Machotka Karel - Historie editací

ZRN v 17. 10. 2025, 16:13

2025-10-17T16:13:58Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:32Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:02Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:49Z

Nová stránka

= Machotka Karel =
 <time datetime="1881-01-17">17. ledna 1881</time> v Humpolci (okr. Pelhřimov)
 <time datetime="1954-11-05">5. listopadu 1954</time> v Plzni

Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z dělnické luterské rodiny, jeho vzdálenými příbuznými byli faráři Hrejsové. Gymnázium studoval v Novém Bydžově a Pelhřimově (maturita 1899), pak evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1903, během studií stáž v Halle). Krátce působil jako vikář augsburské církve ve Vsetíně (1903–04), pak dlouhodobě v Plzni (1904–22, formálně jako vikář sboru v Praze u Salvátora, instalovaný ovšem až 1906 kvůli sporu s německým sborem v Plzni). Po vzniku Československa podnítil výrazné přestupové hnutí v celé oblasti jihozápadních Čech, což vedlo k osamostatnění plzeňského sboru (1922 jako Východní, resp. Korandův sbor ČCE vedle původně reformovaného Západního sboru; Machotka byl jeho farářem v letech 1922–51), ke vzniku řady nových sborů unionované české evangelické církve (Domažlice, Kralovice, Rokycany, Strakonice ad.) a jejich spojení do nově zřízeného Plzeňského seniorátu v roce 1925 (Machotka byl seniorem 1925–37). V letech 1939–45 byl členem Synodní rady ČCE. Po záchvatu mozkové mrtvice v roce 1950 rezignoval na farářský úřad a dožil v ústraní. Napsal vzpomínkové dějiny svého sboru ''Ve znamení kalicha'' (1949). Machovcovým synovcem byl sociolog a politik Otakar Machotka (1899–1970).

Literatura: 
Břetislav Hladký: „Karel Machotka a západočeské hnutí přestupové.“ ''Český bratr'' 30, 1954, 9, s. 140–142; Břetislav Hladký: „Karel Machotka a evangelizace západních Čech.“ ''Křesťanská revue'' 44, 1977, s. 24–34, 83–87; Pavel Freitinger: „Karel Machotka.“ ''Křesťanská revue'' 48, 1981, s. 61–69.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1954-11-05">5. listopadu 1954</time> v Plzni</span>
-Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z dělnické luterské rodiny, jeho vzdálenými příbuznými byli faráři Hrejsové. Gymnázium studoval v Novém Bydžově a Pelhřimově (maturita 1899), pak evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1903, během studií stáž v Halle). Krátce působil jako vikář augsburské církve ve Vsetíně (1903–04), pak dlouhodobě v Plzni (1904–22, formálně jako vikář sboru v Praze u Salvátora, instalovaný ovšem až 1906 kvůli sporu s německým sborem v Plzni). Po vzniku Československa podnítil výrazné přestupové hnutí v celé oblasti jihozápadních Čech, což vedlo k osamostatnění plzeňského sboru (1922 jako Východní, resp. Korandův sbor ČCE vedle původně reformovaného Západního sboru; Machotka byl jeho farářem v letech 1922–51), ke vzniku řady nových sborů unionované české evangelické církve (Domažlice, Kralovice, Rokycany, Strakonice ad.) a jejich spojení do nově zřízeného Plzeňského seniorátu v roce 1925 (Machotka byl seniorem 1925–37). V letech 1939–45 byl členem Synodní rady ČCE. Po záchvatu mozkové mrtvice v roce 1950 rezignoval na farářský úřad a dožil v ústraní. Napsal vzpomínkové dějiny svého sboru ''Ve znamení kalicha'' (1949). Machovcovým synovcem byl sociolog a politik Otakar Machotka (1899–1970).
+Farář augsburské církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z dělnické luterské rodiny, jeho vzdálenými příbuznými byli faráři Hrejsové. Gymnázium studoval v Novém Bydžově a Pelhřimově (maturita 1899), pak evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1903, během studií stáž v Halle). Krátce působil jako vikář augsburské církve ve Vsetíně (1903–04), pak dlouhodobě v Plzni (1904–22, formálně jako vikář sboru v Praze u Salvátora, instalovaný ovšem až 1906 kvůli sporu s německým sborem v Plzni). Po vzniku Československa podnítil výrazné přestupové hnutí v celé oblasti jihozápadních Čech, což vedlo k osamostatnění plzeňského sboru (1922 jako Východní, resp. Korandův sbor ČCE vedle původně reformovaného Západního sboru; Machotka byl jeho farářem v letech 1922–51), ke vzniku řady nových sborů unionované české evangelické církve (Domažlice, Kralovice, Rokycany, Strakonice ad.) a jejich spojení do nově zřízeného Plzeňského seniorátu v roce 1925 (Machotka byl seniorem 1925–37). V letech 1939–45 byl členem Synodní rady ČCE. Po záchvatu mozkové mrtvice v roce 1950 rezignoval na farářský úřad a dožil v ústraní. Napsal vzpomínkové dějiny svého sboru ''Ve znamení kalicha'' (1949). Machovcovým synovcem byl sociolog a politik Otakar Machotka (1899–1970).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Břetislav Hladký: „Karel Machotka a západočeské hnutí přestupové.“ ''Český bratr'' 30, 1954, 9, s. 140–142; Břetislav Hladký: „Karel Machotka a evangelizace západních Čech.“ ''Křesťanská revue'' 44, 1977, s. 24–34, 83–87; Pavel Freitinger: „Karel Machotka.“ ''Křesťanská revue'' 48, 1981, s. 61–69.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]