Zorn Luise - Historie editací

ZRN v 23. 10. 2025, 06:22

2025-10-23T06:22:28Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:04

2025-10-13T19:04:43Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:52

2025-10-13T18:52:16Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:21

2025-10-13T18:21:05Z

Nová stránka

= Zorn Luise =
 <time datetime="1908-04-28">28. dubna 1908</time> v Lipsku (Německo)
 <time datetime="1982-04-03">3. dubna 1982</time> v Hannoveru (Německo)

Vikářka Německé evangelické církve. Pocházela z německé evangelické rodiny, po maturitě v Hannoveru (1927) studovala evangelickou teologii v Göttingen (absolv. 1932, během studia stáže v Rostocku a Jeně) a v roce 1931 byla ordinována jako vikářka Hannoverské zemské církve. V roce 1934 sice složila druhou farářskou zkoušku, farářkou se však nestala a pracovala jako sociální pracovnice ve stacionáři (1935–37) a jako učitelka diakonické školy v Radebeulu (1937–44). Hlásila se k Vyznávající církvi (''Bekennende Kirche''), dostávala se do konfliktů s nacistickým režimem. Východiskem ze stále obtížnější situace se v roce 1944 stal přechod do Německé evangelické církve v Protektorátu Čechy a Morava, kde se stala vikářkou v Chomutově a pak v Kadani (1944–45); ani zde se ovšem nezbavila pozornosti Gestapa. Byla přitom první a jedinou duchovní-ženou, působící v českomoravské Německé evangelické církvi (církev dokonce oficiálně ordinaci žen nikdy nepřipustila), a s výjimkou Náboženské společnosti československých unitářů rovněž vůbec první duchovní-ženou v českých zemích (v Českobratrské evangelické církvi se cesta k ordinaci žen otevřela až v padesátých letech). Po druhé světové válce (1946) byla odsunuta/vyhnána s německým obyvatelstvem, působila jako vikářka v Hannoveru (1946–55) a od roku 1955 jako nemocniční farářka v Osnabrücku.

Literatura: 
Maria Heinke-Probst: ''Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien 1918–1938 (-1946). Identitätssuche zwischen Nationalität und Bekenntnis.'' Kirchhof & Franke, Berlin 2012; Petr Hlaváček: „Zapomenutá kapitola z luteránských dějin českého severozápadu.“ ''Evangelicus'' 2020, s. 37–39.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\ 

[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
[[Kategorie:CNO]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 <br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1982-04-03">3. dubna 1982</time> v Hannoveru (Německo)</span>
-Vikářka Německé evangelické církve. Pocházela z německé evangelické rodiny, po maturitě v Hannoveru (1927) studovala evangelickou teologii v Göttingen (absolv. 1932, během studia stáže v Rostocku a Jeně) a v roce 1931 byla ordinována jako vikářka Hannoverské zemské církve. V roce 1934 sice složila druhou farářskou zkoušku, farářkou se však nestala a pracovala jako sociální pracovnice ve stacionáři (1935–37) a jako učitelka diakonické školy v Radebeulu (1937–44). Hlásila se k Vyznávající církvi (''Bekennende Kirche''), dostávala se do konfliktů s nacistickým režimem. Východiskem ze stále obtížnější situace se v roce 1944 stal přechod do Německé evangelické církve v Protektorátu Čechy a Morava, kde se stala vikářkou v Chomutově a pak v Kadani (1944–45); ani zde se ovšem nezbavila pozornosti Gestapa. Byla přitom první a jedinou duchovní-ženou, působící v českomoravské Německé evangelické církvi (církev dokonce oficiálně ordinaci žen nikdy nepřipustila), a s výjimkou Náboženské společnosti československých unitářů rovněž vůbec první duchovní-ženou v českých zemích (v Českobratrské evangelické církvi se cesta k ordinaci žen otevřela až v padesátých letech). Po druhé světové válce (1946) byla odsunuta/vyhnána s německým obyvatelstvem, působila jako vikářka v Hannoveru (1946–55) a od roku 1955 jako nemocniční farářka v Osnabrücku.
+Vikářka Německé evangelické církve. Pocházela z německé evangelické rodiny, po maturitě v Hannoveru (1927) studovala evangelickou teologii v Göttingen (absolv. 1932, během studia stáže v Rostocku a Jeně) a v roce 1931 byla ordinována jako vikářka Hannoverské zemské církve. V roce 1934 sice složila druhou farářskou zkoušku, farářkou se však nestala a pracovala jako sociální pracovnice ve stacionáři (1935–37) a jako učitelka diakonické školy v Radebeulu (1937–44). Hlásila se k Vyznávající církvi (''Bekennende Kirche''), dostávala se do konfliktů s nacistickým režimem. Východiskem ze stále obtížnější situace se v roce 1944 stal přechod do Německé evangelické církve v Protektorátu Čechy a Morava, kde se stala vikářkou v Chomutově a pak v Kadani (1944–45); ani zde se ovšem nezbavila pozornosti Gestapa. Byla přitom první a jedinou duchovní-ženou, působící v českomoravské Německé evangelické církvi (církev dokonce oficiálně ordinaci žen nikdy nepřipustila, v této době byla ovšem nuceně spojena s církví říšskou), a s výjimkou [[Náboženská společnost českých unitářů|Náboženské společnosti československých unitářů]] rovněž vůbec první duchovní-ženou v českých zemích (v [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské evangelické církvi]] se cesta k ordinaci žen otevřela až v padesátých letech). Po druhé světové válce (1946) byla vysídlena s německým obyvatelstvem, působila jako vikářka v Hannoveru (1946–55) a od roku 1955 jako nemocniční farářka v Osnabrücku.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Maria Heinke-Probst: ''Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien 1918–1938 (-1946). Identitätssuche zwischen Nationalität und Bekenntnis.'' Kirchhof & Franke, Berlin 2012; Petr Hlaváček: „Zapomenutá kapitola z luteránských dějin českého severozápadu.“ ''Evangelicus'' 2020, s. 37–39.
-''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]