Melmuková Eva Romana - Historie editací

ZRN v 18. 10. 2025, 07:32

2025-10-18T07:32:17Z

ZRN v 18. 10. 2025, 07:31

2025-10-18T07:31:24Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:33Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:03Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:50Z

Nová stránka

= Melmuková Eva Romana =
 <time datetime="1932-02-25">25. února 1932</time> v Římě (Itálie)
 <time datetime="2022-11-05">5. listopadu 2022</time> v Telči (okr. Jihlava)

Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívá i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl je autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2022-11-05">5. listopadu 2022</time> v Telči (okr. Jihlava)</span>
-Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívala i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl je autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).
+Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívala i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové byla vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl byla autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2022-11-05">5. listopadu 2022</time> v Telči (okr. Jihlava)</span>
-Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívá i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl je autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).
+Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívala i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl je autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Farářka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívá i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (''Evangelíci v rané toleranční době'', 1995–96, se spolupracovníky; ''Patent zvaný toleranční'', 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl je autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky ''Ohlasy padesátých a šedesátých let'' (1991).
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)