Kořalka Jiří - Historie editací

ZRN v 17. 10. 2025, 05:59

2025-10-17T05:59:07Z

ZRN v 17. 10. 2025, 05:58

2025-10-17T05:58:07Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:29Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:00Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:46Z

Nová stránka

= Kořalka Jiří =
 <time datetime="1931-02-07">7. února 1931</time> ve Šternberku (okr. Olomouc)
 <time datetime="2015-01-30">30. ledna 2015</time> v Praze

Historik, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Narodil se v rodině učitele, který přestoupil do CČS(H). Studoval na gymnáziu v Prostějově (maturita 1950, během studia stáž na Marcersburg Academy v USA) a na Vysoké škole politických a hospodářských věd, po jejímž zrušení přešel na Filosoficko-historickou fakultu UK (absolv. 1955 z historie). Krátce vyučoval na katedře obecných dějin, avšak ještě 1955 přešel do Historického ústavu ČSAV, kde působil do roku 1974 (od 1970 Ústav československých a světových dějin). Stážoval v Kolíně nad Rýnem (1965–66) a Canterbury (1969), výzkumně se věnoval především dějinám dělnického hnutí a národnostní otázce v 19. století (''Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku'', 1956; ''Všeněmecký svaz a česká otázka koncem 19. století'', 1963; ''Severočeští socialisté v čele dělnického hnutí českých a rakouských zemí'', 1963; ''Co je národ?'', 1969). Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V průběhu tzv. normalizace musel přejít to Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře (1975–91), kde se začal věnovat regionálním dějinám (''Vtnik táborského muzea roku 1878'', 1978; ''Soupis archivních pramenů ke stavebnímu vývoji historického jádra města Tábora'', 1979, s L. Lancingerem; ''Revoluční Tábor'', 1979, s F. Nesvadbou) a měl hlavní zásluhu na založení na svou dobu velice otevřeného, regionální dějiny daleko přesahujícího sborníku ''Husitský Tábor'' (od 1978). V letech 1987–88 stážoval v Bielefeldu, kde se mu podařilo vydat studii ''Die tschechische Bürgertumsforschung'' (1989). Po roce 1989 se nakrátko vrátil do Historického ústavu Akademie věd (1992–93), působil na Technické vědecké akademii (1990–93) a krátkodobě na zahraničních univerzitách (1993 Düsseldorf, 1994–95 Dortmund). Především však napsal svá stěžejní díla z dějin 19. století (''Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914'', 1991, téhož roku i německy; ''František Palacký'', 1998, německy 2007), podílel se na publikacích Církve československé husitské a Husitské teologické fakulty UK. V roce 1992 obdržel cenu Gottfrieda Herdera a 2007 Cenu Antona Gindelyho. Jeho manželkou byla historička Květa Kořalková (1930–2008).

Literatura: 
''Český historick Jiří Kořalka.'' Muzeum husitského revolučního hnutí, Tábor 1991; ''Český historik Jiří Kořalka po deseti letech.'' Husitské muzeum, Tábor 2001; Luboš Velek – Alice Velková – Jiří Pokorný (eds.): ''Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě v 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám.'' Karolinum, Praha 2007; ''Český historik Jiří Kořalka po dvaceti letech.'' Husitské muzeum + Nová tiskárna, Tábor – Pelhřimov 2011; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 240–242.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />
-''Český historick Jiří Kořalka.'' Muzeum husitského revolučního hnutí, Tábor 1991; ''Český historik Jiří Kořalka po deseti letech.'' Husitské muzeum, Tábor 2001; Luboš Velek – Alice Velková – Jiří Pokorný (eds.): ''Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě v 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám.'' Karolinum, Praha 2007; ''Český historik Jiří Kořalka po dvaceti letech.'' Husitské muzeum + Nová tiskárna, Tábor – Pelhřimov 2011; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 240–242.
+''Český historik Jiří Kořalka.'' Muzeum husitského revolučního hnutí, Tábor 1991; ''Český historik Jiří Kořalka po deseti letech.'' Husitské muzeum, Tábor 2001; Luboš Velek – Alice Velková – Jiří Pokorný (eds.): ''Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě v 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám.'' Karolinum, Praha 2007; ''Český historik Jiří Kořalka po dvaceti letech.'' Husitské muzeum + Nová tiskárna, Tábor – Pelhřimov 2011; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 240–242.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2015-01-30">30. ledna 2015</time> v Praze</span>
-Historik, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Narodil se v rodině učitele, který přestoupil do CČS(H). Studoval na gymnáziu v Prostějově (maturita 1950, během studia stáž na Marcersburg Academy v USA) a na Vysoké škole politických a hospodářských věd, po jejímž zrušení přešel na Filosoficko-historickou fakultu UK (absolv. 1955 z historie). Krátce vyučoval na katedře obecných dějin, avšak ještě 1955 přešel do Historického ústavu ČSAV, kde působil do roku 1974 (od 1970 Ústav československých a světových dějin). Stážoval v Kolíně nad Rýnem (1965–66) a Canterbury (1969), výzkumně se věnoval především dějinám dělnického hnutí a národnostní otázce v 19. století (''Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku'', 1956; ''Všeněmecký svaz a česká otázka koncem 19. století'', 1963; ''Severočeští socialisté v čele dělnického hnutí českých a rakouských zemí'', 1963; ''Co je národ?'', 1969). Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V průběhu tzv. normalizace musel přejít to Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře (1975–91), kde se začal věnovat regionálním dějinám (''Vtnik táborského muzea roku 1878'', 1978; ''Soupis archivních pramenů ke stavebnímu vývoji historického jádra města Tábora'', 1979, s L. Lancingerem; ''Revoluční Tábor'', 1979, s F. Nesvadbou) a měl hlavní zásluhu na založení na svou dobu velice otevřeného, regionální dějiny daleko přesahujícího sborníku ''Husitský Tábor'' (od 1978). V letech 1987–88 stážoval v Bielefeldu, kde se mu podařilo vydat studii ''Die tschechische Bürgertumsforschung'' (1989). Po roce 1989 se nakrátko vrátil do Historického ústavu Akademie věd (1992–93), působil na Technické vědecké akademii (1990–93) a krátkodobě na zahraničních univerzitách (1993 Düsseldorf, 1994–95 Dortmund). Především však napsal svá stěžejní díla z dějin 19. století (''Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914'', 1991, téhož roku i německy; ''František Palacký'', 1998, německy 2007), podílel se na publikacích Církve československé husitské a Husitské teologické fakulty UK. V roce 1992 obdržel cenu Gottfrieda Herdera a 2007 Cenu Antona Gindelyho. Jeho manželkou byla historička Květa Kořalková (1930–2008).
+Historik, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Narodil se v rodině učitele, který přestoupil do CČS(H). Studoval na gymnáziu v Prostějově (maturita 1950, během studia stáž na Marcersburg Academy v USA) a na Vysoké škole politických a hospodářských věd, po jejímž zrušení přešel na Filosoficko-historickou fakultu UK (absolv. 1955 z historie). Krátce vyučoval na katedře obecných dějin, avšak ještě 1955 přešel do Historického ústavu ČSAV, kde působil do roku 1974 (od 1970 Ústav československých a světových dějin). Stážoval v Kolíně nad Rýnem (1965–66) a Canterbury (1969), výzkumně se věnoval především dějinám dělnického hnutí a národnostní otázce v 19. století (''Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku'', 1956; ''Všeněmecký svaz a česká otázka koncem 19. století'', 1963; ''Severočeští socialisté v čele dělnického hnutí českých a rakouských zemí'', 1963; ''Co je národ?'', 1969). Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V průběhu tzv. normalizace musel přejít to Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře (1975–91), kde se začal věnovat regionálním dějinám (''Vznik táborského muzea roku 1878'', 1978; ''Soupis archivních pramenů ke stavebnímu vývoji historického jádra města Tábora'', 1979, s L. Lancingerem; ''Revoluční Tábor'', 1979, s F. Nesvadbou) a měl hlavní zásluhu na založení na svou dobu velice otevřeného, regionální dějiny daleko přesahujícího sborníku ''Husitský Tábor'' (od 1978). V letech 1987–88 stážoval v Bielefeldu, kde se mu podařilo vydat studii ''Die tschechische Bürgertumsforschung'' (1989). Po roce 1989 se nakrátko vrátil do Historického ústavu Akademie věd (1992–93), působil na Technické vědecké akademii (1990–93) a krátkodobě na zahraničních univerzitách (1993 Düsseldorf, 1994–95 Dortmund). Především však napsal svá stěžejní díla z dějin 19. století (''Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914'', 1991, téhož roku i německy; ''František Palacký'', 1998, německy 2007), podílel se na publikacích Církve československé husitské a Husitské teologické fakulty UK. V roce 1992 obdržel cenu Gottfrieda Herdera a 2007 Cenu Antona Gindelyho. Jeho manželkou byla historička Květa Kořalková (1930–2008).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 ''Český historick Jiří Kořalka.'' Muzeum husitského revolučního hnutí, Tábor 1991; ''Český historik Jiří Kořalka po deseti letech.'' Husitské muzeum, Tábor 2001; Luboš Velek – Alice Velková – Jiří Pokorný (eds.): ''Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě v 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám.'' Karolinum, Praha 2007; ''Český historik Jiří Kořalka po dvaceti letech.'' Husitské muzeum + Nová tiskárna, Tábor – Pelhřimov 2011; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 240–242.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)