Kocáb Alfréd - Historie editací

ZRN v 17. 10. 2025, 05:42

2025-10-17T05:42:43Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:29Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:51

2025-10-13T18:51:59Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:45Z

Nová stránka

= Kocáb Alfréd =
 <time datetime="1925-06-28">28. června 1925</time> ve Vídni (Rakousko)
 <time datetime="2018-03-15">15. března 2018</time> v Praze

Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se do římskokatolické rodiny, vyrůstal však bez otce, který rodinu opustil. Dětství a mládí prožil ve Vídni. V letech 1942–45 byl nuceně nasazen v Německu, zkušenost tamního utrpení jej vedla k rozchodu s římskokatolickou církví a na čas i s křesťanskou vírou. V rámci poválečné obnovy se přestěhoval do Československa, začal studovat filologii na Filosofické fakultě UK a později Vysokou školu politickou a sociální. Po komunistickém převratu školu opustil a po znovunalezení víry vystudoval Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1955–58 byl vikářem, resp. 1958–60 farářem ČCE ve Zruči nad Sázavou, následně 1960–69 v Chodově a 1969–74 v Mladé Boleslavi. Hlásil se k teologickému hnutí Nová orientace, byl kritický vůči tehdejšímu církevnímu vedení, v šedesátých letech navázal kontakty s ekumenickým společenstvím Taizé. Kvůli svým církevním a politickým aktivitám ztratil v březnu 1974 státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a začal pracovat jako topič. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v roce 1978 spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Koncem osmdesátých let začal působit jako výpomocný duchovní v Praze-Vršovicích a v Praze-Radotíně, teprve v červenci 1989 se všal domohl plného návratu k duchovní činnosti, do roku 1996 byl pak farářem v Praze u Salvátora. Následujícího roku převzal medaili Za zásluhy. Na svůj život vzpomíná v díle ''Cestou necestou'' (2007). Jeho maželkou byla psycholožka Darja Kocábová (1931–2023), synem hudebník Michael Kocáb (* 1954) a vnučkou spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová (* 1984).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2018-03-15">15. března 2018</time> v Praze</span>
-Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se do římskokatolické rodiny, vyrůstal však bez otce, který rodinu opustil. Dětství a mládí prožil ve Vídni. V letech 1942–45 byl nuceně nasazen v Německu, zkušenost tamního utrpení jej vedla k rozchodu s římskokatolickou církví a na čas i s křesťanskou vírou. V rámci poválečné obnovy se přestěhoval do Československa, začal studovat filologii na Filosofické fakultě UK a později Vysokou školu politickou a sociální. Po komunistickém převratu školu opustil a po znovunalezení víry vystudoval Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1955–58 byl vikářem, resp. 1958–60 farářem ČCE ve Zruči nad Sázavou, následně 1960–69 v Chodově a 1969–74 v Mladé Boleslavi. Hlásil se k teologickému hnutí Nová orientace, byl kritický vůči tehdejšímu církevnímu vedení, v šedesátých letech navázal kontakty s ekumenickým společenstvím Taizé. Kvůli svým církevním a politickým aktivitám ztratil v březnu 1974 státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a začal pracovat jako topič. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v roce 1978 spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Koncem osmdesátých let začal působit jako výpomocný duchovní v Praze-Vršovicích a v Praze-Radotíně, teprve v červenci 1989 se všal domohl plného návratu k duchovní činnosti, do roku 1996 byl pak farářem v Praze u Salvátora. Následujícího roku převzal medaili Za zásluhy. Na svůj život vzpomíná v díle ''Cestou necestou'' (2007). Jeho maželkou byla psycholožka Darja Kocábová (1931–2023), synem hudebník Michael Kocáb (* 1954) a vnučkou spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová (* 1984).
+Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se do [[Církev římskokatolická|římskokatolické rodiny]], vyrůstal však bez otce, který rodinu opustil. Dětství a mládí prožil ve Vídni. V letech 1942–45 byl nuceně nasazen v Německu, zkušenost tamního utrpení jej vedla k rozchodu s římskokatolickou církví a na čas i s křesťanskou vírou. V rámci poválečné obnovy se přestěhoval do Československa, začal studovat filologii na Filosofické fakultě UK a později Vysokou školu politickou a sociální. Po komunistickém převratu školu opustil a po znovunalezení víry vystudoval Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1955–58 byl vikářem, resp. 1958–60 farářem ČCE ve Zruči nad Sázavou, následně 1960–69 v Chodově a 1969–74 v Mladé Boleslavi. Hlásil se k teologickému hnutí Nová orientace, byl kritický vůči tehdejšímu církevnímu vedení, v šedesátých letech navázal kontakty s ekumenickým společenstvím Taizé. Kvůli svým církevním a politickým aktivitám ztratil v březnu 1974 státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a začal pracovat jako topič. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v roce 1978 spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Koncem osmdesátých let začal působit jako výpomocný duchovní v Praze-Vršovicích a v Praze-Radotíně, teprve v červenci 1989 se všal domohl plného návratu k duchovní činnosti, do roku 1996 byl pak farářem v Praze u Salvátora. Následujícího roku převzal medaili Za zásluhy. Na svůj život vzpomíná v díle ''Cestou necestou'' (2007). Jeho maželkou byla psycholožka Darja Kocábová (1931–2023), synem hudebník Michael Kocáb (* 1954) a vnučkou spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová (* 1984).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Narodil se do římskokatolické rodiny, vyrůstal však bez otce, který rodinu opustil. Dětství a mládí prožil ve Vídni. V letech 1942–45 byl nuceně nasazen v Německu, zkušenost tamního utrpení jej vedla k rozchodu s římskokatolickou církví a na čas i s křesťanskou vírou. V rámci poválečné obnovy se přestěhoval do Československa, začal studovat filologii na Filosofické fakultě UK a později Vysokou školu politickou a sociální. Po komunistickém převratu školu opustil a po znovunalezení víry vystudoval Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1955–58 byl vikářem, resp. 1958–60 farářem ČCE ve Zruči nad Sázavou, následně 1960–69 v Chodově a 1969–74 v Mladé Boleslavi. Hlásil se k teologickému hnutí Nová orientace, byl kritický vůči tehdejšímu církevnímu vedení, v šedesátých letech navázal kontakty s ekumenickým společenstvím Taizé. Kvůli svým církevním a politickým aktivitám ztratil v březnu 1974 státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a začal pracovat jako topič. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v roce 1978 spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Koncem osmdesátých let začal působit jako výpomocný duchovní v Praze-Vršovicích a v Praze-Radotíně, teprve v červenci 1989 se všal domohl plného návratu k duchovní činnosti, do roku 1996 byl pak farářem v Praze u Salvátora. Následujícího roku převzal medaili Za zásluhy. Na svůj život vzpomíná v díle ''Cestou necestou'' (2007). Jeho maželkou byla psycholožka Darja Kocábová (1931–2023), synem hudebník Michael Kocáb (* 1954) a vnučkou spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová (* 1984).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)