Putna Martin C(yril) - Historie editací

ZRN v 18. 10. 2025, 18:39

2025-10-18T18:39:21Z

ZRN v 18. 10. 2025, 18:37

2025-10-18T18:37:01Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:36Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:08Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:55Z

Nová stránka

= Putna Martin C(yril) =
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1968-00-30">30. květhna 1968</time> v Písku</span>

Literární historik a publicista, původně římský katolík, aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1968-05-30">30. května 1968</time> v Písku</span>
-Literární historik a publicista, v minulosti [[Církev římskokatolická|římský katolík]], aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.
+Literární historik a publicista, v minulosti [[Církev římskokatolická|římský katolík]], aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor ([[Schwarzenberg Karel VI.|Karel VI. Schwarzenberg]], Eva Stehlíková, [[Deml Jakub|Jakub Deml]]) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1968-05-30">30. května 1968</time> v Písku</span>
-Literární historik a publicista, původně římský katolík, aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.
+Literární historik a publicista, v minulosti [[Církev římskokatolická|římský katolík]], aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 = Putna Martin C(yril) =
-<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1968-00-30">30. květhna 1968</time> v Písku</span>
+<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1968-05-30">30. května 1968</time> v Písku</span>
 Literární historik a publicista, původně římský katolík, aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Literární historik a publicista, původně římský katolík, aktuálně člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pochází z necírkevního prostředí z rodiny dělníka, studoval gymnázium v rodišti (maturita 1986) a latinu a ruštinu na Filosofické fakultě UK v Praze (absolv. 1991, tamtéž i doktorát Ph.D. 1995). Během vysokoškolských studií vstoupil do okruhu římskokatolického disentu a stal se jeho výrazným protagonistou, v roce 1989 se podílel na studentské revoluci na fakultě. Spoluzakládal Křesťanskou akademii (dnes Česká křesťanská akademie) a revui ''Souvislosti'' (1990–97 byl jejím redaktorem, od roku 1992 faktickou vůdčí osobností), 1990–91 byl rovněž redaktorem ''Katolického týdeníku''. Angažované katolictví mu nebránilo v kritice církve (mj. v částečně autobiografickém románu ''Kniha Kraft'', 1996), později stále zřetelněji z pozic homosexuálního aktivisty. V letech 1998–2000 vystudoval teologii v Českých Budějovicích (Bc.). Současně přednášel na Filosofické fakultě UK, nejprve v Ústavu východoevropských studií (1992–97) a potom v Centru komparistiky (1997–2006), kde se roku 1998 rovněž habilitoval; z fakulty však musel odejít kvůli konfliktům s kolegy. Od roku 2006 přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde byl v roce 2013 jmenován profesorem sociální a kulturní antropologie (jmenování předcházel mediální konflikt s prezidentem Milošem Zemanem); zároveň byl v letech 2008–11 ředitelem Knihovny Václava Havla. Jako literární historik se zprvu věnoval ruské emigraci (''Rusko mimo Rusko'', 1993–93; edice ''U řek babylonských'', 1996, obojí s M. Zadražilovou) a antickým tématům, resp. jejich pozdější evropské recepci (''Órigenés z Alexandrie'', 2001; ''Řecké nebe nad námi'', 2006; několik překladů). Veřejně známým se nicméně stal svojí publicistikou (knižně ''My poslední křesťané'', 1999; ''Chvály'', 2001) a pokusem o uchopení dlouho opomíjené nebo z hlediska své religiozity přehlížené římskokatolické české literatury 19. a 20. století (''Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918'', 1998; ''Jaroslav Durych'', 2003), těmto dílům však již byla částí akademické obce vyčítána jednostrannost a schematičnost. Rozporně byla přijata rovněž spíše evidující než analytická pokračování české katolické literatury (''Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945'', 2010; ''Česká katolická literatura v kontextech 1945–1989'', 2017), Putnovy pokusy o populární kulturní historii (''Okrazy z kulturních dějin americké religiozity'', 2010; ''Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity'', 2015; ''Obrazy z kulturních dějin střední Evropy'', 2018) a další novější publikační počiny („duchovní portrét“ ''Václav Havel'', 2011; ''Křesťanství a homosexualita'', 2012; komentář ke Kollárově ''Slávy dceři'', 2014, aj.). Vedle mnoha vlastních spisů a překladů se Putna angažuje také jako editor (Karel VI. Schwarzenberg, Eva Stehlíková, Jakub Deml) a komentátor i interpret (tenor) raně novověkých písní; knižní rozhovor s ním publikoval Martin Bedřich (''Vždycky v menšině'', 2013). Kvůli veřejnému vystupování na podporu homosexuálů i dalším postojům se dostával do stále ostřejších konfliktů s částí římskokatolické církve, v roce 2017 proto přestoupil do Českobratrské církve evangelické, v níž byl roku 2019 ordinován jako laický kazatel.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]