Weltsch Felix - Historie editací

ZRN v 23. 10. 2025, 05:59

2025-10-23T05:59:48Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:43Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:15Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:21

2025-10-13T18:21:04Z

Nová stránka

= Weltsch Felix =
 <time datetime="1884-10-06">6. října 1884</time> v Praze
 <time datetime="1964-11-09">9. listopadu 1964</time> v Jeruzalémě (Izrael)

Židovský filosof a publicista. Vystudoval práva a filosofii na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po krátké praxi u soudu a v advokátní kanceláři v letech 1908–09 nastoupil jako knihovník Univerzitní (dnes Národní) knihovny, kde setrval téměř třicet let. Po celou dobu se aktivně zapojoval do pražského intelektuálního života, přátelil se s Maxem Brodem (1884–1968) a Franzem Kafkou (1883–1924), s nimiž tvořil nejvýznamnější uskupení německých literátů Prahy počátku 20. století, tzv. Pražský kruh. Přispíval do periodika ''Prager Tagblatt'' a především v letech 1919–38 vedl sionistický časopis ''Selbstwehr''. Od roku 1931 působil také jako Knihovní rada ministerstva kultury, o rok později se stal členem pražské lóže zednářské židovské organizace B‘nai B‘rith (Synové světla). V noci před okupací Československa emigroval do Palestiny. Od roku 1940 působil v Jeruzalémě jako knihovník Národní knihovny. Svoji první publikaci ''Anschaung und Begriff'' (1913) napsal s Maxem Brodem, další již vydal samostatně. V řadě jeho titulů je patrné zaměření na problematiku židovstva a sionismu, např. ''Judenfrage und Zionismus'' (1929), ''Land der Gegensätze'' (1929), dále vydal řadu filosofických pojednání: ''Gnade und Freiheit'' (1920), ''Das Wagnis der Mitte'' (1936), ''Ha-dialektika šel ha-sevel'' (Dialektika utrpení, 1944), ''Teva, musar u-medinijut: ramat chajim u-milchamat nicach'' (Příroda, morálka a politika: životní úroveň a věčná válka, 1950; Ruppinova cena 1952). I přes patrný vliv Henriho Bergsona (1859–1941) a Franze Brentana (1838–1917) představuje originálního myslitele propojujícího ontologické otázky s politickou filosofií a etikou. Východisko nachází v tzv. středové pozici ležící mezi dvěma vyhraněnými póly, v souladu s tím také považuje kompromis za nejproduktivnější řešení problémů. Je rovněž autorem konceptu dialektické spirály popisující zánik jedné myšlenky a z ní se rodící nové.

Literatura: 
''Encyclopaedia Judaica''; [https://encyclopedia.yivo.org/article/454 yivoencyclopedia.org]; Max Brod: „Felix Weltsch – Dem Freund zum Gedächtnis.“ ''Bulletin des Leo Baeck Instituts'' 7, 1964, s. 285–294; Margarita Pazi: „Felix Weltsch – Die schöpferische Mitte.“ ''Bulletin des Leo Baeck Instituts'' 13, 1974, s. 51–75; Scott Spector: „Německá, židovská a česká identita v Praze. Felix Weltsch a Egon Erwin Kisch.“ ''Slovanský přehled'' 84, 1998, 1, s. 39–46; William Kluback: „Felix Weltsch – Man of Humor, Faith and Knowledge.“ ''Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews'' 1991, 4, s. 137–149; Manfred Voigts: „Franz Kafkas Freund Felix Weltsch.“ ''Sprache im technischen Zeitalter'' 2002, 164, s. 392–410; Axel Stähler: „Das Land als Aufgabe. Felix Weltsch, Max Brod und die ‚exemplarische Tat‘.“ In: Alexandra Pontzen – Axel Stähler: ''Das gelobte Land. Erez Israel von der Antike bis zur Gegenwart.'' Rowohlt Taschenbuch, Reinbek bei Hamburg 2003, s. 205–221; Carsten Schmidt: ''Kafkas fast unbekannter Freund. Das Leben und Werk von Felix Weltsch (1884-1964).'' Königshausen & Neumann, Würzburg 2010; Carsten Schmidt: „Zwei Freunde des Kafka-Kleeblatts: die Ur-Prager Felix Weltsch und Max Brod.“ In: Peter Becher – Steffen Höhne – Marek Nekula: ''Kafka und Prag: literatur-, kultur-, sozial- und sprachhistorische Kontexte.'' Böhlau, Köln 2012, s. 97–110; Milan Hanyš: „Felix Weltsch, tvořivý střed a obranyschopná demokracie.“ ''Filosofický časopis'' 71, 2023, 4, s. 619–635.

''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1964-11-09">9. listopadu 1964</time> v Jeruzalémě (Izrael)</span>
-Židovský filosof a publicista. Vystudoval práva a filosofii na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po krátké praxi u soudu a v advokátní kanceláři v letech 1908–09 nastoupil jako knihovník Univerzitní (dnes Národní) knihovny, kde setrval téměř třicet let. Po celou dobu se aktivně zapojoval do pražského intelektuálního života, přátelil se s Maxem Brodem (1884–1968) a Franzem Kafkou (1883–1924), s nimiž tvořil nejvýznamnější uskupení německých literátů Prahy počátku 20. století, tzv. Pražský kruh. Přispíval do periodika ''Prager Tagblatt'' a především v letech 1919–38 vedl sionistický časopis ''Selbstwehr''. Od roku 1931 působil také jako Knihovní rada ministerstva kultury, o rok později se stal členem pražské lóže zednářské židovské organizace B‘nai B‘rith (Synové světla). V noci před okupací Československa emigroval do Palestiny. Od roku 1940 působil v Jeruzalémě jako knihovník Národní knihovny. Svoji první publikaci ''Anschaung und Begriff'' (1913) napsal s Maxem Brodem, další již vydal samostatně. V řadě jeho titulů je patrné zaměření na problematiku židovstva a sionismu, např. ''Judenfrage und Zionismus'' (1929), ''Land der Gegensätze'' (1929), dále vydal řadu filosofických pojednání: ''Gnade und Freiheit'' (1920), ''Das Wagnis der Mitte'' (1936), ''Ha-dialektika šel ha-sevel'' (Dialektika utrpení, 1944), ''Teva, musar u-medinijut: ramat chajim u-milchamat nicach'' (Příroda, morálka a politika: životní úroveň a věčná válka, 1950; Ruppinova cena 1952). I přes patrný vliv Henriho Bergsona (1859–1941) a Franze Brentana (1838–1917) představuje originálního myslitele propojujícího ontologické otázky s politickou filosofií a etikou. Východisko nachází v tzv. středové pozici ležící mezi dvěma vyhraněnými póly, v souladu s tím také považuje kompromis za nejproduktivnější řešení problémů. Je rovněž autorem konceptu dialektické spirály popisující zánik jedné myšlenky a z ní se rodící nové.
+[[Federace židovských obcí|Židovský]] filosof a publicista. Vystudoval práva a filosofii na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po krátké praxi u soudu a v advokátní kanceláři v letech 1908–09 nastoupil jako knihovník Univerzitní (dnes Národní) knihovny, kde setrval téměř třicet let. Po celou dobu se aktivně zapojoval do pražského intelektuálního života, přátelil se s Maxem Brodem (1884–1968) a Franzem Kafkou (1883–1924), s nimiž tvořil nejvýznamnější uskupení německých literátů Prahy počátku 20. století, tzv. Pražský kruh. Přispíval do periodika ''Prager Tagblatt'' a především v letech 1919–38 vedl sionistický časopis ''Selbstwehr''. Od roku 1931 působil také jako Knihovní rada ministerstva kultury, o rok později se stal členem pražské lóže zednářské židovské organizace B‘nai B‘rith (Synové světla). V noci před okupací Československa emigroval do Palestiny. Od roku 1940 působil v Jeruzalémě jako knihovník Národní knihovny. Svoji první publikaci ''Anschaung und Begriff'' (1913) napsal s Maxem Brodem, další již vydal samostatně. V řadě jeho titulů je patrné zaměření na problematiku židovstva a sionismu, např. ''Judenfrage und Zionismus'' (1929), ''Land der Gegensätze'' (1929), dále vydal řadu filosofických pojednání: ''Gnade und Freiheit'' (1920), ''Das Wagnis der Mitte'' (1936), ''Ha-dialektika šel ha-sevel'' (Dialektika utrpení, 1944), ''Teva, musar u-medinijut: ramat chajim u-milchamat nicach'' (Příroda, morálka a politika: životní úroveň a věčná válka, 1950; Ruppinova cena 1952). I přes patrný vliv Henriho Bergsona (1859–1941) a Franze Brentana (1838–1917) představuje originálního myslitele propojujícího ontologické otázky s politickou filosofií a etikou. Východisko nachází v tzv. středové pozici ležící mezi dvěma vyhraněnými póly, v souladu s tím také považuje kompromis za nejproduktivnější řešení problémů. Je rovněž autorem konceptu dialektické spirály popisující zánik jedné myšlenky a z ní se rodící nové.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 ''Encyclopaedia Judaica''; [https://encyclopedia.yivo.org/article/454 yivoencyclopedia.org]; Max Brod: „Felix Weltsch – Dem Freund zum Gedächtnis.“ ''Bulletin des Leo Baeck Instituts'' 7, 1964, s. 285–294; Margarita Pazi: „Felix Weltsch – Die schöpferische Mitte.“ ''Bulletin des Leo Baeck Instituts'' 13, 1974, s. 51–75; Scott Spector: „Německá, židovská a česká identita v Praze. Felix Weltsch a Egon Erwin Kisch.“ ''Slovanský přehled'' 84, 1998, 1, s. 39–46; William Kluback: „Felix Weltsch – Man of Humor, Faith and Knowledge.“ ''Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews'' 1991, 4, s. 137–149; Manfred Voigts: „Franz Kafkas Freund Felix Weltsch.“ ''Sprache im technischen Zeitalter'' 2002, 164, s. 392–410; Axel Stähler: „Das Land als Aufgabe. Felix Weltsch, Max Brod und die ‚exemplarische Tat‘.“ In: Alexandra Pontzen – Axel Stähler: ''Das gelobte Land. Erez Israel von der Antike bis zur Gegenwart.'' Rowohlt Taschenbuch, Reinbek bei Hamburg 2003, s. 205–221; Carsten Schmidt: ''Kafkas fast unbekannter Freund. Das Leben und Werk von Felix Weltsch (1884-1964).'' Königshausen & Neumann, Würzburg 2010; Carsten Schmidt: „Zwei Freunde des Kafka-Kleeblatts: die Ur-Prager Felix Weltsch und Max Brod.“ In: Peter Becher – Steffen Höhne – Marek Nekula: ''Kafka und Prag: literatur-, kultur-, sozial- und sprachhistorische Kontexte.'' Böhlau, Köln 2012, s. 97–110; Milan Hanyš: „Felix Weltsch, tvořivý střed a obranyschopná demokracie.“ ''Filosofický časopis'' 71, 2023, 4, s. 619–635.
-''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Klementová Táňa|Táňa Klementová]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)