Loskot František - Historie editací

ZRN v 17. 10. 2025, 16:10

2025-10-17T16:10:16Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:32Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:02Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:49Z

Nová stránka

= Loskot František =
 <time datetime="1870-02-09">9. února 1870</time> ve Vraclavi (okr. Ústí nad Orlicí)
 <time datetime="1932-02-16">16. února 1932</time> v Praze

Publicista, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do Starokatolické církve, kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku ''Nezmar'' (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně ''Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa'', 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů ''Volná myšlenka'' a ''Volná škola'', jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (''Čechové a církev katolická'', 1909; ''Bezženství kněžské a jeho dějiny'', 1910; ''O indexech zakázaných knih'', 1911; ''Milíč z Kroměříže, otec české reformace'', 1911; ''Král Václav IV.'', 1911; ''M. Matěj z Janova'', 1912; ''Bratr Řehoř'', 1912; ''M. Jan Hus'', 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: ''Ježíš Nazaretský'', 1913; ''Náboženství izraelské'', 1914; ''Posmrtný soud v bájesloví různých národů'', 1914; ''Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel'', 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah ''Na zříceninách chrámu'' (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve ''Večeru'', od roku 1924 ve ''Venkově''.

Literatura: 
Anežka Loskotová: ''Dr. František Loskot''. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1932-02-16">16. února 1932</time> v Praze</span>
-Publicista, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do Starokatolické církve, kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku ''Nezmar'' (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně ''Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa'', 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů ''Volná myšlenka'' a ''Volná škola'', jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (''Čechové a církev katolická'', 1909; ''Bezženství kněžské a jeho dějiny'', 1910; ''O indexech zakázaných knih'', 1911; ''Milíč z Kroměříže, otec české reformace'', 1911; ''Král Václav IV.'', 1911; ''M. Matěj z Janova'', 1912; ''Bratr Řehoř'', 1912; ''M. Jan Hus'', 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: ''Ježíš Nazaretský'', 1913; ''Náboženství izraelské'', 1914; ''Posmrtný soud v bájesloví různých národů'', 1914; ''Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel'', 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah ''Na zříceninách chrámu'' (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve ''Večeru'', od roku 1924 ve ''Venkově''.
+Publicista, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]], kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku ''Nezmar'' (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně ''Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa'', 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů ''Volná myšlenka'' a ''Volná škola'', jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (''Čechové a církev katolická'', 1909; ''Bezženství kněžské a jeho dějiny'', 1910; ''O indexech zakázaných knih'', 1911; ''Milíč z Kroměříže, otec české reformace'', 1911; ''Král Václav IV.'', 1911; ''M. Matěj z Janova'', 1912; ''Bratr Řehoř'', 1912; ''M. Jan Hus'', 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: ''Ježíš Nazaretský'', 1913; ''Náboženství izraelské'', 1914; ''Posmrtný soud v bájesloví různých národů'', 1914; ''Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel'', 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah ''Na zříceninách chrámu'' (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve ''Večeru'', od roku 1924 ve ''Venkově''.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Anežka Loskotová: ''Dr. František Loskot''. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)