Muneles Otto Gabriel - Historie editací

ZRN v 18. 10. 2025, 08:00

2025-10-18T08:00:32Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:33Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:04Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:51Z

Nová stránka

= Muneles Otto Gabriel =
 <time datetime="1894-01-08">8. ledna 1894</time> v Praze
 <time datetime="1967-03-04">4. března 1967</time> v Praze

Judaista, člen židovské náboženské komunity. Po absolvování gymnázia začal studovat klasickou filologii na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kvůli vypuknutí první světové války byl nucen studium přerušit a úspěšně ho uzavřel až po jejím skončení v roce 1924 (na Německé univerzitě). V roce 1921 absolvoval také rabínský seminář. V době světového konfliktu odjel do Haliče studovat chasidismus spolu s přítelem [[Langer Jiří|Jiřím Langrem]]. Do Prahy se vrátil v roce 1922 a pracoval zde jako soukromý učitel. Působil rovněž v pražském Pohřebním bratrstvu, prestižní charitativní organizaci existující ve většině židovských obcí, která pečuje o zemřelé, dlouhodobě nemocné a pozůstalé. V době okupace pracoval na katalogizaci konfiskovaných předmětů židovských rodin a obcí v Židovském ústředním museu pod vedením [[Jakobovits Tobias|Tobiase Jakobovitse]]. Podobnou činnost vykonával i po deportaci do Terezína. Do muzea se vrátil po osvobození, věnoval se zde především systematizaci místní knihovny; výsledkem je také publikace ''Bibliografický přehled židovské Prahy'' (1952). V další knize ''Starý židovský hřbitov v Praze'' (1955), kterou vydal se svou druhou manželkou [[Vilímková Milada|Miladou Vilímkovou]], zužitkoval své znalosti z předválečného působení v Pohřebním bratrstvu. Témata z pražských židovských dějin, klasické filologie a židovské mystiky se odráží především v jeho časopiseckých článcích. V letech 1954–56 vyučoval judaistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Literatura: 
Michal Bušek (ed.): ''„Naděje je na další stránce.“ 100 let knihovny Židovského muzea v Praze.'' Židovské muzeum, Praha 2007, s. 60–68; Vladimír Sadek: „Dr. Otto Muneles und sein wissenschaftliches Werk.“ ''Judaica Bohemiae'' 3, 1967, 2.

''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1967-03-04">4. března 1967</time> v Praze</span>
-Judaista, člen židovské náboženské komunity. Po absolvování gymnázia začal studovat klasickou filologii na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kvůli vypuknutí první světové války byl nucen studium přerušit a úspěšně ho uzavřel až po jejím skončení v roce 1924 (na Německé univerzitě). V roce 1921 absolvoval také rabínský seminář. V době světového konfliktu odjel do Haliče studovat chasidismus spolu s přítelem [[Langer Jiří|Jiřím Langrem]]. Do Prahy se vrátil v roce 1922 a pracoval zde jako soukromý učitel. Působil rovněž v pražském Pohřebním bratrstvu, prestižní charitativní organizaci existující ve většině židovských obcí, která pečuje o zemřelé, dlouhodobě nemocné a pozůstalé. V době okupace pracoval na katalogizaci konfiskovaných předmětů židovských rodin a obcí v Židovském ústředním museu pod vedením [[Jakobovits Tobias|Tobiase Jakobovitse]]. Podobnou činnost vykonával i po deportaci do Terezína. Do muzea se vrátil po osvobození, věnoval se zde především systematizaci místní knihovny; výsledkem je také publikace ''Bibliografický přehled židovské Prahy'' (1952). V další knize ''Starý židovský hřbitov v Praze'' (1955), kterou vydal se svou druhou manželkou [[Vilímková Milada|Miladou Vilímkovou]], zužitkoval své znalosti z předválečného působení v Pohřebním bratrstvu. Témata z pražských židovských dějin, klasické filologie a židovské mystiky se odráží především v jeho časopiseckých článcích. V letech 1954–56 vyučoval judaistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
+Judaista, člen [[Federace židovských obcí|židovské náboženské komunity]]. Po absolvování gymnázia začal studovat klasickou filologii na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kvůli vypuknutí první světové války byl nucen studium přerušit a úspěšně ho uzavřel až po jejím skončení v roce 1924 (na Německé univerzitě). V roce 1921 absolvoval také rabínský seminář. V době světového konfliktu odjel do Haliče studovat chasidismus spolu s přítelem [[Langer Jiří|Jiřím Langrem]]. Do Prahy se vrátil v roce 1922 a pracoval zde jako soukromý učitel. Působil rovněž v pražském Pohřebním bratrstvu, prestižní charitativní organizaci existující ve většině židovských obcí, která pečuje o zemřelé, dlouhodobě nemocné a pozůstalé. V době okupace pracoval na katalogizaci konfiskovaných předmětů židovských rodin a obcí v Židovském ústředním museu pod vedením [[Jakobovits Tobias|Tobiase Jakobovitse]]. Podobnou činnost vykonával i po deportaci do Terezína. Do muzea se vrátil po osvobození, věnoval se zde především systematizaci místní knihovny; výsledkem je také publikace ''Bibliografický přehled židovské Prahy'' (1952). V další knize ''Starý židovský hřbitov v Praze'' (1955), kterou vydal se svou druhou manželkou [[Vilímková Milada|Miladou Vilímkovou]], zužitkoval své znalosti z předválečného působení v Pohřebním bratrstvu. Témata z pražských židovských dějin, klasické filologie a židovské mystiky se odráží především v jeho časopiseckých článcích. V letech 1954–56 vyučoval judaistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Michal Bušek (ed.): ''„Naděje je na další stránce.“ 100 let knihovny Židovského muzea v Praze.'' Židovské muzeum, Praha 2007, s.  60–68; Vladimír Sadek: „Dr. Otto Muneles und sein wissenschaftliches Werk.“ ''Judaica Bohemiae'' 3, 1967, 2.
-''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)