulární, resp. od 1921 mimořádný profesor. V roce 1920 získal německé občanství, už jako občan se stačil podílet se na (neúspěšném) Kappově puči. V roce 1922 získal čestný doktorát univerzity v Kielu a přijal místo řádného profesora teologie ve Vratislavi (1922–34), v tomto období podnikl několik výzkumných cest do Sýrie a Palestiny (1926, 1929, 1932). Po vítězství nacistů se stal členem NSDAP a začal se hlásit k hnutí tzv. Německých křesťanů (Deutschen Christen), konflikt s župním vedením strany jej však donutil k odchodu do Greifswaldu (1934) a Bonnu (1935–45). V roce 1945 byl v rámci denacifikace zbaven profesury, roku 1949 byla v přezkumném řízení jeho vina snížena, nadále však měl zákaz přednášení, proto odešel do penze. Jirku se nepřestal proti tomuto řešení odvolávat, v roce 1959 se domohl titulu emeritního profesora bez nároku na související akademické pravomoci. Badatelsky se Jirku zabýval starozákonní biblistikou a judaistikou v širokém pojetí, v meziválečném období platil celosvětově za jednoho z klíčových badatelů (''Studien zur Keilschriftgeographie Syriens'', 1910; ''Die jüdische Gemeinde von Elephantine und ihre Beziehungen zum Alten Testament'', 1912; ''Die Dämonen und ihre Abwehr im Alten Testament'', 1912; ''Materialien zur Volksreligion Israels'', 1914; ''Die magische Bedeutung der Kleidung in Israel'', 1914; ''Die älteste Geschichte Israels im Rahmen lehrhafter Darstellungen'', 1917; ''Die Hauptprobleme der Anfangsgeschichte Israels'', 1918; ''Das alttestamentliche Lehrstück von der mosaischen Zeit'', 1918; ''Altorientalischer Kommentar zum Alten Testament'', 1923; ''Die Wanderungen der Hebräer im dritten und zweiten vorchristlichen Jahrtausend'', 1924; ''Der Kampf um Syrien'', 1926; ''Das Alte Testament im Rahmen der altorientalischen Kulturen'', 1926; ''Das weltliche Recht im Alten Testament'', 1927; ''Das israelitische Jobeljahr'', 1929; ''Geschichte des Volkes Israel'', 1931; ''Das alte Testament und die deutsche Gegenwart'', 1935; ''Die ägyptischen Listen palästinensischer und syrischer Ortsnamen in Umschrift und mit historisch-archäologischem Kommentar'', 1937; ''Die ältere Kupfer-Steinzeit Palästinas und der bandkeramische Kulturkreis'', 1941; ''Der Kampf um Syrien. Palästina, die Brücke zwischen Afrika und Asien'', 1942). Vzhledem k tomu, že současně přinejmenším některé jeho práce ze třicátých a čtyřicátých let podporovaly rasistické myšlenky tzv. Německých křesťanů, bylo jeho poválečné potrestání do značné míry exemplární. Přestože však nadále musel žít (v tyrolském Fieberbrunnu a Štýrském Hradci) jako soukromý učenec, pokračoval v akademické práci, o niž byl zájem – třebaže nepřímo, měl mj. významný podíl na vývoji evangelické biblistiky v tehdejší NDR (''Die Ausgrabungen in Palästina und Syrien'', 1956; ''Die Welt der Bibel'', Stuttgart – Zürich 1957, záhy také francouzsky a nizozemsky; ''Kanaanäische Mythen und Epen aus Ras Schamra-Ugarit'', Gütersloh 1962; ''Geschichte Palästina-Syriens im orientalischen Altertum'', Aalen 1963; ''Der Mythus der Kanaanäer'', Bonn 1966).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Německý evangelický teolog. Pocházel z evangelické augsburské rodiny ekonomického správce, studoval na gymnáziích v Brně, Kremži a Uherském Hradišti (maturita 1904). Po maturitě studoval na vídeňské evangelické teologické fakultě a zároveň na tamní univerzitě semitské jazyky (Dr. phil. 1908), postgraduálně v Berlíně a Rostocku (ThLic. 1913). V roce 1914 se habilitoval ze starozákonní vědy v Kielu. Během první světové války sloužil jako polní duchovní v rakouskouherské armádě, aktivně se přitom podílel na německém nacionálním hnutí. Po propuštění z armády krátce učil v Halle (1919), pak se vrátil do Kielu jako titulární, resp. od 1921 mimořádný profesor. V roce 1920 získal německé občanství, už jako občan se stačil podílet se na (neúspěšném) Kappově puči. V roce 1922 získal čestný doktorát univerzity v Kielu a přijal místo řádného profesora teologie ve Vratislavi (1922–34), v tomto období podnikl několik výzkumných cest do Sýrie a Palestiny (1926, 1929, 1932). Po vítězství nacistů se stal členem NSDAP a začal se hlásit k hnutí tzv. Německých křesťanů (Deutschen Christen), konflikt s župním vedením strany jej však donutil k odchodu do Greifswaldu (1934) a Bonnu (1935–45). V roce 1945 byl v rámci denacifikace zbaven profesury, roku 1949 byla v přezkumném řízení jeho vina snížena, nadále však měl zákaz přednášení, proto odešel do penze. Jirku se nepřestal proti tomuto řešení odvolávat, v roce 1959 se domohl titulu emeritního profesora bez nároku na související akademické pravomoci. Badatelsky se Jirku zabýval starozákonní biblistikou a judaistikou v širokém pojetí, v meziválečném období platil celosvětově za jednoho z klíčových badatelů (''Studien zur Keilschriftgeographie Syriens'', 1910; ''Die jüdische Gemeinde von Elephantine und ihre Beziehungen zum Alten Testament'', 1912; ''Die Dämonen und ihre Abwehr im Alten Testament'', 1912; ''Materialien zur Volksreligion Israels'', 1914; ''Die magische Bedeutung der Kleidung in Israel'', 1914; ''Die älteste Geschichte Israels im Rahmen lehrhafter Darstellungen'', 1917; ''Die Hauptprobleme der Anfangsgeschichte Israels'', 1918; ''Das alttestamentliche Lehrstück von der mosaischen Zeit'', 1918; ''Altorientalischer Kommentar zum Alten Testament'', 1923; ''Die Wanderungen der Hebräer im dritten und zweiten vorchristlichen Jahrtausend'', 1924; ''Der Kampf um Syrien'', 1926; ''Das Alte Testament im Rahmen der altorientalischen Kulturen'', 1926; ''Das weltliche Recht im Alten Testament'', 1927; ''Das israelitische Jobeljahr'', 1929; ''Geschichte des Volkes Israel'', 1931; ''Das alte Testament und die deutsche Gegenwart'', 1935; ''Die ägyptischen Listen palästinensischer und syrischer Ortsnamen in Umschrift und mit historisch-archäologischem Kommentar'', 1937; ''Die ältere Kupfer-Steinzeit Palästinas und der bandkeramische Kulturkreis'', 1941; ''Der Kampf um Syrien. Palästina, die Brücke zwischen Afrika und Asien'', 1942). Vzhledem k tomu, že současně přinejmenším některé jeho práce ze třicátých a čtyřicátých let podporovaly rasistické myšlenky tzv. Německých křesťanů, bylo jeho poválečné potrestání do značné míry exemplární. Přestože však nadále musel žít (v tyrolském Fieberbrunnu a Štýrském Hradci) jako soukromý učenec, pokračoval v akademické práci, o niž byl zájem – třebaže nepřímo, měl mj. významný podíl na vývoji evangelické biblistiky v tehdejší NDR (''Die Ausgrabungen in Palästina und Syrien'', 1956; ''Die Welt der Bibel'', Stuttgart – Zürich 1957, záhy také francouzsky a nizozemsky; ''Kanaanäische Mythen und Epen aus Ras Schamra-Ugarit'', Gütersloh 1962; ''Geschichte Palästina-Syriens im orientalischen Altertum'', Aalen 1963; ''Der Mythus der Kanaanäer'', Bonn 1966).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]