Malý Václav - Historie editací

ZRN v 18. 10. 2025, 07:15

2025-10-18T07:15:13Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:32Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:03Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:49Z

Nová stránka

= Malý Václav =
 <time datetime="1950-09-21">21. září 1950</time> v Praze

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Studoval gymnázium Na Zatlance v Praze, poté v letech 1969–76 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kněžské svěcení získal v roce 1976. Krátce působil jako kaplan ve Vlašimi a Plzni (1976–79), načež mu byl odebrán státní souhlas k duhcovenské činnosti – stal se signatářem Charty 77, v roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V květnu 1979 byl bez soudu zatčen a zůstával ve vězení až do prosince 1979 (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–86 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň tajně sloužil mše, rozvíjel katolický samizdat a v letech 1981–82 byl mluvčím Charty 77. Během Sametové revoluce v listopadu 1989 patřil k hlavním moderátorům demonstrací, stal se mluvčím Občanského fóra. Po roce 1990 se vrátil k duchovní službě: farnosti sv. Gabriela (1990–91) a sv. Antonína v Praze-Holešovicích (1991–96). V roce 1996 se stal kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 11. ledna 1997. V roce 2021 obdržel německý Řád zásluh I. třídy a francouzský Řád čestné legie, v České republice mu byl udělen Řád T. G. Masaryka III. třídy (1998) a Cena Arnošta Lustiga (2012).

Literatura: 
Josef Beránek: ''Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora.'' Praha 2002.

''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1950-09-21">21. září 1950</time> v Praze</span>
-[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Studoval gymnázium Na Zatlance v Praze, poté v letech 1969–76 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kněžské svěcení získal v roce 1976. Krátce působil jako kaplan ve Vlašimi a Plzni (1976–79), načež mu byl odebrán státní souhlas k duhcovenské činnosti – stal se signatářem Charty 77, v roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V květnu 1979 byl bez soudu zatčen a zůstával ve vězení až do prosince 1979 (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–86 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň tajně sloužil mše, rozvíjel katolický samizdat a v letech 1981–82 byl mluvčím Charty 77. Během Sametové revoluce v listopadu 1989 patřil k hlavním moderátorům demonstrací, stal se mluvčím Občanského fóra. Po roce 1990 se vrátil k duchovní službě: farnosti sv. Gabriela (1990–91) a sv. Antonína v Praze-Holešovicích (1991–96). V roce 1996 se stal kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 11. ledna 1997. V roce 2021 obdržel německý Řád zásluh I. třídy a francouzský Řád čestné legie, v České republice mu byl udělen Řád T. G. Masaryka III. třídy (1998) a Cena Arnošta Lustiga (2012).
+[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Studoval gymnázium Na Zatlance v Praze, poté v letech 1969–76 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kněžské svěcení získal v roce 1976. Krátce působil jako kaplan ve Vlašimi a Plzni (1976–79), načež mu byl odebrán státní souhlas k duhcovenské činnosti – stal se signatářem Charty 77, v roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V květnu 1979 byl bez soudu zatčen a zůstával ve vězení až do prosince 1979 (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–86 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň tajně sloužil mše, rozvíjel katolický samizdat a v letech 1981–82 byl mluvčím Charty 77. Během Sametové revoluce v listopadu 1989 patřil k hlavním moderátorům demonstrací, stal se mluvčím Občanského fóra. Po roce 1990 se vrátil k duchovní službě: farnosti sv. Gabriela (1990–91) a sv. Antonína v Praze-Holešovicích (1991–96). V roce 1996 se stal kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 11. ledna 1997, emeritován byl v roce 2025. V roce 2021 obdržel německý Řád zásluh I. třídy a francouzský Řád čestné legie, v České republice mu byl udělen Řád T. G. Masaryka III. třídy (1998) a Cena Arnošta Lustiga (2012).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Josef Beránek: ''Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora.'' Praha 2002.
-''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)