Spisar Alois - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 06:35

2025-10-20T06:35:18Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:39Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:10Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:58Z

Nová stránka

= Spisar Alois =
 <time datetime="1874-04-18">18. dubna 1874</time> v Německých Prusích (dnes Pustiměřské Prusy, součást obce Pustiměř, okr. Vyškov)
 <time datetime="1955-09-04">4. září 1955</time> v Praze

Teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru [[Farský Karel|Karla Farského]] vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa [[Gorazd|Gorazda]]. Byl autorem koncepce ''Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé'', kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor [[Kalous František|F. kalous]]). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih ''Dějiny náboženství před Kristem'' (1921), ''Počátky víry křesťanské'' (1926), ''Ideový vývoj Církve československé'' (1936), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Hník František Maria|Františkem M. Hníkem]]), ''Úvod do věrouky Církve československé'' (1939), ''Věrouka v duchu Církve československé I.–III.'' (1941–45), ''Etika v duchu Církve československé'' (1948) a ''Dějiny filosofie I.–II.'' (1950). Dále napsal učebnice ''Úvod do biblické čítanky'' (1933) a ''Dějiny dogmatu'' (1940), přispíval časopisů ''Pozor'', ''Právo národa'' (později ''Český zápas''), ''Za pravdou'' či ''Náboženská revue CČS''.

Literatura: 
Zdeněk Trtík: „Význam životního díla profesora dr. Aloise Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 20, 1949, 3–4, s. 132–137; Anežka Ebertová: „Památce bratra profesora Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 2, 1955, 5, s. 64–70; Zdeněk Kučera: „Inspirativní odkaz Aloise Spisara.“ ''Český zápas'' 1997, 20, s. 1–2; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 487–489; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1955-09-04">4. září 1955</time> v Praze</span>
-Teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru [[Farský Karel|Karla Farského]] vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa [[Gorazd|Gorazda]]. Byl autorem koncepce ''Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé'', kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor [[Kalous František|F. kalous]]). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih ''Dějiny náboženství před Kristem'' (1921), ''Počátky víry křesťanské'' (1926), ''Ideový vývoj Církve československé'' (1936), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Hník František Maria|Františkem M. Hníkem]]), ''Úvod do věrouky Církve československé'' (1939), ''Věrouka v duchu Církve československé I.–III.'' (1941–45), ''Etika v duchu Církve československé'' (1948) a ''Dějiny filosofie I.–II.'' (1950). Dále napsal učebnice ''Úvod do biblické čítanky'' (1933) a ''Dějiny dogmatu'' (1940), přispíval časopisů ''Pozor'', ''Právo národa'' (později ''Český zápas''), ''Za pravdou'' či ''Náboženská revue CČS''.
+Teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru [[Farský Karel|Karla Farského]] vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa [[Gorazd|Gorazda]]. Byl autorem koncepce ''Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé'', kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor [[Kalous František|F. Kalous]]). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih ''Dějiny náboženství před Kristem'' (1921), ''Počátky víry křesťanské'' (1926), ''Ideový vývoj Církve československé'' (1936), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Hník František Maria|Františkem M. Hníkem]]), ''Úvod do věrouky Církve československé'' (1939), ''Věrouka v duchu Církve československé I.–III.'' (1941–45), ''Etika v duchu Církve československé'' (1948) a ''Dějiny filosofie I.–II.'' (1950). Dále napsal učebnice ''Úvod do biblické čítanky'' (1933) a ''Dějiny dogmatu'' (1940), přispíval časopisů ''Pozor'', ''Právo národa'' (později ''Český zápas''), ''Za pravdou'' či ''Náboženská revue CČS''.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Zdeněk Trtík: „Význam životního díla profesora dr. Aloise Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 20, 1949, 3–4, s. 132–137; Anežka Ebertová: „Památce bratra profesora Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 2, 1955, 5, s. 64–70; Zdeněk Kučera: „Inspirativní odkaz Aloise Spisara.“ ''Český zápas'' 1997, 20, s. 1–2; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 487–489; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)