Syllaba Ladislav - Historie editací

ZRN v 20. 10. 2025, 16:23

2025-10-20T16:23:29Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:39Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:11Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:20

2025-10-13T18:20:59Z

Nová stránka

= Syllaba Ladislav =
 <time datetime="1868-06-16">16. června 1868</time> v Bystřici (okr. Benešov)
 <time datetime="1930-12-30">30. prosince 1930</time> v Praze

Lékař, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z římskokatolické rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (''O patogenese zhoubné chudokrevnosti'', 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo ''Nauka o lékařském poklepu a poslechu'' (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007).

Literatura: 
K. Henner – J. Jedlička – K. Weber (eds.): ''Sborník prací na počest šedesátých narozenin Prof. Dra Ladislava Syllaby''. ČGU, Praha 1928; Jiří Syllaba (ed.): ''Z deníku Ladislava Syllaby''. K. Zink, Praha 1933; Theodor Syllaba: ''Ladislav Syllaba (1868–1930)''. Muzeum Podblanicka, Vlašim 1984.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1930-12-30">30. prosince 1930</time> v Praze</span>
-Lékař, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z římskokatolické rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (''O patogenese zhoubné chudokrevnosti'', 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo ''Nauka o lékařském poklepu a poslechu'' (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007).
+Lékař, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (''O patogenese zhoubné chudokrevnosti'', 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo ''Nauka o lékařském poklepu a poslechu'' (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007).
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 K. Henner – J. Jedlička – K. Weber (eds.): ''Sborník prací na počest šedesátých narozenin Prof. Dra Ladislava Syllaby''. ČGU, Praha 1928; Jiří Syllaba (ed.): ''Z deníku Ladislava Syllaby''. K. Zink, Praha 1933; Theodor Syllaba: ''Ladislav Syllaba (1868–1930)''. Muzeum Podblanicka, Vlašim 1984.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)