imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:47Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:19Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:24Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:31Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:36Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:11Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:54Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:13Z

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 * Robinson, Francis. ''Svět islámu''. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
-Armstrongová, Karen. ''Dějiny Boha''. Přel. Martina Moravcová, Štěpán Kovařík, Luboš Kropáček. Praha: Argo, 1996;
+* Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
-Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
+* Robinson, Francis. ''Svět islámu''. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">Korán</span> (al-Qurʼán) – svaté Písmo islámu. V arabštině má množství čestných pojmenování: ''Nazl'' (Zjevení, Seslání), ''[[dhikr (Islam)|Dhikr]]'' (Zbožné připomenutí), ''Furqán'' (Spásné rozlišení). Jedním z těchto označení je i prosté a dostatečně uctivé ''al-Kitáb'' (Kniha). Podle tradice byl poprve zjeven v Noci úradku. Noc Úradku (''lajlat al-qadr'') se každoročně slaví 27. dne měsíce ramadánu a patří mezi nejvýznamnější muslimské [[svátky (Islam)|svátky]]. Muslimové věří, že je to noc, kdy Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) určuje osudy člověka na celý další rok, a proto ji prožívají se zvýšenou zbožností. O této pro islám nadmíru zásadní události promlouvá súra 97. nazvaná prostě ''Úradek'': „Vskutku jsme jej (Korán – pozn. autora) seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. A až do východu jitřních červánků je mír v ní.“ Podle tradičního podání (např. [[životopis Prorokův (Islam)|životopis Prorokův]], zvaný ''Síra nabawíja'' od Ibn Isháqa) byl [[Muhammad (Islam)|Muhammad]] zvyklý se v určitá období uchylovat do ústraní za Mekkou na hoře Hírá. Tak se stalo i v roce 610, kdy meditoval v tamní jeskyni, když jej oslovil záhadný návštěvník, v němž až mnohem později Muhammad poznal [[andělé (Islam)|anděla]] [[Džibríl (Islam)|Džibríla]], a vyzval jej „Čti!“ (či: „Recituj!“). Na to Muhammad odvětil: „Neumím číst!“ (nebo: „Co mám číst?“), načež ucítil silný tlak na prsou, jako by jej někdo škrtil. Když stisk povolil, vše se znovu opakovalo a po třetím opakování Džibríl pronesl věty, které jsou považovány za nejstarší součást Zjevení a jsou obsaženy v súře ''Kapka přilnavá'' (''ʻAlaq''), jež začíná slovy (v překladu Ivana Hrbka): „...přednášej ve jménu Pána svého který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil...“ Po prvotní delší přestávce (zhruba půl roku) přicházel Džibríl k Muhammadovi, aby mu přinášel Zjevení, celkem pravidelně, až do roku 632, kdy Prorok zemřel. Toto dlouhé období trvající 22 let, na jehož počátku byl Muhammad sice váženým, leč celkem bezvýznamným, obchodníkem v Mekce a na jehož konci již mocným státníkem a vojevůdcem, který poprvé v historii sjednotil Arabský poloostrov pod vládou jednoho celku, se odráží i na proměnlivé dikci a obsahu Zjevení, jež orientalisté souhrně rozdělují na tři mekkánská a jedno medínské období. Na počátku svého působení prorok Muhammad sebe sama pokládal především za varovatele (''nadhír''), který upozorňuje své bližní na to, co jejich předkům Bůh opakovaně seslal a co bylo opakovaně lidmi ignorováno. Setkáváme se zde proto především s působivými eschatologickými motivy ([[eschatologie (Islam)|eschatologie]]), které mimořádně sugestivně líčí, jaké odměny se dostane těm, kteří budou poslušni učení Posla Božího, a naopak, jaký strašlivý trest čeká na ty, kteří jej odmítnou a zavrhnou. V této souvislosti se v pozdější fázi Zjevení objevují narativní pasáže, zvané obecně ''isráʼílíját'', které popisují příběhy Muhammadových předchůdců z řad [[prorokové a profécie (Islam)|proroků]], z nichž většina má své starozákonní obdoby. Mustr těchto podání bývá většinou poměrně stereotypní: prorok je vyslán k určitému lidu, aby jim zjevil Boží vůli, ale zůstává nevyslyšen, za což příslušný lid stihne přísný Boží trest. V pozdější fázi zjevení vystupují (v souvislosti s Muhammadovým státnickým postavením) do popředí zejména praktické otázky nábožensko-právní (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]'') a poetická sugestivní dikce raných pasáží se postupně vytrácí. Korán se dělí na 114 súr, které (s výjimkou súry 9.) jsou uvozeny ''[[basmala (Islam)|basmalou]]''. Súry se dělí na verše (''ája'', pl. ''áját''). Definitivní podobu získal text Koránu za vlády třetího z [[chalífa (Islam)|chalífů]] „vedených správnou cestou“ (''chulafáʼ rášidún'') ʻUthmána ibn ʻAffán, kdy došlo ke kanonické redakci, kterou muslimové nazývají doslovně „slavným čtením“ (''qiráʼa mašhúra''). Při tomto procesu došlo k seřazení koranického textu tak, jak jej známe i dnes, tedy do mechanické posloupnosti od nejdelších (s výjimkou počáteční ''Otevíratelky knihy'', súry ''[[al-Fátiha (Islam)|al-Fátiha]]'') až po ty nejkratší, což navíc není vždy zcela důsledně dodržováno. Takové řazení postupuje od mladších částí Zjevení (''wahj'') až k těm nejstarším, a proto se někteří orientalisté (včetně Ivana Hrbka) pokusili o chronologickou rekonstrukci textu Zjevení, která by mimo jiné mohla napomoci zájemcům o důkladné studium Knihy, což se však v muslimském prostředí nesetkává právě s velkým pochopením. Korán má nesporně v životě muslimů ústřední a zcela nezastupitelnou roli. Jako autentické slovo Boží je všeobecně pokládán za věčný zdroj inspirace a vedení (''hidája, hudá''). Korán představuje Svaté písmo, Zjevení, nikoliv teologickou summu ([[teologie (Islam)|teologie]]). Koranické pasáže obvykle bývají součástí [[modlitba (Islam)|modliteb]] a věřící se s nimi setkávají v kaligrafickém provedení ([[kaligrafie (Islam)|kaligrafie]]) prakticky všude, kam se podívají. Recitace Koránu (''tadžwíd'' nebo ''tartíl'') je uměleckou disciplínou a zároveň jedním z odvětví náboženského [[vzdělání a vzdělanost (Islam)|vzdělání]]. ''Tadžwíd'' se ve středověku hojně uplatňoval ve společenském životě, při rodiných oslavách nebo vzpomínkových setkáních, což platí víceméně dodnes. Schopný recitátor Knihy (''muqriʼ'') se v muslimské společnosti vždy těšil velké úctě a vážnosti. V současnosti se s ním můžeme setkat i v rozhlase a v televizi, na audiokazetách či na internetu, případně i na různých politických shromážděních. Řada muslimů se učí celý Korán nazpaměť; těmto jedincům požívajícím v tradiční muslimské společnosti veliké vážnost se souhrně říká ''huffáz'' (sg. ''háfiz'').
+<span id="entry">Korán</span> (al-Qurʼán) – svaté Písmo islámu. V arabštině má množství čestných pojmenování: ''Nazl'' (Zjevení, Seslání), ''[[dhikr (Islam)|Dhikr]]'' (Zbožné připomenutí), ''Furqán'' (Spásné rozlišení). Jedním z těchto označení je i prosté a dostatečně uctivé ''al-Kitáb'' (Kniha). Podle tradice byl poprve zjeven v Noci úradku. Noc Úradku (''lajlat al-qadr'') se každoročně slaví 27. dne měsíce ramadánu a patří mezi nejvýznamnější muslimské [[svátky (Islam)|svátky]]. Muslimové věří, že je to noc, kdy Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) určuje osudy člověka na celý další rok, a proto ji prožívají se zvýšenou zbožností. O této pro islám nadmíru zásadní události promlouvá súra 97. nazvaná prostě ''Úradek'': „Vskutku jsme jej (Korán – pozn. autora) seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. A až do východu jitřních červánků je mír v ní.“ Podle tradičního podání (např. [[životopis Prorokův (Islam)|životopis Prorokův]], zvaný ''Síra nabawíja'' od Ibn Isháqa) byl [[Muhammad (Islam)|Muhammad]] zvyklý se v určitá období uchylovat do ústraní za Mekkou na hoře Hírá. Tak se stalo i v roce 610, kdy meditoval v tamní jeskyni, když jej oslovil záhadný návštěvník, v němž až mnohem později Muhammad poznal [[andělé (Islam)|anděla]] [[Džibríl (Islam)|Džibríla]], a vyzval jej „Čti!“ (či: „Recituj!“). Na to Muhammad odvětil: „Neumím číst!“ (nebo: „Co mám číst?“), načež ucítil silný tlak na prsou, jako by jej někdo škrtil. Když stisk povolil, vše se znovu opakovalo a po třetím opakování Džibríl pronesl věty, které jsou považovány za nejstarší součást Zjevení a jsou obsaženy v súře ''Kapka přilnavá'' (''ʻAlaq''), jež začíná slovy (v překladu Ivana Hrbka): „...přednášej ve jménu Pána svého který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil...“ Po prvotní delší přestávce (zhruba půl roku) přicházel Džibríl k Muhammadovi, aby mu přinášel Zjevení, celkem pravidelně, až do roku 632, kdy Prorok zemřel. Toto dlouhé období trvající 22 let, na jehož počátku byl Muhammad sice váženým, leč celkem bezvýznamným, obchodníkem v Mekce a na jehož konci již mocným státníkem a vojevůdcem, který poprvé v historii sjednotil Arabský poloostrov pod vládou jednoho celku, se odráží i na proměnlivé dikci a obsahu Zjevení, jež orientalisté souhrně rozdělují na tři mekkánská a jedno medínské období. Na počátku svého působení prorok Muhammad sebe sama pokládal především za varovatele (''nadhír''), který upozorňuje své bližní na to, co jejich předkům Bůh opakovaně seslal a co bylo opakovaně lidmi ignorováno. Setkáváme se zde proto především s působivými eschatologickými motivy ([[eschatologie (Islam)|eschatologie]]), které mimořádně sugestivně líčí, jaké odměny se dostane těm, kteří budou poslušni učení Posla Božího, a naopak, jaký strašlivý trest čeká na ty, kteří jej odmítnou a zavrhnou. V této souvislosti se v pozdější fázi Zjevení objevují narativní pasáže, zvané obecně ''isráʼílíját'', které popisují příběhy Muhammadových předchůdců z řad [[prorokové a profécie (Islam)|proroků]], z nichž většina má své starozákonní obdoby. Mustr těchto podání bývá většinou poměrně stereotypní: prorok je vyslán k určitému lidu, aby jim zjevil Boží vůli, ale zůstává nevyslyšen, za což příslušný lid stihne přísný Boží trest. V pozdější fázi zjevení vystupují (v souvislosti s Muhammadovým státnickým postavením) do popředí zejména praktické otázky nábožensko-právní (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]'') a poetická sugestivní dikce raných pasáží se postupně vytrácí. Korán se dělí na 114 súr, které (s výjimkou súry 9.) jsou uvozeny ''[[basmala (Islam)|basmalou]]''. Súry se dělí na verše (''ája'', pl. ''áját''). Definitivní podobu získal text Koránu za vlády třetího z [[chalífa (Islam)|chalífů]] „vedených správnou cestou“ (''chulafáʼ rášidún'') ʻUthmána ibn ʻAffán, kdy došlo ke kanonické redakci, kterou muslimové nazývají doslovně „slavným čtením“ (''qiráʼa mašhúra''). Při tomto procesu došlo k seřazení koranického textu tak, jak jej známe i dnes, tedy do mechanické posloupnosti od nejdelších (s výjimkou počáteční ''Otevíratelky knihy'', súry ''[[Fátiha (Islam)|al-Fátiha]]'') až po ty nejkratší, což navíc není vždy zcela důsledně dodržováno. Takové řazení postupuje od mladších částí Zjevení (''wahj'') až k těm nejstarším, a proto se někteří orientalisté (včetně Ivana Hrbka) pokusili o chronologickou rekonstrukci textu Zjevení, která by mimo jiné mohla napomoci zájemcům o důkladné studium Knihy, což se však v muslimském prostředí nesetkává právě s velkým pochopením. Korán má nesporně v životě muslimů ústřední a zcela nezastupitelnou roli. Jako autentické slovo Boží je všeobecně pokládán za věčný zdroj inspirace a vedení (''hidája, hudá''). Korán představuje Svaté písmo, Zjevení, nikoliv teologickou summu ([[teologie (Islam)|teologie]]). Koranické pasáže obvykle bývají součástí [[modlitba (Islam)|modliteb]] a věřící se s nimi setkávají v kaligrafickém provedení ([[kaligrafie (Islam)|kaligrafie]]) prakticky všude, kam se podívají. Recitace Koránu (''tadžwíd'' nebo ''tartíl'') je uměleckou disciplínou a zároveň jedním z odvětví náboženského [[vzdělání a vzdělanost (Islam)|vzdělání]]. ''Tadžwíd'' se ve středověku hojně uplatňoval ve společenském životě, při rodiných oslavách nebo vzpomínkových setkáních, což platí víceméně dodnes. Schopný recitátor Knihy (''muqriʼ'') se v muslimské společnosti vždy těšil velké úctě a vážnosti. V současnosti se s ním můžeme setkat i v rozhlase a v televizi, na audiokazetách či na internetu, případně i na různých politických shromážděních. Řada muslimů se učí celý Korán nazpaměť; těmto jedincům požívajícím v tradiční muslimské společnosti veliké vážnost se souhrně říká ''huffáz'' (sg. ''háfiz'').
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 ''Korán''. Přeložil a předmluvou a komentářem opatřil Ivan Hrbek. Praha: Československý spisovatel, 2012;

Korán (Islam) - Historie editací