Rejchrt Pavel - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 05:46

2025-10-20T05:46:27Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:37Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:08Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:56Z

Nová stránka

= Rejchrt Pavel =
 <time datetime="1942-04-20">20. dubna 1942</time> v Litomyšli

Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z Církve bratrské, podobně jako jeho další bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Miloš|Miloš]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui ''Souvislosti''. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (''Ach nikdy už ne osud'', 1995; později ''Labyrint země Sinear'', 1999; ''Světlo v čas večera'', 2003; ''Anastasis'', 2006; ''Varta vaše'', 2015; ''Lyrika liter'', 2015; ''Lunetové okno'', 2017; ''Klaď slova, kameny písně'', 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (''Pozdní syn království'', 1996; ''Neodbytný průhled'', 2002; ''Samochodci víry'', 2004; ''Mistr Ryzího snu'', 2008; ''Vyznání nejistého chodce'', 2013; ''Pustinami k díkůvzdání'', 2019; ''Pozdní návraty'', 2020; ''Zkytování cesty'', 2022), další díla mají charakter meditativních textů (''Tvářnosti tušeného'', 2000; ''Předvečer úplnosti'', 2001; ''Vavřín víry'', 2019). Vydal rovněž sbírky kázání.

Literatura: 
Filip Komberec: ''Světlem i stínem. Nad básnickým dílem Pavla Rejchrta.'' Cherm, Praha 2015; Vladimír Novotný: „V labyrintech světa bez ráje srdce.“ In Týž: ''Ta naše postmoderna česká. Kritické vizitky literární současnosti.'' Protis, Praha 2008, s. 102–107; Vladimír Novotný: ''Vírou k tvorbě, tvorbou k víře. Eseje o knihách Pavla Rejchrta.'' Stefanos, Jindřichův Hradec 2017.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 <br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1942-04-20">20. dubna 1942</time> v Litomyšli</span>
-Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z Církve bratrské, podobně jako jeho další bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Miloš|Miloš]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui ''Souvislosti''. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (''Ach nikdy už ne osud'', 1995; později ''Labyrint země Sinear'', 1999; ''Světlo v čas večera'', 2003; ''Anastasis'', 2006; ''Varta vaše'', 2015; ''Lyrika liter'', 2015; ''Lunetové okno'', 2017; ''Klaď slova, kameny písně'', 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (''Pozdní syn království'', 1996; ''Neodbytný průhled'', 2002; ''Samochodci víry'', 2004; ''Mistr Ryzího snu'', 2008; ''Vyznání nejistého chodce'', 2013; ''Pustinami k díkůvzdání'', 2019; ''Pozdní návraty'', 2020; ''Zkytování cesty'', 2022), další díla mají charakter meditativních textů (''Tvářnosti tušeného'', 2000; ''Předvečer úplnosti'', 2001; ''Vavřín víry'', 2019). Vydal rovněž sbírky kázání.
+Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z [[Církev bratrská|Církve bratrské]], podobně jako jeho další bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Miloš|Miloš]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui ''Souvislosti''. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (''Ach nikdy už ne osud'', 1995; později ''Labyrint země Sinear'', 1999; ''Světlo v čas večera'', 2003; ''Anastasis'', 2006; ''Varta vaše'', 2015; ''Lyrika liter'', 2015; ''Lunetové okno'', 2017; ''Klaď slova, kameny písně'', 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (''Pozdní syn království'', 1996; ''Neodbytný průhled'', 2002; ''Samochodci víry'', 2004; ''Mistr Ryzího snu'', 2008; ''Vyznání nejistého chodce'', 2013; ''Pustinami k díkůvzdání'', 2019; ''Pozdní návraty'', 2020; ''Zkytování cesty'', 2022), další díla mají charakter meditativních textů (''Tvářnosti tušeného'', 2000; ''Předvečer úplnosti'', 2001; ''Vavřín víry'', 2019). Vydal rovněž sbírky kázání.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Filip Komberec: ''Světlem i stínem. Nad básnickým dílem Pavla Rejchrta.'' Cherm, Praha 2015; Vladimír Novotný: „V labyrintech světa bez ráje srdce.“ In Týž: ''Ta naše postmoderna česká. Kritické vizitky literární současnosti.'' Protis, Praha 2008, s. 102–107; Vladimír Novotný: ''Vírou k tvorbě, tvorbou k víře. Eseje o knihách Pavla Rejchrta.'' Stefanos, Jindřichův Hradec 2017.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)