Roháč František - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 05:49

2025-10-20T05:49:38Z

ZRN v 20. 10. 2025, 05:49

2025-10-20T05:49:12Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:37Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:08Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:56Z

Nová stránka

= Roháč František =
 <time datetime="1912-03-31">31. března 1912</time> ve Šlapanicích (okr. Brno-venkov)
 <time datetime="1952-08-22">22. srpna 1952</time> v Praze

Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykova univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, kde následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.

Literatura: 
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 437–438.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1952-08-22">22. srpna 1952</time> v Praze</span>
-Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, kde následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.
+Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1952-08-22">22. srpna 1952</time> v Praze</span>
-Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykova univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, kde následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.
+Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, kde následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 437–438.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)