Kouřil Miroslav - Historie editací

ZRN v 17. 10. 2025, 06:06

2025-10-17T06:06:14Z

ZRN v 17. 10. 2025, 06:05

2025-10-17T06:05:34Z

ZRN v 17. 10. 2025, 06:05

2025-10-17T06:05:04Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:30Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:00Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:46Z

Nová stránka

= Kouřil Miroslav =
 <time datetime="1911-10-15">15. října 1911</time> v Jaroměři (okr. Náchod)
 <time datetime="1984-09-29">29. září 1984</time> v Praze

Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve převstoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občamnském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).

Literatura: 
Václav Veber (ed.): ''60 let Miroslava Kouřila.'' Scénografický ústav, Praha 1971; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 252–253.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1984-09-29">29. září 1984</time> v Praze</span>
-Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občanském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
+Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občanském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové a pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1984-09-29">29. září 1984</time> v Praze</span>
-Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občamnském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
+Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občanském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1984-09-29">29. září 1984</time> v Praze</span>
-Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve převstoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občamnském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
+Architekt a scénograf, člen [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis ''Rozsévač'' (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu ''Nový zápas''. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občamnském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (''Divadlo práce'', 1938, s E. F. Burianem; ''Divadelní prostor'', 1945; ''Základy nové práce československého divadla'', 1949; ''O malém jevišti'', 1955; ''Rozhovor o scénografii'', 1965; ''Základy teoretické scénografie'', 1970; ''Úvod do vědy o scénických uměních'', 1976; ''Teorie scénických umění I.–IV.'', 1979–82; ''Divadlo před Vítězným únorem'', 1981). Jeho poúnorové i pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Václav Veber (ed.): ''60 let Miroslava Kouřila.'' Scénografický ústav, Praha 1971; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 252–253.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)