Winkler Alexander - Historie editací

ZRN v 23. 10. 2025, 06:02

2025-10-23T06:02:44Z

ZRN v 23. 10. 2025, 06:01

2025-10-23T06:01:30Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:43Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:15Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:21

2025-10-13T18:21:04Z

Nová stránka

= Winkler Alexander =
 <time datetime="1886-05-28">28. května 1886</time> v Moravské Ostravě (dnes Ostrava)
 <time datetime="1979-01-22">22. ledna 1979</time> v Ostravě

Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1979-01-22">22. ledna 1979</time> v Ostravě</span>
-Farář augsburské církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.
+Farář augsburské církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezská církev evangelická a. v.]]). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1979-01-22">22. ledna 1979</time> v Ostravě</span>
-Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.
+Farář augsburské církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]] / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník ''Evangelické hlasy'' (od 1918 ''Českobratrské hlasy''), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání ''Českobratrských hlasů'' bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního ''Českého bratra'' (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:04
(Žádný rozdíl)