Skalský Gustav Adolf - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 06:26

2025-10-20T06:26:00Z

ZRN v 20. 10. 2025, 06:25

2025-10-20T06:25:47Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:38Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:10Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:58Z

Nová stránka

= Skalský Gustav Adolf =
 <time datetime="1857-08-03">3. srpna 1857</time> v Opatovicích (okr. Kutná Hora)
 <time datetime="1926-01-28">28. ledna 1926</time> v Praze

Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|evangelické augsburské církve]], církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (''Z dějin české emigrace XVIII. století I.,'' 1911), přispíval do Loeschovy ''Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.'' U [[Hoblík František|F. Hoblíka]] v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.

Literatura: 
Ondřej Macek: „Gustav Adolf Skalský, český luterán na vídeňské bohoslovecké fakultě.“ In: Zdeněk R. Nešpor – Kristina Kaiserová (eds.): ''Variety české religiozity v „dlouhém“ 19. století (1780–1918).'' Albis international, Ústí nad Labem 2010, s. 379–394.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1926-01-28">28. ledna 1926</time> v Praze</span>
-Farář evangelické augsburské církve (později a dnes součást [[Českubratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]), církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (''Z dějin české emigrace XVIII. století I.,'' 1911), přispíval do Loeschovy ''Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.'' U [[Hoblík František|F. Hoblíka]] v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.
+Farář evangelické augsburské církve (později a dnes součást [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]), církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (''Z dějin české emigrace XVIII. století I.,'' 1911), přispíval do Loeschovy ''Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.'' U [[Hoblík František|F. Hoblíka]] v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1926-01-28">28. ledna 1926</time> v Praze</span>
-Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|evangelické augsburské církve]], církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (''Z dějin české emigrace XVIII. století I.,'' 1911), přispíval do Loeschovy ''Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.'' U [[Hoblík František|F. Hoblíka]] v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.
+Farář evangelické augsburské církve (později a dnes součást [[Českubratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]), církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (''Z dějin české emigrace XVIII. století I.,'' 1911), přispíval do Loeschovy ''Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.'' U [[Hoblík František|F. Hoblíka]] v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Ondřej Macek: „Gustav Adolf Skalský, český luterán na vídeňské bohoslovecké fakultě.“ In: Zdeněk R. Nešpor – Kristina Kaiserová (eds.): ''Variety české religiozity v „dlouhém“ 19. století (1780–1918).'' Albis international, Ústí nad Labem 2010, s. 379–394.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)