Lány Emil (Pavel) - Historie editací

JD: správný odkaz na nevlastního bratra

2025-10-30T17:53:54Z

správný odkaz na nevlastního bratra

ZRN v 17. 10. 2025, 15:58

2025-10-17T15:58:14Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:31Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:02Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:48Z

Nová stránka

= Lány Emil (Pavel) =
 <time datetime="1879-07-06">6. července 1879</time> v Černilově (okr. Hradec Králové)
 <time datetime="1945-05-05">5. května 1945</time> v Praze

Právník a státní úředník, člen [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka [[(z) Lány Karel (Bohuslav)|Karla Lányho]]. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (''Knihy černé jinak smolné'', 1946; ''Smolná jinak černá kniha města Solnice'', 1948; ''Kniha černá jinak smolná města Smidar'', 1948), posthumně vyšly rovněž jeho ''Vzpomínky na dětství'' (1945).

Literatura: 
Karel Schelle a kol.: ''Encyklopedie českých právních dějin XXIV. Biografie právníků K–Ř''. A. Čeněk, Plzeň 2023, s. 337.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1945-05-05">5. května 1945</time> v Praze</span>
-Právník a státní úředník, člen augsburské církve, recp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka [[(z) Lány Karel (Bohuslav)|Karla Lányho]]. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (''Knihy černé jinak smolné'', 1946; ''Smolná jinak černá kniha města Solnice'', 1948; ''Kniha černá jinak smolná města Smidar'', 1948), posthumně vyšly rovněž jeho ''Vzpomínky na dětství'' (1945).
+Právník a státní úředník, člen augsburské církve, recp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka [[Lány Karel (Bohuslav)|Karla Lányho]]. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (''Knihy černé jinak smolné'', 1946; ''Smolná jinak černá kniha města Solnice'', 1948; ''Kniha černá jinak smolná města Smidar'', 1948), posthumně vyšly rovněž jeho ''Vzpomínky na dětství'' (1945).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1945-05-05">5. května 1945</time> v Praze</span>
-Právník a státní úředník, člen [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka [[(z) Lány Karel (Bohuslav)|Karla Lányho]]. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (''Knihy černé jinak smolné'', 1946; ''Smolná jinak černá kniha města Solnice'', 1948; ''Kniha černá jinak smolná města Smidar'', 1948), posthumně vyšly rovněž jeho ''Vzpomínky na dětství'' (1945).
+Právník a státní úředník, člen augsburské církve, recp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka [[(z) Lány Karel (Bohuslav)|Karla Lányho]]. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (''Knihy černé jinak smolné'', 1946; ''Smolná jinak černá kniha města Solnice'', 1948; ''Kniha černá jinak smolná města Smidar'', 1948), posthumně vyšly rovněž jeho ''Vzpomínky na dětství'' (1945).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Karel Schelle a kol.: ''Encyklopedie českých právních dějin XXIV. Biografie právníků K–Ř''. A. Čeněk, Plzeň 2023, s. 337.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)