Lochman Jan Milič - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:31Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:02Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:49Z

Nová stránka

= Lochman Jan Milič =
 <time datetime="1922-04-03">3. dubna 1922</time> v Novém Městě nad Metují (okr. Náchod)
 <time datetime="2004-01-21">21. ledna 2004</time> v Basileji (Švýcarsko)

Teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a švýcarské reformované církve. Pocházel z evangelické rodiny, maturoval na gymnáziu v Náchodě (1941). Od roku 1943 studoval v neoficiálních teologických kurzech Synodní rady ČCE, zároveň byl diakonem v Praze-Střešovicích (1943–44) a v Šonově u Nového Města nad Metují (dnes Provodov-Šonov, 1944–45). Teologická studia na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě dokončil už oficiálně po válce (1945–48; během studií stáž v Basileji), po ordinaci krátce působil jako vikář na Kladně (1949–50), ale již v roce 1950 se na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu vrátil jako spirituál studentského semináře. Téhož roku se habilitoval a v roce 1960 byl jmenován profesorem filosofie a systematické teologie. V roce 1968 se nevrátil ze stáže v New Yorku (Union Theological Seminary), po jejímž skončení (1969) se stal profesorem teologické fakulty v Basileji, jímž zůstal až do penzionování v roce 1992. Dvakrát byl rektorem univerzity. Po roce 1989 příležitostně přednášel i v České republice, v roce 1998 obdržel Řád T. G. Masaryka. Získal čestné doktoráty univerzit v Aberdeenu (1973), St. Andrews (1989) a UK (1992). Lochman se zpočátku věnoval dějinám českého protestantismu v 18. – 19. století (''Náboženské myšlení českého obrození I. Kořeny a počátky'', 1952; ''Duchovní odkaz obrození: Dobrovský – Bolzano – Kollár – Palacký'', 1958), stále výrazněji však inklinoval k filosofii náboženství (Karl Jaspers) a aktuálním otázkám, včetně dialogu křesťanů s marxisty. Tato témata dále rozvinul v exilu (''Christus oder Prometheus?'', 1972; ''Dogmatik in Dialog, 1972–74, se spoluautory''), především směrem k ekumenické teologii (''Das Glaubenbekenntnis'', 1982; ''Unser Vater'', 1988; ''Zeal for Truth and Tolerance'', 1996). Svými díly z ekumenické teologie Lochman vstoupil mezi nejznámější protestantské teology druhé poloviny 20. století, některá byla po roce 1989 přeložena do češtiny. Česky vydal rovněž vzpomínky ''Oč mi v životě šlo'' (2000; něm. s titulem ''Wahrheitssuche und Toleranz'', 2002).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a švýcarské reformované církve. Pocházel z evangelické rodiny, maturoval na gymnáziu v Náchodě (1941). Od roku 1943 studoval v neoficiálních teologických kurzech Synodní rady ČCE, zároveň byl diakonem v Praze-Střešovicích (1943–44) a v Šonově u Nového Města nad Metují (dnes Provodov-Šonov, 1944–45). Teologická studia na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě dokončil už oficiálně po válce (1945–48; během studií stáž v Basileji), po ordinaci krátce působil jako vikář na Kladně (1949–50), ale již v roce 1950 se na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu vrátil jako spirituál studentského semináře. Téhož roku se habilitoval a v roce 1960 byl jmenován profesorem filosofie a systematické teologie. V roce 1968 se nevrátil ze stáže v New Yorku (Union Theological Seminary), po jejímž skončení (1969) se stal profesorem teologické fakulty v Basileji, jímž zůstal až do penzionování v roce 1992. Dvakrát byl rektorem univerzity. Po roce 1989 příležitostně přednášel i v České republice, v roce 1998 obdržel Řád T. G. Masaryka. Získal čestné doktoráty univerzit v Aberdeenu (1973), St. Andrews (1989) a UK (1992). Lochman se zpočátku věnoval dějinám českého protestantismu v 18. – 19. století (''Náboženské myšlení českého obrození I. Kořeny a počátky'', 1952; ''Duchovní odkaz obrození: Dobrovský – Bolzano – Kollár – Palacký'', 1958), stále výrazněji však inklinoval k filosofii náboženství (Karl Jaspers) a aktuálním otázkám, včetně dialogu křesťanů s marxisty. Tato témata dále rozvinul v exilu (''Christus oder Prometheus?'', 1972; ''Dogmatik in Dialog, 1972–74, se spoluautory''), především směrem k ekumenické teologii (''Das Glaubenbekenntnis'', 1982; ''Unser Vater'', 1988; ''Zeal for Truth and Tolerance'', 1996). Svými díly z ekumenické teologie Lochman vstoupil mezi nejznámější protestantské teology druhé poloviny 20. století, některá byla po roce 1989 přeložena do češtiny. Česky vydal rovněž vzpomínky ''Oč mi v životě šlo'' (2000; něm. s titulem ''Wahrheitssuche und Toleranz'', 2002).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)