Stibor Ferdinand - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 06:41

2025-10-20T06:41:39Z

ZRN v 20. 10. 2025, 06:40

2025-10-20T06:40:57Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:39Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:11Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:59Z

Nová stránka

= Stibor Ferdinand =
 <time datetime="1869-09-23">23. září 1869</time> v Řepišti (okr. Frýdek–Místek)
 <time datetime="1956-10-12">12. října 1956</time> v Radvanicích (okr. Ostrava)

Kněz a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval římskokatolické teologické fakulty ve Vídni a v Olomouci, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. V letech 1894–1907 působil jako kaplan v Těšíně a okolí, od roku 1908 byl farářem v Radvanicích. Byl zakládajícím členem Matice osvěty lidové (dnes Matice slezská). Po roce 1918 působil jako předseda diecézní organizace Jednoty katolického duchovenstva československého a později patřil k předním důvěrníkům Klubu reformních kněží. Zúčastnil se sjezdu v roce 1920, na kterém byla založena Církev československá (husitská) a stal se jedním ze čtyř signatářů jejího Provolání národu československému. V roce 1922 byl zvolen správcem slezské diecéze Církve československé v Radvanicích a v letech 1923–50 byl jejím biskupem. Po úmrtí patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|G. A. Procházky]] byl v letech 1942–45 správcem celé protektorátní církve. V roce 1950 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování. Je autorem liturgických tisků ''Zpěvník CČS pro Slezsko a pohraniční Moravu'' (1922) a ''Kázání na nedělní a sváteční perikopy církevního roku'' (1929).

Literatura: 
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 495–496.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1956-10-12">12. října 1956</time> v Radvanicích (okr. Ostrava)</span>
-Kněz a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] teologické fakulty ve Vídni a v Olomouci, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. V letech 1894–1907 působil jako kaplan v Těšíně a okolí, od roku 1908 byl farářem v Radvanicích. Byl zakládajícím členem Matice osvěty lidové (dnes Matice slezská). Po roce 1918 působil jako předseda diecézní organizace Jednoty katolického duchovenstva československého a později patřil k předním důvěrníkům Klubu reformních kněží. Zúčastnil se sjezdu v roce 1920, na kterém byla založena Církev československá (husitská) a stal se jedním ze čtyř signatářů jejího Provolání národu československému. V roce 1922 byl zvolen správcem slezské diecéze Církve československé v Radvanicích a v letech 1923–50 byl jejím biskupem. Po úmrtí patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|G. A. Procházky]] byl v letech 1942–45 správcem celé protektorátní církve. V roce 1950 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování. Je autorem liturgických tisků ''Zpěvník CČS pro Slezsko a pohraniční Moravu'' (1922) a ''Kázání na nedělní a sváteční perikopy církevního roku'' (1929).
+Kněz a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] teologické fakulty ve Vídni a v Olomouci, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. V letech 1894–1907 působil jako kaplan v Těšíně a okolí, od roku 1908 byl farářem v Radvanicích. Byl zakládajícím členem Matice osvěty lidové (dnes Matice slezská). Po roce 1918 působil jako předseda diecézní organizace Jednoty katolického duchovenstva československého a později patřil k předním důvěrníkům Klubu reformních kněží. Zúčastnil se sjezdu v roce 1920, na kterém byla založena Církev československá (husitská) a stal se jedním ze čtyř signatářů jejího ''Provolání národu československému''. V roce 1922 byl zvolen správcem slezské diecéze Církve československé v Radvanicích a v letech 1923–50 byl jejím biskupem. Po úmrtí patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|G. A. Procházky]] byl v letech 1942–45 správcem celé protektorátní církve. V roce 1950 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování. Je autorem liturgických tisků ''Zpěvník CČS pro Slezsko a pohraniční Moravu'' (1922) a ''Kázání na nedělní a sváteční perikopy církevního roku'' (1929).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1956-10-12">12. října 1956</time> v Radvanicích (okr. Ostrava)</span>
-Kněz a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval římskokatolické teologické fakulty ve Vídni a v Olomouci, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. V letech 1894–1907 působil jako kaplan v Těšíně a okolí, od roku 1908 byl farářem v Radvanicích. Byl zakládajícím členem Matice osvěty lidové (dnes Matice slezská). Po roce 1918 působil jako předseda diecézní organizace Jednoty katolického duchovenstva československého a později patřil k předním důvěrníkům Klubu reformních kněží. Zúčastnil se sjezdu v roce 1920, na kterém byla založena Církev československá (husitská) a stal se jedním ze čtyř signatářů jejího Provolání národu československému. V roce 1922 byl zvolen správcem slezské diecéze Církve československé v Radvanicích a v letech 1923–50 byl jejím biskupem. Po úmrtí patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|G. A. Procházky]] byl v letech 1942–45 správcem celé protektorátní církve. V roce 1950 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování. Je autorem liturgických tisků ''Zpěvník CČS pro Slezsko a pohraniční Moravu'' (1922) a ''Kázání na nedělní a sváteční perikopy církevního roku'' (1929).
+Kněz a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] teologické fakulty ve Vídni a v Olomouci, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. V letech 1894–1907 působil jako kaplan v Těšíně a okolí, od roku 1908 byl farářem v Radvanicích. Byl zakládajícím členem Matice osvěty lidové (dnes Matice slezská). Po roce 1918 působil jako předseda diecézní organizace Jednoty katolického duchovenstva československého a později patřil k předním důvěrníkům Klubu reformních kněží. Zúčastnil se sjezdu v roce 1920, na kterém byla založena Církev československá (husitská) a stal se jedním ze čtyř signatářů jejího Provolání národu československému. V roce 1922 byl zvolen správcem slezské diecéze Církve československé v Radvanicích a v letech 1923–50 byl jejím biskupem. Po úmrtí patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|G. A. Procházky]] byl v letech 1942–45 správcem celé protektorátní církve. V roce 1950 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování. Je autorem liturgických tisků ''Zpěvník CČS pro Slezsko a pohraniční Moravu'' (1922) a ''Kázání na nedělní a sváteční perikopy církevního roku'' (1929).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 495–496.
-''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)